Kapitola 1
Rachael sjela z vyštěrkované cesty a s trhnutím zastavila. Ocitla se před novou bránou z ocelových trubek. Málem do ní najela. Jeden z nájemců Holme Parku se zřejmě snaží udělat dojem. Když vystoupila z auta, aby si bránu otevřela, začala se k ní lísat ovce se špinavým kožichem a zabláceným zadkem. Ovce byla tlustá. V téhle končině se jehňátka rodí až koncem dubna. Ocel závory tolik studila, až se Rachael zdálo, že jí omrznou prsty. Cesta byla v horším stavu, než si pamatovala, mráz v ní vyhloubil díry. Jela pomaleji, sotva krokem, obě kola těsně na okraji. Přesto jí výfuk drncal o kamení. Zhruba po půldruhém kilometru si uvědomila, že v lese musela najet na špatnou cestu. Měla z něj vyjet do otevřené venkovské krajiny a teď by už byla u brodu. Místo toho jede po písčité stezce, sice vcelku rovné, ale hrozně úzké. Jehličnaté stromy z obou stran zastiňovaly podvečerní světlo. Jela dál a doufala, že najde místo, kde se bude moct otočit, ale cesta přešla v pěšinu a stromy jí nad hlavou vytvářely příkrov. Musela couvat zpátky až tam, kde se cesta rozvětvovala. Větve jí se skřípáním připomínajícím křídu na mokré tabuli škrábaly do laku. Výfuk narazil na kamenný břeh zakrytý porostem. Zařadila jedničku a s cuknutím popojela dopředu, než zase začala couvat. Když se dostala zpátky na cestu, byla už téměř tma. Roztřásla se. Před brodem zastavila a šla si ověřit, jak vysoká je voda. Před pěti roky se tu utopil student vracející se v noci do Baikie’s z hospody, jeho auto převrátila přívalová vlna po vytrvalém dešti. Světlo reflektorů se odrá9