za ztrátu dvou synů, kteří zemřeli krátce po narození. Jenže byla dívka, vlastně už mladá žena, a jejím hlavním cílem v současné době bylo zajistit pro sebe a milovaného mladíka společnou budoucnost. Země se náhle zachvěla, vzdálené dunění připomínající hrom přešlo rychle v ohlušující řev a z tunelu se samospádem vyřítily dva obrovské vozíky, přehnaly se přístavem vysoko na sténajících podpěrách a zastavily se na určeném místě. Posuvná dna se otevřela a tuny mědi se s lomozem vysypaly na zeleně kropenatou dlažbu. Sestry na sebe pohlédly a rozesmály se. Ačkoliv žily v bezprostřední blízkosti důlní vlečky, při nečekaném příjezdu naložených vozíků se člověku snadno zastavilo srdce v těle. Zavěsily se do sebe a s tvářemi prozářenými veselím se k překladišti Devon Great Consols otočily zády a vykročily k centru městečka, kde měla krámek Jane Martinová. Ušly však pouze pár metrů a Rebecca s odhodlaně sevřenými rty zvolnila. V přístřešku před bednářstvím se povalovala obvyklá sbírka zpola dokončených kol, polámaných paprsků a čepů, které čekaly na opravu, nicméně i náhodnému kolemjdoucímu bylo na první pohled zřejmé, čím si dílna vydělává především. Hora pečlivě naskládaných sudů čekala, až si je vyzvednou muži z nedalekého manganového mlýnu, a několik zpola dokončených beček, které se – jak Rebecca věděla – předtím jistou dobu máčely v teplé vodě, bylo překlopených nad tyglíkem s doutnajícími uhlíky, aby dřevo získalo potřebnou ohebnost. V tu chvíli vyšel z dílny jeden ze šesti bednářů, kteří v ní pracovali, aby se podíval, jestli je jeho výrobek zralý pro další zpracování. Zdálo se, že je spokojený, a jakmile zvolal to známé „stáhnem ho“, přispěchali mu na pomoc dva další muži. Mladý řemeslník, který Rebeccu zajímal, však mezi nimi nebyl. Dychtivě pátrala bystrýma, tmavě modrýma očima v příšeří za otevřenými dveřmi, a když ho neobjevila, vrhla kradmý pohled na okna domu, z něhož právě
15