1 Rebecca chvátala vzhůru po příkré stezce k farmě, až ji bolelo divoce tlukoucí srdce. Pouze nebesa věděla, co by se stalo, kdyby ji někdo přistihl. Držela se těsně u živého plotu, kapuci peleríny staženou do tváře, aby ji nikdo nepoznal, i kdyby ji zahlédl. Vymletá cestička však byla opuštěná, protože se už setmělo a málokdo, pokud vůbec někdo, měl důvod se tudy v tak pozdní hodinu někam vydat. Dívka se ohlížela přes rameno a natahovala uši, ale z domu, kde žila, se neozývaly žádné výkřiky nebo volání. V celém malém přístavu vládl klid. Zhluboka se nadechla, aby potlačila třes, který se jí šířil až do prstů u nohou. Přímo proti brance do dvora farmy se cesta dotýkala okraje lesa. Rebecca s úlevou vklouzla do spásného úkrytu mezi stromy, ale jakmile ji pohltil temný svět přízračných siluet a tajemných zvuků, pulz se jí znovu prudce zrychlil a při sebeslabším šelestu vylekaně těkala očima kolem sebe. Kdesi nad ní se ze svého hřadu odlepila se zahoukáním sova, a když nedaleko praskla větvička, měla dívka pocit, že strachy omdlí. „Becky!“ Poskočila, když jí k uším dolehl chraptivý šepot, ale sotva poznala Tomův hlas, panika z ní opadla. V příštím okamžiku mu ležela v náruči a rozesmála se ulehčením a radostí, že je s ním. Dychtivě k němu pozvedla tvář a jeho usměvavá ústa, vlhká a opojně sladká, se dotkla jejích. Pouze na malou chvilku,
7