1
Vysoká a nevábnû zbarvená mlha se lepila mezi toskánské hory a pohlcovala v‰echny pfiíli‰ hlasité zvuky aÏ na dusot kopyt a vzdálené krákání vran. Bylo pfied v˘chodem slunce tfiináctého dne mûsíce prosince léta Pánû 1496 – den po zimním slunovratu, jemuÏ uãení astrologové fiíkali „letní bod“, kdyÏ se Alessandro Castaciano vracel koÀmo domÛ od své milenky. Opût se jednou tajnû se‰li v domku na vinicích poblíÏ Lukky. BlaÏenû malátn˘ Alessandro se tak tak drÏel v sedle, vdechoval Caterininu vÛni, jeÏ mu ulpûla v ‰atech, a snil s otevfien˘ma oãima. Ze spfiádání snÛ ho vytrhlo zakrákání – napfied jedno, potom druhé. Alessandro se rázem probral. Rozlouãil se s pomy‰lením na Caterinina hedvábná stehna a zamûfiil svou pozornost na krkavce, které nûco vypla‰ilo. Ptáci pfiilétávající ze v‰ech stran vytvofiili ãern˘ mrak, jenÏ se hluãnû sná‰el do lesa. Alessandro navedl hnûdáka doprava, pobídl ho ostruhami a pfiimûl zvífie k nedlouhému cvalu. Do lesa to bylo na dostfiel ku‰í. Pak se ohlédl pfies rameno a spatfiil za sebou pravidelné ãerné stopy koÀsk˘ch kopyt, které vedly ke kraji lesa od viniãné cesty, po níÏ pfiijel. Pfied hou‰tím a nakupen˘m zvadl˘m listím koni pfiitáhl uzdu. Hejno ptákÛ narostlo a rozãilené ha‰tefiivé krákání se rozléhalo po ka‰tanovém háji. Mlha ãpûla vlhkostí, hnilobou a ‰lemovit˘mi houbami. Vãera mohutnû pr‰elo, ale první ráno po zimním slunovratu zfiejmû slibovalo slunn˘ den. Alessandro za jízdy podél hou‰tiny naslouchal kfiiku ptákÛ, zadrÏoval dech a uvolnil si d˘ku v pochvû. 9