První kapitola
ODPOČINEK A PŘESKUPENÍ
P
ozdně podzimní ráno 5. prosince 1943 bylo šedivé a pochmurné. Do starého městečka St. Lô přijelo vojenské auto stejně fádní barvy. Služebně nejstarším pasažérem byl podplukovník Fritz Ziegelmann. Byl to bývalý náčelník zásobovací služby 7. armády na cestě k místu svého nového nasazení jako IA, operačního důstojníka štábu nově formované pěší divize. Toho dne se měli sejít všichni důstojníci ze štábu i velitelé přidělených jednotek pěchoty a záložních jednotek. Ziegelmann už od drtivé porážky na východní frontě předcházejícího léta věděl, že ho tohle nové umístění čeká, ale přesto ho překvapilo, že mu byl přidělen bojový úkol, i když byl členem štábu. To potvrzovaly karmínové lampasy našité po straně na rajtkách. Nicméně se měl stát zástupcem velitele své nové jednotky. Auto trhavě zastavilo před oprýskaným zámečkem. Strážný, stojící strnule v pozoru, otevřel dveře auta. Možná si myslel, že je Ziegelmann generál, protože ti měli také karmínové lampasy na kalhotech. Podplukovník strážnému rychle zasalutoval a rázně vykročil k budově. Formality uvnitř proběhly rychle, aby se mohlo přikročit k hlavní agendě. Prvním denním rozkazem bylo zkontrolovat jednotky a vojáky, kteří měli tvořit základ nové divize. Vojáci pocházeli ze tří různých jednotek, které měly bohatou bojovou zkušenost. Nejmenší skupina přicházela z 546. granátnického pluku, který přišel o většinu mužstva u Stalingradu. Muži, kteří měli být nyní nasazeni, utrpěli zranění a podařilo se je včas vzduchem evakuovat z obklíčení. Zbývající dvě jednotky byly 268. a 321. pěší divize, 321. byla nejpočetnější. Obě divize bojovaly v Rusku, 268. od roku 1941 a 321. tam dorazila v prosinci 1942. V létě 1943 obě utrpěly během ofen-