KAPITOLA 1
Ve vzduchu visel malér a na něco takového neměl Lucky Tyler ani trochu náladu. Usazený na barové stoličce, pomaloučku polehoučku upíjel druhou whisky s vodou. Znovu ho otrávil ten neotesaný mužský řehot, který k němu dolehl z kouta hospody. Rychle se tím směrem podrážděně ohlédl. „To jsem si mohl myslet, že tuhletu Prcek Alvin nepřehlídne,“ řekl barman. Lucky odpověděl jenom zamračením. Obrátil se zpět k svému pití, vtáhl hlavu mezi ramena a ještě víc se na barové stoličce nahrbil. Řekl si, že kdyby ta holka neměla o pozornosti Prcka Alvina nebo jiného chlápka zájem, do baru by sama nelezla. Nazvat tenhle podnik barem, to je náramná lichotka, pomyslel si. Byla to každým coulem špeluňka, pouhopouhá nálevna, nic víc. Otevřeli to tady za dob rozkvětu před takovými padesáti léty. Dávno předtím, než se podnik zmohl na zářící neonovou hvězdu venku na průčelí, než do něho zavedli vodu a kanalizaci, se zde za prohibice prodávala pašovaná kořalka nejrůznějším pobudům, hledačům nafty a děvčatům, která je utěšovala, když vrty vyschly, nebo shrábla jejich peníze, když na černé zlato narazili. Kam až paměJ sahala, neměla putyka u hlavní silnice jméno a neměla ho ani dnes. Místní jí jednoduše říkali „hos3