Page 1

PRVNÍ KAPITOLA

O vãasném vstávání

Pfiívûtiv˘ mládenec jménem Jimmy Thesiger sbíhal po ‰irokém schodi‰ti v Chimneys a mûl tak naspûch, Ïe bral schody po dvou. Letûl tak bezhlavû, Ïe se dole v hale srazil s Tredwellem, majestátním komorníkem, kter˘ tudy právû procházel s ãerstvou várkou horké kávy. Jen díky Tredwellovû obdivuhodné duchapfiítomnosti a vynikající hbitosti nedo‰lo k Ïádné katastrofû. „PromiÀte,“ omlouval se Jimmy. „Mimochodem, Tredwelle, jsem poslední?“ „Nikoliv, pane,“ fiekl Tredwell. „Pan Wade se je‰tû neobjevil.“ „Fajn,“ fiekl Jimmy a ve‰el do pokoje, kde se podávala snídanû. V místnosti byla pouze hostitelka a z jejího vyãítavého pohledu byl Jimmy cel˘ nesvÛj. Podobn˘ pocit míval pokaÏdé, kdyÏ zavadil pohledem o oko mrtvé tresky vystavené na pultû rybárny. A pfiitom, pro v‰echno na svûtû, proã se na nûj ta Ïenská tak dívá? Jen proto, Ïe tady, na venkovû, nepfii‰el dolÛ pfiesnû v pÛl desáté! Je sice fakt, Ïe je ãtvrt na dvanáct, coÏ ponûkud pfiekraãuje dovolenou toleranci, ale stejnû – „Obávám se, Ïe jsem se trochu zpozdil, lady Cooteová.“ „Ale to nevadí,“ fiekla lady Cooteová melancholicky. Ve skuteãnosti ji ov‰em lidé, ktefií pfiicházeli pozdû k snídani, opravdu rozãilovali. Prvních deset let po svat7


bû se sir Oswald Coote (tehdy je‰tû jenom pan) mohl vzteknout, kdyÏ byla snídanû tfieba jen o pÛl minuty pozdûji neÏ v osm hodin. TakÏe lady Cooteová se nauãila povaÏovat nedochvilnost za obzvlá‰tû neodpustiteln˘ smrteln˘ hfiích. A zvyk je Ïelezná ko‰ile. Kromû toho byla lady Cooteová svûdomitá Ïena a nemohla si odpustit otázku, co dobrého mohou tihle mladí lidé vykonat pro lidstvo, kdyÏ nedokáÏí vãas vstát. Jak sir Oswald Coote tak ãasto fiíkával reportérÛm a dal‰ím lidem: „Za úspûch vdûãím v˘hradnû svému zvyku brzy vstávat, stfiídmé Ïivotosprávû a pevnému dennímu reÏimu.“ Lady Cooteová byla vysoká pohledná Ïena ponûkud tragického vzezfiení. Mûla velké, truchlivé oãi a hlubok˘ hlas. Pro malífie hledajícího modelku pro „Rachel oplakávající dûti“ by lady Cooteová byla prav˘m poÏehnáním. Také by se dobfie vyjímala v melodramatu, napfiíklad v roli ukfiivdûné choti nûjakého padoucha, která se prodírá vánicí. Pfii pohledu na ni by ãlovûk fiekl, Ïe v sobû skr˘vá jak˘si stra‰liv˘ zármutek – ve skuteãnosti v Ïivotû Ïádné problémy nemûla, leda jen ty, spojené se záfiiv˘m vzestupem sira Oswalda Cootea k blahobytu. Jako mladé dûvãe byla docela rozpustilé stvofiení, které hluboce milovalo Oswalda Cootea, ambiciózního mladého muÏe z obchodu s jízdními koly hned vedle Ïelezáfiství jejího otce. Byli spolu velice ‰Èastni, nejprve ve dvoupokojovém bytû, potom v malém domku, pak ve vût‰ím, a pak se jejich domy stále zvût‰ovaly, i kdyÏ se vÏdycky nacházely v rozumné vzdálenosti od „továrny“. AÏ nedávno dosáhl sir Oswald Coote takového postavení, Ïe on a „továrna“ uÏ na sobû nebyli závislí, a on si mohl s potû‰ením pronajmout to nejvût‰í a nejoslnivûj‰í sídlo, které bylo v celé Anglii k mání. Chimneys bylo místo plné historie, a kdyÏ si ho sir Oswald Coote pronajal na dva roky od mark˘ze z Caterhamu, mûl pocit, Ïe dosáhl vrcholu své kariéry. Lady Cooteová kvÛli tomu tak ‰Èastná nebyla. Trpûla 8


osamûlostí. V prvních letech manÏelství byly její hlavní zábavou rozpravy se sluÏebnou – a i pak, kdyÏ se sluÏebnictvo rozrÛstalo, byla konverzace s ním jejím hlavním rozpt˘lením. AÏ teì, se zástupem pokojsk˘ch, majordomem, vypadajícím jako arcibiskup, nûkolika impozantními komorníky, hejnem pomocnic v kuchyni, dûsn˘m ‰éfkuchafiem-cizincem a hospodyní, která byla ‰ir‰í neÏ del‰í a která pfii kaÏdém kroku stfiídavû vrzala a ‰ustila, tedy teì byla lady Cooteová tak osamûlá, jako by byla na opu‰tûném ostrovû. Momentálnû si zhluboka vzdychla a vydala se otevfien˘mi dvefimi na zahradu – k velké úlevû Jimmyho Thesigera, kter˘ si na základû toho nabral dal‰í porci ledvinek na slaninû. Lady Cooteová chvíli ne‰Èastnû stála na terase. Pak si dodala odvahu, aby si promluvila s MacDonaldem, vrchním zahradníkem, kter˘ právû pfiehlíÏel panství, na nûmÏ byl neomezen˘m vládcem. Ze v‰ech vrchních zahradníkÛ byl MacDonald ten nejvrchnûj‰í a nejpanovaãnûj‰í. Vûdûl, Ïe jeho posláním je vládnout. A také vládl – jako despota. Lady Cooteová se k nûmu nervóznû pfiiblíÏila. „Dobré ráno, MacDonalde.“ „Dobr˘ ráno, milostpani.“ Mluvil, jak se na vrchního zahradníka slu‰elo, zachmufienû a dÛstojnû – jako císafi na pohfibu. „Napadlo mû – jestli bychom nemohli dneska veãer dostat pár hroznÛ jako mouãník.“ „Je‰tû nejsou zral˘,“ fiekl MacDonald. ¤ekl to zdvofiile, ale dÛraznû. „Aha!“ ‰pitla lady Cooteová. Znovu si dodala odvahu. „Ale vãera jsem byla v posledním skleníku a to víno jsem ochutnala – pfiipadalo mi v˘borné.“ MacDonald se na ni zadíval, aÏ se zaãervenala. Mûla pocit, Ïe byla neodpustitelnû troufalá. Zesnulá mark˘za z Caterhamu by se jistû nedopustila takového spoleãen9


ského faux pas, aby ve‰la do sv˘ch skleníkÛ a vzala si hrozen vína. „Kdybyste byla pfiikázala, milostpani, nechal bych vám hrozen ufiíznout a pfiin˘st,“ napomenul ji pfiísnû MacDonald. „Ano, dûkuji,“ fiekla lady Cooteová. „Jistû, pfií‰tû to tak udûláme.“ „Ale je‰tû nejsou dost zral˘, abysme je mohli sklízet.“ „Ne,“ zamumlala lady Cooteová. „Asi ne. Rad‰i je‰tû poãkáme.“ MacDonald dÛstojnû mlãel. Lady Cooteová se nicménû odváÏila je‰tû jednou. „Chtûla jsem si s vámi také promluvit ohlednû toho trávníku na konci rÛÏové zahrady. Napadlo mû, Ïe bychom ho mohli pouÏít pro hraní bowls.“ A proã taky ne? fiíkala si lady Cooteová v duchu. Vyznala se pfiece v historii Anglie a vûdûla, Ïe i sir Francis Drake a jeho vzne‰ená spoleãnost hráli bowls ve chvíli, kdy byla zpozorována ‰panûlská armáda! Jde tedy nepochybnû o dÛstojnou zábavu, proti níÏ nemÛÏe MacDonald nic namítat! Ale to nepoãítala se základní charakterovou vlastností správného vrchního zahradníka: oponovat libovolnému a kaÏdému návrhu, kter˘ je mu pfiedloÏen. „Copak vo to, vyuÏít by se tak dal,“ fiekl Mac Donald nezávaznû. ¤ekl to, jako by váhavû souhlasil, ale prav˘m cílem poznámky bylo vlákat lady Cooteovou do pasti. „Kdyby se trochu vyplel a – mhm – ostfiíhal – mhm – a tak,“ fiekla nadûjnû. „Jóó,“ protahoval MacDonald. „To by ‰lo. Ale to bych musel vodvolat Williamse z krajního záhonu dóle.“ „Aha!“ vyhrkla lady Cooteová nechápavû. V˘raz „krajní záhon“ jí absolutnû nic nefiíkal, ale chápala, Ïe pro MacDonalda to je nepfiekonatelná pfiekáÏka. „A to by byla ‰koda,“ dodal MacDonald.

10


„Aha. Jistû,“ fiekla lady Cooteová. „To by byla.“ Sama se podivila, proã tak ochotnû pfiitakala. MacDonald se na ni vyz˘vavû zadíval. „Ov‰em,“ prohlásil, „kdyby mi to milostpani rozkázala –“ Nedofiekl, ale skrytá hrozba v jeho hlase zcela staãila. Lady Cooteová to vzdala bez dal‰ího boje. „Nene,“ fiekla. „Rozumím, co chcete fiíci. Ne – aÈ rad‰i Williams pracuje dál na spodním záhonu.“ „Já si taky myslim,“ prohlásil MacDonald. „Ano,“ fiekla lady Cooteová. „Ano, máte pravdu.“ „Vûdûl sem, Ïe se domluvíme, milostpani,“ pravil MacDonald. „Samozfiejmû,“ za‰eptala lady Cooteová. MacDonald nadzdvihl klobouk a ode‰el. Lady Cooteová si ne‰Èastnû povzdychla a dívala se, jak zahradník odchází. Jimmy Thesiger, nacpan˘ ledvinkami na slaninû, se vynofiil na terase, stoupl si vedle ní a povzdychl si ze zcela jin˘ch dÛvodÛ. „Nádherné ráno, co?“ poznamenal. „Myslíte?“ fiekla lady Cooteová roztrÏitû. „Asi ano, ani jsem si je‰tû nestaãila v‰imnout.“ „Kde jsou v‰ichni? Na lodiãkách na jezefie?“ „Nejspí‰. Chci fiíct, nedivila bych se, kdyby tam byli.“ Lady Cooteová se otoãila a vrátila se do jídelny. Tredwell právû kontroloval konvici s kávou. „PaneboÏe,“ fiekla lady Cooteová, „Ten pan – pan –“ „Wade, milostpaní?“ „Ano. Pan Wade je‰tû pofiád není po snídani?“ „Ne, milostpaní.“ „UÏ je stra‰nû pozdû.“ „Ano, milostpaní.“ „PaneboÏe! Ale nûkdy, doufám, pfiece jen pfiijde, ne?“ „Zcela jistû, milostpaní. Vãera ráno se dostavil v pÛl dvanácté.“

11


Lady Cooteová pohlédla na hodiny. Bylo za deset minut dvanáct. Zaplavila ji vlna sympatií k Tredwellovi. „Je to pro vás hroznû obtíÏné, viìte, Tredwelle! KdyÏ musíte nádobí od snídanû uklízet tak pozdû a v jednu uÏ zase servírovat obûd.“ „UÏ jsem si na Ïivotní styl mlad˘ch pánÛ zvykl, milostpaní.“ ¤ekl to dÛstojnû, ale v˘ãitku nebylo moÏno pfieslechnout. Takhle nûjak mohl biskup dát na srozumûnou Turkovi nebo nevûfiícímu, Ïe se nevûdomky prohfie‰ili. Lady Cooteová se toho rána uÏ podruhé zaãervenala. Na‰tûstí se v té chvíli otevfiely dvefie a váÏnû vypadající, br˘lat˘ mladík strãil dovnitfi hlavu. „Á, tady jste,“ fiekl lady Cooteové. „Sir Oswald by s vámi rád mluvil.“ „Zajdu za ním hned teì, pane Batemane!“ Lady Cooteová spû‰nû ode‰la. Rupert Bateman, tajemník sira Oswalda, pro‰el jídelnou na terasu, kde pofiád je‰tû spokojenû postával Jimmy Thesiger. „Zdravíãko, Opiãáku!“ fiekl Jimmy. „Vypadá to, Ïe se budu muset jít bavit s tûma pitom˘ma holkama. Jde‰ taky?“ Bateman zavrtûl hlavou, pro‰el pfies terasu ke dvefiím do knihovny a zmizel uvnitfi. Jimmy se za jeho zády pfiátelsky usmíval. Chodil s Batemanem do stejné ‰koly, kde Bateman – váÏn˘ chlapec – dostal z neznám˘ch dÛvodÛ pfiezdívku „Opiãák“. Opiãák, fiíkal si Jimmy v duchu, je stále stejn˘ osel, jako byl tenkrát. Jako by vyznával krédo: „Îivot je tu proto, abychom ho brali váÏnû.“ Jimmy zívl a loudal se k jezeru. V‰echny tfii dívky tam byly. Pfiipadalo mu, Ïe na nich není nic zvlá‰tního, i ostfiíhané byly stejnû – dvû mûly tmavé mikádo, tfietí byla blond. Ta, co se hihÀala nejvíc, se (podle Jimmyho názoru) jmenovala Helena, dal‰í byla Nancy a tfietí z nûjakého dÛvodu fiíkali Cukrle. S dûvãaty tam byli i jeho dva 12


pfiátelé, Bill Eversleigh a Ronny Devereux, které ãistû pro ozdobu zamûstnávalo ministerstvo zahraniãí. „Ahoj!“ zavolala Nancy (eventuálnû Helena) a ostatním hlásila: „Jde sem Jimmy. Kde je ten – jak se jmenuje?“ „Nechce‰, doufám, naznaãit“ fiekl Bill Eversleigh, „Ïe Gerry Wade je‰tû nevstal? S tím jeho vstáváním by se uÏ nûco mûlo udûlat!“ „Jestli to takhle pÛjde dál,“ fiekl Ronny Devereux, „tak jednoho dne pro‰vihne snídani úplnû a vykulí se z postele rovnou k obûdu nebo k odpolednímu ãaji.“ „Je to ostuda,“ fieklo dûvãe zvané Cukrle, „protoÏe lady Cooteová je z toho hroznû rozãilená. âím dál víc mi pfiipomíná slepici, která by ráda snesla vajíãko, a nemÛÏe. Takhle to dál nejde.“ „Vytáhneme ho z postele!“ navrhl Bill. „Pojì, Jimmy, jdeme na to!“ „Chtûlo by to nûco delikátnûj‰ího!“ fiekla dívka zvaná Cukrle. Slovo „delikátní“ si tak trochu zamilovala a uÏívala je pfii kaÏdé pfiíleÏitosti. „Neumím b˘t delikátní,“ prohlásil Jimmy. „Nejsem ten typ.“ „Co abychom si to rozmysleli a zítra mu nûco provedli,“ navrhl neurãitû Ronny. „Jako tfieba Ïe ho vzbudíme v sedm hodin. Udûláme v celém domû takov˘ bengál, aÏ Tredwell ztratí ty své fale‰né vousy a upustí konvici s ãajem, lady Cooteová dostane hysterick˘ záchvat a omdlí Billovi v náruãí. Sir Oswald fiekne: ,Ha!‘ a ocel stoupne na burze o bod a pût osmin… A Opiãáka to vyvede z míry natolik, Ïe hodí na zem br˘le a ‰lápne si na nû.“ „To neznበGerryho,“ oponoval Jimmy. „¤ekl bych, Ïe by ho mohla probudit pouze spousta studené vody úãelnû pouÏité. A i tak by se asi jen pfievalil na druh˘ bok a znovu usnul.“ „Ne! Musíme vymyslet nûco delikátnûj‰ího, neÏ je studená voda,“ fiekla Cukrle. 13


„Dobfie, ale co?“ namíchl se Ronny. Na coÏ nikdo nedovedl odpovûdût. „Mûli bychom pfiece b˘t schopni nûco vymyslet,“ soudil Bill. „Komu z nás to myslí?“ „Opiãákovi!“ prohlásil Jimmy. „Tamhle jde a jako obvykle nûkam spûchá. KdyÏ bylo tfieba nûco vymyslet, vÏdycky jsme chodili za ním. Tohle ne‰tûstí ho pronásleduje uÏ odmala. Pfiedhoìme nበproblém Opiãákovi!“ Rupert Bateman trpûlivû vyslechl ponûkud nekoherentní Ïádost. Pfiistoupil k ní jako ãlovûk, kterého zastavili v bûhu: bez dlouhého pfiem˘‰lení vychrlil odpovûì a bûÏel dál. „Potfiebuje budík!“ fiekl okamÏitû. „Já ho mám taky, protoÏe se bojím, Ïe zaspím. KdyÏ ãlovûku jen tak ti‰e pfiinesou ãaj, nûkdy ho to nevzbudí.“ A byl pryã. „Budík?“ Ronny zavrtûl hlavou. „Jeden budík? Vzbudit Gerryho Wadea by chtûlo alespoÀ tucet budíkÛ!“ „A proã ne?“ fiekl Bill Eversleigh váÏnû. „UÏ to mám. Zajedeme do Market Basing a kaÏd˘ z nás tam koupí jeden budík!“ Následoval smích a diskuse. Bill a Ronny ode‰li pro auta. Jimmy byl povûfien, aby prozkoumal situaci v jídelnû. Vzápûtí se vrátil. „Zrovna tam je,“ hlásil. „SnaÏí se dohnat ztracen˘ ãas a poÏírá topinky s marmeládou. Jak mu zabráníme, aby nechtûl jet s námi?“ Usoudili, Ïe musí do hry zasvûtit lady Cooteovou, která ho zdrÏí. Tento úkol pfiipadl Jimmymu, Nancy a Helenû. Lady Cooteová byla udivená, ale vstfiícná. „Kanadsk˘ Ïertík? Ale budete opatrní, milánkové, ano? Chci fiíct, doufám, Ïe to neodnese nábytek, nebo nûco nezniãíte, kdybyste ho polévali vodou. Pfií‰tí t˘den máme pfiedat dÛm zpátky. Nerada bych, aby lord Caterham…“ Bill Eversleigh, kter˘ se právû vrátil z garáÏe, ji rychle ujistil: 14


„To je v pofiádku, lady Cooteová. Paliãka Brentová – dcera lorda Caterhama – je moje dobrá pfiítelkynû. Garantuju vám, Ïe schválí v‰echno, co udûláme – absolutnû v‰echno. MÛÏete mi to vûfiit. A kromû toho, Ïádnou ‰kodu nezpÛsobíme. Bude to naprosto komorní záleÏitost.“ „Delikátní,“ doplnilo dûvãe zvané Cukrle. KdyÏ se Gerald Wade vynofiil z jídelny na terasu, lady Cooteová mu ‰la smutnû naproti. JestliÏe Jimmy Thesiger byl blonìák s pfiívûtiv˘m, nevinn˘m v˘razem, pak o Geraldu Wadeovi bylo moÏno fiíct, Ïe je je‰tû víc blond a vypadá je‰tû nevinnûji. V˘raz jeho obliãeje v‰ak jako by popíral schopnost my‰lení – a v porovnání s ním vypadal Jimmy Thesiger jako inteligent. „Dobré jitro, lady Cooteová,“ pozdravil Gerald Wade. „Kde jsou v‰ichni?“ „Odjeli do Market Basing,“ fiekla lady Cooteová. „Co tam dûlají?“ „Jeli tam kvÛli nûjakému Ïertu,“ pravila lady Cooteová sv˘m hlubok˘m, melancholick˘m hlasem. „Není to divné, Ïertovat hned tak brzy po ránu?“ podivil se pan Wade. „Není zrovna tak brzy po ránu,“ prohlásila lady Cooteová v˘znamnû. „Mám pocit, Ïe jsem se dneska tro‰ku zpozdil,“ poznamenal s dojemnou upfiímností Gerald Wade. „Je to zvlá‰tní, ale aÈ jsem kdekoliv, vÏdycky pfiijdu k snídani poslední.“ „Skuteãnû zvlá‰tní,“ fiekla lady Cooteová. „Nemám ponûtí, ãím to je,“ meditoval Gerald Wade. „Proã prostû nezkusíte dfiív vstát?“ navrhla lady Cooteová. „CoÏe?!“ podivil se Gerald Wade. Jednoduchost tohoto fie‰ení ho zcela ohromila. Lady Cooteová pokraãovala se v‰í váÏností. „Mnohokrát jsem sly‰ela, jak sir Oswald fiíká, Ïe nic 15


tak neprospûje mladému muÏi, kter˘ se chce ve svûtû prosadit, jako pfiísné dodrÏování denního reÏimu.“ „To já samozfiejmû vím,“ fiekl Gerald Wade. „A kdyÏ jsem v Lond˘nû, tak to musím tak dûlat. Chci fiíct, v jedenáct hodin uÏ musím sedût na starém dobrém ministerstvu zahraniãí. Nesmíte si myslet, Ïe jsem nûjak˘ flákaã, lady Cooteová… Posly‰te, to jsou ale krásné kvûtiny, tamhle na tom spodním záhonu. NemÛÏu si vzpomenou, jak se jmenují, ale máme je doma taky – ty fialové, jak se jim jenom fiíká… Moje sestra totiÏ stra‰nû ráda zahradniãí.“ Lady Cooteová okamÏitû zmûnila téma: kfiivdy na ní spáchané mûla je‰tû v Ïivé pamûti. „Jaké tam máte zahradníky?“ „Máme jenom jednoho. Podle mû je to takov˘ star˘ trouba. Moc toho neví, ale udûlá, co se mu fiekne. A to je velká pfiednost, nemyslíte?“ Lady Cooteová si to myslela a vyjádfiila souhlas tak procítûnû, Ïe by jí to závidûla kaÏdá charakterní hereãka. Následovala rozprava o zloãinn˘ch skutcích zahradníkÛ. V téÏe dobû úspû‰nû probíhala expedice do Market Basing. V˘prava pronikla na trÏi‰tû, kde ‰okovala majitele hodináfiství náhlou vlnou poptávky po budících. „·koda Ïe tu s námi není Paliãka,“ zamumlal Bill. „Znበji pfiece, Jimmy, ne? Urãitû by se ti líbila. Je to úÏasná holka – ta nezkazí Ïádnou legraci – a pfiitom by ses divil, jak je chytrá… Ty ji zná‰, Ronny?“ Ronny zavrtûl hlavou. „Ty neznበPaliãku? S k˘m se, prosím tû, st˘ká‰? Je to prostû jedniãka!“ „Mohl bys b˘t trochu delikátnûj‰í!“ napomenula ho Cukrle. „PfiestaÀ tady vykládat o sv˘ch pfiítelkyních a dûlej nûco.“ Pan Murgatroyd, vlastník Murgatroydova hodináfiství, se vemlouvavû rozhovofiil: „Jestli vám mohu radit, sleãno, tak nekupujte ten za sedm ‰ilinkÛ a jedenáct pencí. Ne Ïe by to nebyl dobr˘ 16

0035122  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you