Page 1

Pfiedmluva

Tato kniha je odpovûdí. Je odpovûdí na otázku, kterou mi lidé kladou velmi ãasto. „TakÏe vy kopete v S˘rii, viìte? Povûzte mi o tom v‰echno! Jak tam Ïijete? Ve stanech?“ a tak dále a tak dále. Vût‰ina tûch lidí to pravdûpodobnû ani nechce vûdût. Je to pro nû jen malá zmûna v námûtu konverzace. Ale tu a tam se najde pár zvûdavcÛ, ktefií se o to opravdu zajímají. Je to také otázka, kterou klade archeologie minulosti: „Posly‰, povídej mi o tom, jak jsi Ïila!“ A s pomocí krumpáãÛ, lopat a ko‰Û hledá odpovûì. „Tohle byly na‰e hrnce na vafiení.“ „V této velké s˘pce jsme uchovávali zrní.“ „Tûmito kostûn˘mi jehlami jsme si ‰ili ‰aty.“ „Toto byly na‰e domy, tady na‰e koupelna, tady na‰e sanitární zafiízení.“ „Tady v tom hrnci jsou zlaté náu‰nice z vûna mé dcery.“ „Tady v tom dÏbáneãku mám líãidla.“ „V‰echny tyhle hrnce na vafiení jsou docela obyãejné. Najdete jich tu celé stovky. Máme je od hrnãífie na rohu. JakÏe – od Wollworthe? Tak tomu fiíkáte ve va‰í dobû?“ Obãas se objeví královsk˘ palác, nûkdy chrám, mnohem vzácnûji královské pohfiebi‰tû. Tyhle vûci jsou okázalé. Objevují se v novinov˘ch titulcích, pfiedná‰í se o nich, pfiedvádûjí se na plátnû, kaÏd˘ se o nich dozvídá. Pfiesto si myslím, Ïe pro toho, kdo se zab˘vá kopáním, 13


je skuteãnû zajímav˘ v‰ední Ïivot – Ïivot hrnãífie, rolníka, v˘robce nástrojÛ, odborného vyfiezávaãe zvífiecích peãetidel a amuletÛ – nebo i fiezníka, pekafie, v˘robce svíãek. A je‰tû závûreãné varování, aby nikdo nebyl zklamán. Toto není hluboká kniha, nevrhne Ïádné nové svûtlo na zajímavosti archeologie, nenajdete v ní krásné popisy pfiírodních scenerií, Ïádná pojednání o ekonomick˘ch problémech, Ïádné úvahy o rasách, Ïádné dûjiny. Je to ve skuteãnosti jen takov˘ ‰tûk, docela malá kníÏka, plná v‰ední ãinnosti a pfiíhod.

14


Odjezd do S˘rie

Za pár t˘dnÛ odjíÏdíme do S˘rie! Nakupovat pro horké podnebí na podzim ãi v zimû pfiedstavuje jisté potíÏe. Va‰e letní ‰aty z minulého léta, o nichÏ jste optimisticky doufali, Ïe je‰tû „ujdou“, uÏ teì, kdy nade‰la jejich chvíle, „neujdou“. Jednak vypadají (slovy onûch deprimujících popisÛ v seznamech stûhovaãÛ nábytku) „po‰krábané, odfiené a plné skvrn“ (a navíc je‰tû sraÏené, vybledlé a divné), jednak – bûda, tfiikrát bûda, ale musí se to pfiiznat – jsou vám v‰ude tûsné. A tak vzhÛru do obchodÛ a krámÛ. A tam: „To víte, m’los’paní, zrovna teì se tyhle vûci neÏádají! Máme tu pár velice rozko‰n˘ch ‰atiãek – nadmûrné velikosti v tmav˘ch barvách.“ Ach, ty odporné nadmûrné velikosti! Jak je to pokofiující nosit nadmûrné velikosti! A jak je to je‰tû více pokofiující, je-li na vás na první pohled vidût, Ïe potfiebujete nadmûrnou velikost! (Aãkoli se vyskytnou i lep‰í dny, kdy jste zahalena do volného dlouhého ãerného plá‰tû s velkou koÏe‰inou a prodavaãka vám fiekne pfiívûtivû: „Ale vÏdyÈ m’los’paní je urãitû jenom plno‰tíhlá, Ïe?“) Dívám se na ‰atiãky s ná‰ivkami naprosto nevhodn˘ch koÏe‰in a skládan˘mi suknûmi. Smutnû vysvûtluji, Ïe potfiebuji prací hedvábí nebo bavlnu. „Raãte zkusit na‰e jachtafiské oddûlení, m’los’paní!“ M’los’paní zkusí na‰e jachtafiské oddûlení, ale bez 15


pfiehnan˘ch nadûjí. Jachting je dosud zahalen oparem romantiky. Má v sobû cosi arkádského. Jachtink provozují jen dívky. Dívky, jeÏ jsou ‰tíhlé a mladé a nosí nemaãkavé plátûné kalhoty, nesmírnû ‰iroké kolem kotníkÛ a upnuté kolem bokÛ. Jen dívky rozko‰nû sportují ve sportovních ‰atiãkách. Jen pro dívky se vyrábûjí ‰ortky osmnácti rÛzn˘ch druhÛ. Roztomilé stvofiení v na‰em jachtafiském oddûlení se ani nenutí do sympatií. „Ach ne, m’los’paní, nadmûrné velikosti nevedeme.“ (Mírná hrÛza – nadmûrné velikosti a jachtink! Kam by se podûla v‰echna romantika?) Dodává: „Asi by se to ani nehodilo, viì te?“ Smutnû souhlasím, Ïe by se to asi opravdu nehodilo. Zb˘vá poslední nadûje. Je tu je‰tû na‰e tropické oddûlení. Na‰e tropické oddûlení se skládá hlavnû z tropick˘ch helem – hnûdé helmy, bílé helmy, speciální lakové helmy. Ponûkud stranou, jako by byly tro‰ku frivolní, leÏí tropické ‰iráky s dvojitou stfiechou, kvetoucí rÛÏovû a modfie a Ïlutû jako kvûty podivn˘ch tropick˘ch rostlin. Je tu také obrovsk˘ dfievûn˘ kÛÀ a celá sbírka jezdeck˘ch kalhot. Ale ano, jsou tu i jiné vûci. Mají tu vhodné obleãení pro manÏelky budovatelÛ impéria. ·antung! Prostû stfiiÏené ‰antungové plá‰tû a suknû – Ïádné dívãí nesmysly – vyhoví otylosti zrovna tak dobfie jako vyzáblosti! Uchyluji se s rÛzn˘mi typy a velikostmi do kabiny. O pár minut pozdûji je uÏ ze mne mémsáhib, Bílá Îena! Mám jisté vnitfiní v˘hrady, ale umlãím je. KoneckoncÛ je to lehké a praktické a já se do toho vejdu. Zamûfiuji svou pozornost na v˘bûr správného druhu klobouku. ProtoÏe dnes správn˘ druh klobouku neexistuje, musím si jej dát udûlat. Není to tak snadné, jak to zní. Co chci a co se pokou‰ím získat a co velmi pravdû16


podobnû neseÏenu, je plstûn˘ klobouk rozumn˘ch proporcí, kter˘ by mi sedûl na hlavû. Je to onen druh kloboukÛ, jaké jsme nosily asi pfied dvaceti lety, kdyÏ jsme ‰ly vyvenãit psa nebo si zahrát partiãku golfu. Dnes uÏ bohuÏel existuje jen „ta vûc“, která se pfiipevní k hlavû – na jedno oko, na jedno ucho nebo do zátylku, jak to diktuje okamÏitá móda – nebo tropické ‰iráky s dvojitou stfiechou, která mûfií v prÛmûru pfiinejmen‰ím metr. Vysvûtluji, Ïe chci klobouk s d˘nkem jako tropick˘ ‰irák, ale asi tak se ãtvrteãní obrubou. „Ale to je proto, aby plnû chránily pfied sluncem, m’los’paní.“ „Já vím, jenÏe tam, kam jedu já, je skoro pofiád dûsn˘ vítr a takov˘ klobouk nevydrÏí na hlavû ani minutu.“ „Mohli bychom vám tam pfiipevnit gumiãku, m’los’paní.“ „Chci klobouk, kter˘ by nemûl o nic ‰ir‰í stfiechu neÏ ten, co mám zrovna na hlavû.“ „Samozfiejmû, m’los’paní, s mûlk˘m d˘nkem by to vypadalo docela hezky.“ „Ne s mûlk˘m d˘nkem! Ten klobouk mi musí drÏet na hlavû!“ Heuréka! Vybíráme barvu – jeden z tûch nov˘ch odstínÛ s hezk˘mi názvy: ‰pinavá, rezavá, blátivá, ‰edivá, pra‰ná atd. Je‰tû nûkolik men‰ích nákupÛ, nákupÛ, o nichÏ instinktivnû cítím, Ïe buì budou zbyteãné, nebo mû pfiivedou do nesnází. Napfiíklad cestovní kabela na zip. Îivot je dnes ovládán a komplikován nelítostn˘m zipem. Halenky se zavírají na zip nahofie, suknû na zip dole, lyÏafiské obleky na zip v‰ude. „Suk˘nky“ mají na sobû naprosto nesmyslné kousky zipu jen tak pro legraci. Proã? MÛÏe existovat nûco stra‰nûj‰ího neÏ zip, kter˘ vás hanebnû zradí? Zavleãe vás do daleko hor‰í ‰lamastiky neÏ kaÏd˘ obyãejn˘ knoflík, patent, sponka, pfiezka ãi háãek s oãkem. 17


V ran˘ch dobách zipÛ si dala moje matka, vzru‰ená touto rozko‰nou novinkou, zhotovit korzet, kter˘ se zavíral vpfiedu na zip. V˘sledek byl nav˘sost ne‰Èastn˘. NejenÏe se ten korzet zazipovával jen s krajním vypûtím, ale tvrdohlavû vzdoroval odzipování. Jeho odstranûní bylo prakticky chirurgick˘m zákrokem. A dík roztomilé viktoriánské cudnosti mé matky to obãas vypadalo, Ïe v onom korzetu proÏije zbytek svého Ïivota, jakási moderní obdoba Ïeny v Ïelezném brnûní! VÏdycky jsem se proto dívala na zip pohledem pln˘m ostraÏitosti. Ukázalo se v‰ak, Ïe v‰echny cestovní kabely jsou na zip. „Staromódní zapínání se uÏ dnes vÛbec nevede, m’los’paní,“ praví prodavaã a soucitnû se na mne zadívá. „Tohle je tak prosté, vidíte?“ fiíká a pfiedvádí. Není pochyb o tom, Ïe je to prosté – jenÏe, myslím si pro sebe, ta kabela je prázdná. „Co se dá dûlat,“ povzdychnu si. „âlovûk musí jít s duchem doby.“ A s jistou nedÛvûrou si kabelu kupuji. Teì jsem hrdou majitelkou cestovní kabely na zip, plá‰tû a suknû manÏelky budovatele impéria a snad vyhovujícího klobouku. Ale mnoho je‰tû zb˘vá vykonat. Pfiecházím do papírnického oddûlení. Kupuji si nûkolik plnicích per a patentních tuÏek; mám tu zku‰enost, Ïe i kdyÏ se v Anglii plnicí pero chová vzornû, jakmile mu ponecháte volnost v pou‰tním prostfiedí, uvûdomí si, Ïe mÛÏe zaãít stávkovat, a podle toho také jedná – aÈ uÏ stfiíká inkoust bez v˘bûru na mne, na ‰aty, na mÛj zápisník a cokoli jiného, co je zrovna po ruce, nebo upejpavû odmítá dûlat cokoli jiného neÏ neviditelnû ‰krábat po povrchu papíru. Kupuji si také dvû docela skromné tuÏky. TuÏky nejsou na‰tûstí náladové, a aãkoli mívají ve zvyku nenápadnû zmizet, vÏdycky je tu nablízku nûjak˘ 18


zdroj. K ãemu jinému je koneckoncÛ architekt, neÏ aby si od nûho ãlovûk vypÛjãil tuÏku? Pfií‰tím nákupem jsou ãtvery náramkové hodinky. Pou‰È není k hodinkám laskavá. Po nûkolika t˘dnech pobytu se va‰e hodinky vzdávají své kaÏdodenní práce. âas, fiíkají, je jen zpÛsob my‰lení. Vybírají si mezi tím, Ïe se osmkrát ãi devûtkrát za den asi na dvacet minut zastaví, a tím, Ïe se bezhlavû fiítí kupfiedu. Obû tyto alternativy prohnanû stfiídají. Nakonec pfiestanou jít nadobro. âlovûk pak pfiechází k hodinkám ãíslo dvû a tak dále. Nákup dvou, ãtyfi ãi ‰esti hodinek poãítá také s okamÏikem, kdy mi manÏel fiekne: „PÛjã mi hodinky pro pfiedáka, ano?“ Na‰i arab‰tí pfiedáci, jakkoli jsou v˘borní, mají cosi, co by se dalo nazvat tûÏkou rukou pro jak˘koli druh chronometru. V kaÏdém pfiípadû to od nich vyÏaduje velkou dávku du‰evní námahy, mají-li urãit ãas. MÛÏete je spatfiit, jak drÏí hodinky s ciferníkem velik˘m jako mûsíc váÏnû vzhÛru nohama a pohlíÏejí na nû se skuteãn˘m úzkostn˘m soustfiedûním; odpovûì, kterou vyãtou, je vÏdy nesprávná. Jejich zpÛsob natahování tûch pokladÛ je rázn˘ a tak dÛkladn˘, Ïe jen málokteré pero vydrÏí to napûtí. Proto se stává, Ïe ke konci sezony b˘vají hodinky v‰ech ãlenÛ expedice obûtovány jedny po druh˘ch. Moje dvoje, ãtvery ãi ‰estery hodinky jsou jen prostfiedkem, jak tento neblah˘ den co nejvíc oddálit. Balíme! Pokud jde o balení, existuje nûkolik ideov˘ch ‰kol. Jsou lidé, ktefií zaãnou balit t˘den aÏ ãtrnáct dní pfied odjezdem. Jsou jiní, ktefií naházejí na hromadu pár vûcí pÛl hodiny pfied startem. Jsou peãliví baliãi, nenasytní, pokud jde o hedvábn˘ papír. Jsou i takoví, ktefií opovrhnou hedvábn˘m papírem, prostû naházejí vûci dovnitfi a doufají v nejlep‰í. Jsou baliãi, ktefií zapomenou doma 19


prakticky v‰echno, co potfiebují. A jsou také baliãi, ktefií berou s sebou nesmírná kvanta vûcí, jeÏ nebudou nikdy potfiebovat. O archeologickém balení lze s jistotou prohlásit jednu vûc – Ïe se pfieváÏnû skládá z knih. Které knihy vzít, které knihy se dají vzít, pro které knihy je místo, které knihy je moÏno (s bolestí v srdci) nechat doma. Jsem pevnû pfiesvûdãena, Ïe v‰ichni archeologové balí následujícím zpÛsobem: Rozhodnou se pro maximální poãet kufrÛ, jeÏ jim trpitelka Wagon Lit Company povolí. Potom naplní tyto kufry aÏ po okraj knihami. Pak neochotnû vytáhnou nûkolik knih a takto získan˘ prostor vycpou ko‰ilemi, pyÏamy, ponoÏkami apod. KdyÏ se podívám do Maxova pokoje, mám dojem, Ïe cel˘ jeho krychlov˘ objem je vyplnûn knihami. Úzkou ‰kvírou mezi knihami zahlédnu MaxÛv ustaran˘ obliãej. „Myslí‰, Ïe pro v‰echny budu mít dost místa?“ zeptá se. Odpovûì je tak zjevnû záporná, Ïe se zdá ãirou krutostí to vÛbec fiíkat. Ve ãtyfii tfiicet odpoledne pfiijde do mého pokoje a táÏe se s nadûjí v hlase: „Mûla bys ve sv˘ch kufrech je‰tû kousek místa?“ Dlouholetá zku‰enost by mû mûla varovat, abych fiekla pevné „Ne“, ale zaváhám a okamÏitû se na mne fiítí záhuba. „Kdybys mi tam mohla pfiibrat jenom pár drobností –“ „Ne knihy, Ïe?“ Max vypadá mírnû pfiekvapenû. „Samozfiejmû knihy, co jiného?“ Pfiikroãí ke kufru a vrazí dva rozmûrné svazky pfiímo na oblek manÏelky budovatele impéria, kter˘ leÏel úzkostlivû poskládan˘ nahofie. Vyrazím v˘kfiik protestu, ale pfiíli‰ pozdû. „Nesmysl,“ praví Max. „Je tam je‰tû spousta místa.“ A maãká dolÛ víko, které se tvrdo‰íjnû brání zavfiení. 20


„VÏdyÈ není je‰tû ani pln˘!“ tvrdí Max optimisticky. Na‰tûstí odpoutá právû v tom okamÏiku jeho pozornost poti‰tûná plátûná suknû, leÏící sloÏená v jiném kufru. „Co je to?“ Odpovím, Ïe je to odûv. „To je zajímavé,“ fiekne Max. „Má to na celé pfiední stranû motivy plodnosti.“ Jedna z ménû pohodln˘ch stránek Ïivota s archeologem je jeho odborná znalost pÛvodu i tûch nejnevinnûji vyhlíÏejících vzorÛ. V pût tfiicet poznamenává Max jakoby mimochodem, Ïe by si mûl jít nakoupit pár ko‰il a ponoÏek a podobn˘ch maliãkostí. Vrátí se o tfii ãtvrtû hodiny pozdûji, dotãen˘ tím, Ïe obchody zavírají v ‰est. KdyÏ mu povím, Ïe tak zavírají vÏdycky, odvûtí, Ïe si toho nikdy nev‰iml. A teì uÏ pr˘ nemá na práci nic víc neÏ „udûlat si pofiádek v papírech“. V jedenáct v noci se uch˘lím na lÛÏko a nechám Maxe u jeho psacího stolu (kter˘ se pod hrozbou nejpfií‰ernûj‰ích trestÛ nesmí nikdy uklízet ani otírat od prachu), zabofieného aÏ po lokty do dopisÛ, úãtÛ, broÏur, kreseb hrncÛ, nesãísln˘ch stfiepÛ a rÛzn˘ch krabiãek od zápalek, z nichÏ ani jedna neobsahuje zápalky, n˘brÏ jednotlivé korálky velké starobylosti. Ve ãtyfii ráno se vzru‰enû pfiiÏene do loÏnice se ‰álkem ãaje v ruce, aby mi oznámil, Ïe koneãnû na‰el tu velice zajímavou vûc z anatolsk˘ch nálezÛ, kterou ztratil loni v ãervenci. Dodá, Ïe doufá, Ïe mû neprobudil. Odpovím, Ïe mû samozfiejmû probudil, a aby mi radûji také donesl ‰álek ãaje. KdyÏ se Max vrátí s ãajem, fiekne, Ïe na‰el rovnûÏ velké mnoÏství úãtÛ, o nichÏ si myslel, Ïe je uÏ zaplatil. Také jsem udûlala podobnou zku‰enost. Shodneme se na tom, Ïe je to skliãující. V devût jsem povolána jako tûÏká váha, abych si sedla na Maxovy vyboulené kufry. 21


„Jestli je ty nedokáÏe‰ pfiinutit, aby se zavfiely, tak uÏ nikdo!“ poznamená Max negalantnû. Za pomoci ãisté nadváhy je nakonec tohoto nadlidského v˘konu dosaÏeno a já se vracím zápolit se sv˘m vlastním problémem, jímÏ je, jak to ostatnû pfiedpovûdûla uÏ má prorocká vize, kabela se zipem. Dokud byla v Goochovû obchodû prázdná, vypadala jednodu‰e, atraktivnû a nevyÏadující Ïádnou námahu. Jak vesele tehdy ten zip pobíhal sem a tam! Teì, kdyÏ je kabela aÏ po okraj plná, je její zakfiivení nadlidsk˘m zázrakem. Oba okraje je tfieba dostat k sobû s matematickou pfiesností, a kdyÏ potom zip cestuje zvolna napfiíã, nastanou dal‰í komplikace, které zaviní pytlík s houbou. KdyÏ kabelu koneãnû zavfiu, pfiísahám, Ïe ji uÏ neotevfiu, dokud nedorazíme do S˘rie. KdyÏ se v‰ak nad tím zamyslím, je to stûÏí proveditelné. Co se zmínûnou houbou? Mám cestovat pût dní bez mytí? V tom okamÏiku se v‰ak zdá i to lep‰í, neÏ znovu otevfiít zip kabely. Ano, nade‰el okamÏik, kdy opravdu odjíÏdíme. Spousta dÛleÏit˘ch vûcí zÛstala nedodûlána – prádelna nás jako obvykle nechala na holiãkách, ãistírna nedodrÏela k Maxovû zlosti své sliby, ale co na tom záleÏí? Jedeme! Pár okamÏikÛ se je‰tû zdá, Ïe pfiece jen neodjedeme. Maxovy kufry, na pohled ‰alebné, jsou nad taxíkáfiovy síly. On i Max s nimi zápolí a nakonec je dostanou do taxíku za asistence jakéhosi náhodného chodce. OdjíÏdíme na nádraÏí Victoria. Drahá Victorie, bráno do svûta za hranicemi Anglie, jak miluji tvé kontinentální nástupi‰tû! A jak vÛbec miluji vlaky! Vzru‰enû ãichám sirnat˘ pach, tak odli‰n˘ od slabého, povzneseného, vzdálenû olejnatého pachu lodí, kter˘ vÏdycky skliãuje mého ducha pfiedzvûstí nadcházejících dnÛ s mofiskou nemocí. Ale vlak – velk˘, supající, uspûchan˘, druÏn˘ vlak se svou mohutnou odfrkují22

0035121  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you