Pfiedmluva
Tato kniha je odpovûdí. Je odpovûdí na otázku, kterou mi lidé kladou velmi ãasto. „TakÏe vy kopete v S˘rii, viìte? Povûzte mi o tom v‰echno! Jak tam Ïijete? Ve stanech?“ a tak dále a tak dále. Vût‰ina tûch lidí to pravdûpodobnû ani nechce vûdût. Je to pro nû jen malá zmûna v námûtu konverzace. Ale tu a tam se najde pár zvûdavcÛ, ktefií se o to opravdu zajímají. Je to také otázka, kterou klade archeologie minulosti: „Posly‰, povídej mi o tom, jak jsi Ïila!“ A s pomocí krumpáãÛ, lopat a ko‰Û hledá odpovûì. „Tohle byly na‰e hrnce na vafiení.“ „V této velké s˘pce jsme uchovávali zrní.“ „Tûmito kostûn˘mi jehlami jsme si ‰ili ‰aty.“ „Toto byly na‰e domy, tady na‰e koupelna, tady na‰e sanitární zafiízení.“ „Tady v tom hrnci jsou zlaté náu‰nice z vûna mé dcery.“ „Tady v tom dÏbáneãku mám líãidla.“ „V‰echny tyhle hrnce na vafiení jsou docela obyãejné. Najdete jich tu celé stovky. Máme je od hrnãífie na rohu. JakÏe – od Wollworthe? Tak tomu fiíkáte ve va‰í dobû?“ Obãas se objeví královsk˘ palác, nûkdy chrám, mnohem vzácnûji královské pohfiebi‰tû. Tyhle vûci jsou okázalé. Objevují se v novinov˘ch titulcích, pfiedná‰í se o nich, pfiedvádûjí se na plátnû, kaÏd˘ se o nich dozvídá. Pfiesto si myslím, Ïe pro toho, kdo se zab˘vá kopáním, 13