Trapasy po francouzsku - zlom
22.4.2012
22.17
Stránka 9
K A P I TO L A 1
L’arrivée – příjezd do Paříže a mé první kulturní šoky Allô taxi?
J
en žádnou paniku. Neznervóznět. Je to jen letiště! Proč se však cítím tak ztracená jako v nějakém bludišti? Stála jsem na pařížském letiště Charles de Gaulle, kterému Francouzi říkají jen Roissy podle nedalekého místa, a hned mě přepadla předtucha toho, jaké bláznivé situace mě ve Francii ještě očekávají. Mon Dieu! Pro jistotu to někdy zkusím i s francouzskou modlitbou, třeba to pomůže. Můj první den v Paříži je už dávno minulostí, ale vybavuji si ho tak přesně, jako by to bylo dnes. Ještě nikdy jsem nebyla na letišti, kde bych se vůbec nedokázala zorientovat, a to už jsem jich viděla nespočet. Znamenitě se jim tu podařilo sestavit celý prostor jako jeden ohromný labyrint se spoustou světelných tabulí, které byly zřejmě určeny jen k tomu, aby člověka navedly na falešnou stopu. Což je v podstatě s podivem, uvážíme-li, jak je ve Francii jinak všechno, ať v metru, na nádražích či na ulicích, jasně, srozumitelně a přehledně vyznačeno. Roissy však před krátkou dobou dostalo už další nejhorší ocenění ze všech mezinárodních letišť právě proto, že je tak chaotické. Já jsem až do dnešního dne skálopevně přesvědčená, že pro návštěvníky Francie má být toto letiště něco jako první nárazová zkouška, která by je měla odradit. Celkem záludné, když 9