Předmluva Andrease Wilhelma Historie plná záhad, záhadná historie
Nejsem vědec. Nejsem dokonce ani student dějin nebo alespoň archeolog amatér. Proto jsem se domníval, že jde o nedorozumění, když mě Lars A. Fischinger požádal, zda bych nenapsal úvodní slovo k jeho nové knize. Ale čím déle jsem o tom přemýšlel, tím víc se mi jeho nápad zamlouval. Protože my tři – tedy Lars A. Fischinger, čtenář/ka a já – máme opravdu hodně společného. Zajímáme se o záhady tohoto světa a jeho dějin, přitahují nás nezodpovězené otázky. Připouštíme možnost, že některé věci proběhly úplně jinak, než se oficiálně tvrdí. Jsme skeptičtí. Mé romány pojednávají o tajných společnostech, mytologii a záhadách starých, zaniklých kultur, o templářích a rosekruciánech, kabale, dědictví Ježíšovy rodové linie, legendách o světové potopě, Aleisteru Crowleym, Tabule Smaragdině, stáří pyramid, egyptském „kacířském“ faraonovi Achnatonovi, proroctvích Edgara Cayceho a zaniklé Atlantidě. Hlavní inspirací pro moji tvorbu byly knihy podobné této z pera Larse A. Fischingera, které jsem doslova hltal. Pak již nebylo daleko k proslulé spisovatelské otázce: „Co by bylo, kdyby…?“ Ale romány jsou fikce, nehledě na to, jak blízko mají k realitě. Mnohem napínavější je zabývat se skutečnými hádankami, které dosud nikdo nerozluštil. Taková tajemství samozřejmě otevírají nekonečný prostor spekulacím, a kde chybí jasné odpovědi, tam je dost místa pro nejrůznější domněnky, dohady nebo teorie. Když v Platónově zprávě
13