Sni svůj bláhový sen
První kapitola
1
Kruci, pomyslel si star˘ muÏ, málem jsem se odpráskl a nezaplatil hotelov˘ úãet. BéÏová obálka s t˘denním v˘pisem byla zarovnaná stohem novin a on si aÏ teì v‰iml malého rÛÏku, kter˘ vyãuhoval. Spû‰nû vyplnil ‰ek pro ‰v˘carskou banku. âástku slovy i ãíslicemi. Pfiíjemce: Hotel du Palais. Místo: Biarritz. Datum: 14. kvûten 1994. Podpis. V okamÏiku, kdy dopsal své jméno, zazvonil telefon. Stál vedle tfiíramenné lampy se zelen˘mi stínidly, jejíÏ Ïárovky svítily. Zbytek salonu byl ponofien˘ do tmy. Star˘ pán odsunul pistoli, jeÏ leÏela pfied aparátem, zvedl sluchátko a ohlásil se: „Faber.“ K uchu mu dolehl muÏsk˘ hlas: „Roberte, tady je Walter.“ „Dobr˘ veãer, Waltfie,“ fiekl a pomalu se narovnal u vykládaného empírového psacího stolu s pozlacen˘m kováním. „Snad nejse‰ je‰tû v kanceláfii?“ „To tak! VÏdyÈ je sobota.“ „Ach ano, ov‰em.“ „Mበto nûjak popleten˘, co?“ „To ví‰, Alzheimer na pochodu.“ Jsem váÏnû mimo, pomyslel si muÏ unavenû. Nejdfiív zapomenu na úãet a teì ani nevím, co je vlastnû za den. Musím se vzchopit. „No, pokud jsi je‰tû s to si zapamatovat, jak se ta hrÛza jmenuje, tak ti nehrozí,“ zasmál se Marks. UÏ cel˘ch sedmadvacet rokÛ je Walter Marks m˘m advokátem, uvûdomil si Faber. Mûl moc rád Natálii. A ona jeho. Po její smrti u mne t˘den bydlel. Nespustil mû z oãí. Mûl strach, Ïe se oddûlám. Tehdy jsem o tom jenom uvaÏoval. Dnes v noci to provedu. Mûl jsem to udûlat dávno. 7