K A P I T O L A P RV N Í
Dychtivost po vûdûní
B
ylo to tak. Milovala jsem pocty, jména vonící historií, dunûní kanonád. Úcta, kterou mi prokazovali, a poklony, jeÏ mi náleÏely, mne rozechvívaly ‰tûstím a p˘chou. Narodila jsem se, abych vládla, a tak jsem si slastnû vychutnávala jak lásku, tak poznání. ¤íkalo se o mnû, Ïe jsem pfielétavá, bezohledná, pfiehnanû smûlá, prudká a popudlivá. Jako bych se nebála Ïádného postihu. Co si pfiedstavovali? Jako královská dcera jsem nemohla touÏit po niãem skromnûj‰ím neÏ povznést se ke slávû, jíÏ se mÛj otec tû‰il po celé Evropû. O jeho pfiízeÀ se ucházely a zároveÀ se pfied ním chvûly bázní Flandry, Pomofiansko, Rakousko i svatá Rus. Jeho vrtochy stály u zrodu válek. Jeho zemdlenost pfiiná‰ela vytouÏen˘ mír. Mûl aureolu teutonsk˘ch rytífiÛ, tfiebaÏe v chrabrosti se mu Ïádn˘ nevyrovnal, a mezi lidmi se od tûch nejponíÏenûj‰ích po nejmocnûj‰í nena‰el jedin˘, ‰lechtic nebo plebejec, jemuÏ by se pfii vyslovení jména Gustav Adolf neroztfiásla kolena. Náhodn˘m dílem jeho milostn˘ch hrátek jsem se stala jeho jedinou dcerou. Dûdiãkou jeho ctností a bojÛ, zboÏÀované dítû „snûÏného krále“, jak ho tenkrát naz˘vali. Evropu jsem se nauãila znát díky mûstÛm, jeÏ si podrobil, a územím dobyt˘m silou. Sledovala jsem dráhu jeho vítûzství a kráãela v ‰lépûjích muÏe, kter˘ umûl pfiekreslit evropské hranice. UÏ v ‰esti letech jsem znala zpamûti jména sídel, nad nimiÏ zavlála jeho korouhev: ·tûtín, ·pandava, Kolobfieh, Frankfurt nad Odrou, Lipsko a koneãnû i rozlehlá breitenfeldská rovina, na níÏ mÛj otec bûhem jednoho dne sehrál bitvu o svou korunu a jmûní na‰eho rodu. 7