K A P I T O L A P RV N Í
Dychtivost po vûdûní
B
ylo to tak. Milovala jsem pocty, jména vonící historií, dunûní kanonád. Úcta, kterou mi prokazovali, a poklony, jeÏ mi náleÏely, mne rozechvívaly ‰tûstím a p˘chou. Narodila jsem se, abych vládla, a tak jsem si slastnû vychutnávala jak lásku, tak poznání. ¤íkalo se o mnû, Ïe jsem pfielétavá, bezohledná, pfiehnanû smûlá, prudká a popudlivá. Jako bych se nebála Ïádného postihu. Co si pfiedstavovali? Jako královská dcera jsem nemohla touÏit po niãem skromnûj‰ím neÏ povznést se ke slávû, jíÏ se mÛj otec tû‰il po celé Evropû. O jeho pfiízeÀ se ucházely a zároveÀ se pfied ním chvûly bázní Flandry, Pomofiansko, Rakousko i svatá Rus. Jeho vrtochy stály u zrodu válek. Jeho zemdlenost pfiiná‰ela vytouÏen˘ mír. Mûl aureolu teutonsk˘ch rytífiÛ, tfiebaÏe v chrabrosti se mu Ïádn˘ nevyrovnal, a mezi lidmi se od tûch nejponíÏenûj‰ích po nejmocnûj‰í nena‰el jedin˘, ‰lechtic nebo plebejec, jemuÏ by se pfii vyslovení jména Gustav Adolf neroztfiásla kolena. Náhodn˘m dílem jeho milostn˘ch hrátek jsem se stala jeho jedinou dcerou. Dûdiãkou jeho ctností a bojÛ, zboÏÀované dítû „snûÏného krále“, jak ho tenkrát naz˘vali. Evropu jsem se nauãila znát díky mûstÛm, jeÏ si podrobil, a územím dobyt˘m silou. Sledovala jsem dráhu jeho vítûzství a kráãela v ‰lépûjích muÏe, kter˘ umûl pfiekreslit evropské hranice. UÏ v ‰esti letech jsem znala zpamûti jména sídel, nad nimiÏ zavlála jeho korouhev: ·tûtín, ·pandava, Kolobfieh, Frankfurt nad Odrou, Lipsko a koneãnû i rozlehlá breitenfeldská rovina, na níÏ mÛj otec bûhem jednoho dne sehrál bitvu o svou korunu a jmûní na‰eho rodu. 7
YANN KERLAU
V sedmatfiiceti letech se muÏ, jenÏ jako pfiemoÏitel vítûznû táhl Evropou, stal nejvût‰ím vojevÛdcem své doby. Sedmého záfií 1631, magické datum mezi v‰emi daty, amulet mého Ïivota. Tehdy by se mi chtûlo pfiijít na svût, pod sloupy d˘mu, ve vfiavû bitev. Uprostfied zbûsilého fievu a tûl bez Ïivota, jeÏ padala jedno pfies druhé. Chrabrost na‰ich bojovníkÛ a lesk jejich vûhlasu jako by Evropu pfiikryly plá‰tûm slávy. Byla jsem z rodu Vasa, nejslavnûj‰í pokraãovatelka dynastií Severu. Ta ãtvefiice písmen v mém rodovém jménu se po celé mé útlé mládí bly‰tûla jako ohromn˘ kfiíÏ vztyãen˘ pfied kaÏd˘m m˘m ãinem. Vasa má svÛj pÛvod v sanskrtu, kde znaãí „dÛm“. Ten nበpro mû pfiedstavoval samá omezení. Nûco takového Vasa nedûlá… Takhle Vasa nemluví… Vasa nemá Ïádné kamarády ani pfiátele… Vychovali mû pro to, abych velela vojskÛm a vedla loì ·védska do bezpeãného pfiístavu. Zpovídat se musím jedinû sv˘m pfiedkÛm, abych byla provÏdy hodna jejich slavného jména. V den, kdy jsem pfii‰la na svût, osmého prosince léta Pánû 1626, mû má matka nechtûla ani vidût. „Dûvãe!“ zvolala. „To nám nepfiinese nic dobrého. Navíc je o‰klivá a chlupatá. Odneste ji pryã, aÈ ji nemám na oãích.“ Matka, která byla pfiím˘m potomkem braniborsk˘ch kurfifitÛ, nosila v genech chlad teutonsk˘ch rytífiÛ. Od dûtství mû drÏela co nejdál od sv˘ch komnat, a tak jsem velmi brzy poznala, Ïe láska k rodiãÛm je tou nejménû pfiirozenou vûcí na svûtû. Jedin˘ ãlovûk, kter˘ mû kdy zahrnoval polibky a bral do náruãe, byla má chÛva. Matka si mû jednou za mûsíc zavolala k sobû a zkoumavû si mû prohlíÏela s pov˘‰eneckou starostlivostí pozemkového vlastníka, jako vystfiiÏeného z pachtovní knihy. „Otoãte se, sleãno, a zvednûte pfiece tu svou velkou bradu. BoÏe, to dûvãe je vychrtlé, samá ruka samá noha! A kde se u vás vzal ten olivov˘ odstín pleti? Otevfiete ústa. No tak, to staãí. AÈ odvedou pryã ten nepodafien˘ v˘tvor pfiírody! Na tu malou je Ïalostn˘ pohled, hotové utrpení.“ Jiné by nepochybnû plakaly. Já jsem pokaÏdé jen stiskla zuby, abych své rodiãce nedala znát, Ïe mi její ostré soudy rvou srdce. Lásku, jiÏ mi odpírala, jsem se rozhodla napfiít ke svému královskému otci, hrdinovi m˘ch nocí, vûãnû nepfiítomnému 8
·ACHOVNICE
KRÁLOVNY
v m˘ch dnech. Ve sv˘ch komnatách jsem si dala vyvûsit, pfiipíchnuté k ohromnému koberci, plány jeho bitev a spolu s m˘m vlastním bratrancem jsme z v˘‰e sv˘ch ‰esti let napodobovali bitvy s olovûn˘mi vojáãky. OtcÛv náhl˘ odchod pro mne znamenal konec dûtství. V ‰esti letech jsem byla ‰védská královna…, totiÏ témûfi – m˘m nov˘m obzorem se staly práce a regentská rada. Vlastnû jsem se tetelila radostí. Studium mi totiÏ nikdy nepfii‰lo zatûÏko. Právû naopak, vrhala jsem se stfiemhlav do v‰eho, co mi pfiedkládali. V citové pustinû, v níÏ jsem vyrÛstala, se mi staly knihy neodluãn˘mi spoleãníky. Jakmile jsem zaãala brát rozum, ãetla jsem s radostí v‰echno, co mi pfii‰lo pod ruku, hltala jsem kdeco, kdejakého autora, ãetla jsem kdykoli, bez ladu a skladu, jak se co namanulo. Bez pro‰ení jsem se nenasytnû krmila Ïivinami z rybníka písemnictví, pramene zázrakÛ, jeÏ dávají na v‰e zapomenout. Tak se rodily svûty, ze zemû vystupovaly krajiny, pfiíbûhy dostávaly podobu. Touto cestou jsem se dozvûdûla o Vikinzích a souãasnû o Galech, pfiiãemÏ mû velmi zaujaly runové kameny a zároveÀ království GótÛ. Líbila se mi krutost za‰l˘ch staletí, bázeÀ z polární noci, prchavé stopy po bizonech na stûnách jeskyní dalekého severu. Leã pofiádaná na zvûfi, pfiedcházející honu na ãlovûka, chlad, ‰ípy vystfielované ve spûchu z prostého toulce. Drsn˘ svût s jeho kaÏdodenním zápasem o pfieÏití. Pozdûji, ve vûku, kdy si ostatní neumûli pfiedstavit nic lep‰ího neÏ piknik nebo hru na slepou bábu, jsem hltala Thomase Morea, bavila se jeho ãetbou v angliãtinû a pak i v latinû. Aãkoli vzdûlání královny bylo tehdy docela vydatné, nic jako by plnû neukojilo mé chutû. Po fieck˘ch a latinsk˘ch humanitních studiích mne do svého labyrintu vtahovaly alchymie, algebra, geometrie a já jsem s nad‰ením sobû vlastním tûkala od oboru k oboru po nekoneãné abecedû vûdûní. Na radu uãitele dûjepravy jsem se brzy pohrouÏila do ãetby Herodota a Thukydida, a z pohledu sv˘ch deseti let jsem porovnávala jejich pfiínos s váÏností profesora na‰í univerzity v Uppsale. V témÏ vûku jsem uÏ vûdûla v‰echno o Aug‰purské konfesi a disputaci Erasma Rotterdamského s Kalvínem jsem znala stejnû dÛvûrnû jako chodby na‰eho visbyského zámku. 9
YANN KERLAU
Jestli to bylo k nûãemu dobré? Bezpochyby ano, neboÈ jsem nastoupila na trÛn po otci, kter˘ po libosti vytváfiel zákony a bral je zpût, a zakrátko mi mûl pfiipadnout úkol vést svÛj lid vstfiíc osudu, kter˘ mu vyberu. Velmi záhy mû nauãili skr˘vat city a samotné to slovo vymazat ze svého slovníku. Povinností budoucí královny bylo vylouãit v‰e, co by ji zítra mohlo oslabit – v mém Ïivotû nemûly co dûlat láska, emoce, stavy skleslosti ani pochyby, a tak jsem jejich sloÏitost objevila aÏ na prahu sv˘ch dvacetin. Jen aÈ si mne v‰ak nikdo nepfiedstavuje jako nevrlou, nedovyvinutou dívãinu, sklánûjící se v temném pokojíku nad nesrozumiteln˘mi lejstry! Po otci jsem zdûdila smysl pro nespoutan˘ cval a tûlesné slasti. Za rozbfiesku jsem se vydávala se sv˘m konûm na projíÏìku a polykala vlhké píseãné kilometry na gottlandsk˘ch pláÏích. Bez sedla a doprovodu jsem se cvalem hnala pfies rozlehlé pozemky, opojená ‰tûstím z obyãejné únavy tûla vystavovaného zkou‰ce. Pak pfii‰ly na fiadu hodiny ‰ermu, kdy jsem zbrocená potem bojovala o kaÏd˘ krok a mohla puknout vzteky kvÛli nedostatku hbitosti a odvahy v srdci, protoÏe po dvou hodinách vypûtí prosilo o milost. Od nejranûj‰ího dûtství jsem se nejrad‰i udrÏovala v neustálé pohotovosti. Vûãnû jsem nûco podnikala, kombinovala, dûlala víc vûcí najednou. Neuplynul den, abych se nevrhala na nové v˘zvy. B˘t rychlej‰í. Dostat se dál. Plnit stále obtíÏnûj‰í úkoly. A nikdy se nelitovat, nikdy si nest˘skat. V tom dûtství bez rodiãÛ a pfiátel nebylo místo pro oddech ani nûhu. Îelezná v˘chova ve mnû vykovala málo obvyklé zakalení. JelikoÏ jsem tehdy byla ve vûku, kdy si ãlovûk hledá vzory, na‰la jsem inspiraci u AlÏbûty Anglické, jejíÏ vzne‰enost a smysl pro okázalost mne dokázaly okouzlit. Tím, jak svou zemi umístila na pfiíì národÛ Západu, odpovídala dcera Jindfiicha VIII. a Anny Boleynové v kaÏdém ohledu ideálu, kter˘ jsem si vysnila. Jen si pfiedstavte, kam to dotáhla! PapeÏ ji exkomunikoval, zapudil a nakonec bez valného úspûchu vyzval anglické katolíky, aby ji vyhnali z království. Roky konfliktÛ, vnitfiních válek, pokusy o spiknutí nezmohly zhola nic. Odpovûdí nezlomné panovnice bylo pûtaãtyfiicet let vlády. Bez manÏela a spojencÛ dokázala srazit na kolena ·panûlsko dûdicÛ Karla V. Její osud mû okouzloval stejnû jako dokonalá ãára na rytinû Albrechta Dürera. 10
·ACHOVNICE
KRÁLOVNY
Po vzoru AlÏbûty Anglické jsem se cítila rovnocenná muÏÛm, skoro jako kdybych byla její dvojãe. âím jsem byla star‰í, tím víc se mi muÏi líbili. Navzdory matãin˘m zákazÛm jsem mûla ráda jejich vÛni, pohotové rozhodování, schopnost jíst za dva a jejich prosté hodnoty. Jak ráda bych si tenkrát pfiisvojila Lutherovu vûtu: „Pane, já jím jako cikán a piji jako Nûmec.“ Byla jsem v naprostém zajetí v˘stfiednosti. Okouzlovaly mû násilnické ãiny i v˘razy. Zásluhou knih jsem se stala pfiítelkyní bytostí stiÏen˘ch zákazem, která se s nik˘m nespojuje, a pfiitom ostatní mocnû pfiitahuje. Matka mû mûla za potfie‰tûnou, vznûtlivou a kyselou jako ‰patné víno. Nejspí‰ jsem byla vzdorovitá a pfied autoritami se stavûla na zadní. Hry, po‰etilosti, klevety ãervenajících se dûvãátek ‰ly vÏdycky mimo mû. Vztahy mezi muÏi a Ïenami, o nichÏ se psalo v dílech, jeÏ jsem hltala, ve mnû vyvolávaly zufiivost. Co je to za svatby, kdyÏ vás vymûní za nûjakou provincii, území ãi deset liber sobího masa? Místo aby se ‰lo na loÏe, vstupovalo se do hry aliancí a intrik na úrovni státu nebo soukenické boudy. Îeny musejí b˘t hlupaãky, kdyÏ od nejútlej‰ího mládí sní o triviálních svazcích, kde na nû za pár babek a na vûãné ãasy vsednou jako na konû! Nadto mi vûrnost jediné bytosti na cel˘ Ïivot pfiipadala jako v˘plod lidské mysli, zcela proti pfiírodû. Jak se mÛÏe v ‰estnácti letech ãlovûk rozhodnout, komu zasvûtí Ïivot, kdyÏ ani neví, jak˘ osud má pfied sebou on sám? Copak je Ïivot nûjaká hra v kostky bez moÏnosti udûlat krok zpût a zabránit tomu, Ïe pfiijdete o v‰echno, aniÏ jste poznali nûco jiného? A pak, existuje vÛbec takov˘ ãlovûk, kter˘ by mû zajímal po cel˘ Ïivot a i v budoucnu se mi dokázal ve v‰em pfiizpÛsobit? Byla jsem jiná neÏ stegeborská dûvãata, jeÏ vedli k manÏelÛm spoleãnû s jejich kozami a v˘bavou jako za ãasÛ pohansk˘ch obûtí. Kdo by v tom údajnû civilizovaném svûtû mohl mít nade mnou právo Ïivota a smrti pod záminkou, Ïe jsem ho pojala za chotû? Kdepak, panensky vzru‰ené dcery Eviny rozhodnû nebyly m˘mi sestrami. Po ãem jsem touÏila nadev‰e, bylo vzít svÛj osud do vlastních rukou, hledût na nûj, jako kdyÏ kapitán upfienû sleduje mofie pfied sv˘m plavidlem, vnímat celou jeho ‰irou hladinu a temné tajemství. Jedním slovem pochopit vesmír a úlohu, jiÏ jsem v nûm mûla 11
YANN KERLAU
hrát. Narodila jsem se v zemi, kde mofie a zemû rády spl˘vají, a niãeho jsem si necenila tolik jako ãitelnosti sm˘‰lení, jasnosti a pfiesnosti úsudku. Pevnû odhodlaná se toho drÏet jsem se rozhodla nesmazateln˘m inkoustem vyznaãit demarkaãní ãáru mezi pohlavím a mozkem. Citov˘ zmatek mû popuzoval stejnû jako pohled na otevfienou ránu. Ovládat své smysly stejnû jako rozum, k tomu jsem chtûla smûfiovat. O lásce jsem mûla ve skuteãnosti racionální pfiedstavu, jelikoÏ jsem se chtûla za kaÏdou cenu li‰it od ostatních, a b˘t tedy úplnû jiná neÏ dívky ãi Ïeny mé generace. Jednodu‰e jsem se bála milovat a mûla jsem obavu, aby láska neznamenala konec mého svobodného rozhodování. Hlavu jsem mûla k prasknutí plnou v‰ech autorÛ, které jsem mûla tu ãest objevit a u nichÏ jsem nena‰la neÏ sled v˘strah proti citÛm a potíÏím, jeÏ s sebou pfiiná‰ejí. O dÛvod víc pfied nimi utéct. Záhy se o mnû fiíkalo, Ïe neumím poslouchat. Mûlo to prostou pfiíãinu – tu‰ila jsem pfiedem, Ïe se mû vÏdycky budou snaÏit pfiimût, abych se podfiídila, jak to dûlali po celé mé dûtství. A tak jsem se nauãila pfiedstírat, Ïe se podvoluji, a dál jsem si ponechávala zbraÀ mlãení. Dûlala jsem to s matkou a pozdûji i s preceptory povûfien˘mi m˘m vzdûláváním. Navenek jsem se jevila jako poddajná, a uvnitfi jsem vfiela zadrÏovan˘m vztekem. Vlastnû jsem vÛbec nemûla ráda své blízké a kromû otcova Ïivota mû nic, co bylo ‰védské, doopravdy nezajímalo. ·védsko ve srovnání s Francií nebo Itálií tehdy nemûlo Ïádného vûhlasného malífie ani sochafie. Literatura pokulhávala a hudba byla je‰tû na úrovni nezáÏivné, stále se opakující náboÏenské polyfonie. Vkusem a zálibami jsem tíhla ke svûtu latinskému a fieckému. Staãilo, abych byla jen trochu zasmu‰ilá, a ãetba Petrarky a pozdûji Boccaccia mû smífiila se svûtem. V na‰em malém Stockholmu, kter˘ nemûl víc neÏ pût tisíc du‰í, se záliba ve studiu povaÏovala za podivínství a matka si ze mû kvÛli ní pfii kaÏdé pfiíleÏitosti tropila posmûch. „Dûláte z ní modrou punãochu, a pfiitom tahle zemû potfiebuje královnu. Copak se potfiebuje stát uãencem v sukních? Podívejte se na ni, ze samého uãení vypadá jako stra‰idlo a tohle rameno uÏ má celé nakfiivo. Není z toho vûãného sklánûní nad knihami doãista hrbatá?“ 12
·ACHOVNICE
KRÁLOVNY
Zatímco se moji bratranci oddávali dûtsk˘m hrám, já jsem si se zalíbením prohlíÏela své první knihy, hladila pergamenové hfibety svazkÛ foliového formátu, ãichala mouãnou vÛni stránek slepen˘ch vlhkem. Nevlídn˘ ‰ediv˘ den se náhle rozzáfiil, zkrá‰len˘ ve‰ker˘m umûním m˘ch spoleãníkÛ pfii ãetbû. S nimi se pro mne Ïivot stával svátkem, kter˘ vmÏiku otevíral kfiiÏovatky spících svûtÛ. NeÏ jsem se ujala vlády, získala jsem tak trochu neoprávnûnû lichotivou povûst nejvzdûlanûj‰í osoby království. Popravdû jsem tehdy znala je‰tû málo vûcí, ale má bulimie v oblasti poznávání mi umoÏÀovala v‰echno nasbírat do veselé smûsice. MÛj vstup do období dospívání mûla poznamenat jedna událost, k níÏ do‰lo v roce 1639. Matka tehdy mûla komornou jménem Ana Hansenová, která peãovala o její toaletu a oblékání a jejíÏ oslnivá krása vbrzku zavdala pfiíãinu tragédii. KdyÏ se v patnácti letech dostala zásluhou neznámého milence do poÏehnaného stavu, dala ji matka na celé tûhotenství zavfiít do nejponufiej‰í kobky na‰eho kalmarského hradu. Navzdory strádání a útlaku, jimÏ byla dennû vystavena, nakonec Ana dítû donosila. Tehdy matka rozhodla, Ïe „ta ãubka Ana Hansenová“ bude mít obvázaná prsa, svázaná zápûstí a její parchant s ní zÛstane zavfien˘, dokud nezemfie. Její muka trvala ‰est dní. Tfiiadvacátého prosince 1639 jsem byla vyzvána, abych se dostavila do matãin˘ch komnat. „Dcero,“ oslovila mû, „teì, kdyÏ jste se stala Ïenou, mám pro vás pfiekvapení.“ Následovala jsem ji úzkou chodbou, jeÏ spojovala její pokoj s nûkdej‰í oratofií, která jiÏ dávno neslouÏila svému úãelu. Vládl tam pfií‰ern˘ zápach. Nafiídila, aby otevfieli tûÏké dfievûné dvefie, jimiÏ se do ní vstupovalo, a podívaná, jeÏ se naskytla m˘m oãím, mû pfiimûla hrÛzou uskoãit dozadu. Na zemi uprostfied v˘kalÛ a zvratkÛ leÏela mrtvola Any Hansenové s rukama spoutan˘ma za zády a obvázan˘mi Àadry. Tûlíãko novorozenûte s modrou lebkou, pár krokÛ od ní, plavalo ve zkrvavené bfieãce. Zatímco jsem se snaÏila prchnout z místnosti, dopadla mi na rameno matãina paÏe s tíhou sekery. „Dobfie se dívejte, dcero, a pamatujte si to. Lep‰í je ‰ukat jako vy se Senekou a Plutarchem neÏ se 13
YANN KERLAU
nechat obskoãit jako ta chlípná ãubka. Takhle kaÏdopádnû skonãí v‰echny bûhny.“ Ty hrÛzné obrazy mû pronásledovaly celé mûsíce. Ana se sv˘m robátkem se zabydlela v m˘ch nocích a já jsem se probouzela na promáãeném prostûradle zbrocená potem. Odnesla jsem si z toho hrÛzu z tûhotn˘ch Ïen a kojencÛ, jíÏ jsem se nikdy úplnû nezbavila. Ve snaze postupnû se vypofiádat s bûsy, které ve mnû matka probudila, jsem se utíkala k jedinému útoãi‰ti, a tím pro mû byl ohromn˘ stín otce. Jako on jsem nadev‰e milovala prostor, sílu rozpoutan˘ch ÏivlÛ a v˘stfiednost. Od dûtství jsem se vyptávala sv˘ch preceptorÛ na hnûv sopek a burácení boufií. Sice jsem nemûla ponûtí o chaosu prvních hodin svûta, a pfiesto jsem snila o nehostinn˘ch konãinách, kde bublají vfiící gejzíry a zemû s nebem spolu zápasí jako obfii. MÛj otec znal Island a líãil mi ho jako místo, kde má BoÏí ruka je‰tû stále celou svou váhu, a já jsem si ho pfiedstavovala jako rajskou zahradu, od níÏ bychom mûli klíã jenom my dva. Provádûl by mû tam, uãil mû jménÛm ostrovÛ a ostrÛvkÛ, nacházel názvy pro první slunovraty a chránil mû pfied lávov˘mi pfiíkrovy a sesuvy ledu. Velkolepost obrazu, kter˘ mi zanechal, vzrostla po jeho smrti je‰tû o trochu víc. CoÏ hrdina od Lützenu s paÏí prostfielenou kulkou mu‰ket˘ra a se zakrvácen˘m ãelem nepokraãoval dál v boji a nenapichoval do posledního dechu protivníky na meã jako obyãejná kufiata? Co slavnûj‰ího si mohl pfiát neÏ umfiít takto uprostfied sv˘ch bratfií ve zbrani? Ze ·védska, kdysi povaÏovaného za provincii Nûmecka, vytvofiil velkou mocnost, s níÏ nepohrdla uzavfiít spojenectví ani Mazarinova Francie. Západ tehdy rázem obrátil zraky k témûfi neznám˘m krajÛm. Pfiipojení provincií Scanie, Hallandu a Blekinge vracelo ·védÛm hrdost. Zatímco ‰védsk˘ vzduch dosud jen houstl tmáfisk˘m bûsnûním, v‰ude jinde uÏ bylo patrné uvolnûní. Díky svému dfiívûj‰ímu vlivu ·védsko koneãnû vystupovalo z nekonãící temnoty a zaãalo navazovat styky v souãinnosti s ostatními národy. V patnácti letech, kdy jsem je‰tû ani zdaleka neukojila svÛj velk˘ hlad po poznání, jsem objevila dílo Leonarda da Vinci. Bylo to jako tornádo, jímÏ jsem se dala strhnout. Celé mûsíce mû zamûstnávaly 14
·ACHOVNICE
KRÁLOVNY
matematika, kosmologie, teorie o proudûní kapalin a o jevech zemské pfiitaÏlivosti. Mûla jsem pocit, Ïe ty nejbláznivûj‰í sny na‰ich stavitelÛ nacházely u Vinciho svého nejosvícenûj‰ího pûvce. Zkrocená voda, podroben˘ oheÀ, znovuobjevená Zemû, lidské tûlo, koneãnû skrznaskrz provrtané ve sv˘ch nejtajnûj‰ích kanálech, bylo tam v‰e – v jeho kresbách, anatomick˘ch deskách, v˘poãtech, jeÏ mûli v budoucnu vyplenit malífii, sochafii a astronomové. Prostfiednictvím Leonarda jsem si je‰tû víc uvûdomovala, jak velk˘ dluh máme vÛãi latinskému svûtu. OslÀovala mû pfiesnost da Vinciho ãáry a jeho dílo zásadnû ovlivnilo vkus, kter˘ jsem pozdûji mûla rozvíjet ve vztahu k umûní a sbírkám. Vzhledem ke svému jak rozumovému, tak intuitivnímu zaloÏení jsem si zanedlouho uvûdomila, Ïe k zbláznûní miluji krásu – v krajinách, místech a jejich reprodukcích, jeÏ vytváfiel ãlovûk, jsem hledala estetiãno. Také jsem záhy zjistila – a v tom mi nadmíru pomohla matka –, Ïe já sama krásu postrádám. Nepfiejícnost paní Pfiírody vÛãi mé osobû zmírÀovaly pouze má navenek patrná bystrost a promûnlivost rysÛ roznûcovan˘ch my‰lenkami. Jako Ïena a královna v ryze muÏském svûtû jsem se v‰ak nepotfiebovala líbit. Mé spoleãenské postavení si vynucovalo úctu. Vzhledem ke své povaze jsem si brzy vydobyla váÏnost. Za nejkrutûj‰ích mrazÛ jsem se vydávala do glaskogenského lesa na lov sobÛ a medvûdÛ. Tam, mezi Säffle a Arivikou, v dobrovolném tichu pfii ãekání na zvífie, jsem nikdy nedopustila, aby mû ochromil chlad. Tûm, kdo vyzvídali, jsem odpovídala ‰Èouchancem, klela jsem jako ãeledín a na jeden ráz jsem do sebe házela dou‰ky kofialky. Zmínila jsem se o muÏích, jimÏ jsem se chtûla rovnat – tím prvním, kter˘ mi vy‰el v ústrety, byl fií‰sk˘ kancléfi Magnus De la Gardie, velk˘ konetabl království. Byl… prostû úÏasn˘. Pfiedstavoval smûs pov˘‰enosti a lenosti, kterou jsem tehdy pokládala za obraz té nejdokonalej‰í svÛdnosti. Aã se nezdálo, Ïe by si to uvûdomoval, z celé jeho bytosti vyzafiovala skrytá síla. To snad ani nebyl ãlovûk; spí‰ pfiipomínal dmutí mofie, jehoÏ vlny vás sevfiely ze v‰ech stran a zanechaly vás v rozpacích a pfiedem odsouzené k poráÏce. Jeho lovecké v˘pravy, jeho opulentní extravagance, slavnosti, jeÏ pofiádal ve svém 15
YANN KERLAU
zbrusu novém paláci v Uppsale, v‰echen ten pfiepych, beze studu vystavovan˘, dospívající dívku, jíÏ jsem byla, doãista fascinoval. ¤íkalo se o nûm, Ïe je milovník krásného pohlaví, prudk˘ a nestál˘. KdyÏ jsem se kvÛli svému bratranci, budoucímu polskému králi, zaãala podobat víc Ïenû neÏ rozcuchané ‰mudle, mûl jasno. Pouãen˘ sv˘m ãichem lovce korzetÛ si pfiede mne vyz˘vavû stoupal s rozkroãen˘ma nohama, s úsmûvem na rtech, a nepochybnû oãekával, Ïe mu padnu do náruãe. Jeho ústa, barva pleti i vzrÛst prozrazovaly Ïádostivou smyslovost. KdyÏ svou mocnou chlípnou postavu pfiedvádûl v zahradách zámku Lackö, podobal se Magnus De la Gardie u‰tûpaãn˘m faunÛm, pfiipraven˘m pfiekvapit vás v ohybu cesty za mlázím. Kdybych se osmûlila, ráda bych tu ohromnou hruì pohladila, jako jsem laskávala ‰íji svého pfiekrásného hfiebce. Ta hra pÛsobila lákavû a pan De la Gardie by se k ní bez okolkÛ propÛjãil. Jako dokonal˘ svÛdník postupoval vpfied na svém oblíbeném teritoriu s úskoky stratéga. Opl˘val nevyãerpatelnou v˘fieãností, hlavnû aby byl ve stfiedu zájmu konverzací. KdyÏ jsem mu vyslovila velk˘ kompliment na adresu nového paláce, vzal si do hlavy, Ïe své panovnici ukáÏe to, co naz˘val „nové království královny Krist˘ny“. „Pane De la Gardie, chystáte se konkurovat králi Renému z Anjou a vytvofiíte si i vy pfied sv˘m uppsalsk˘m palácem stejnû neobvyklou zahradu?“ „Udûlám to, co mi má svrchovaná paní ráãí poruãit.“ Pfii tûch slovech se ke mnû pfiiblíÏil a stál tak blízko, Ïe jsem vidûla, jak mu na krku tepou Ïíly. „No tak, pane, ustupte stranou. Svou postavou mi bráníte ve v˘hledu na v‰echnu tu krásu.“ Po jeho vzoru a podle módy, jiÏ zavedl, se stavûly sem tam nové zámky, a tak se zúãtovalo s podsebitím a hradními ochozy, které mne okouzlovaly v dûtství. Nûkolik nejmocnûj‰ích rodin ·védska velkého konetabla napodobovalo a vrhalo se na cestu nového vkusu, kter˘ pfii‰el z Francie a Itálie. Brzy se stala pravidlem vÛle ohromovat, pfiekonat v architektufie dosud vládnoucí stará kli‰é. Na zámku Lackö v Kalmaru se objevovala okna, aãkoli na stfiechách se tyãily stráÏní budky s kuÏelovitou stfiechou zakonãenou cibulemi, okoukan˘mi 16