Page 1

1 Toho rána chytila normanská jízdní hlídka mladého Angliãana, kter˘ se v lesích jiÏnû od fieky Tyne pídil po nûãem k snûdku. Vyslechli ho, usoudili, Ïe je to vzboufienec, a povûsili ho na vysokém kopci pro v˘strahu lidem v údolí. Vojáci poãkali, schoulení v fiezavém chladu, aÏ se obûÈ pfiestala v kfieãích zmítat, a pak odjeli. Stále je‰tû byli v dohledu, kdyÏ se krouÏící hejno mrchoÏroutÛ sneslo z nebe a obsypalo mrtvolu jako krutí netop˘fii. K veãeru tlupa vyhladovûl˘ch vesniãanÛ vylezla na kopec a vypla‰ila ptáky. Odfiízli mrtvolu a poloÏili ji na zmrzlou zem. Oãi, jazyk, nos a genitálie byly pryã; ústa zbavená rtÛ se rozevírala v nûmém v˘kfiiku. Lidé obstoupili tûlo s noÏi v rukou, nepohlédli na sebe ani nepromluvili. Nakonec jeden pfiistoupil k mrtvému, zvedl jednu jeho paÏi a rozmáchl se noÏem. Ostatní se pfiidali, pustili se do fiezání a odsekávání a vrány i havrani kolem nich hopkali a ha‰tefiili se o zbytky. Ptáci zaãali v panice vfie‰tût. Lid‰tí mrchoÏrouti zvedli pohled a strnuli uprostfied pohybu, pak se zvedli z podfiepu. Na hfiebeni kopce se objevil nûjak˘ muÏ. Jako by vyrostl ze zemû. âernû se r˘soval proti nevlídnému únorovému nebi. V ruce svíral meã. Jeden vesniãan nûco zavolal a celá tlupa se otoãila a rozbûhla pryã. Nûjaká Ïena upustila svÛj lup, vykfiikla a otoãila se, Ïe si ho sebere, ale její spoleãník ji popadl za paÏi. Nepfiestávala kvílet a ohlíÏet se, kdyÏ ji táhl pryã. Frank sledoval, jak mizejí, a v mrazivém vzduchu se mu sráÏel dech. Pak zasunul meã do pochvy a vykroãil k ‰ibenici. Za sebou táhl vychrtlou mulu. Dokonce i ‰pinav˘ a utrmácen˘ cestou nahánûl strach – byl vysok˘, mûl hluboko zapadlé oãi, v˘razn˘, zahnut˘ nos, rozcuchané vlasy se mu vlnily kolem vyzáblého obliãeje a pfies v˘razné lícní kosti se mu napínala pokoÏka, jiÏ poãasí o‰lehalo do barvy uzené úhofií kÛÏe. Mula zafrkala, kdyÏ se vrána polapená v hrudním ko‰i mrtvého s tlukotem kfiídel osvobodila. Letmo pohlédl na zohavené tûlo, aniÏ dal na sobû cokoliv znát, pak svra‰til ãelo. Pfied ním se v soumraku bûlal pfiedmût, kter˘ upustila ta Ïena. Byl zabalen˘ do látky. Pfiivázal mulu k ‰ibenici, pfiistoupil k uzlíku a nohou ho pfievrátil. Hledûl do scvrklého obliãeje sotva pár dní starého dítûte. Mûlo zavfiené oãi a ‰pulilo pusu. Îilo. Rozhlédl se. MrchoÏrouti se zaãínali znovu shlukovat. Nebylo kam dítû schovat. Jakmile odejde z kopce, ptáci se na nû vrhnou. Milosrdné

. 13 .


by bylo ukonãit jeho trápení hned, jedin˘m bodnutím meãem. I kdyÏ se pro nû matka vrátí, nepfieÏije dítû hlad. Pohled mu padl na ‰ibenici. Po chvilkové nerozhodnosti vzal dítû do náruãe. AlespoÀ je dobfie zabalené proti mrazu. Vrátil se k mule, otevfiel sedlovou bra‰nu a vytáhl prázdn˘ vak. Dítû zakÀouralo a ústa se mu pohybovala, jako by pilo. VloÏil je do vaku, nasedl na mulu a pfiivázal vak na konec popravãího provazu z dosahu vlkÛ. Nadlouho to ptáky neodradí, ale soudil, Ïe se matka vrátí, jen co zmizí z kopce. Mrazivû se usmál. „Visí‰, a to ti není ani t˘den. Jestli pfieÏije‰, mÛÏe‰ se tím chlubit.“ Ptáci znovu vzlétli, kdyÏ se na vr‰ek kopce pfiibelhal dal‰í ãlovûk. ZÛstal stát na místû, jen co uvidûl ‰ibenici. „Pospû‰ si,“ zvolal Frank. „Brzy bude tma.“ Frank pozoroval, jak se mladík blíÏí, a zavrtûl hlavou. Sicilan vypadal jak chodící stra‰ák. Dal‰í noc bez jídla a pfiístfie‰í by ho mohla dorazit. Ale lÛÏko a nûco k jídlu by na‰li pouze u muÏÛ, ktefií obûsili toho ubohého Angliãana. Sicilan se vrávoravû zastavil, oãi mûl v bezkrevném obliãeji tmavé a otupûlé. Zadíval se na zohavenou mrtvolu a znechucenû mlaskl. „Kdo to udûlal?“ „Vyhladovûlí vesniãani,“ odpovûdûl Frank a uchopil otûÏe muly. „KdyÏ jsem pfii‰el, byli je‰tû tady. Je‰tû ‰tûstí, Ïes jako první ne‰el ty.“ Sicilan se rozhlédl v‰emi smûry a utkvûl pohledem na vaku. „Co je to?“ Frank jeho otázku pfie‰el bez pov‰imnutí. „Nezmizeli daleko. Co já vím, tak na nás nûkde ãekají v záloze.“ Vedl mulu pryã. „DrÏ se u mû, jestli nechce‰ skonãit v hrnci.“ Sicilan se vyãerpáním neh˘bal z místa. „Nenávidím tuhle zemi,“ zamumlal unavenû. My‰lenky uÏ dokázal formulovat jen tím, Ïe je vyslovil nahlas. „Nenávidím!“ Polekanû sebou trhl, kdyÏ zaslechl tiché zakÀourání. Pfiísahal by, Ïe se ozvalo z toho vaku. Rozhlédl se po Frankovi a vydûsilo ho, Ïe jeho silueta uÏ pomalu mizí za obzorem. Vak znovu zakÀoural. Ptáci se sná‰eli ze zachmufieného nebe a jako kousky ãerné látky pfiistávali kolem nûho. Jeden vyskoãil na lebku mrtvoly, za‰ilhal po nûm a vecpal hlavu do zejících úst. „Poãkej!“ kfiikl Sicilan, roztfiesenû pfiekroãil vrcholek toho hrozného kopce a pustil se za sv˘m pánem. V houstnoucím soumraku pfiidal Frank do kroku. Zemû se zaãínala mûnit ve sráz a objevily se obrysy vzdálen˘ch hor. Po dal‰ích pár krocích si sedl na paty a zadíval se do ‰irokého údolí. ¤eku i údolí zahalily stíny

. 14 .


a málem by hrad nespatfiil, kdyby nebyl tak nov˘, Ïe na jeho obíleném dfievû bylo stále je‰tû znát stopy po sekefie. Stál za soutokem dvou pfiítokÛ, jeden pfiitékal ze severu, druh˘ se klikatil od západu. Frank sledoval tok fieky, dokud mu nezmizela v temnotû na v˘chodû. Promnul si oãi a znovu se zadíval na hrad. Bezpochyby normansk˘, hlavní hradní vûÏ trÛnila na pahorku a byla obehnaná vlastní palisádou; o nûco níÏ se nacházela hlavní budova a roztrou‰ené men‰í domy, rovnûÏ obehnané, takÏe palisáda tvofiila osmiãku. To není ‰patné místo, pomyslel si. Ze dvou stran chránûné fiekami a pfies kaÏd˘ pfiítok se klene most, kter˘ se dá snadno bránit. Zvedl pohled k dal‰í obranné linii na hfiebeni nûkolik mil za hradem. Cel˘ Ïivot strávil na váleãn˘ch taÏeních, ale nic podobného nevidûl – krajinou se táhla zeì osazená stráÏními vûÏemi a nepfiizpÛsobovala se pfiírodním pfiekáÏkám. To musí b˘t onen val, kter˘ postavili ¤ímané, aby ochránili svoji nejsevernûj‰í v˘spu proti barbarÛm. A ano, v temnotû nadcházející noci vypadaly vûtrné kopce v dálce jako konec svûta. Nad hradem se pfievaloval d˘m. Frank si pfiedstavoval, Ïe vidí lidi, ktefií k nûmu mífií z okolních polí. Nedaleko po proudu fieky byla pomûrnû velká vesnice, ale domy vypadaly pobofiené a odlehlá hospodáfiství byla pouhé ‰mouhy popela. Od chvíle, kdy pfied pûti dny pfiekroãili fieku Humber, nenarazili na jedinou ob˘vanou vesnici. Zpusto‰ení severu s sebou pfiineslo úpadek, to byla normanská pomsta za vzpouru AngliãanÛ a DánÛ v Yorku pfiede dvûma zimami. V posledním mizejícím svûtle Frank rozpoznal, Ïe cesta ke hradu vede lesem. Sicilan se svezl vedle nûho. „Na‰el jsi to?“ Frank ukázal. Sicilan se zahledûl do pfiítmí. Jiskra vzru‰ení pohasla a obliãej mu zklamanû posmutnûl. „Je to jenom dfievûná vûÏ.“ „Cos ãekal – mramorov˘ palác s pozlacen˘mi vûÏemi?“ Frank vstal. „Zvedej se. Dnes v noci bude tma a hvûzdy se neobjeví.“ Sicilan zÛstával na zemi. „Myslím, Ïe bychom tam nemûli chodit.“ „Co tím chce‰ fiíct?“ „Je to nebezpeãné. MÛÏeme listiny pfiedat biskupovi v Durhamu.“ Frankovi se napjaly svaly na ãelisti. „Pfievedl jsem tû bezpeãnû pfies Evropu, a pfiesto teì, kdyÏ jsme pfiestáli v‰emoÏná protivenství a cíl na‰í cesty je nadosah, chce‰, abychom se obrátili nazpátek?“ Sicilan si propletl prsty. „Neãekal jsem, Ïe pocestujeme tak dlouho. Normani se chovají v záleÏitostech následnictví prakticky. Novina, kterou neseme, moÏná uÏ nebude vítaná.“

. 15 .


„Vítaná nebo ne, dnes v noci bude snûÏit. Durham jsme nechali jeden den chÛze za sebou. Jediné pfiístfie‰í nám nabízí hrad.“ MrchoÏrouti náhle ztichli. Za tlukotu kfiídel se vznesli, opsali kruh, pak ve spirálách zamífiili dolÛ ke stromÛm. Rozhostilo se ticho. „Tumá‰,“ fiekl Frank a podal Sicilanovi sk˘vu chleba. Mládenec se na ni zadíval. „Myslel jsem, Ïe uÏ nemáme Ïádné jídlo.“ „Voják má vÏdycky nûjakou rezervu. Tak dûlej. Vezmi si to.“ „A co ty?“ „Já uÏ jsem svÛj podíl snûdl.“ Sicilan si nacpal chléb do úst. Frank poode‰el, aby nemusel poslouchat, jak nûkdo jin˘ jí. KdyÏ se otoãil, chlapec vzlykal. „Co zas mበteì?“ „PromiÀ, pane. Jsem ti na obtíÏ a mበse mnou jenom trápení.“ „Vylez si na mulu,“ pfiikázal mu Frank. „Nejde mi o tvoje pohodlí,“ utnul Sicilanovy protesty. „Nechci strávit dal‰í noc s kamenem pod hlavou místo pol‰táfie.“ KdyÏ dorazili do lesa, nebylo uÏ stromy vidût. Frank se chytil muly za ocas a nechal ji, aÈ najde sama cestu. Klop˘tal pfies kofieny a ‰lapal do ledov˘ch kaluÏí. Sníh, kter˘ hrozil cel˘ den, zaãal padat a zpoãátku byl jemn˘ jako prach. Obliãej a ruce mu znecitlivûly chladem. I on si tuhle zemi o‰klivil – její hnusné poãasí, mezkovitou odevzdanost jejích obyvatel, podráÏdûnou nadutost jejích pfiemoÏitelÛ. Pfiitáhl si kápi k hlavû a ponofiil se do snûní. Kráãel ovocn˘mi sady, pfies vinici a ospalou bylinkovou zahradu plnou vãel. Ve‰el do domu a pfies chladnou dlaÏdicovou podlahu do komnaty, kde v prázdném krbu záfiila kytice z vinné révy. Jeho Ïena se s úsmûvem zvedla od vy‰ívání. Jeho dûti se k nûmu vrhly s radostn˘m kfiikem, Ïe se tak podivuhodnû vrátil…

2 Jejich osudy se zkfiíÏily minulého podzimu v prÛsmyku svatého Bernarda v Alpách. Frank cestoval pod jménem Vallon a ‰el pû‰ky, neboÈ v Lyonu prodal konû i zbroj. Krátce poté, co zaãal sestupovat do Itálie, minul skupinu poutníkÛ a kupcÛ, ktefií se rozãilenû otáãeli po boufikov˘ch mracích, které se kupily na jihu. Sloupec sluneãního svûtla vykrojil dole v údolí u strÏe pasteveckou chatu. Dál neÏ tam v ten veãer nedo‰el.

. 16 .


Nebyl je‰tû ani v polovinû cesty, kdyÏ mraky zakryly slunce. Teplota znaãnû poklesla. Vítr, kter˘ zaãal jako vzdálen˘ povzdech, se o nûho prudce opfiel a pfiinesl s sebou drobn˘ dé‰È. S bradou pfiitisknutou k hrudi se prodíral boufií. Dé‰È pfie‰el ve sníh, den se zmûnil v noc. Se‰el z cesty, zakopával o kameny, prodíral se závûjemi. Do‰el na rovnûj‰í pÛdu a ucítil závan koufie. Nûkde pfied sebou musí mít to obydlí, strÏ má po levici. Pokraãoval mnohem pomaleji, prozkoumával cestu meãem, aÏ mu do cesty vstoupila pfiekáÏka hutnûj‰í neÏ tma. Do poloviny zavátá chatrã. Tápavû se pustil kolem zdí a na závûtrné stranû na‰el dvefie. Kopl do nich, aÏ se otevfiely, a vklop˘tal do zaãouzené místnosti. Na druhé stranû ohni‰tû nûkdo vyskoãil. „NeubliÏuj nám, prosím!“ Vallon rozpoznal vytáhlého mladíka s vyjeven˘ma oãima. V pfiítmí za ním se v neklidném spánku zavrtûl nûkdo dal‰í. „Uklidni se,“ zavrãel Vallon a zasunul meã do pochvy. Nohou pfiirazil dvefie, setfiásl si sníh z obleãení a pfiidfiepl u ohnû. „SnaÏnû prosím za prominutí,“ vykoktal mládenec. „Jsem hroznû rozãilen˘. Ta boufika…“ âlovûk v koutû zamumlal nûco v jazyce, jemuÏ Vallon nerozumûl. Chlapec k nûmu spûchal. Vallon pfiiloÏil na oheÀ kousky trusu a tfiel si ruce, aby v nich obnovil cit. Usedl ke zdi a zaãal Ïv˘kat sk˘vu chleba. Hrozilo, Ïe prÛvan zhasne plamen lampy ve v˘klenku nad tûmi dvûma v koutû. LeÏící muÏ nespal, v prsou mu hvízdalo jak v dûravém mûchu. Vallon si dal dou‰ek vína a trhl sebou. „TvÛj spoleãník je nemocn˘.“ Mladíkovi se vlhce zaleskly oãi. „MÛj pán umírá.“ Vallon pfiestal Ïv˘kat. „Nemá snad mor?“ „Ne, pane. Obávám se, Ïe má rakovinu hrudi. MÛj pán má bolesti od té doby, co jsme opustili ¤ím. Dnes ráno byl tak slab˘, Ïe nemohl nasednout na mulu. Na‰e v˘prava nás musela zanechat za sebou. MÛj pán trval na tom, Ïe budeme pokraãovat v cestû, ale pak nás zastihla boufika a nበpodkoní utekl.“ Vallon vyplivl kyselé víno a pfie‰el k nim. Nebylo pochyb, stafiec bude do svítání zbaven strastí. Jak˘ v‰ak Ïivot byl vepsán do toho obliãeje – pokoÏka se mu napínala na ‰irok˘ch lícních kostech, nos pfiipomínal orlí zobák, jedno tmavé oko pfiivfiené, druhé bylo pouhá zkrabatûlá jizva. Na sobû mûl cizokrajn˘ odûv – hedvábnou fiízu, zapnutou slonovinov˘mi olivkami, pantalony zasunuté do vysok˘ch bot z kÛzleãí kÛÏe. Sobolí plá‰tûnka musela stát víc neÏ prsten, kter˘ se mu bly‰tûl na kostnaté ruce.

. 17 .


Upfiel na Vallona tmavé oko. Otevfiel tenké rty ‰irok˘ch úst. „Pfii‰el jsi.“ Vallona zamrazilo na ‰íji. Starci se muselo zdát, Ïe se dostavil pfiízrak smrti, aby jej provedl poslední bránou. „M˘lí‰ se. Jsem jenom pocestn˘, kter˘ se tady ukr˘vá pfied boufií.“ Umírající to vzal bez odporu na vûdomí. „Poutník na cestû do Jeruzaléma.“ „Cestuji do Konstantinopole, abych se pfiipojil k císafiské gardû. Jestli pÛjdu pfies ¤ím, mohl bych zapálit svíãku u Svatého Petra.“ „Îoldnéfi,“ fiekl stafiec. „Dobfie, dobfie.“ Zamumlal nûco fiecky a mladík vrhl na Vallona pronikav˘ pohled. Stafiec se namáhavû snaÏil nadechnout a pfiitom ‰átral pod plá‰tûm. Vytáhl váãek z mûkké kÛÏe a vtiskl jej svému sluhovi do ruky. Mladík si ho zfiejmû nechtûl vzít. Stafiec mu sevfiel paÏi a naléhavû k nûmu mluvil. Hoch znovu pohlédl na Vallona a pak teprve odpovûdûl. AÈ uÏ fiekl cokoliv, slib nebo pfiísahu, umírajícího to patrnû uspokojilo. Ruka mu klesla. Zavfiel oko. „Odchází,“ zamumlal mladík. Stafiec otevfiel oko a upfiel je na Vallona. Jeho ‰epot za‰ustil, jako kdyÏ se uhlazuje zmaãkan˘ pergamen. Pak pohledem zabloudil do konãin, kam se nedohlédne. KdyÏ se na nûho Vallon znovu podíval, oko uÏ mûl zastfiené. Ticho houstlo jako mlha. „Co fiíkal?“ „Nevím jistû,“ vzlykl mládenec. „Nûco o tajemství fiek.“ Vallon se pokfiiÏoval. „Kdo to byl?“ Chlapec popotáhl. „Kosmas z Byzance, rovnûÏ zvan˘ Monofalmos, ,Jednook˘‘.“ „Byl to knûz?“ „Byl to filozof, zemûpisec a diplomat. Nejvût‰í cestovatel a uãenec na‰eho vûku. Plavil se po Nilu k pyramidám v Gíze, prozkoumal skalní mûsto Petra, ãetl svitky z Pergamonu, které vûnoval Marcus Antonius královnû Kleopatfie. Vidûl doly v Persii, kde se tûÏí lazurit, hony na jednoroÏce v Arábii, plantáÏe hfiebíãkovce a pepfiovníkÛ v Indii.“ „Ty jsi také ¤ek?“ „Ano, pane. Ze Syrakus na Sicílii.“ Únava utlumila Vallonovu zvûdavost. OheÀ uÏ témûfi vyhasl. Natáhl se na hlinûnou podlahu a zabalil se do plá‰tû. Spánek nepfiicházel. Sicilan spustil Ïalozpûv, kter˘ se mísil s huãením vûtru. Vallon se zvedl na loket. „To by staãilo. TvÛj pán uÏ má klid. Teì mi dopfiej, abych ho mûl taky.“

. 18 .


„Pfiísahal jsem, Ïe bude v bezpeãí. A do mûsíce je mrtv˘.“ Vallon si pfietáhl svÛj plá‰È pfies hlavu. „Je v bezpeãí. A teì spi.“ Propadal se do o‰kliv˘ch snÛ a zase se z nich vytrhával. KdyÏ se opût z jedné noãní mÛry probral, uvidûl Sicilana skrãeného nad ¤ekem, jak stahuje prsten z ruky svého pána. UÏ mu sundal ten pûkn˘ koÏe‰inov˘ plá‰È. Vallon se posadil. Setkali se pohledem. Sicilan pfiistoupil s plá‰tûm k nûmu a pfiehodil mu ho pfies ramena. Vallon nefiekl ani slovo. Sicilan se vrátil do svého kouta a s hlasit˘m povzdechem se natáhl. Vallon postavil meã kolmo k zemi a opfiel si bradu o jílec. Zahledûl se pfied sebe, pomrkával jako sova. KaÏdé mrknutí pfiineslo vzpomínku, kaÏdé dal‰í bylo pomalej‰í neÏ to pfiedchozí, aÏ zavfiel oãi a usnul za burácení boufie. Probudila ho kapající voda a záhadn˘, opakovan˘ zvuk tlumeného Ïuchnutí. ·kvírami ve zdech pronikalo denní svûtlo. My‰ se hnala pryã od bílého chleba, s˘ra, trochy fíkÛ a koÏeného mûchu, které vedle nûho Sicilan poloÏil. Vallon si odnesl jídlo ke dvefiím a vy‰el na sálající slunce. Po úboãích stékaly potÛãky vody z roztálého snûhu. K pfiístfie‰kÛm pro zvífiata se táhly ãetné stopy. Ze stfiechy sjel kus snûhu. Vallon za‰ilhal nahoru k prÛsmyku a napadlo ho, jestli poutníci do‰li aÏ do útoãi‰tû na vrcholu. KdyÏ se tam sám zastavil, ukázal mu jeden mnich ledovou komoru plnou tûl pocestn˘ch, zkroucen˘ch tak, jak je vyhrabali ze snûhu. Vallon naklonil koÏen˘ mûch a lokl si trpkého ãerveného vína. Tûlem se mu rozlilo teplo. KdyÏ se najedl, vyãistil si vûtviãkou zuby a vypláchl si ústa. Ve vzdálenosti, kam doletí hozené kopí, se nofiila do stínÛ strÏ. Pfie‰el k jejímu okraji, rozepnul si kalhoty a vymoãil se. Dobfie si uvûdomoval, Ïe kdyby se vãera v noci odch˘lil z cesty sotva na ‰ífiku rozpaÏen˘ch paÏí, byla by teì z nûho jen hromádka krve a kostí tak hluboko dole, Ïe by ji ani supi nena‰li. Vrátil se do chatrãe a zaÏehl lampu s pomocí pazourku a kfiesadla. ¤ek leÏel jako socha s rukama sloÏen˘ma na prsou. Vallon se pfiistihl, jak nahlas fiíká: „·koda Ïe jsme nemûli ãas si promluvit. Existují vûci, které bys nejspí‰ dokázal vysvûtlit.“ V ústech mûl hofikou pachuÈ a bylo mu tûÏko na du‰i. Dolehlo k nûmu zakrákání krkavce. Sklonil se a sfoukl lampu. „MoÏná se znovu setkáme, aÏ smrt poloÏí útû‰nou dlaÀ na moje srdce.“ Nesly‰nû pfie‰el ke dvefiím a otevfiel je. Tam uÏ na nûho ãekal Sicilan s vyhfiebelcovan˘m hnûd˘m poníkem a pûknou ‰edou mulou. Vallon se málem usmál tomu, jak˘ kontrast tvofií truchliv˘ chlapcÛv v˘raz a jeho veselé obleãení. Mûl na sobû vlnûn˘ plá‰È lemovan˘ modr˘m saténem,

. 19 .


smû‰nû nepraktické ‰piãaté boty a mûkk˘ kulat˘ klobouk s pestrou kokardou. Oãi poulil nejenom strachy; pfiíroda ho obdafiila oãima, v nichÏ se zraãil neustál˘ úlek. „Myslel jsem, Ïes ode‰el.“ „JakÏe! Abych opustil svého pána a neuloÏil ho k poslednímu odpoãinku?“ Kamenitá zemû neumoÏÀovala náleÏit˘ pohfieb. PoloÏili mrtvého do prolákliny otoãené k jihu a navr‰ili na nûho kamení. Na kamennou mohylu umístil Sicilan jak˘s tak˘s kfiíÏ. Pomodlil se a pak se rozhlédl po vrcholcích hor a ledovcích. „Trval na tom, aby byl pohfiben tam, kde zemfie, ale je trpké, Ïe muÏ, jenÏ byl svûdkem civilizace, nakonec leÏí na tak pohanském místû.“ Nad úboãími se hladovû vzná‰el sup. Ze vzdálen˘ch pastvin se neslo cinkání kravsk˘ch zvoncÛ. Vallon se zvedl z kleku. „Vybral si svÛj hrob dobfie. Teì mu leÏí u nohou cel˘ svût.“ Vsedl na mulu a obrátil ji ze svahu dolÛ. „Dûkuju ti za jídlo.“ „Poãkej!“ Cestu Vallonovi znesnadÀovaly hluboké závûje. Bylo mu, jako by se brodil ledovou ka‰í, ov‰em úpatí kopcÛ se chvûlo v mlÏnatém vedru. Kolem poledního pojede po mûkké zelené trávû. Dnes bude veãefiet horké maso a tmavû ãervené víno. „Prosím tû, pane.“ „Mበpfied sebou pûkn˘ v˘stup. Mûl bys radûji vyrazit, jestli chce‰ pfiekroãit prÛsmyk do setmûní.“ Sicilan ho dohnal a ztûÏka pfiitom oddychoval. „Nejsi zvûdav˘, jaká dobrodruÏství nás potkala na téhle cestû?“ „Není moudré svûfiovat se cizincÛm na osamûl˘ch místech.“ „Byl jsem se sv˘m pánem pouhé tfii t˘dny, ale jeho cesta zaãala o dva mûsíce dfiíve u Mantzikertu.“ To Vallona zadrÏelo. Poprvé o Mantzikertu sly‰el v jedné hospodû u Rhôny. Od té doby si o tom povídali v‰ude, kde se cestou zastavil, a ten pfiíbûh s kaÏd˘m vyprávûním nab˘val na barvitosti a ko‰atosti. Vût‰ina líãení se shodovala v tom, Ïe v pozdním létû porazila muslimská armáda byzantského císafie na místû zvaném Mantzikert u v˘chodní hranice s Anatolií. Nûktefií pocestní tvrdili, Ïe císafie Romana zajali, jiní, Ïe je mrtv˘, pfiípadnû Ïe ho zbavili trÛnu. Poutní cesta do Jeruzaléma pr˘ je uzavfiená a muslimové tábofií pfied hradbami Konstantinopole. Ze v‰eho bylo nejvíce znepokojivé, Ïe vetfielci nebyli Arabové, ale koãovn˘ turkick˘ kmen,

. 20 .


kter˘ se o jednu generaci dfiív pfiihrnul jako kobylky od v˘chodu. ¤íkali si SeldÏukové – byli to napÛl lidé, napÛl konû a pili krev. „TvÛj pán cestoval s císafiskou armádou?“ „Jako poradce ohlednû tureck˘ch zvyklostí a obyãejÛ. PfieÏil krvavou fieÏ a pomáhal vyjednávat v˘kupné za byzantské ‰lechtice a jejich spojence. KdyÏ se tohle skoncovalo, vrátil se do Konstantinopole, vsedl na loì do Itálie a vydal se do klá‰tera Monte Cassino. Jeden z jeho star˘ch pfiátel je tam mnichem – Konstantin z Afriky.“ Sicilan na nûho vyãkávavû kulil oãi. Vallon zavrtûl hlavou. „Nejskvûlej‰í lékafi kfiesÈanského svûta. NeÏ vstoupil do klá‰tera, uãil na lékafiské ‰kole v Salernu. „Tam studuji,“ prohlásil Sicilan a py‰nû se usmál. „KdyÏ Kosmas povûdûl, kam má namífieno, Konstantin mû vybral jako jeho sekretáfie a spoleãníka na cesty.“ Vallon pfiekvapenû nadzvedl oboãí. „Jsem slibn˘ lékafi, pane. Mám dÛkladné klasické vzdûlání a mluvím arabsky. Moje francouz‰tina je postaãující, s tím bude‰ souhlasit. RovnûÏ se vyznám v geometrii a algebfie a dovedu vyloÏit astronomické teorie Ptolemaiovy, Hipparchovy a Alhazenovy. Struãnû fieãeno, Konstantin dospûl k názoru, Ïe jsem schopen peãovat o fyzické potfieby svého pána a nebudu uráÏet jeho inteligenci.“ „To muselo b˘t nesmírnû dÛleÏité poslání,“ fiekl Vallon. Sicilan vytáhl balíãek zavinut˘ v plátnû. Vallon z nûho stáhl hedvábnou, zlatem vy‰ívanou pásku, po‰itou perlami. Uvnitfi byly dva manuskripty, jeden psan˘ latinkou, druh˘ neznám˘m písmem, oba oznaãené peãetí, která se podobala luku a ‰ípu. „Zanedbal jsem svoje vzdûlání,“ pfiiznal. „Persk˘ dokument zaji‰Èuje bezpeãn˘ pfiechod pfies území SeldÏukÛ. Ten latinsk˘ je poÏadavek v˘kupného, adresovan˘ hrabûti Olbekovi, normanskému ‰lechtici, jehoÏ nejstar‰í syn, sir Walter, upadl do zajetí u Mantzikertu. Jsme na cestû – byli jsme – na cestû k hrabûti Olbekovi, abychom mu list pfiedali.“ „To jsem zklaman˘. Mûl jsem za to, Ïe urãitû hledáte Svat˘ grál.“ „CoÏe?“ „Proã by se star˘ a nemocn˘ filozof tak namáhal kvÛli svobodû normanského Ïoldnéfie?“ „Aha. Ano, pane, mበpravdu.“ Sicilan se zatváfiil nejistû. „Kosmas nikdy nenav‰tívil zemû za Alpami. Mûl v úmyslu setkat se s uãenci v PafiíÏi a Lond˘nû. Po cel˘ Ïivot hledal vûdûní u jeho zdroje, aÈ byl jakkoliv daleko.“

. 21 .


Vallon si promnul ãelo. Ze Sicilana ho zaãala bolet hlava. „Proã mû zatûÏuje‰ informacemi, o nûÏ nestojím?“ Sicilan sklopil oãi. „UváÏil jsem svoji nesnadnou situaci a dospûl jsem k názoru, Ïe nejsem tak zdatn˘, abych to poslání sám dokonãil.“ „Mûl ses na mû obrátit dfiív. Mohl jsem ti u‰etfiit bezesnou noc.“ „Uvûdomuji si, Ïe mi chybí dovednosti váleãníka a odvaha.“ Vallon svra‰til ãelo. „Snad si nepfiedstavuje‰, Ïe ten úkol pfievezmu?“ „Nemám v úmyslu obrátit se na zpáteãní cestu. Budu ti slouÏit stejnû vûrnû, jako jsem slouÏil Kosmasovi.“ Vallon se rozhnûval. „Ty drzé ‰tûnû. TvÛj pán je‰tû ani nevychladl v hrobû a ty uÏ podlézበjinému!“ Sicilanovi tváfie jen hofiely. „¤íkal jsi, Ïe jsi voják, kter˘ si nechává za svoje sluÏby platit.“ ·trachal pod tunikou. „Zaplatím ti. Tady.“ Vallon potûÏkal koÏen˘ váãek, rozvázal ‰ÀÛrku a vysypal si stfiíbrné mince do dlanû. „Dirhamy z Afghánistánu,“ fiekl Sicilan. „Ale stfiíbro je stfiíbro, aÈ je na nûm vyraÏená jakákoliv hlava. Staãí to?“ „Peníze ti proteãou mezi prsty jako písek. Bude tfieba dávat úplatky, najímat ozbrojen˘ doprovod.“ „KdyÏ pojedu pod tvojí ochranou, tak ne.“ Vallon pfiihlédl k Sicilanovu mládí. „¤eknûme, Ïe na to pfiistoupím. Za mûsíc dva budu zpátky na tomto místû a nebudu na tom o nic líp neÏ teì.“ Hodil mu váãek nazpátek a pokraãoval v cestû. Sicilan s ním srovnal krok. „·lechtic tak v˘znamn˘ jako Olbec tû dobfie odmûní, kdyÏ mu pfiinese‰ zprávu o vysvobození jeho dûdice.“ Vallon se po‰krábal na boku. V té chatrãi se to hemÏilo hmyzem. „JaktûÏiv jsem o nûm nesly‰el.“ „Pfii v‰í úctû, to nic neznamená. Norman‰tí dobrodruzi se povznesli ke slávû z niãeho. Za mÛj krátk˘ Ïivot si podrobili Anglii a polovinu Itálie. Tady je peãeÈ Olbekova rodu.“ Vallon letmo pohlédl na peãetní prsten, na nûmÏ byl rytífi na koni. „TvÛj pán nosil jin˘ prsten.“ Po chvilkovém zaváhání jej Sicilan vytáhl na ‰ÀÛrce zpod tuniky. Rozvázal ‰ÀÛrku a podal prsten Vallonovi. „Nevím, co je to za kámen, jenom vím, Ïe je star˘ jako Babylon.“ Barva kamene se mûnila podle toho, jak ho Vallon natáãel ke svûtlu. Bezmy‰lenkovitû si ho navlékl na prst. „Kosmas podle nûho pfiedpovídal poãasí,“ fiekl Sicilan. „Teì je kámen modr˘, ale vãera pfied boufikou zãernal jako noc.“

. 22 .

0035061  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you