Dokonalá partie - zlom
10.10.2012
12.24
1
Stránka 5
Ačkoli se leckomu asi bude zdát zvláštní, že si někdo může v Hyde Parku připadat jako na své vlastní zahradě, Julia Millerová se tam cítila přesně tak. Vyrůstala v Londýně a každodenní projížďky parkem neodmyslitelně patřily k jejímu dětství i dospívání. Vyrážela tam už jako malá na svém prvním poníkovi, ale i později, na plnokrevných klisnách, které jí patřily. Kolemjdoucí jí mávali, přestože se s ní osobně neznali – prostě si na její přítomnost zvykli. Místní smetánka, obchodníci na cestě za prací i zahradníci, ti všichni Julii nikdy nenechali bez povšimnutí, naopak ji brali jako svou. A ona – vysoká, vždy oblečená podle módy a blond vlasy dokonale upravené – jejich pozdravy a úsměvy pravidelně opětovala. Měla přátelskou povahu a lidé ji přijímali vstřícně. Ještě podivnější než to, že se Julia v podobně rozlehlém parku cítila jako doma, byly poměry, z nichž vzešla. Vyrůstala v části města, kterou obývala horní vrstva, přestože její rodina mezi horní vrstvu nepatřila. Millerovi žili v jednom z velkorysých domů na Berkeley Square, neboť bydlení tam nebylo výhradně výsadou šlechty. Juliini předkové získali své příjmení v době středověku, kdy si lidé brali jména podle toho, jakou živnost provozovali, a zkraje osmnáctého století byli jedni z prvních, kdo na nově založeném náměstí Berkeley začali stavět. Millerovi tam tedy bydleli už po několik generací. Julia byla mezi sousedy nejen známá, ale taky oblíbená. Její nejlepší kamarádka Carol Robertsová pocházela ze šlechtické rodiny a měla ji ráda i další urozená děvčata, s ni5
Dokonalá partie - zlom
10.10.2012
12.24
Stránka 6
Johanna Lindseyová miž se seznámila prostřednictvím Carol, případně je vídala v soukromé dívčí škole. Vrstevnice ji zvaly na večírky, které pořádaly, a ani v nejmenším se neobávaly jejího půvabu či značného finančního zázemí, neboť Julia byla již zasnoubená, a to téměř od narození. „Konečně tě zase vidím,“ ozval se za ní ženský hlas. Patřil Carol Robertsové, jejíž klisna se zcela přirozeně zařadila vedle Juliiny a sladila s ní krok. Julia se na svou drobnou tmavovlasou kamarádku zeširoka usmála. „To bych měla říct spíš já. Poslední dobou si vyjedeš na koni málokdy.“ Carol si povzdechla. „Já vím. Harry má proti tomu námitky. Od té doby, co se snažíme o miminko. Má strach, abych o dítě nepřišla ještě dřív, než se dozvíme, že je na cestě.“ Julia věděla, že jízda na koni skutečně může přivodit potrat. „Proč tedy riskuješ?“ „Protože tenhle měsíc jsme miminko nepočali,“ odpověděla Carol a její našpulená ústa prozrazovala zklamání. Julia soucitně pokývala hlavou. „Kromě toho se mi po našich společných vyjížďkách moc stýská,“ dodala Carol. „Proto jsem se rozhodla, že aspoň těch pár dnů, kdy se s Harrym o děťátko stejně snažit nemůžeme, nedám na jeho přání a zařídím se podle sebe.“ „Ale počítám, že ses vypravila, když nebyl doma. Nebo se mýlím?“ ozvala se Julia. Carol se zasmála a v modrých očích jí šibalsky zablýsklo. „Nemýlíš. A hodlám se vrátit dřív než on.“ Julii nedělalo starost, že se kamarádka se svým manželem poškorpí. Harold Roberts svou ženu miloval nadevše. Ti dva se znali ještě dřív, než Carol před třemi lety formálně vstoupila do společnosti, a jejich vzájemná náklonnost nebyla tajemstvím. Nikoho proto nepřekvapilo, když se několik týdnů po tomto Carolině velkém dni zasnoubili a dva měsíce nato měli svatbu. 6
Dokonalá partie - zlom
10.10.2012
12.24
Stránka 7
Dokonalá partie Carol a Julia byly po celý svůj život sousedky. Bydlely na Berkeley Square a mezi domy obou rodin byla jen úzká ulička. Měly pokoj přímo naproti sobě, a tak si mohly povídat tlumeným hlasem z okna do okna i ve chvílích, kdy zrovna nebyly jedna u druhé na návštěvě. Nebylo divu, že se z nich staly nejlepší kamarádky. Julia už nějakou dobu Carol hodně postrádala. Ačkoli se v době, kdy Carol byla v Londýně, stále dost často navštěvovaly, její přítelkyně od svatby bydlela jinde. Přestěhovala se k manželovi, do jiné čtvrti, a každý druhý měsíc s ním jezdila na venkov, kde trávili týdny na rodinném sídle po předcích. Harry doufal, že se tam časem přestěhují nastálo, ale Carol se té představě bránila. Harold naštěstí nepatřil mezi despotické muže, kteří při rozhodování neberou nejmenší ohled na přání své manželky. Ještě několik minut se projížděly, ale nakonec Julia, která tou dobou trávila v parku už druhou hodinu, navrhla: „Nechceš se cestou domů stavit v cukrárně na zmrzlinu?“ „Takhle poránu je na zmrzlinu moc chladno. Ale hlad mám jako vlk, přímo umírám chutí na vynikající pečivo paní Cablesové. Ani nevíš, jak mi chybí. Ještě pořád se u vás každé ráno chystá tak opulentní snídaně?“ „Samozřejmě. Proč bychom kvůli tvojí svatbě měli měnit zvyky?“ „Harold odmítá přetáhnout vaši kuchařku k nám. I když na něj dennodenně naléhám, aby to aspoň zkusil.“ Julia propukla v hlasitý smích. „Jistě tuší, že si ji nemůže dovolit. Kdykoli paní Cablesová dostane nabídku zaměstnání někde jinde, přijde za mnou a já jí zvednu plat. Ví dobře, že u nás se má nejlíp.“ Byla to Julia, kdo dělal podobná rozhodnutí, neboť její otec Gerald už na to jako invalida nestačil. A její matka – dokud žila – se takovým věcem zkrátka nevěnovala. Helene Millerová nikdy neměla nad ničím kontrolu, nezvládala dokonce ani domácnost. Byla plachá a neustále se obávala, 7
Dokonalá partie - zlom
10.10.2012
12.24
Stránka 8
Johanna Lindseyová že se někoho dotkne, včetně služebnictva. Zemřela před pěti lety na následky nehody v kočáru, ze které se ani Gerald Miller nikdy plně nezotavil. „Jak se má tvůj tatínek?“ zeptala se Carol. „Pořád stejně.“ Carol se ptala na totéž pokaždé a Julia málokdy odpověděla jinak. Když jí lékaři sdělili šokující zprávu, že Gerald už nikdy nebude jako dřív, vyjádřili se v tom smyslu, že může děkovat Bohu za přežití. Při nehodě utrpěl vážná poranění hlavy. Kosti se mu zhojily, měl jich zlomených celkem sedm, ale jeho mysl se nevzpamatovala. Lékaři s Julií mluvili bez obalu. Nedávali jejímu otci žádnou šanci. Spal a probouzel se normálně, uměl se i najíst, když ho někdo krmil, ale mluvit nedokázal, jen nesouvisle drmolil. Děkovat Bohu za přežití? Julia nejeden večer při vzpomínce na tuhle větu plakala tak dlouho, dokud neusnula. Nicméně Gerald dokázal, že se lékaři ve svých předpovědích mýlili. Po uplynutí prvního roku po nehodě a pak ještě párkrát s odstupem několika měsíců přišel k sobě. Sice nakrátko, ale přesně věděl, kdo je a co se mu stalo. Zpočátku se ho v těch nečekaných okamžicích prozření pokaždé zmocnil takový vztek a úzkost, že jeho návraty jasné mysli stěží šlo nazvat požehnáním. A jakou měl paměť! Zcela jasně se mu vybavoval vlastní život před nehodou, kdy měl hlavu v pořádku. Zkrátka na pár minut či hodin byl zase sám sebou se vším všudy – ale nikdy ne na déle. A nikdy si nepamatoval nic z období, kdy jako by nežil. Lékaři si to neuměli vysvětlit. Nečekali, že ještě někdy bude schopný rozumně uvažovat, a nedávali Julii nejmenší naději, že by se mohl uzdravit. Momenty, kdy se Geraldovi mysl projasnila, považovali za náhodu. Tvrdili, že takový úkaz dosud nebyl popsán ani o něm neexistují žádné zmínky, a varovali Julii, aby nečekala další podobné epizody. Jenže ony přišly. 8
Dokonalá partie - zlom
10.10.2012
12.24
Stránka 9
Dokonalá partie Trhalo jí srdce, když se otec při třetím procitnutí z útlumu zeptal, kde je maminka. Dostalo se jí varování, aby ho nechávala v klidu, pokud se znovu „probere“, a proto mu nesměla povědět, že při nehodě přišel o svou ženu. „Odešla na nákupy. Však víš, jak ráda chodí po krámech.“ Tatínek se zasmál. Zrovna v nakupování si Helene dokonce uměla prosadit svou – prakticky nepřetržitě si pořizovala věci, které vpodstatě nepotřebovala. Jenže Julia sama ještě nepřekonala smutek, a tak pro ni onoho dne bylo nesmírně těžké zachovat tvář, usmívat se a nepropuknout v pláč, dokud se tatínek zase neponořil do šedivé prázdnoty. Jistěže se radila s různými lékaři. Jakmile se však ten či onen vyjádřil v tom smyslu, že se její otec nikdy neuzdraví, opustila ho a vyměnila za jiného. Po nějaké době to vzdala a zůstala u toho, jehož služeb využívala dosud, neboť doktor Andrew měl aspoň tolik soudnosti, aby připustil, že Geraldův případ je jedinečný. Když si o něco později u Millerů v jídelně Carol nesla ke stolu plně naložený snídaňový talíř a k tomu veliký košík s pečivem, zastavila se zničehonic na místě, jakmile si povšimla nového přírůstku v jinak důvěrně známé místnosti. „Pro všechno na světě, kdy jsi to provedla?“ zvolala a s vykulenýma očima se otočila ke kamarádce. Julia zalétla pohledem ke zdobné krabici na proskleném příborníku, která upoutala Carolinu pozornost. Byla olemovaná modrým saténem a posázená drahokamy a za skleněným víčkem v ní seděla nádherná panenka. Julia se posadila ke stolu a podařilo se jí potlačit stud. „Před pár týdny,“ odpověděla a gestem ruky vybídla Carol, aby si taky sedla. „Seznámila jsem se s člověkem, který si otevřel krámek vedle jednoho z našich obchodů. Dělá takovéhle překrásné vitríny na cennosti, které si člověk chce uchovat co nejdéle – a mě hned napadlo, že bych si do 9
Dokonalá partie - zlom
10.10.2012
12.24
Stránka 10
Johanna Lindseyová ní mohla uložit tuhle panenku. Odjakživa mám strach, že se mi rozpadne stářím, a tak jsem si jednu vitrínku objednala. Ještě jsem se nerozhodla, kam ji dám, v mém pokoji už je docela plno. Ale pomalu si na ni zvykám tady.“ „Netušila jsem, že tu panenku ještě máš. Dala jsem ti ji už hodně dávno,“ pronesla Carol užasle. „Samozřejmě že ji pořád mám. Přechovávám ji jako oko v hlavě.“ Byla to pravda. Ne že by si Julia tolik cenila samotné panenky, vážila si spíše kamarádství, jež představovala. Carol se jí sice při jejich prvním setkání odmítla vzdát, ale když později dostala novou panenku, darovala tu starou Julii. Vzpomněla si, že se kamarádce líbila, a nechtěla, aby skončila zapomenutá na půdě. Carol se začervenala, když si na ten den vzpomněla, ale nakonec se zahihňala. „Bylas tehdy vážně nesnesitelná.“ „Nepřeháněj,“ ohradila se Julia. „Vůbec nepřeháním! Vztekala ses, nedala sis říct a chtěla ses prát. Viděly jsme se poprvé, a ty jsi mi hned málem dala pěstí do nosu. Kdybych tehdy nebyla rychlejší a neshodila tě na zem, asi bys mě pěkně zmalovala.“ „Udělalo to na mě ohromný dojem,“ podotkla Julia se šibalským úsměvem na rtech. „Bylas první, kdo se mi postavil.“ „Prostě jsem ti nechtěla dát svoji nejoblíbenější panenku, sotva jsem tě poznala! Bylo od tebe v první řadě nehorázně pošetilé, že jsi to po mně vůbec chtěla. Ostatně, mluvíš vážně?“ vyhrkla překvapeně Carol. „Opravdu se ti do té doby nikdo neodvážil odporovat?“ „Ano, smrtelně vážně. Matka byla slabá a nerozhodná, však si na ni pamatuješ. Pokaždé se mi podřídila. A otec měl příliš laskavé srdce. Neodmítl nikoho, natož mě. I koně jsem si vyprosila o mnoho let dřív, než jsem na něm mohla jezdit.“ „Tak proto jsi byla takové kvítko, když jsme se seznámily. Rozmazlená až hrůza.“ 10
Dokonalá partie - zlom
10.10.2012
12.24
Stránka 11
Dokonalá partie „Bylo to trochu jinak. Možná jsem byla kapku rozmazlená, protože rodiče nade mnou nedokázali držet pevnou ruku a chůva ani služebnictvo mě rozhodně vychovávat nehodlali. Ale mstivou saň ze mě udělal můj snoubenec. Chovali jsme k sobě vzájemnou nenávist od úvodního setkání. Nechtěla jsem ho pak už nikdy vidět, ale rodiče úplně poprvé v životě nedovolili, aby bylo po mém – jistě si tedy umíš představit, že jsem dostala pořádný záchvat vzteku. A trval několik let! Než jsem poznala tebe, neměla jsem žádnou blízkou duši, která by mi ukázala, jak nemožně se chovám. Pomáhala jsi mi na něj zapomenout alespoň v době mezi schůzkami s ním, ke kterým nás rodiče – jeho i ti mí – nutili.“ „Změnila ses tehdy hodně rychle. Kolik nám vlastně bylo?“ „Šest. Ale zase tak rychle jsem se nezměnila. Jenom jsem si dávala pozor, abys už mě neviděla v ráži – tedy pokud u nás zrovna nebyl na návštěvě můj nastávající. Pak jsem svůj vztek ani před tebou příliš skrývat neuměla. Pamatuješ?“ Carol se zasmála, ale pouze proto, že se kamarádka při té poznámce výmluvně zašklebila. A Julia dobře věděla, že si Carol uvědomuje, jak se věci tehdy před lety měly. Situace nebyla ani trochu k smíchu. Někdy sváděla se svým snoubencem boje doslova na život a na smrt. Jednou mu skoro ukousla ucho! Ale byla to jen jeho vina. Hned při jejich prvním setkání, když jí bylo teprve pět let a těšila se, že z nich budou kamarádi, udusil veškeré její naděje vlastním hrubiánstvím a opovržením. Při každé návštěvě ji tak rozhněval, že měla chuť vrhnout se na něj a vyškrábat mu oči. Byla si jistá, že ty hádky vyvolával schválně. Jako by si ten pitomec myslel, že je v její moci ukončit zasnoubení, které jim oběma bylo tolik proti srsti. Nepochybovala, že z Anglie odjel, jakmile mu konečně došlo, že ani ona nedokáže s jejich situací hnout – a roz11
Dokonalá partie - zlom
10.10.2012
12.24
Stránka 12
Johanna Lindseyová hodl se ušetřit je vidiny naplnění toho ďábelského sňatku. Každopádně bylo zvláštní prožívat pocity vděku právě vůči němu. Ale teď, když byl nadobro pryč, Julia dokázala vnímat své výstřelky v chování s určitou dávkou humoru. Přinejmenším ty, kterých se dopouštěla v jeho přítomnosti. Kývla hlavou směrem k jídlu, které jim pomalu vychládalo, ale Carol obrátila list. „V sobotu pořádám malý večírek. Doufám, že přijdeš, Jul.“ Jul. Carol jí tak začala říkat, ještě když byly malé, a přidal se k ní dokonce i Juliin otec. Julii samotné přišlo podivné mít přezdívku téměř stejnou jako skutečné jméno, ale vypuštěním těch tří hlásek se alespoň ve výslovnosti ušetřily hned dvě slabiky, a tak neprotestovala. Podívala se na svoji kamarádku přes briošku, do níž se zrovna chystala zakousnout. „Zapomněla jsi, že ten den se koná ples u Edenových?“ „Ne, jen jsem si říkala, že jsi přišla k rozumu a tentokrát ses vymluvila,“ odpověděla Carol nabručeně. „A já jsem zase doufala, že sis to rozmyslela a pozvání přijala.“ „Ani náhodou.“ „Ale no tak, Carol,“ naléhala Julia, „hrozně nerada se dávám doprovázet svým marnotratným bratrancem. A jemu je to taky proti srsti. Obvykle se poohlíží, jak by se vypařil, sotva vstoupíme do dveří. Nikdy mi nakonec nedělá společnost. Ale ty –“ „Vždyť ti ani společnost dělat nemusí,“ přerušila kamarádku Carol. „Budeš tam všechny znát. Nepamatuju si, že bys někdy na večírku zůstala sedět sama někde v koutku. Navíc díky tomu nesmyslnému zasnoubení, na kterém hrabě z Manfordu tak zarputile trvá, garde vůbec nepotřebuješ. Vždyť je to, jako bys byla vdaná! Ach odpusť, nechtěla jsem o tom začínat. Omlouvám se.“ Julia se zmohla na úsměv. „Není třeba. Dobře víš, že si přede mnou nemusíš dávat pozor na jazyk, pokud jde o tu 12
Dokonalá partie - zlom
10.10.2012
12.24
Stránka 13
Dokonalá partie nechutnou záležitost. Přece jsme se tomu všemu před chvílí společně smály. Vzhledem k vzájemné nenávisti mezi mnou a dotyčným se stalo to nejlepší, co se stát mohlo, když vzal nohy na ramena a zmizel neznámo kam.“ „Vím, že tak ses na věc dívala, dokud jsi neměla věk na vdávání, ale ten čas už je tři roky pryč. Těžko popřeš fakt, že ti označení stará panna hýbe žlučí.“ Julia propukla v hlasitý smích. „Tohle si myslíš? Zapomínáš, že nejsem urozeného původu jako ty, Carol. Podobné soudy jsou mi ukradené. Pro mě je důležitá skutečnost, že se nemusím nikomu zodpovídat. Jen sobě. Neumíš si ani představit, jak báječný je to pocit. Báječný, a navíc úředně posvěcený. Touhle dobou náleží veškerý rodinný majetek i podnik mně – tedy pokud se ten otrapa nevrátí domů.“
2
Julia se zarazila, jelikož si všimla Carolina zděšení nad její neuváženou poznámkou. „Takhle jsem to nemyslela! Říkala jsem ti přece, že tatínek je na tom pořád stejně.“ „Jak je možné, že ti už teď, za jeho života, patří veškerý rodinný majetek?“ zeptala se Carol opatrně. „Protože si před pár měsíci, v jednom z těch krátkých období, kdy dokáže rozumně uvažovat, svolal právníky a bankéře a s jejich pomocí mě pověřil spravováním všeho. Ne že bych podnik neřídila už od té nešťastné nehody, ale teprve teď mi konečně přestanou neustále koukat přes rameno otcovi právní zástupci. Pořád se mě sice můžou snažit ovlivňovat, ale já už je nemusím poslouchat. Otec mě vlastně v ten den obdařil dědictvím dříve, než jsem chtěla. A v plné výši.“ Ani právníci ji sice nemohli zbavit nechtěného zasnou13
Dokonalá partie - zlom
10.10.2012
12.24
Stránka 14
Johanna Lindseyová bení, ale to dopředu věděla. Její otec se o zrušení toho proklatého svazku pokoušel už před léty, když vysvitlo, že snoubenec jeho dcery zmizel. Závazek mohli po vzájemné dohodě ukončit jedině rodiče obou snoubenců, kteří ho podepsali, a hrabě z Manfordu, ten hrozný člověk, byl zásadně proti. Stále si dělal naděje, že se jejím prostřednictvím zmocní bohatství Millerových. Takový byl celou dobu jeho plán, proto zašel za Juliinými rodiči nedlouho po jejím narození s návrhem manželského svazku mezi ní a jeho synem. Helene byla nesmírně nadšená, že jim do rodiny přibude šlechtic, a chtěla popadnout příležitost za pačesy, zatímco Gerald, na kterého modrá krev nedělala žádný velký dojem, souhlasil s návrhem jen proto, aby udělal radost své ženě. Ostatně všechno mohlo šťastně dopadnout, kdyby snoubenci k sobě nechovali nenávist na život a na smrt. „Taková svoboda jistě může být příjemná, to umím pochopit, ale chceš tím říct, že ses už smířila s tím, že se nikdy nevdáš a nebudeš mít děti?“ zeptala se Carol opatrně. Dalo se čekat, že Juliina kamarádka pomyslí právě na děti, když se sama tolik snažila mít vlastní. „Kdepak. Děti rozhodně chci,“ prohlásila Julia. „Přišla jsem na to, když ses poprvé zmínila, že s Harrym chcete založit rodinu. A jednou se jistojistě i vdám.“ „Ale jak?“ vyhrkla Carol překvapeně. „Myslela jsem, že tě ten slib zavazuje navždy.“ „Jen dokud bude syn hraběte naživu. A už je to víc než devět let, co odcestoval a nikdo o něm neslyšel. Klidně může někde ležet mrtvý v příkopu, zabitý nějakým lupičem. Mohl se stát obětí jakéhokoli zločinu.“ „Páni!“ vykřikla Carol, pomněnkové oči navrch hlavy. „To je nápad! Po takové době bys už jistě mohla požádat, aby ho úředně prohlásili za mrtvého! Nechce se mi věřit, že mě to do téhle chvíle nenapadlo!“ „Vždyť mě taky ne. Poradili mi to moji právníci, teprve před třemi měsíci, když jsem nabyla dědictví po otci,“ při14
Dokonalá partie - zlom
10.10.2012
12.24
Stránka 15
Dokonalá partie kývla Julia. „Hrabě se jistě bude bránit, ale skutečnost hovoří za vše. Jasně mi hraje do karet. I když musím přiznat, že budu postrádat výhody, které mi zasnoubení přinášelo. Například volný vstup na všechny večírky, s doprovodem i bez něj. Sama jsi to před chvílí zmínila. Všichni mě považují za zadanou, skoro jako bych už byla pod čepcem. Až se rozkřikne, že jsem zdědila velké jmění a sháním manžela, nikam mě nepozvou.“ „Nemluv nesmysly,“ odbyla ji Carol. „Lidé tě mají rádi, dobře to víš.“ „A tobě jako mojí věrné kamarádce schází jasný pohled na věc. Momentálně nepředstavuju pro nikoho žádnou hrozbu, a proto se tak často objevuju na seznamu hostů nejrůznějších akcí, které místní smetánka pořádá. Nikdo se nebojí, že bych mu svedla syna a on by si tím výrazně pohoršil na společenském žebříčku. Nepohlížejí na mě jako na sokyni, která by jejich dceři mohla odloudit jistou partii.“ „To jsou bláboly, bláboly, samé bláboly,“ prohlásila rázně Carol. „Tak se mi zdá, moje milá, že si málo věříš. Lidé si na tobě cení toho, jaká jsi, nikoli tvého majetku, nebo toho, že jsi ‚skoro pod čepcem‘, jak mi tu tvrdíš.“ Z Carol promlouvala kamarádská náklonnost, ale Julia nepochybovala o tom, že šlechta může pohlížet na obchodníky spatra a že to často dělá. Nicméně ji tohle stigma paradoxně míjelo. Možná proto, že byla téměř odjakživa zasnoubená s aristokratem a všichni to věděli. Nebo snad proto, že její rodina vlastnila téměř nechutné jmění, což s sebou neslo poměrně trapné situace – například nebylo tajemstvím, že si k jejímu otci léta chodí v zástupech půjčovat urození pánové, jako by byl nějaká banka nebo co. K jejímu přijetí ve vyšších kruzích však přispěl i Carolin otec, který se na přání své dcery zasadil o to, aby Julia mohla chodit do soukromé dívčí školy, kterou navštěvovala Carol. Julia tam navázala přátelství s dalšími děvčaty z lep15
Dokonalá partie - zlom
10.10.2012
12.24
Stránka 16
Johanna Lindseyová ších rodin a to vše dohromady jí otevřelo dveře do společnosti dokořán – nicméně bylo celkem jasné, že se jí tytéž dveře velmi rychle zabouchnou před nosem, sotva lidé zjistí, že hledá manžela. „Opravdu nechápu, že nás tohle řešení nenapadlo dříve,“ poznamenala Carol. „A už ses začala poohlížet po někom, koho bys opravdu chtěla? Teď, když ti svitla naděje, že se konečně zbavíš toho pouta, které ti celou dobu bránilo v rozletu?“ Julia se potutelně usmála. „Ano, poohlížela jsem se. Ale ještě jsem nepotkala nikoho, s kým bych chtěla jít k oltáři.“ „Nesmíš být tak vybíravá,“ ozvala se Carol, aniž si uvědomila, že nějak tak by začal její manžel Harry. „Napadá mě hned několik vhodných –“ Carol zmlkla, neboť Julia se srdečně rozesmála. Po chvilce se zeptala: „Co je ti k smíchu?“ „Je mi jasné, že lovíš ve vlastních vodách. Jako by mě moje dosavadní zasnoubení se šlechticem předurčovalo k manželství s podobným partnerem. To ani náhodou. Můžu si vybírat. I když ani aristokraty předem nezatracuju. A docela se těším na ten víkendový ples. Bude takovým předznamenáním nadcházející sezony.“ Carol se zamračila. „Opravdu tě za ty tři měsíce vůbec nikdo nezaujal?“ Julia se začervenala. „Uznávám, že jsem malinko vybíravá, ale podívejme se na to i z jiné stránky. Tys měla opravdu veliké štěstí, že jsi našla Harryho, ale kolik takových mužů chodí po světě? Přesto chci za manžela člověka, který bude stát vždycky na mé straně, ne někoho, kdo by se mě spíše snažil dostat na tu svou. Navíc se musím mít na pozoru, aby mi můj nastávající nerozházel celé dědictví. Ať mám co zanechat svým dětem, které snad jednou budu mít.“ Carol se náhle zatvářila značně znepokojeně. „Jen pomysli, kolik času jsi už promarnila! Je ti jedenadvacet a pořád jsi bez manžela!“ 16