Za fiekou Styx - zlom
8.3.2012
13.37
ZA
Stránka 5
ŘEKOU
1
S TYX
Šestnáctého října se za mým oknem po okraji temného lesa šinul přízračný srnec, zatímco slunce prostrkovalo paprsky zástěnou noci. Vodovodní trubky nad a pode mnou sténaly, v pokoji za pokojem se zažíhala světla a třaskavé rány ze střelnice, kterou jsem neviděla, perforovaly svítání. Usínala jsem a probouzela se za zvuků střelby. Ve virginském Quantiku, kde Národní akademie FBI je pouhým ostrůvkem v areálu námořní pěchoty, tento hluk nikdy neutichá. Několik dní v měsíci pobývám ve zvlášť střeženém poschodí akademie, kam mi – pokud si to nepřeji – nikdo nemůže telefonovat ani mě pronásledovat poté, co přebral piva v jídelně. Na rozdíl od spartánských ubytoven obývaných novými agenty a policisty na krátkodobých kurzech mám garsonku s televizorem, telefonem, kuchyňským koutem a koupelnou, o niž se nemusím s nikým dělit. Kouření a požívání alkoholu je tu zakázáno, ale chovám podezření, že tajní agenti a svědkové pod ochranou, dokonale odříznutí od světa, řád ne zcela a vždycky respektují stejně jako já. Dala jsem do mikrovlnky vařit vodu na kávu, otevřela kufřík a vytáhla spis, který tu na mne čekal včera večer, když jsem přijela. Ještě jsem se jím neprobrala, nepřinutila jsem svou mysl, aby se takovou věcí zabývala před spaním. V tom jsem se změnila. Od studií medicíny jsem přivykla jakýmkoli duševním otřesům v kteroukoli dobu. Držela jsem čtyřiadva5