V˘jimeãn˘ trest - zlom
1.12.2011
9.53
Stránka 5
V ÝJIMEČNÝ
1
TREST
To pondělí, kdy jsem nosila v kabelce úvahu Ronnieho Joea Waddella, jsem neviděla slunce. Odjížděla jsem do práce ještě za tmy. A za tmy jsem se vrátila domů. Ve světlech vozu se třpytily drobné kapky deště, bezútěšnost noci násobila mlha a pronikavá zima. Rozdělala jsem v obývacím pokoji oheň v krbu a představovala si virginský venkov a plantáže rajčat dozrávajících na slunci. V duchu jsem viděla mladého muže černé pleti v rozpálené kabině malého náklaďáku a přemítala, jestli měl hlavu plnou vraždy. Waddellovu úvahu otiskl Richmond Times-Dispatch, vzala jsem výstřižek do práce, abych ho přiložila k jeho bobtnajícímu spisu. Ale celodenní shon mě zcela pohltil a úvaha zůstala v kabelce. Přečetla jsem si ji několikrát a zarazilo mě, že poezie a krutost mohou přebývat v témže srdci. V několika následujících hodinách jsem vyřizovala různé platby a psala blahopřání na vánoční pohlednice; k tomu mi tlumeně hrála televize. Jako před každou popravou jsem společně s většinou občanů Virginie sledovala v médiích, zda byla projednána všechna odvolání proti rozsudku nebo zda guvernér neudělil odsouzenci milost. Taková zpráva rozhodovala o tom, jestli se v noci vyspím, nebo se rozjedu do márnice. Před desátou hodinou zazvonil telefon. Zvedla jsem sluchátko v očekávání, že volá můj zástupce nebo někdo ze zaměstnanců, kteří musí být toho večera v pohotovosti stejně jako já. 5