Pfiíãina - zlom
8.11.2011
12.07
Stránka 5
P ŘÍČINA
1
SMRTI
V sobotu, poslední srpnový den, jsem se pustila do práce ještě před svítáním. Neviděla jsem mlhu, zvedající se z trávy, ani oblohu, barvící se ostrou modří. Na ocelových stolech ležela každé ráno nová těla a pitevna neměla okna. Víkend Svátku práce začal několika bouračkami a přestřelkou v Richmondu. Byly už dvě odpoledne, když jsem se konečně dostala do svého bytu ve West Endu a hned ode dveří slyšela Berthu šramotit v kuchyni. Uklízela u mne každou sobotu a věděla, že se při tom nemá starat o telefon, který právě začal zvonit. „Nejsem tu,“ zavolala jsem od otevřených dvířek lednice. Bertha na chvíli přestala s vytíráním podlahy. „Zvonil sotva před minutou,“ řekla. „A pár minut předtím. Pokaždé stejný muž.“ „Nikdo není doma,“ opakovala jsem. „Jak říkáte, doktorko Kay.“ Mop se znovu rozjel po podlaze. Pokoušela jsem se ignorovat odcizený zvuk telefonního záznamníku, jenž se vnutil do sluncem zalité kuchyně. Rajčata, kterých jsem v létě mívala vždycky plnou lednici, někam zmizela. Zbyla jen tři. A kde je kuřecí salát? Po pípnutí se ozval známý mužský hlas: „Doktorko? Tady Marino...“ Ach bože, pomyslela jsem si a kolenem zabouchla dvířka lednice. Detektiv Pete Marino, vyšetřující v Richmondu vraždy, byl v ulicích už od půlnoci, viděla jsem se s ním v pitevně, když jsem vytahovala střely z jednoho z jeho případů. Měl být na cestě k jezeru Gaston a trávit zbytek víkendu rybařením. Já jsem se těšila na práci na zahradě. „Pokoušel jsem se tě chytit, vyrážím. Zkus mi zavolat na operátor...“ Marinův hlas zněl naléhavě, ale to už jsem chňapla po sluchátku. 5