Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů. Bhagavadgíta Robert Oppenheimer po prvním zkušebním jaderném výbuchu
Kapitola první
Black Mountain, Severní Karolína, 14:30 John Matherson zvedl z pultu igelitovou tašku. „Určitě jsou to ti správní?“ zeptal se. Nancy, majitelka obchodu s dárky a sběratelskými předměty, se usmála. „Neboj se, Johne, vždyť si je tu před pár týdny sama vybírala. Dej jí za mne pořádnou pusu. Ani se mi nechce věřit, že už je jí dvanáct.“ John s povzdechem pokýval hlavou a nakoukl do tašky. Byla nacpaná tuctem plyšáků – jeden za každý rok. Dneska je to přesně dvanáct let, co přišla Jennifer na svět. „Doufám, že se jí budou líbit i ve třinácti,“ poznamenal. „Neumím si představit, že se jednoho dne zjeví ve dveřích nějaký kluk, aby s ním šla ven.“ Nancy přikývla a oba se zasmáli. John si tyhle problémy už prožíval s Elizabeth – té bylo šestnáct. Možná i proto by tolik chtěl zachovat nebo aspoň o pár drahocenných dnů, týdnů, měsíců prodloužit ten vzácný čas, na který vzpomínají všichni tátové: čas, kdy měli doma svou „malou holčičku“. Měl ale i spoustu jiných důvodů. 15