Page 1

1

V˘stfiely z pistole, které roztfií‰tily Pumpkinovi hlavu, sly‰elo nejménû osm lidí. Tfii z nich instinktivnû zavfieli okna, zkontrolovali zámky na dvefiích a stáhli se do bezpeãí, ãi alespoÀ samoty sv˘ch mal˘ch bytÛ. Dva dal‰í, ktefií mûli s takov˘mi vûcmi zku‰enosti, vyrazili pryã stejnû rychle jako stfielec sám, ne-li rychleji. Jeden, místní fanatik tfiídûní odpadu, se právû hrabal v nûjaké popelnici a hledal hliníkové plechovky, kdyÏ velmi blízko zaslechl ostré ‰tûkavé zvuky kaÏdodenní pfiestfielky. Skoãil za hromadu lepenkov˘ch krabic, a jakmile stfielba ustala, vyklouzl do uliãky, kde spatfiil to, co z Pumpkina zbylo. A dva vidûli skoro v‰echno. Sedûli na plastov˘ch pfiepravkách od mléka na rohu Georgia a Lamont Street, pfied obchodem s alkoholick˘mi nápoji, ãásteãnû skrytí zaparkovan˘m vozem, takÏe si jich útoãník, kter˘ se kolem sebe krátce rozhlédl, neÏ vyrazil za Pumpkinem do uliãky, vÛbec nev‰iml. Oba pozdûji vypovûdûli, Ïe vidûli, jak ten kluk sahá do kapsy a vytahuje pistoli; jo, zbraÀ vidûli jasnû, malá ãerná pistole. O vtefiinu pozdûji zaslechli v˘stfiely, aãkoli uÏ nevidûli, jak stfiely pronikají Pumpkinovi do hlavy. 5


O dal‰í vtefiinu pozdûji vybûhl kluk s pistolí z uliãky a z nûjakého dÛvodu se hnal pfiímo k nim. Utíkal v hlubokém pfiedklonu, jako vydû‰en˘ pes; vypadal jako provinilost sama. Na nohou mûl ãervenoÏluté boty na basket, které mu musely b˘t dobfie o pût ãísel vût‰í a pfii bûhu hlasitû pleskaly o chodník. KdyÏ bûÏel kolem nich, drÏel pofiád v ruce pistoli, podle v‰eho osmatfiicítku, a prudce sebou trhnul, kdyÏ je spatfiil a uvûdomil si, Ïe vidûli pfiíli‰ mnoho. Na jeden dûsiv˘ okamÏik se zdálo, Ïe zvedá zbraÀ, aby zlikvidoval svûdky, ktefií se naráz zvrátili z pfiepravek dozadu a rychle se ‰krabali na nohy ve snaze uniknout. A pak byl pryã. Jeden z tûch dvou otevfiel dvefie obchodu s nápoji a zakfiiãel, aby nûkdo zavolal policii, protoÏe se tu stfiílelo. O pÛl hodiny pozdûji kdosi na policii oznámil, Ïe mladík odpovídající popisu muÏe, kter˘ zabil Pumpkina, byl dvakrát spatfien na Deváté ulici – pistoli drÏel v ruce a choval se je‰tû podivnûji neÏ vût‰ina osob, které se po Deváté pohybovaly. Nejménû jednoho ãlovûka se pokusil vlákat na opu‰tûnou parcelu, ale vybrané obûti se podafiilo uniknout a incident nahlásila. Policisté muÏe zadrÏeli o hodinu pozdûji. Jmenoval se Tequila Watson, ãernoch, vûk dvacet let, se záznamem v rejstfiíku – vût‰ina pfieãinÛ mûla vztah k drogám. Îádní blízcí pfiíbuzní. Îádná adresa. Posledním znám˘m místem pobytu byla protidrogová léãebna na W Street. Pistoli se mu podafiilo nûkde zahodit, a pokud Pumpkina oloupil, zbavil se i penûz, drog ãi jakékoli jiné kofiisti. Kapsy mûl prázdné a pohled jasn˘. Policisté soudili, Ïe v dobû svého zatãení nebyl Tequila pod vlivem Ïádné návykové látky. Hned na ulici probûhl rychl˘ a drsn˘ v˘slech, pak dostal zadrÏen˘ náramky a strãili ho na zadní sedadlo policejního vozu. Odvezli ho zpátky na Lamont Street a zafiídili setkání 6


s oãit˘mi svûdky. Odvedli Tequilu do uliãky, kde nechal Pumpkina mrtvého. „Byl jste tu uÏ nûkdy?“ zeptal se jeden z policistÛ. Tequila nefiekl nic, jen tupû hledûl na kaluÏ ãerstvé krve na ‰pinavém betonu. Pak pfiivedli do uliãky ty dva a nasmûrovali je k místu nedaleko Tequily. „To je on,“ prohlásili unisono. „Má stejn˘ ‰aty, stejn˘ boty, v‰echno kromû t˘ pistole.“ „Je to on.“ „Urãitû.“ Tequilu posadili zpátky do auta a odvezli ho do vûzení. Byl obvinûn z vraÏdy a vsazen do vazby bez jakékoli nadûje na propu‰tûní na kauci. AÈ ze zku‰enosti, nebo ãistû ze strachu, nefiekl Tequila policistÛm ani slovo, kdyÏ ho vysl˘chali, pfiemlouvali, a dokonce zastra‰ovali. Nic, co by svûdãilo proti nûmu, nic, co by pomohlo pfii vy‰etfiování. Îádn˘ náznak motivu k Pumpkinovû vraÏdû. Nic ohlednû jejich spoleãné minulosti, pokud se vÛbec znali. Jeden zku‰en˘ detektiv udûlal do spisu krátkou poznámku, Ïe tohle zabití se zdá je‰tû náhodnûj‰í, neÏ je obvyklé. Obvinûn˘ si nevyÏádal telefonní hovor, na nûjÏ mûl nárok. Nezmínil se o právníkovi nebo ruãiteli za kauci. Tequila vypadal otfiesenû, ale zdálo se, Ïe sedût v pfieplnûné cele a zírat na podlahu mu nevadí. PumpkinÛv otec byl neznám˘, ale jeho matka pracovala jako stráÏná v suterénu velké kanceláfiské budovy na New York avenue. PolicistÛm trvalo tfii hodiny, neÏ odhalili pravé jméno jejího syna – Ramón Pumphrey –, zjistili jeho adresu a na‰li souseda ochotného jim prozradit, jestli má dotyãn˘ matku. Adelfa Pumphreyová sedûla za psacím stolem hned u vchodu do suterénu, s dlouhou fiadou obrazovek pfied sebou. Byla to vysoká mohutná Ïena v tûsné khaki unifor7


mû, s pistolí u pasu a v˘razem naprostého nezájmu v obliãeji. Policisté, ktefií za ní pfii‰li, uÏ podobné vûci dûlali stokrát. Oznámili jí, co se stalo, a poté vyhledali jejího nadfiízeného. Ve mûstû, kde se mladí lidé vzájemnû zabíjeli den co den, kÛÏe zdrsnûly a srdce se zatvrdila proti násilí. KaÏdá matka znala mnoho jin˘ch, které ztratily své dûti. KaÏdá taková ztráta pfiivedla smrt o krÛãek blíÏ a kaÏdá matka vûdûla, Ïe kter˘koli den mÛÏe b˘t poslední. Matky sledovaly, jak ty ostatní pfieÏívají své rány. KdyÏ Adelfa Pumphreyová sedûla za stolem s hlavou v dlaních, myslela na to, Ïe tûlo jejího syna leÏí bez Ïivota nûkde ve studené márnici a prohlíÏejí je cizí lidé. Pfiísahala si, Ïe se pomstí tomu, kdo ho zabil. Proklínala jeho otce za to, Ïe dítû opustil. Plakala pro svého chlapeãka. A vûdûla, Ïe to pfieÏije. Nûjak tu bolest pfieÏije. V den, kdy mûlo b˘t vzneseno obvinûní, se ‰la Adelfa podívat k soudu. Policisté jí sdûlili, Ïe se tam má poprvé objevit ten lump, co jí zavraÏdil syna. ·lo o rychlé, rutinní soudní jednání, pfii nûmÏ mûl obvinûn˘ prohlásit, Ïe je nevinn˘, a poÏádat o pfiidûlení obhájce. Sedûla v poslední fiadû, mezi sv˘m bratrem a jednou sousedkou, a smáãela slzami vlhk˘ kapesník. Chtûla toho chlapce vidût. Chtûla se ho také zeptat, proã to udûlal, ale vûdûla, Ïe nedostane pfiíleÏitost. ObÏalované pfiivádûli ve skupinách, jako dobytek na draÏbu. V‰echno to byli ãerno‰i, v‰ichni mûli oranÏové kombinézy a pouta, v‰ichni byli mladí. Tolik zmarnûn˘ch ÏivotÛ. Kromû náramkÛ na rukou mûl Tequila je‰tû fietûzy kolem pasu a kotníkÛ, neboÈ spáchal mimofiádnû násiln˘ ãin, aãkoli vypadal docela ne‰kodnû, kdyÏ se s dal‰í vlnou za8


drÏen˘ch ‰oural dovnitfi. Krátce se rozhlédl kolem, jestli neuvidí nûkoho známého, s chabou nadûjí, Ïe tfieba nûkdo pfii‰el kvÛli nûmu. KdyÏ ho usadili na jednu z dlouhé fiady Ïidlí, jeden z ozbrojen˘ch stráÏn˘ch se k nûmu naklonil a fiekl: „Ten kluk, cos ho zabil. Tamhle vzadu, v tûch modr˘ch ‰atech, to je jeho máma.“ Se sklopenou hlavou se Tequila pomalu obrátil a pohlédl pfiímo do vlhk˘ch, napuchl˘ch oãí Pumpkinovy matky, ale jen na vtefiinu. Adelfa hledûla na hubeného chlapce ve vûzeÀské kombinéze, která mu byla pfiíli‰ velká, a pfiem˘‰lela, kde je asi jeho matka a jak ho vychovala a jestli má otce a pfiedev‰ím, jak a proã se jeho cesta zkfiíÏila s cestou jejího syna. Oba dva byli asi stejnû stafií, podobnû jako zbytek obvinûn˘ch – mohlo jim b˘t kolem dvaceti let. Policisté jí prozradili, Ïe ten útok, jak se alespoÀ zpoãátku zdálo, nesouvisel s drogami. Ale ona tomu nevûfiila. Drogy byly souãástí kaÏdé úrovnû Ïivota na ulici, to Adelfa vûdûla aÏ pfiíli‰ dobfie. Pumpkin koufiil trávu a bral crack a jednou ho zatkli za drÏení drog, i kdyÏ nikdy nemûl sklony k násilí. Policisté fiíkali, Ïe to vypadá na náhodné zabití. V‰echna zabití na ulici jsou náhodná, tvrdil její bratr, ale kaÏdé má nûjak˘ dÛvod. Na jedné stranû soudní sínû stál stÛl, u nûjÏ se shromaÏìovaly úfiední osoby. Policisté si ‰eptali se Ïalobci, ktefií listovali spisy a protokoly a hrdinsky se pokou‰eli udrÏet v papírování krok s pfiísunem zloãincÛ. U stolu naproti se s kaÏdou otoãkou soukolí justiãního systému stfiídali obhájci. Soudce chrlil jedno obvinûní související s drogami za druh˘m; v mnoha pfiípadech ‰lo o poru‰ení pravidel podmíneãného propu‰tûní. KdyÏ zaznûlo jméno obÏalovaného, stráÏní ho pfiedvedli pfied soudce, kde zÛstal mlãky stát. Jakmile se vyfiídily potfiebné dokumenty a soudní pfiíkazy, stráÏní dotyãného odvedli zpátky do vûzení. „Tequila Watson,“ ohlásil soudní zfiízenec. 9


Jin˘ zfiízenec pomohl Tequilovi vstát a ten klop˘tavû, za chfiestûní pout, popo‰el vpfied. „Pane Watsone, jste obÏalován z vraÏdy,“ prohlásil soudce zvuãn˘m hlasem. „Kolik je vám let?“ „Dvacet,“ odpovûdûl Tequila se svû‰enou hlavou. Obvinûní z vraÏdy vyvolalo v soudní síni náhlé ticho. Ostatní zloãinci v oranÏov˘ch kombinézách obdivnû pfiihlíÏeli. V právnících a policistech se probudila zvûdavost. „MÛÏete si dovolit právního zástupce?“ „Ne.“ „To jsem si myslel,“ zamumlal soudce a krátce pohlédl ke stolu obhajoby. Îírná pole trestního soudu mûsta Washington D. C., oddûlení závaÏn˘ch trestn˘ch ãinÛ, obdûlávali den co den zamûstnanci Úfiadu vefiejného obhájce, kter˘ tvofiil záchrannou síÈ pro v‰echny nemajetné obÏalované. Sedmdesát procent pfiípadÛ, které se u tohoto soudu projednávaly, vyfiizovali úfiednû pfiidûlení obhájci, takÏe se tu pfii kaÏdém fiízení obvykle pohybovalo pÛl tuctu advokátÛ z Úfiadu vefiejného obhájce, v lacin˘ch oblecích a pro‰lapan˘ch mokasínech, s aktovkami pln˘mi spisÛ. V tuto chvíli v‰ak byl pfiítomen pouze jeden, Ctihodn˘ Clay Carter II., kter˘ se tu zastavil ohlednû dvou sv˘ch mnohem ménû závaÏn˘ch pfiípadÛ a nyní zjistil, Ïe je úplnû sám a v‰echny únikové cesty má uzavfiené. Rozhlédl se kolem sebe a uvûdomil si, Ïe se Jeho Ctihodnost dívá pfiímo na nûj. Kam se podûli v‰ichni ostatní vefiejní obhájci? Právû pfied t˘dnem pan Carter uzavfiel pfiípad vraÏdy, kter˘ se vlekl témûfi tfii roky, neÏ jeho klienta poslali do vûzení, které uÏ nikdy v Ïivotû neopustí, pfiinejmen‰ím oficiální cestou. Clay Carter byl docela rád, Ïe je jeho klient za mfiíÏemi, a tû‰ilo ho, Ïe momentálnû nemá na stole Ïádnou vraÏdu. To se v‰ak oãividnû mûlo zmûnit. „Pane Cartere?“ obrátil se k nûmu soudce. Nebyl to roz10


kaz, ale v˘zva, aby postoupil kupfiedu a udûlal to, co se oãekávalo od kaÏdého vefiejného obhájce – hájil chudého ãlovûka bez ohledu na to, ãeho se dopustil. Pan Carter nemohl dát najevo slabost, zejména v pfiítomnosti policistÛ a ÏalobcÛ. ZtûÏka polkl, potlaãil zachvûní a pfiistoupil k soudní stolici, jako by se chystal na místû poÏádat o trestní proces pfied porotou. Pfiebral od soudce spis, rychle pro‰el jeho pomûrnû chud˘ obsah, vyhnul se prosebnému pohledu Tequily Watsona a prohlásil: „Îádáme, aby bylo zaznamenáno, Ïe obÏalovan˘ se cítí nevinen, Va‰e Ctihodnosti.“ „Dûkuji vám, pane Cartere. A máme vás v záznamech uvést jako zástupce obÏalovaného?“ „Prozatím ano.“ Pan Carter uÏ v duchu hledal v˘mluvu, která by mu umoÏnila pfiehodit tenhle pfiípad na nûjakého kolegu z Úfiadu. „V˘bornû. Dûkuji vám,“ opakoval soudce, zatímco uÏ sahal po sloÏce s dal‰ím pfiípadem. Právník a klient se na chvilku zastavili u stolu obhajoby. Carter získal tolik informací, kolik byl Tequila ochotn˘ poskytnout, coÏ nebylo mnoho. Slíbil, Ïe nazítfií zajde do vazební vûznice na del‰í rozhovor. Zatímco si ‰pitali, kolem stolu se náhle vyrojila spousta mlad˘ch právníkÛ z Úfiadu vefiejného obhájce, Carterov˘ch kolegÛ, ktefií jako by spadli z nebe. Byla to past? ptal se Carter sám sebe. Vytratili se, protoÏe vûdûli, Ïe v soudní síni je muÏ obÏalovan˘ z vraÏdy? V posledních pûti letech podobné triky dûlal taky. Vyh˘bat se o‰kliv˘m pfiípadÛm se v ÚVO povaÏovalo za umûní. Chopil se své aktovky a vyrazil pryã prostfiední uliãkou mezi diváky, kolem ustaran˘ch pfiíbuzn˘ch, kolem Adelfy Pumphreyové a malé skupinky tûch, kdo jí pfii‰li poskytnout oporu, do chodby, která se hemÏila spoustou dal‰ích zloãincÛ a jejich matek, pfiítelkyÀ a právníkÛ. Nûktefií práv11


níci z ÚVO pfiísahali, Ïe milují chaos soudní budovy Carla H. Moultrieho – milují nároãné procesy, náznak nebezpeãí plynoucí z pfiítomnosti tolika násilníkÛ, bolestné stfiety mezi obûÈmi a útoãníky, beznadûjnû pfiecpané soudní pofiádky a své poslání, jímÏ je ochraÀovat chudé a zajistit jim, Ïe s nimi bude systém nakládat spravedlivû. Jestli Claye Cartera vÛbec nûkdy pfiitahovala kariéra v ÚVO, nyní si nevzpomínal proã. Za t˘den tomu bude pfiesnû pût let, co tam nastoupil – v˘roãí, které rozhodnû nepovaÏoval za dÛvod k oslavû a na které si, jak doufal, nikdo jin˘ nevzpomene. V jednatfiiceti letech byl Clay vyhofiel˘, trãel v kanceláfii, kterou se stydûl ukazovat pfiátelÛm, a nikde nevidûl cestu ven. Teì mûl k tomu v‰emu na krku dal‰í pfiípad nesmyslné vraÏdy, kter˘ ho tíÏil kaÏdou minutou víc a víc. Ve v˘tahu se proklínal za to, Ïe se nechal takhle hloupû uvrtat na vraÏdu. Byla to zaãáteãnická chyba; pfii sv˘ch zku‰enostech nemûl padnout do takové pasti, a uÏ vÛbec ne na známém území. Dám v˘povûì, sliboval si jako témûfi kaÏd˘ den v uplynulém roce. Ve v˘tahu mu dûlali spoleãnost dva dal‰í lidé – nûjaká soudní úfiednice s rukama pln˘ma spisÛ a zhruba ãtyfiicetilet˘ muÏ ve znaãkovém ãerném obleãení – dÏíny, triãko, sako, boty z krokod˘lí kÛÏe. Pfied sebou drÏel noviny a pfiedstíral, Ïe si v nich ãte s pomocí mal˘ch br˘lí posazen˘ch na ‰piãce pomûrnû dlouhého a u‰lechtilého nosu; ve skuteãnosti si prohlíÏel Claye, kter˘ si toho vÛbec nev‰iml. Proã by mûl nûkdo ve v˘tahu v téhle budovû vûnovat pozornost komukoli jinému? Kdyby Clay Carter dával pozor a nebyl pohrouÏen˘ v pochmurn˘ch úvahách, postfiehl by, Ïe ten ãlovûk je na obÏalovaného obleãen˘ pfiíli‰ dobfie, ale na právníka pfiíli‰ neformálnû. Kromû novin s sebou nemûl vÛbec nic, coÏ bylo trochu divné, neboÈ soudní síÀ H. Carla Moultrieho 12


neproslula zrovna jako místo vhodné k poklidné ãetbû. Nevypadal jako soudce, úfiedník, obûÈ ani obÏalovan˘, ale Clay ho vÛbec nevzal na vûdomí.

2

Ve mûstû, kde pÛsobilo 76 000 advokátÛ, mnozí z nichÏ se shromaÏìovali v megafirmách sídlících na dostfiel od Kapitolu – v bohat˘ch a mocn˘ch advokátních kanceláfiích, kde nejchytfiej‰í partnefii dostávali neuvûfiitelnû vysoké bonusy, nejhloupûj‰í kongresmani uzavírali lukrativní lobbovací dohody a nejÏádanûj‰í právníci mûli vlastní agenty –, patfiil Úfiad vefiejného obhájce k daleko niωí lize. Úplnû jiná kategorie. Nûktefií advokáti z ÚVO byli fanaticky oddaní obhajobû chud˘ch a utlaãovan˘ch a práce pro nû neznamenala jen pfiedstupeÀ k jiné kariéfie. Bez ohledu na to, jak málo vydûlávali a jak napjat˘ mûli rozpoãet, si uÏívali svou osamûlou nezávislost a uspokojení z toho, Ïe bojují na stranû outsiderÛ. Jiní vefiejní obhájci si fiíkali, Ïe tohle zamûstnání je pouze doãasné, jen únavn˘ v˘cvik, kter˘m musejí projít, neÏ se jim otevfiou dvefie ke slibnûj‰í kariéfie. Zaãnûte od píky, u‰piÀte si ruce, spatfiete a dûlejte vûci, k nimÏ se Ïádn˘ spoleãník v˘znamné advokátní kanceláfie nikdy ani nepfiiblíÏí, a jednoho dne vás nûjaká firma, která to dokáÏe ocenit, za va‰i snahu odmûní. Obrovské zku‰enosti z praxe, kontakty se soudci, úfiedníky a policisty, zvládání obrovské pracovní zátûÏe, umûní jednat i s tûmi nejobtíÏnûj‰ími klienty – to bylo jen nûkolik z v˘hod, které mohli vefiejní obhájci nabídnout zamûstnavatelÛm uÏ po nûkolika letech v Úfiadû. V ÚVO pracovalo osmdesát právníkÛ, namaãkan˘ch 13


v mal˘ch stísnûn˘ch kanceláfiích na dvou podlaÏích Budovy vefiejné správy Washingtonu D. C., svûtlé, ãtverhranné betonové stavby známé jako Krychle, která stála na Massachusetts avenue poblíÏ Thomasova okruhu. V bludi‰ti kanceláfiiãek oddûlen˘ch pouze pfiepáÏkami se pohybovalo rovnûÏ ãtyfiicet mizernû placen˘ch sekretáfiek a tfii tucty advokátních asistentÛ. ¤editelkou byla Ïena jménem Glenda, která trávila vût‰inu ãasu za zamãen˘mi dvefimi své kanceláfie, protoÏe si tam pfiipadala v bezpeãí. Nástupní plat právníka v ÚVO dûlal 36 000 dolarÛ roãnû. Zvy‰oval se jen nepatrnû a pomalu. SluÏebnû nejstar‰í právník, vyãerpan˘ tfiiaãtyfiicetilet˘ stafiec, vydûlával 57 600 dolarÛ roãnû a uÏ devatenáct let vyhroÏoval v˘povûdí. Pracovní zátûÏ byla drtivá, protoÏe mûsto svÛj boj se zloãinností prohrávalo. Poãet nemajetn˘ch zloãincÛ stále stoupal. V minul˘ch osmi letech Glenda kaÏdoroãnû podávala návrh rozpoãtu, v nûmÏ Ïádala deset právníkÛ a tucet advokátních asistentÛ navíc. V posledních ãtyfiech letech pravidelnû dostávala niωí rozpoãet neÏ v pfiedchozím roce. Teì musela fie‰it otázku, které advokátní asistenty bude muset propustit a které obhájce pfiemluvit, aby zaãali pracovat na ãásteãn˘ úvazek. Jako vût‰ina ostatních vefiejn˘ch obhájcÛ, ani Clay Carter ne‰el na práva s úmyslem zasvûtit svÛj Ïivot obhajobû nemajetn˘ch zloãincÛ, nebo tím strávit byÈ jen nûkolik let. VÛbec ne. KdyÏ Clay studoval na právnické fakultû v Georgetownu, jeho otec mûl v D. C. vlastní firmu. Clay tam bûhem studií celá léta pracoval na ãásteãn˘ úvazek a mûl dokonce vlastní kanceláfi. Jejich pfiedstavy tehdy neznaly hranic – otec a syn spoleãnû provozují advokátní praxi a peníze se jenom sypou. JenÏe firma zkrachovala, kdyÏ byl Clay v posledním roãníku, a jeho otec musel opustit mûsto. To byl zase jin˘ pfiíbûh. A Clay se stal vefiejn˘m obhájcem, protoÏe 14

0035044  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you