1
Ten chlap v holinách nastoupil do v˘tahu hned za mnou, ale já ho v první chvíli vÛbec nevidûl. Zato jsem ho cítil – pronikav˘ pach koufie, laciného vína a Ïivota bez m˘dla. Nahoru jsme jeli sami dva, a kdyÏ jsem se koneãnû podíval za sebe, uvidûl jsem nejprve holiny, ãerné, ‰pinavé a pfiíli‰ velké. Opran˘ a rozdrban˘ kabát mu visel aÏ ke kolenÛm. Pod ním mûl kolem sebe omotan˘ch nûkolik vrstev plstnat˘ch hadrÛ, takÏe vypadal mohutnû, témûfi otyle. Ale nebylo to tím, Ïe by se pfiejídal. V zimû si na sebe bezdomovci ve Washingtonu oblékají v‰echno, co mají, alespoÀ to tak vypadá. Byl ãern˘ a postar‰í – vousy i vlasy mûl pro‰edivûlé a uÏ spoustu let si je nemyl ani nestfiíhal. Hodnû tmav˘mi sluneãními br˘lemi se díval pfiímo pfied sebe a dokonale mû pfiehlíÏel. AÏ mi na okamÏik prolétlo hlavou, proã si ho vlastnû já tak zkoumavû prohlíÏím. Nepatfiil tam. Nebyla to jeho budova, jeho v˘tah, nebylo to místo, jaké by si mohl dovolit. Ve v‰ech osmi patrech pracovali právníci zamûstnaní u stejné firmy jako já. Za svoje sluÏby si poãítali hodinovou sazbu, která mi je‰tû dnes, po sedmi letech, pfiipadala zvrhlá. Asi to prostû bude jeden z pouliãních povaleãÛ, ktefií se sem stahují pfied zimou. Ve Washingtonu to dûlají v jednom kuse. JenÏe my zamûstnáváme bezpeãnostní sluÏbu, která by se mûla s takovou chátrou vypofiádat. Zastavili jsme v pátém patfie a mnû teprve v tu chvíli poprvé do‰lo, Ïe mÛj spoleãník si nevybral Ïádné patro a nestiskl ani jednou tlaãítko. Sledoval mû. Rychle jsem vystoupil, a sotva jsem se ocitl v honosné, mramorem obkládané vstupní hale firmy Drake & Sweeney, ohlédl jsem se pfies rameno. Letm˘ pohled mi staãil, abych se ujistil, Ïe mÛj spoleãník dál stojí ve v˘tahu, nepfiítomnû hledí do dálky a stále mû ignoruje. Madam Devierová, jedna z na‰ich nav˘sost schopn˘ch 3