(I)
Pokladní mu vrátila drobné na pětifrank a Georges Duroy vycházel z hostince. Měl pěknou chůzi, byl to vrozený dar ještě umocněný poddůstojnickou minulostí, a tak vypjal prsa, nakroutil si navyklým vojáckým způsobem knír a letmo přelétl opozdilce, kteří tu pojídali večeři, byl to pohled hezkého chlapíka, pohled rozprostírající se jako rybářská síť. Ženy zvedly hlavy a pohlédly na něj. Seděly tu tři dělnice, jedna špatně učesaná, nedbale upravená učitelka hudby středního věku se zaprášeným kloboukem na hlavě a s šaty nakřivo a dvě usedlé měšťky, které v téhle putyce s jednotnými cenami pravidelně večeřívaly se svými manžely. Jakmile se ocitl na chodníku, nerozhodně se zastavil a chvilku uvažoval, co podnikne. Bylo 28. června, v kapse měl přesně tři franky čtyřicet centimů a musel s nimi vyjít do konce měsíce. To znamenalo buď dvě večeře bez obědů, nebo dva obědy bez večeří, mohl si vybrat. Po krátké rozvaze dospěl k závěru, že polední jídlo pořídí za jeden frank dvacet, zatímco večeře by ho přišla na frank padesát. Takže kdyby se spokojil s obědem, zbyl by mu ještě frank a dvacet centimů, což obnášelo dvě svačiny skládající se z chleba a párku a navíc by si mohl vypít na bulváru ještě dvě třetinky piva. To byl jeho hlavní výdaj a největší potěšení při večerní procházce. Pustil se tedy dolů ulicí Notre-Dame-de-Lorette. Vykračoval si jako v dobách, kdy ještě nosil husarskou uniformu. Vypínal prsa, nohy kladl trochu od sebe, jako by právě sesedl z koně. Dral se bezohledně kupředu ulicí plnou 7