Prolog Listopad 1637, nûkde v Tfiicetileté válce
J
ezdci apokalypsy mûli na sobû krvavû rudé kalhoty, roztrhané vojenské kabátce a plá‰tû, které za nimi vlály ve vûtru jako vlajky. Jejich zbranû byly rezavé a otupené od samého vraÏdûní, konû byli pra‰ivé staré herky se zablácenou srstí. MuÏi mlãky ãekali za hust˘mi stromy a zírali naproti k vesnici, do které vnesou v pfií‰tí hodinû smrt. Bylo jich dvanáct. Dvanáct válkou vyãerpan˘ch hladov˘ch ÏoldnéfiÛ. Loupili, zabíjeli a znásilÀovali, pofiád a pofiád znovu. Pfied lety to moÏná je‰tû byli lidé, ale teì byli uÏ jenom prázdn˘mi nádobami, ‰ílenství se jim proÏralo nitrem do oãí. Jejich vÛdce, ‰lachovit˘ mlad˘ Filip v pestré Ïoldnéfiské uniformû, Ïv˘kal roztfiepené stéblo slámy a ‰kvírou mezi fiezáky srkal sliny. KdyÏ uvidûl koufi z komínÛ domÛ, které se tiskly ke kraji lesa, spokojenû pfiik˘vl. „Tak se zdá, Ïe tam se dá je‰tû nûco najít.“ Odhodil stéblo slámy a chopil se ‰avle po svém boku, plné skvrn od krve. Dolehl k nûmu aÏ sem nahoru smích Ïen a dûtí. MuÏ se u‰klíbl. „A Ïensk˘ tam jsou taky.“ Mladík s poìobanou tváfií po jeho pravé stranû se zachichotal. Vypadal jako fretka, která se stala ãlovûkem, byl lehce sehnut˘ a pevnû drÏel dlouh˘mi prsty uzdu vyzáblé herky. Oãi mu kmitaly sem a tam, jako by se nikdy nemohly zastavit. Nebylo mu víc neÏ ‰estnáct let, ale válka z nûho udûlala starého muÏe.
13