Issuu on Google+

Prolog Listopad 1637, nûkde v Tfiicetileté válce

J

ezdci apokalypsy mûli na sobû krvavû rudé kalhoty, roztrhané vojenské kabátce a plá‰tû, které za nimi vlály ve vûtru jako vlajky. Jejich zbranû byly rezavé a otupené od samého vraÏdûní, konû byli pra‰ivé staré herky se zablácenou srstí. MuÏi mlãky ãekali za hust˘mi stromy a zírali naproti k vesnici, do které vnesou v pfií‰tí hodinû smrt. Bylo jich dvanáct. Dvanáct válkou vyãerpan˘ch hladov˘ch ÏoldnéfiÛ. Loupili, zabíjeli a znásilÀovali, pofiád a pofiád znovu. Pfied lety to moÏná je‰tû byli lidé, ale teì byli uÏ jenom prázdn˘mi nádobami, ‰ílenství se jim proÏralo nitrem do oãí. Jejich vÛdce, ‰lachovit˘ mlad˘ Filip v pestré Ïoldnéfiské uniformû, Ïv˘kal roztfiepené stéblo slámy a ‰kvírou mezi fiezáky srkal sliny. KdyÏ uvidûl koufi z komínÛ domÛ, které se tiskly ke kraji lesa, spokojenû pfiik˘vl. „Tak se zdá, Ïe tam se dá je‰tû nûco najít.“ Odhodil stéblo slámy a chopil se ‰avle po svém boku, plné skvrn od krve. Dolehl k nûmu aÏ sem nahoru smích Ïen a dûtí. MuÏ se u‰klíbl. „A Ïensk˘ tam jsou taky.“ Mladík s poìobanou tváfií po jeho pravé stranû se zachichotal. Vypadal jako fretka, která se stala ãlovûkem, byl lehce sehnut˘ a pevnû drÏel dlouh˘mi prsty uzdu vyzáblé herky. Oãi mu kmitaly sem a tam, jako by se nikdy nemohly zastavit. Nebylo mu víc neÏ ‰estnáct let, ale válka z nûho udûlala starého muÏe.

13


„Ty se‰ fakt prase, Filipe,“ zaskfiehotal a pfiejel si jazykem rozpraskané rty. „Myslí‰ jen na to jedno.“ „DrÏ hubu, Karle!“ zaznûl hlas zleva. Patfiil tlustému hromotlukovi. Mûl stejné rozcuchané ãerné vlasy jako Filip a mladík vedle nûho. Tihle tfii byli bratfii, se stejnû prázdn˘m pohledem, zahofiklí a chladní jako krupobití v létû. „Nenauãil tû nበotec, abys mluvil jen tehdy, kdyÏ jsi tázán?“ zavrãel. „Ku‰uj!“ „Seru na otce,“ zavrãel mladík. „A na tebe taky, Fridrichu.“ Tlust˘ Fridrich se uÏ chystal odpovûdût, ale vÛdce bandy ho pfiede‰el. Popadl Karla za krk a stiskl ho tak pevnû, aÏ mu ãerné knoflíkové oãi vylézaly z dÛlkÛ. „UÏ nikdy neuráÏej na‰i rodinu!“ za‰eptal nebezpeãnû ti‰e Filip Lettner, nejstar‰í z bratrÛ. „UÏ nikdy, sly‰í‰? Nebo ti stáhnu kÛÏi z tûla. Rozumûl jsi?“ Karl Lettner pfiik˘vl a poìobaná tváfi mu prudce zrudla. Filip ho pustil a Karl se s chrãením zhroutil na hfibet herky. Filipova tváfi se najednou zmûnila, témûfi soucitnû pohlédl na supící hromádku ne‰tûstí. „Karlíãku, Karlíãku,“ zamumlal a dál Ïv˘kal stéblo slámy. „Co si jen s tebou mám poãít? Disciplína, rozumí‰? Disciplína je ve válce v‰echno. Disciplína a respekt!“ Naklonil se k bratrovi a poplácal ho po poìobané tváfii. „Mám tû rád, jako bys byl ãástí mû. Ale jestli je‰tû jednou urazí‰ na‰eho otce, musím ti bohuÏel ufiíznout ucho, jasn˘?“ Karl mlãel, okusoval si ‰pinavé nehty a oãima bloudil mezi stromy. „Je to jasn˘?“ zopakoval Filip Lettner nebezpeãnû pfiísnû. „Jo, je... jasn˘.“ Jeho mal˘ bratr poslu‰nû sklonil hlavu, pûsti mûl ale zaÈaté. Filip se u‰klíbl. „TakÏe koneãnû mÛÏeme vyrazit a trochu se pobavit.“ Ostatní jezdci se zájmem sledovali bratrskou domluvu. Filip Lettner byl jejich nenapadnuteln˘ vÛdce. Ve sv˘ch témûfi tfiiceti letech byl nejbezohlednûj‰í z Lettnerov˘ch bratrÛ a mûl potfiebnou selskou mazanost, aby zÛstal v ãele téhle smeãky. UÏ minul˘ rok zaãali muÏi bûhem polního taÏení pofiádat vlastní malé v˘lety. Filip Lettner to vÏdycky dokázal zafiídit tak, aby se o tom jejich mlad˘ feldvébl nedozvûdûl.

14


I teì bûhem zimního leÏení pfiepadali okolní osamocené dvorce a vesnice, i kdyÏ to feldvébl v˘slovnû zakázal. Prodávali kofiist markytánkám, které na vozech následovaly vojsko, a vÏdycky tak mûli vedle Ïensk˘ch je‰tû nûco k zakousnutí a hlavnû chlast. Dnes to vypadalo na obzvlá‰È dobr˘ lov. Vesniãka na svûtlinû, skrytá za hust˘mi jedlemi a buky, se zdála b˘t témûfi nedotãená dlouhou válkou. Ve svûtle veãerního slunce Ïoldnéfii spatfiili novû postavené kÛlny a stáje, na vlhk˘ch loukách nedaleko kraje lesa se pásly krávy, odnûkud zaznívalo pískání dûtské pí‰Èalky. Filip Lettner zarazil svému koni boty do slabin. KÛÀ se vzepjal na zadní a rÏál, pak vyrazil mezi rudû zbarven˘mi buky kupfiedu. Ostatní Ïoldnéfii následovali vÛdce a vraÏdûní zaãalo. Jako první je uvidûl bûlovlas˘ stafiec, kter˘ dfiepûl v kfioví a vykonával právû potfiebu. Místo aby utekl dál do hou‰tí, klop˘tal se spu‰tûn˘mi kalhotami po cestû k vesnici. Filip Lettner se rozmáchl ‰avlí, kdyÏ ho pfiedjíÏdûl, a jedin˘m ‰vihnutím mu usekl pravou paÏi. Ostatní jezdci s jásotem pfiejeli pfies ‰kubající se tûlo. Lidé pfied domy zatím objevili lancknechty. S hlasit˘m kfiikem Ïeny upustily v‰echno, co drÏely, a rozbûhly se do polí a dál k lesu. Mlad˘ Karl se chichotal a zamífiil ku‰í na asi dvanáctiletého chlapce, kter˘ se snaÏil skr˘t v nízkém strni‰ti obilného pole. ·íp ho zasáhl do ramene a chlapec nehluãnû padl do bláta. Fridrich Lettner zatím s nûkolika dal‰ími vojáky vyrazil za Ïenami, které bûÏely k lesu, aby je jako stádo zdivoãel˘ch krav zase zahnal dohromady. MuÏi se smáli a zvedali Ïeny na konû nebo je vlekli za vlasy za sebou. Filip se zatím vûnoval vystra‰en˘m sedlákÛm, ktefií vybíhali z domÛ, aby bránili svÛj bídn˘ Ïivot a Ïivoty Ïen a dûtí. V rukou mûli kosy a cepy, ale v‰ichni byli v boji nezku‰ení, nemocemi a hladem oslabení chudáci, ktefií mohli je‰tû tak useknout hlavu kufieti, ale na Ïoldnéfie na koni nestaãili. UÏ po nûkolika minutách masakr skonãil. MuÏi leÏeli v krvi v domech mezi rozbit˘mi stoly a postelemi nebo

15


venku, kde Filip Lettner tûm nûkolika, ktefií je‰tû sténali, postupnû podfiezával hrdla. Jednoho mrtvého sedláka hodili dva Ïoldnéfii do studnû na vesnické návsi. Hnijící maso otráví vodu a místo bude na mnoho let neobyvatelné. Ostatní muÏi zatím prohledávali domy. Mnoho toho nena‰li, trochu jídla, pár mincí, dvû stfiíbrné lÏiãky, nûkolik levn˘ch fietízkÛ a rÛÏencÛ. Karl Lettner se navlíkl do bíl˘ch svatebních ‰atÛ, které objevil v jedné truhle, poskakoval jako kozel a fistulí prozpûvoval svatební sousedskou. Za hurónského smíchu ostatních upadl po hlavû do kaluÏe, roztrÏené ‰aty potfiísnûné krví a blátem na nûm visely v cárech. Nejcennûj‰í ve vsi byl dobytek. Osm krav, tfii prasata, nûkolik koz a tucet slepic. Za nû dostanou od markytánek jistû dobrou cenu. A pak tu je‰tû byly Ïeny. UÏ se schylovalo kveãeru, vlhk˘ chlad se ‰ífiil po svûtlinû. Aby se ohfiáli, hodili Ïoldnéfii hofiící pochodnû do zniãen˘ch domÛ. Suché sítiny a do‰kové stfiechy vzplály bûhem okamÏiku, plameny uÏ brzy olizovaly okna a dvefie. Byl sly‰et obrovsk˘ praskot, kter˘ pfiehlu‰il pláã a kfiik Ïen. Îoldnéfii zahnali Ïeny na vesnickou náves. Bylo jich asi dvacet. Tlust˘ obr Fridrich Lettner ‰el od jedné ke druhé. Staré a o‰klivé Ïeny odstrkoval stranou. Jednu stafienu, která divoce máchala rukama, Fridrich popadl jako loutku a hodil ji do hofiícího domu. Její kfiik brzy pfiestal. Nastal klid, Ïeny uÏ jen pfiidu‰enû vzlykaly. Nakonec muÏi vytfiídili dobr˘ tucet Ïen, nejmlad‰í z nich byla asi desetiletá dívka, která zírala s otevfienou pusou a vyjeven˘ma oãima do dálky. Rozum ji mezitím opustil. „Tak je to správn˘,“ zavrãel Filip Lettner a procházel kolem fiady tfiesoucích se Ïen. „Kdo neku‰uje, uvidí zejtra je‰tû slunce. Není to tak zlej Ïivot bejt nevûstou lancknechta. Ten dává lep‰í Ïrádlo neÏ to, co vám tady pfiedkládali va‰i kozlové.“ Ostatní Ïoldnéfii se smáli. Chichotání mladého Karla znûlo vysoko a pi‰tivû, jako fale‰n˘ druh˘ hlas v chóru ‰ílencÛ. Najednou se Filip Lettner zastavil pfied jednou dívkou. Mûla rozcuchané ãerné vlasy, které si zfiejmû jinak vyãesávala

16


nahoru, ale nyní jí spadaly témûfi aÏ k pasu. Mohlo jí b˘t tak sedmnáct osmnáct. S hust˘m oboãím a bl˘skav˘m pohledem pfiipomínala Lettnerovi malou zufiivou koãku. Tfiásla se, ale hlavu drÏela vzpfiímenû. Hrubé hnûdé ‰aty byly roztrÏené, takÏe mûla jedno prso odhalené. Lettner zíral na malou pevnou bradavku, která v chladu ztvrdla. Po tváfii se mu rozlil jemn˘ úsmûv, ukázal na dívku. „Tahle je moje,“ fiekl. „O zbytek se mÛÏete pro mû za mû porvat.“ UÏ chtûl sáhnout po dívce, kdyÏ se za ním zaka‰láním pfiipomnûl jeho bratr Fridrich. „Takhle to nejde, Filipe,“ zavrãel. „Já ji na‰el v obilí, tahle patfií mnû!“ „Ano?“ FilipÛv hlas byl chladn˘ a fiezav˘. „TakÏe tys ji na‰el. To je moÏn˘, ale zfiejmû jsi ji zase nechal bûÏet...“ BlíÏil se k bratrovi, aÏ stál pfiímo proti nûmu. Fridrich byl podstatnû silnûj‰í a ‰irok˘ jako vinn˘ sud, ale pfiesto trochu ustoupil. KdyÏ se Filip rozzlobil, pak tûlesná síla nehrála roli. Tak tomu bylo, uÏ kdyÏ byli dûtmi. I teì se zdálo, Ïe Filip brzy vybuchne, fiasy se mu tfiásly, ze rtÛ se vytvofiila úzká bezkrevná ãárka. „Já tuhle holku na‰el v truhle naproti v tom velk˘m domû,“ zasyãel Filip pfiidu‰enû. „Zfiejmû si myslela, Ïe by se tam mohla schovat jako my‰.“ Pak se chrãivû zasmál: „No co, uÏ jsme se trochu pobavili. Ale je vzpurná, ãlovûk ji nejdfiív musí nauãit man˘ry. Myslím, Ïe já to umím nejlíp...“ Z jednoho okamÏiku na druh˘ se Filipova tváfi promûnila, z oãí zmizela tvrdost a smífilivû poklepal bratra po ramenou. „Ale mበpravdu. Proã by mûl vÛdce dostat nejlep‰í kus Ïensk˘? KdyÏ uÏ si beru tfii krávy a obû prasata, Ïe jo?“ Filip pfielétal pohledem ostatní Ïoldnéfie, ale nikdo z nich se neodváÏil odporovat. „Ví‰ co, Fridrichu?“ fiekl nakonec. „Udûláme to jako dfiív, jako tehdy u nás v hospodû u Müllera. Hodíme si o ni kostky.“ „My... my dva? ¤íkበkostky? Teì?“ Fridrich koktal. Filip Lettner zavrtûl hlavou. Svra‰til ãelo, jako by musel pfiem˘‰let o nûãem obtíÏném. „Ne, myslím, Ïe to by nebylo spravedliv˘,“ pokraãoval. „My v‰ichni si zahrajeme v kostky.“

17


Rozhlédl se kolem sebe. „Nemám pravdu? KaÏdej z nás má na tuhle pûknou Ïenskou právo!“ Ostatní se smáli a provolávali mu slávu. Filip Lettner byl vÛdce zcela podle jejich gusta. Pfied ním si byli v‰ichni rovni, bratfii stejnû jako kamarádi. Tfiikrát proklet˘ chlap se srdcem ãern˘m jako ãertÛv zadek! Mlad˘ Karl poskakoval jako dervi‰ v kruhu a tleskal. „Bude se hrát! Hrát!“ povykoval. „Tak jako dfiív!“ Filip Lettner pfiik˘vl a sedl si na zem. Z kapsy kabátu vytáhl dvû kostûné odfiené kostky, které ho provázely po celou dlouhou válku. Hodil je do vzduchu a obratnû je zase chytil. „No tak, kdo si se mnou zahraje?“ zvolal. „Tak kdo? O tuhle Ïenskou a krávy. Jen ukaÏte, co mÛÏete nabídnout do hry!“ Zahnali ãernovlasou dívku jako kus dobytka do stfiedu návsi a posadili se kolem ní v kruhu. Zoufale se rozhlédla a pak s kfiikem vyrazila a snaÏila se uniknout z obklíãení. Ale Filip Lettner po ní skoãil a srazil na zem úderem do tváfie. „Ku‰uj, dûvko! Nebo na tebe padneme v‰ichni naráz a ufiknem ti cecky.“ Dívka se schoulila do dfiepu, rukama objala kolena a schovala hlavu. Jako z dálky sly‰ela chrastûní kostek v poháru, cinkání mincí a smích muÏÛ. Najednou Ïoldnéfii zanotovali píseÀ, kterou dívka dobfie znala. Dfiív, kdyÏ je‰tû Ïila matka, to byla jedna z písní, které spoleãnû zpívaly na poli. A pozdûji na smrtelné posteli si ji maminka naposledy ti‰e pro sebe pobrukovala, neÏ navÏdy ode‰la. Byla to vÏdycky smutná písniãka, ale nyní, kdyÏ ji opilí muÏi vyfivávali do temného veãerního nebe, znûla najednou cize jako sprosté rouhání, kruté a hrÛzné, aÏ jí srdce tûÏklo úzkostí. Pfiipadalo jí, jako by jí ledové prsty sevfiely hrdlo. Brouãku mÛj milej, leÈ pryã, otec tu zanechal zlomenej r˘ã, musel jít do války, matku vzal mor, její hrob ztrácí se na úpatí hor... MuÏi se smáli a Filip Lettner zatfiepal koÏen˘m pohárem, jednou, dvakrát, tfiikrát. S tich˘m kliknutím dopadly kostky do písku.

18


1 V dunajské úÏinû za Weltenburgem, 13. srpna léta Pánû 1662, o 25 let pozdûji...

V

lna zasáhla Jakoba Kuisla a spláchla ho z lavice jako kus plaveného dfiíví. Kat sjíÏdûl po kluzk˘ch trámech, divoce máchal rukama, aby se nûãeho zachytil, a najednou cítil, jak se mu nohy nofií do klokotavého víru fieky. Pomalu, ale neúprosnû ho stahovala váha jeho mohutného tûla do chladné vody. Nehty drhly po prknech, zcela zblízka sly‰el jako skrz stûnu rozãilen˘ kfiik. Koneãnû se pravou rukou zachytil tesafiského hfiebíku, zaraÏeného do dfieva. Pfiitáhl se za nûj nahoru, zatímco jiné tûlo vedle nûho sklouzlo do fieky. Volnou rukou po nûm hmátl a zachytil za límec asi desetiletého chlapce, kter˘ sebou divoce mrskal a lapal po vzduchu. Kat ho postrãil zpátky do stfiedu voru, kde ho vzal do náruãe vydû‰en˘ otec. Jakob Kuisl supûl, kdyÏ lezl zpátky na vor, pak znovu usedl na lavici vepfiedu. Lnûná ko‰ile a koÏen˘ límec se mu lepily na tûlo, voda mu stékala z tváfie, vousÛ a oboãí. KdyÏ pohlédl dopfiedu, poznal, Ïe to nejhor‰í je teprve ãeká. Po levici strmûla obrovská, jistû ãtyfiicet krokÛ vysoká skalní stûna, proti které se teì cestující bezmocnû fiítili. Tady, ve weltenburské úÏinû, byl Dunaj tak úzk˘ jako snad nikde jinde. Pfiedev‰ím pfii vysoké vodû tu vfiel ãarodûjnick˘ kotel, kter˘ pfiipravil uÏ mnohého vorafie o Ïivot. „Proboha, drÏte se pevnû!“

19


Kormidelník na pfiídi se vzpíral proti veslu, kdyÏ se vor ponofiil do dal‰ího víru. Svaly mu vystoupily na paÏích jako pletence mocn˘ch kofienÛ, ale dlouhá tyã v jeho rukách se nepohnula ani o centimetr. TûÏké boufikové de‰tû posledních dnÛ vysoko zvedly hladinu fieky, takÏe jindy vlídné sypké písãiny podél bfiehu byly teì úplnû zatopené. Vûtve a vyvrácené stromy se hrnuly fiekou. Rychle, stále rychleji se blíÏil ‰irok˘ vor ke skalní stûnû, uÏ o ní zaãal drhnout. Jakob Kuisl sly‰el odporn˘ zvuk, jak se smrkové kmeny brousily o vápenec. Stûna se teì zvedala strmû nad nimi, hroziv˘ masiv vrhal stín na malou skupinku lidí. Ostr˘ v˘ãnûlek skály se zafiízl do levého boku voru a odlomil z nûho krajní smrkov˘ kmen po celé délce. „Svat˘ Nepomuku, stÛj pfii nás! Milostivá Panenko Marie, pomoz nám v na‰í nouzi! BlaÏen˘ Mikulá‰i, u‰etfii nás...“ Kuisl se zamraãenû podíval stranou, kde fiádová sestra svírala rÛÏenec a neustále odfiíkávala modlitby. I ostatní cestující na dfievûn˘ch lavicích mumlali s kfiídovû bíl˘mi tváfiemi prosby a kfiiÏovali se. Tlust˘ velkostatkáfi oãekával se zavfien˘ma oãima a s kapkami potu na ãele svÛj jist˘ konec, franti‰kánsk˘ mnich volal pfieskakující fistulí v‰ech ãtrnáct pomocníkÛ v nouzi. Mal˘ chlapec, kterého Jakob Kuisl právû zachránil pfied utonutím, se tiskl k otci a plakal. Byla to uÏ jen otázka ãasu, neÏ skála rozlomí svázané kmeny. Jen málo lidí na voru umûlo plavat, ale bylo stejnû sporné, zda by jim to v prudkém proudu plném zrádn˘ch vírÛ k nûãemu bylo. „Proklatá voda, zatracenû!“ Kuisl si odplivl a vrhl se dopfiedu, kde se kormidelník stále je‰tû pokou‰el kormidlovat veslem uchycen˘m v lanové smyãce. Schongausk˘ kat se rozkroãil vedle vorafie a opfiel se sv˘m statn˘m tûlem do páky vesla. Zdálo se, jako by se kormidlo v hloubce vífiícího toku nûãeho zachytilo. Kuislovi prolétly hlavou pfií‰erné historky vorafiÛ, ktefií vyprávûli o slizk˘ch, zlomysln˘ch nestvÛrách na dnû fieky. Teprve vãera se mu rybáfii zmínili o sumci dlouhém pût krokÛ, kter˘ se pr˘ skr˘vá v dunajské úÏinû v jeskyni. Co tam sakra mohlo dole tlaãit proti veslu?

20


Najednou cítil, Ïe se kormidlem dalo kousíãek pohnout. Se supûním se vzpíral dál, mûl pocit, Ïe mu kaÏd˘m okamÏikem popraskají v‰echny kosti. Poslední zaskfiípûní a najednou veslo povolilo, vor se stoãil po víru a ten ho strhl na rozvlnûnou hladinu, pryã od skalní stûny. Jen o nûkolik okamÏikÛ pozdûji se v‰ak uÏ fiítili k trojici skal strmících na pravém bfiehu. Nûktefií cestující opût kfiiãeli, ale vorafi uÏ mûl plavidlo pod kontrolou. Vor pro‰umûl kolem útesÛ, je‰tû jednou se ponofiil pfiídí hluboko do vody a pak uÏ mûli nebezpeãnou úÏinu za sebou. „TakÏe díky za pomoc!“ Kormidelník si setfiel pot a vodu z oãí a podal Kuislovi mozolnatou ruku. „O vlásek a Dlouhá stûna by si na nás na v‰ech pochutnala. Nechce‰ se taky stát vorafiem?“ za‰klebil se na Kuisla a souãasnû mu ohmatával bicepsy. „Síly mበza dva voly a klít taky umí‰ jako na‰inec. TakÏe, co bys tomu fiekl?“ Jakob Kuisl zavrtûl hlavou. „ZaplaÈ PánbÛh, ale se mnou byste moc radosti neuÏili. Je‰tû jeden takovej vír a shodil bych vás do vody. Já potfiebuju pod nohama pevnou zem.“ Vorafi se zasmál a Kuisl si protfiásl mokré rozcuchané vlasy, aÏ kapky stfiíkaly na v‰echny strany. „Jak daleko je to je‰tû do ¤ezna?“ zeptal se kormidelníka. „Z tohohle voru se zblázním. To bylo snad podesát˘, co jsem si myslel, Ïe uÏ je po nás.“ Jakob Kuisl se ohlédl, stále je‰tû vidûl skalní stûny strmût po obou stranách fieky. Mnohé z nich mu pfiipomínaly zkamenûlé netvory nebo hlavy obrÛ, ktefií shlíÏeli na hemÏení drobn˘ch smrtelníkÛ hluboko pod nimi. Krátce pfiedtím minuli Weltenbursk˘ klá‰ter, zniãen˘ válkou a povodnûmi. Mnoh˘ cestující po Dunaji nav‰tívil tuto ruinu k tiché modlitbû i pfies její smutn˘ stav. Následující úÏina byla právû po siln˘ch de‰tích opravdovou v˘zvou pro kaÏdého vorafie, a tak pár otãená‰Û pfied cestou jistû nemohlo ‰kodit. „Dlouhá stûna je nejhor‰í místo,“ fiekl kormidelník a pokfiiÏoval se. „Zvlá‰È pfii vysok˘ vodû. Teì uÏ to ale pÛjde klidnû, na to máte m˘ slovo. Za pár hodin bysme mûli dorazit.“

21


„Doufám, Ïe mበpravdu,“ zavrãel kat. „Jinak tû pfietáhnu tím tv˘m proklat˘m veslem po zádech.“ Jakob Kuisl se otoãil a opatrnû tápal úzkou a kluzkou uliãkou mezi fiadami lavic dozadu, kde byl umístûn náklad v sudech a bednách. Cestovat na voru mu bylo proti mysli, i kdyÏ to byl jistû nejrychlej‰í a stále je‰tû nejjistûj‰í zpÛsob jak se dostat do jiného mûsta. Kat mûl rád pod nohama pevnou lesní pÛdu. Z kmenÛ stromÛ se mají stavût domy, tesat stoly a tfieba i ‰ibenice, ale ãlovûk po nich nemá klop˘tat, kdyÏ se houpou v prudké vodû. Kuisl doufal, Ïe to kymácivé pohupování brzo skonãí. Cestující, ktefií zatím zase dostali trochu zdravûj‰í barvu do tváfií, na nûho vdûãnû hledûli a z úlevy se hlasitû smáli nebo modlili. Otec zachránûného chlapce chtûl Kuisla obejmout, ale kat ho odstrãil a s bruãením zmizel mezi pfiipevnûn˘mi bednami. Tady, na Dunaji, ãtyfii dny cesty od domova, nevûdûl nikdo z lidí na voru, pasaÏéfii ani vorafii, Ïe je Jakob Kuisl schongausk˘ kat. Pro kormidelníka to bylo ‰tûstí. Kdyby se rozneslo, Ïe mu pomohl pfii veslování kat, zfiejmû by ho vylouãili z cechu. Kuisl sly‰el, Ïe v mnoh˘ch místech uÏ staãil dotek, dokonce uÏ jen pohled kata, aby ãlovûk ztratil svoji ãest. Jakob Kuisl vylezl na beãku nasolen˘ch herinkÛ v zadní ãásti nákladu a vytáhl fajfku. Teì, za zlovûstnou weltenburskou úÏinou, se Dunaj opût roz‰ífiil. Po levé stranû se objevilo mûsteãko Kelheim. Vor míjel pomalej‰í tûÏce naloÏené ãluny tak tûsnû, Ïe by se mohl témûfi dotknout jejich nákladu. Z jedné vzdálenûj‰í lodû byly sly‰et housle, doprovázené cinkotem vûnce s rolniãkami. Hned za ní si pomalu razil cestu vor, ‰irok˘ jako dÛm. Byl naloÏen˘ vápnem, tisov˘m dfiívím a cihlami a byl tak hluboko ponofien˘ ve vodû, Ïe malé vlnky neustále pfietékaly pfies kmeny. Mistr vorafi, kter˘ stál v nouzovû ztluãené boudû uprostfied pohodlného plavidla, zvonil na zvonec, kdyÏ se k nûmu nûkteré men‰í rybáfiské ãluny nebezpeãnû pfiiblíÏily. Kat vypustil nûkolik tabákov˘ch obláãkÛ do modrého,

22


0035023