Issuu on Google+

1 30. dubna 1988, sobota

T

mou k nûmu pronikal podivn˘ hluk. Zpoãátku z dálky, pak se stále více pfiibliÏoval. Temné údery se rozléhaly podzemními chodbami, tfií‰tily se o skály a rozechvívaly zemi pod jeho nohama. Nepocházely z pfiírodního zdroje, na to byly pfiíli‰ rytmické. Bubny, nejspí‰ tympány, jako by doprovázely nûjaké pí‰Èaly, ty vyluzovaly zvuky, které pfiipomínaly skuãení vûtru. Jsou to lesní rohy? Ale kter˘ lesní roh vyloudí takové stony? To, co se oz˘valo v útrobách svûta, se blíÏilo. Navzdory vûku – bylo mu pfiece uÏ sedmnáct – se mlad˘ muÏ zdráhal otevfiít oãi. Nejrad‰i by si zacpal i u‰i, ale to nemohl. KoÏené fiemeny, jeÏ mu poutaly ruce za zády ke kÛlu, se mu zafiezávaly do masa. Ve‰keré snahy, aby je uvolnil znecitlivûl˘mi prsty, dávno zanechal. Sedûl v pfiedklonu, brada mu klesla na prsa, a lopotnû lapal po dechu. Tady dole panovalo ukrutné vedro. Pot mu stékal v proudech po obliãeji. Skrze zavfiená oãní víãka vnímal mihotání ohnû. Vzduch páchnoucí spáleninou doráÏel na jeho potem zbrocen˘ obliãej. Pfiíli‰ slab˘, aby se napfiímil, pfiíli‰ vydû‰en˘, aby ãelil pohledu svého únosce, sedûl, svíral oãní víãka a oãekával pohromu, která k nûmu postupovala z hloubi hory. Smûsice zvukÛ mezitím spûla k ohlu‰ujícímu crescendu. Ve skuãení a bubnování se prosazovaly podivné hlasy. Pûly cosi v cizím jazyce, jemuÏ nerozumûl. Slabiky se prolínaly, ale nad hudební základ stoupal jedin˘ jasn˘ hlas. Vzná‰el se 9


nad atonálním chórem, prodchnut˘ nadpozemsky krásnou zádumãivostí. Chlapec cítil, jak se mu zavfiená oãní víãka plní slzami. Pochytil melodii, zaãal jí pfiizvukovat a jako v transu pohyboval horní polovinou tûla dopfiedu dozadu. Hudba pfienesla jeho my‰lenky hodnû daleko. Tam, kde ho nemohl dostihnout dûs a zoufalství. Pfiipojil se k monotónnímu zpûvu, jedné a téÏe sloce, stále se opakujícímu nápûvu. „Prober se!“ Pronikl k nûmu hlas, nûco mu ‰eptal do ucha. „Tak dûlej! Myslím, Ïe se mi to podafiilo. Pouta povolujou.“ Nyní hlas znatelnû zesílil. Dral se k nûmu, doÏadoval se sluchu, útoãil. „Sakra, prober se koneãnû!“ Nechápal smysl. Ale nemohl hlas déle ignorovat. Proti své vÛli otevfiel oãi. Nejdfiív vidûl jen barevnou zmûÈ, jeÏ se pozvolna pfietváfiela v obraz. Pootoãil hlavu do strany a spatfiil dívãí obliãej. Hezkou tváfi zaléval pot. Na skráni zela dívce rána, ãernoãerné vlasy slepila zaschlá krev. „Myslím, Ïe jsem rozvázala pouta,“ ‰eptala, zjevnû s úlevou, Ïe koneãnû zase nabyl vûdomí. Chlapec potfiásal hlavou. Pfiipadalo mu, Ïe centrum rovnováhy moc nefunguje. „Se mnou se v‰echno toãí,“ vypravil ze sebe. „Kromû toho mám obrovskou ÏízeÀ. Jazyk se mi lepí k patru.“ Pokusil se olíznout si rty, ale nadarmo, sliny v ústech mu vyschly. „To je tím svinstvem, co nám dali,“ fieklo dûvãe. „Polkla jsem jen mal˘ dou‰ek tûch patokÛ a zbytek jsem vyplivla tak, aby si toho nev‰imli. Tys zfiejmû dostal pofiádnou dávku, proto tû to vyfiídilo. Stejnû jako tamty dva.“ Hlavou ukázala doprava. Tyãily se tam dal‰í dva kÛly, na nichÏ viseli v bezvûdomí dûvãe a chlapec. Oba stejného roãníku. Pfiik˘vl. V‰echno se mu pomalu vybavovalo. Tfiídní v˘let – slet ãarodûjnic v Thale – odpolední v˘‰lap. Neobjevili jeskyni? 10


Ano, tak to bylo. Chtûli ji rychle prozkoumat, neÏ jim odjede autobus. Neãekali, aÏ zbytek tfiídy vãetnû uãitelÛ, halasící a uÏvanûná smeãka, zmizí v lese? Neudûlali ãelem vzad a nevnofiili se do temného nitra hory? Dva kluci a dvû dûvãata – nejlep‰í sestava pro zkou‰ku odvahy. JenÏe mnoha chyb se ãlovûk dopustí jen jednou v Ïivotû. U‰li asi padesát metrÛ a jeskynû náhle konãila. Blond˘nka se doÏadovala návratu. Co kdyÏ autobus odjede bez nich? Poãkají na nás, namítl on, a povzbudivû bl˘skl oãima na druhé dûvãe – ãernovlásku. KdyÏ si pospí‰íme, dohoníme je, dfiív neÏ si v‰imnou na‰í nepfiítomnosti. Aby podtrhl svá slova a na dÛkaz nebojácnosti zhasl baterku. Vzpomnûl si, Ïe je obestfiela naprostá tma – v‰eobjímající temnota, doslova nevidûli ruku pfied oãima. A pak se ãernovláska dotkla jeho prstÛ. Zasmál se, pfiivinul ji k sobû a políbil. A ona jeho polibek opûtovala. Krásná situace, rád by si ji vychutnával déle. Ale vtom na nûj dopadl prouÏek svûtla, kter˘ vyrazil z otvoru tûsnû nad zemí. Znovu rozsvítil baterku a opravdu, byla tam ‰tûrbina právû tak úzká a vysoká, aby se jí ãlovûk mohl proplíÏit po bfii‰e dál. Pojìme se tam podívat, navrhl. Odkud se bere svûtlo? Jen tam mrkneme a hned se vrátíme. Ostatní souhlasili. Mûli ho zadrÏet. ·tûrbina byla hroznû nízká, ale strop se brzy zvedl natolik, Ïe se mohli plazit po ãtyfiech. A zadafiilo se je‰tû víc. Narovnali pokfiivená záda a rozhlédli se. Na ten okamÏik nikdy nezapomene. Vybavuje si, jak tam stáli s otevfien˘mi ústy a nechápali, co vlastnû objevili. Jako by vstoupili do Alibabovy jeskynû. Hole, meãe, poháry, dokonce tfipytn˘ vÛz taÏen˘ zlat˘m konûm. Stála tam loì s trupem z oh˘baného dfieva a zlat˘mi plachtami. V jeskyni plály pochodnû a marnotratnû ozafiovaly nezmûrné bohatství. A pak ten obrovit˘ kámen. Monolit, na jehoÏ navlhlém ãerném povrchu se nadpfiirozenû zrcadlily plameny. V nûm se symetricky do stran nalézaly prohlubnû a v nich oãividnû vzácné kotouãe. Byl to kultovní kámen, nebo oltáfi? Mladou ãtvefiici natolik oslnila nádhera a lesk, Ïe si vÛbec 11


nev‰imli v koutû dvou podivn˘ch hromad ‰píny. Do okamÏiku, neÏ se pohnuly… „Prober se!“ V polospánku sebou trhl a zvedl hlavu. Podle v‰eho mu v Ïilách kolovalo stále dost uspávacího prostfiedku, ochromil by snad celé stádo slonÛ. Udivenû se rozhlíÏel. Zadní ãást jeskynû v dobû, kdy se propadl do bezvûdomí, se zaplnila lidmi odûn˘mi do pozoruhodn˘ch kost˘mÛ. Vypadali jako pohansk˘ klérus, jako relikty dávno minul˘ch ãasÛ. Jeho pohled utkvûl na polonahé Ïenû, která pfiedstoupila pfied dav a pomalu se dala do tance. S vlasy vyãesan˘mi do v˘‰ky a ãernû nalíãen˘ma oãima pfiipomínala ãarodûjnici. Dav se pohupoval do taktu, tanec postupnû nabíral na tempu. Pohyby Ïeny pÛsobily aÏ hypnoticky. Chlapec cítil, Ïe se mu opût zavírají oãi. „Vzchop se!“ ‰eptalo dûvãe. „OpovaÏ se zase usnout.“ Nedbal na protesty spánkem opilého tûla a otevfiel oãi. Tentokrát si umínil, Ïe uÏ neusne. „Podívej na tohle!“ Dûvãe pfieneslo pohled na své spoutané ruce – na své dfiíve spoutané ruce. Chlapec spatfiil ve stínu kÛlu leÏet asi metrov˘ fiemen. Dûvãe pohnulo paÏemi, aby ukázalo, Ïe se osvobodilo. Svra‰til ãelo. Jak se jí to podafiilo? Podíval se podruhé a v‰iml se, Ïe se jí nûco zablesklo v rukou. Kapesní nÛÏ. Zvedl hlavu a pok˘vl. Jeho oãi vyjadfiovaly uznání. V tom okamÏiku skonãil tanec té neobyãejné Ïeny. Do jeskynû vkroãil vysok˘, vytáhl˘ muÏ. Zahalen˘ do zvífiecí koÏe‰iny a se srnãími parohy na ãele vypadal jako ztûlesnûní ìábla. Tûlo, obliãej, dokonce vlasy a vousy mûl pomalované ãervenou a ãernou barvou nanesenou na vrstvû hlinky. Celkov˘m zjevem se blíÏil spí‰ zvífieti neÏ ãlovûku. Po jeho boku se plazili dva velcí ‰edoãerní tvorové. ZjeÏenou srstí, protáhl˘mi ãenichy a tlapami pokryt˘mi zaschlou ‰pínou pfiipomínali vlky. Ale nebyli to vlci, tím si byl jist˘. Jeskyní se rozlehl ‰epot, pfiítomní uctivû ustupovali pfied novû pfiíchozími. V mnoha tváfiích se zraãil strach. Chlapec zadrÏel dech. Poznal ty tvory. Byly to ty hnusné kreatury, které 12


pfii vstupu do jeskynû povaÏoval za hromady ‰píny. Uvûdomil si, jak rychle se dokáÏou pohybovat a jakou mají nesmírnou sílu, doskoãili z místa o mnoho metrÛ dál. A vybavil se mu i jejich zápach. Znovu vnímal puch tlení, lesní pÛdy a hub. ëábelsk˘ muÏ pfie‰el jeskyni a pfiistoupil k ãarodûjnici. Rituálním gestem se dotkl jejích Àader a sáhl jí mezi nohy. Nato zamífiil k ohni a vytáhl z plamenÛ kovovou tyã. Pozvedl ji a jedin˘m pohledem si ovûfiil, zda je ‰piãka rozÏhavená. Chlapec nestaãil pomyslet na nic, muÏova ‰pinavá ruka ho popadla za ‰íji a pfiinutila ho se sklonit. Ozvalo se hrozivé zasyãení spojené s krátk˘m, prudk˘m bodnutím do pátefiní krajiny. Do nosu mu stoupl zápach spálené tkánû. Právû tak rychle, jak ho ruka sevfiela, zase povolila. Chlapec lapal po dechu, zaútoãila bolest. Strach ho natolik ochromil, Ïe stûÏí zaznamenal, jak ìábel popadl dívku a pfiitiskl jí tyã k pátefii. Chlapec sly‰el její kfiik, ale v‰iml si, Ïe pfiesto drÏí ruce za zády. Tr˘znitel bez sebemen‰ího soucitu pokraãoval. Je‰tû dvakrát pozvedl Ïelezo, dvakrát se ozvalo hrÛzné zasyãení, celkem vypálil ãtyfii znamení. Pak se vrátil k ohni a opût poloÏil Ïelezo do v˘hnû. Ned˘chateln˘ vzduch by se dal krájet. V‰udypfiítomn˘ pach potu pfiekr˘val pach spáleného masa. Jejich tkánû. Chlapci se dûlalo zle. „Co od nás vlastnû chcete?“ pofÀukával. „Proã nás jednodu‰e nepropustíte? Nic jsme neprovedli.“ Hlas mu slábl. „To nemá smysl,“ pfier˘vanû ze sebe vypravila dívka. „Podle mû nám nerozumûjí.“ „CoÏe?“ vykoktal. „Jak to?“ „Sledovala jsem je. Baví se spolu nûjakou cizí fieãí,“ sykla. „Ale teì ti‰e. Kdovíco je je‰tû napadne.“ Chlapce se zmocÀovala panika. Bolest, zajetí, ti divní lidé – bylo toho na nûj zkrátka moc. Pokou‰el se potlaãit strach, ale marnû. „Proã s námi nemluvíte?“ vyhrkl. „Co jste to za lidi? Co od nás chcete?“ ·kubal pouty jako ‰ílenec. „PusÈte nás! Já chci odtud! Prosím vás, nic jsme neprovedli!“ 13


„PfiestaÀ, v‰echno tím jen zhor‰í‰,“ za‰eptalo dûvãe. Pfiíli‰ pozdû. UÏ upoutal pozornost ìábelského muÏe. BlíÏil se k nûmu se zlovûstn˘m v˘razem ve tváfii. Bez váhání zvedl ruku, vzduchem zasvi‰tûla hÛl a udefiil chlapce do obliãeje. Pfied oãima mu explodovaly hvûzdy. Na zem dopadla ãervená spr‰ka. Cítil, Ïe mu nûco prasklo pod prav˘m okem. Ústa se mu zalévala krví, pravá polovina obliãeje mu ãím dál víc trnula a nesly‰el na ucho. Krutá bolest sebrala chlapci síly, takÏe ani nevykfiikl. Dost dlouho trvalo, neÏ znovu popadl dech. PfiejíÏdûl jazykem po vnitfiní stranû rtÛ a trhl sebou. Prudk˘ úder mu zpÛsobil uvnitfi hlubokou trÏnou ránu. Také se mu viklal jeden zub. „Ty svinû,“ vykoktal tak trhanû, Ïe nerozumûl vlastnímu slovu. Ústa mu otékala, rty krvácely. „Ty zasraná zbabûlá svinû.“ Vyplivl do písku ãerven˘ chuchvalec. ëábel ho zpraÏil zniãujícím pohledem a vykroãil k nûmu. Zastavil se vpravo vedle blond˘nky. Byla ze skupiny jediná, kdo se je‰tû neprobral k vûdomí. Visela na kÛlu zhroucená dopfiedu. ëábel ráznû zabodl do zemû hÛl a ukázal na ni prstem. Jako by vyrostly ze zemû, objevily se vedle nûj obû vlãí kreatury. Rychle a zruãnû vyprostily dívku z pout. Nato ji odvlekly k oltáfii a poloÏily ji naznak, obliãejem vzhÛru. KdyÏ dívku pevnû pfiipoutávaly fietûzem za ruce a nohy, její tûlo pomalu oÏívalo. Chab˘mi pohyby se pokou‰ela osvobodit. Chlapec hledûl krví podlit˘ma oãima k oltáfii… a strnul. Najednou v‰echno dostávalo smysl. ¤etûzy, struÏky v kameni a temné skvrny na písãité pÛdû. Náhle se v ruce ìábelského muÏe zabl˘skla ãepel. „Ne!“ vykfiikl. „Ne, ne, ne!“ V‰echno mu pfiipadalo tak neskuteãné, jako by stále je‰tû byl pod vlivem drog, jako by se mu v‰echno jen zdálo. Ale tohle nebyl sen, vnímal to v‰emi póry tûla. Opût zavífiily bubny a zaznûl zpûv. Hlasy ohla‰ovaly nûco temného a neblahého. ObûÈ se h˘bala usilovnûji. ëábel profiízl svetfiík a podprsenku, takÏe se 14


obnaÏila holá pleÈ. Dûsivou bledostí a pohublostí budila dívka dojem témûfi prÛsvitnosti. S roztaÏen˘ma rukama a nohama vypadala jako mot˘l, kter˘ se chystá odletût. ëábel ji obcházel dokola. Neustále pozdvihoval ruce ke stropu jeskynû, nato rozhazoval rukama smûrem k zemi, jako by chtûl cosi zasít. Pohybem, kter˘ naznaãoval pohlazení, pfiejel ãepelí pfies dívãinu pravou klíãní kost. Slabû vykfiikla. Pokusila se bránit, ale fietûzy ji strhávaly zpût. Z rány vytékala krev, pokraãovala po paÏi a smáãela kámen. Pfiesnû takov˘ pohyb zopakoval na levé stranû. Vlãí kreatury se pfiiblíÏily. Z oãí jim ãi‰ela laãnost. Mistr si jich nev‰ímal a pokraãoval dvûma dal‰ími fiezy tûsnû nad kotníky pravé a levé nohy. Z ran pr˘‰tila tmavá krev. Odtékala kanálky v kameni a shromaÏìovala se v kruhov˘ch prohlubních. Chlapci jako by se zastavilo srdce. Nemohl uvûfiit tomu, co vidí. Cloumal a ‰kubal pouty. Jeho zufiivost a zoufalství neznaly hranic. Rval za fiemeny, ale kÛÏe nepovolila ani o milimetr. Bezmoc mu hnala do oãí slzy. ëábelsk˘ muÏ dokonãil pfiípravy. S triumfálním v˘razem ve tváfii pozvedl do v˘‰e d˘ku, kdyÏ zaznûl chab˘ v˘kfiik. Dívka na kamenném obûti‰ti byla nyní pfii plném vûdomí. Obliãej jí zpopelavûl, oãi se horeãnatû leskly. Hledala oãima pomoc u sv˘ch pfiátel. Îadonila je o ni pohledem. Rozpraskané rty dotváfiely slova, která ve zpûvu a nesnesitelném bubnování zanikala. Obfiad dospûl k vrcholu. ëábelsk˘ muÏ obrátil oãi v sloup, máchl ãepelí a zabodl ji v‰í silou dûvãeti do hrudi. D˘ka se zabofiila aÏ po rukojeÈ a tûlo se vzepjalo. ¤etûzy se napjaly, vzápûtí tûlo ochablo. Kreatury se pfiiplazily ke kamennému oltáfii a zaãaly ze soklu chlemtat krev. ëábel je zahnal kopanci. Na chlapce jako by se zfiítilo nebe. Slzy mu zkrápûly obliãej, zvracel do prachu pod sv˘ma nohama. V tom okamÏiku se zaãalo dít nûco prazvlá‰tního. Zprvu mimo jeho zorné pole nastalo jakési chvûní a postupnû sílilo. Z kotouãÛ zapu‰tûn˘ch v kamenném oltáfii zaãalo vycházet 15


svûtlo. Nejdfiív slabé, ale ãím dál jasnûj‰í. Tvar kotouãÛ zneurãitûl. Také obrysy kamenného bloku se rozpl˘valy. Materiál se stával prÛhledn˘m, kotouãe vysílaly od stfiedu jakoby sluneãní paprsky a podobaly se kolÛm ohnivého vozu. Jeskyni rozjasnilo denní svûtlo. Chlapec vidûl okolí nepfiirozenû ostfie. Skoro se zdálo, Ïe vidí skrze shromáÏdûné lidi, tak nadreálnû se v‰echno jevilo jeho oãím. Ale nûco se zvrtlo. Svûtlo z vtefiiny na vtefiinu zhaslo. Rozlehl se tfiesk následovan˘ temn˘m rachotem. Náhl˘ poryv vûtru uhasil hofiící olej. ZÛstala uchránûna jediná pochodeÀ ve vzdálené podzemní chodbû a sk˘tala nadále jen ubohé svûtlo. Ze stropu se uvolÀovalo kamení a opadávalo. Jeskyni plnil prach a koufi. Rozléhal se kfiik. Skrze prach chlapec vidûl siluety bûÏících lidí, ktefií se snaÏili uniknout pfied padajícími úlomky skály do bezpeãí a v panice ‰lapali po sobû. Chlapce tr˘znila prudká bolest v pátefii právû tam, kde mu ìábel vypálil znamení. Nejdfiív si myslel, Ïe ho zasáhl kámen. Reflexním pohybem si sáhl na zátylek a zjistil, Ïe je voln˘. UÏ nemûl pfiivázané ruce ke kÛlu. Nevûfiícnû si je podrÏel pfied obliãejem a prohlíÏel si je ve skomírajícím svitu pochodnû. „PobûÏ,“ zaslechl ze strany syknutí. „Tohle je na‰e ‰ance – teì, nebo nikdy!“ Jeho kamarádka rychle osvobozovala spoluÏáka. Byl sice zeslábl˘, ale aspoÀ pfii vûdomí. Podepfiela ho pod ramenem, pomohla mu na nohy a kfiikla: „Hoì sebou! Dovnitfi, do chodby s pochodní. Tam se sejdeme.“ K tomu, aby se chlapec vzpamatoval, nebylo víc zapotfiebí. V návalu nadûje vyrazil a klestil si cestu vífiícím davem. Shora dál padalo kamení. ¤ev v jeskyni sílil. Nûkolik pfiítomn˘ch uÏ srazili ostatní na zem. Nepoznal, jestli jsou ranûní nebo mrtví – na tom mu ostatnû nezáleÏelo. Co je mu po nich, jen aÈ klidnû v‰ichni zdechnou. Lehce pfieskakoval pokroucená tûla a utíkal k podzemní chodbû. Mífiil k pochodni, poslednímu svûtlu v temnotû. Bez ní by útûk ztroskotal. Právû kdyÏ dobûhl k chodbû a natahoval ruku po pochodni, spoãinula mu na rameni chlupatá pracka. Otoãil se a zdû‰ením 16


znehybnûl. Z pomalované tváfie po nûm nenávistnû bl˘skaly dvû oãi. ëábelsk˘ muÏ ho nadlidskou silou uchopil a tiskl ke stûnû. Dlouhé ‰pinavé nehty se mu zavrtávaly do masa. Chlapec potlaãil v˘kfiik bolesti, druhou rukou vytrhl pochodeÀ z drÏáku a udefiil jí svého muãitele. Na chlupat˘ch prsou zapra‰tûlo dfievo. Oãi se mu zamlÏily. Úder byl tak siln˘, Ïe ìábel klop˘tavû ustoupil o nûkolik krokÛ. UÏasle se zadíval sám na sebe. Vousy a ãást jeho koÏe‰inového odûvu hofiela. Nejspí‰ nasákly voskem nebo olejem. V oãích ìábelského muÏe se zraãila panika. Hekticky se pokou‰el plameny uhasit, ale marnû. Chlapec si uvûdomil svoji ‰anci, pfiiskoãil k nûmu a pfiitiskl mu pochodeÀ na prsa. V mÏiku plameny zachvátily i ramena a olizovaly hlavu. A za nûkolik vtefiin se muÏ octl v jednom plameni. Hofiel, nelidsky fival a dral se zpátky do jeskynû kolem obou studentÛ, ktefií pfied ním jentaktak uskoãili. KdyÏ chlapec vidûl, Ïe kamarádka spoluÏáka stûÏí vleãe, fiekl: „Pfiedej mi ho.“ Vtiskl jí do ruky pochodeÀ a podepfiel kamaráda. „BûÏ chodbou napfied a hledej v˘chod,“ nabádal ji. „Nemají svûtlo, snad získáme náskok.“ Dívka pfiik˘vla, pozvedla pochodeÀ a rozbûhla se chodbou. Oba chlapci ji následovali tak rychle, jak dokázali. Honem pryã z fievu, nadávek a zápachu. Pryã z toho tíÏivého snu. Trojice instinktivnû postupovala dál a dál systémem rozvûtvujících se podzemních chodeb. Zdálo se, Ïe to trvá neskuteãnû dlouho, ale koneãnû ucítili na vlastní kÛÏi svûÏí prÛvan. V˘chod! Po pár metrech byli na svobodû. Lapali po vzduchu a vrávorali m˘tinou. Vidûli nad sebou hvûzdy. Bled˘ svit mûsíce v úplÀku dopadal na zemi. „Kam teì?“ Dûvãe tûÏce oddychovalo. „To je jedno,“ odpovûdûl chlapec. „Hlavnû pryã.“ Trojice bezhlavû klop˘tala z horského svahu. Vûtve je ‰lehaly do obliãeje, nejednou zakopli o kofieny stromÛ. Padali, namáhavû vstávali a spûchali dál. PochodeÀ zhasla, ale na tom uÏ nezáleÏelo. Mûsíc osvûtloval krajinu více neÏ dostateãnû. 17


Za pÛl hodiny do‰li k horské silnici. Vyãerpaní a zt˘raní se snaÏili zorientovat. Mûsíc právû zapadal za horu. Les tonul ve stra‰idelném svûtle. Zvedala se hustá mlha, která jako du‰e zemfiel˘ch horsk˘ch turistÛ obestírala ‰piãky stromÛ. Vrchol hory tonul v tajemném svûtle. Byla ValpurÏina noc, noc ãarodûjnic.

18


0035008