1 30. dubna 1988, sobota
T
mou k nûmu pronikal podivn˘ hluk. Zpoãátku z dálky, pak se stále více pfiibliÏoval. Temné údery se rozléhaly podzemními chodbami, tfií‰tily se o skály a rozechvívaly zemi pod jeho nohama. Nepocházely z pfiírodního zdroje, na to byly pfiíli‰ rytmické. Bubny, nejspí‰ tympány, jako by doprovázely nûjaké pí‰Èaly, ty vyluzovaly zvuky, které pfiipomínaly skuãení vûtru. Jsou to lesní rohy? Ale kter˘ lesní roh vyloudí takové stony? To, co se oz˘valo v útrobách svûta, se blíÏilo. Navzdory vûku – bylo mu pfiece uÏ sedmnáct – se mlad˘ muÏ zdráhal otevfiít oãi. Nejrad‰i by si zacpal i u‰i, ale to nemohl. KoÏené fiemeny, jeÏ mu poutaly ruce za zády ke kÛlu, se mu zafiezávaly do masa. Ve‰keré snahy, aby je uvolnil znecitlivûl˘mi prsty, dávno zanechal. Sedûl v pfiedklonu, brada mu klesla na prsa, a lopotnû lapal po dechu. Tady dole panovalo ukrutné vedro. Pot mu stékal v proudech po obliãeji. Skrze zavfiená oãní víãka vnímal mihotání ohnû. Vzduch páchnoucí spáleninou doráÏel na jeho potem zbrocen˘ obliãej. Pfiíli‰ slab˘, aby se napfiímil, pfiíli‰ vydû‰en˘, aby ãelil pohledu svého únosce, sedûl, svíral oãní víãka a oãekával pohromu, která k nûmu postupovala z hloubi hory. Smûsice zvukÛ mezitím spûla k ohlu‰ujícímu crescendu. Ve skuãení a bubnování se prosazovaly podivné hlasy. Pûly cosi v cizím jazyce, jemuÏ nerozumûl. Slabiky se prolínaly, ale nad hudební základ stoupal jedin˘ jasn˘ hlas. Vzná‰el se 9