Š
est mostů vedlo přes řeku Tiberu. Na jejím pravém břehu bylo bezpečně; ulice se hem žily muži, jejichž vousy na první pohled prozrazovaly, že to jsou Židé; všude byly židovské či aramejské nápisy a dalo se tu vystačit i s malou trochou řečtiny. Kdo však přešel některý z mostů a odvážil se na levý břeh Tibery, octl se skutečně uprostřed velikého, rušného města Říma jako cizinec, bezna dějně odkázaný sám na sebe. Přesto Josef u Emiliova mostu propustil chlapce Cornelia, svého horlivého malého průvodce; chtěl se už konečně spo lehnout sám na sebe, aby si ověřil svou schopnost a obratnost. Malý Cornelius by rád provázel cizince ještě dál. Josef se za ním díval, jak jde váhavě zpátky po mostě; a tu on, Žid Jo sef, pozvedl znenadání s žertovným, laskavým úsměvem pra vici a otevřenou dlaní pozdravil chlapce po římském způso bu. A židovský chlapec Cornelius mu se stejným úsměvem přes otcův zákaz tento římský pozdrav oplatil. Zabočil pak vlevo za vysoký dům a najednou byl pryč a najednou byl Josef sám, teď se ukáže, jak jeho latina obstojí. Ví jen tolik, že tady před ním je Dobytčí trh a tam vpravo je Velké závodiště a že kdesi tam, na Palatinu a za ním, kde se valí davy lidí, staví si císař nový dům a že tady doleva se jde třídou Tusků k fóru a že Palatin a fórum jsou srdcem světa. Mnoho toho o Římě přečetl, ale je mu to málo platné. Požár před třemi měsíci město velice změnil. Zničil čtyři 7