Nejstarší syn fojta z Janovic
Pečeť obce Janovice, kde se Ondráš narodil
Je ale čas vrátit se ke zbojníkovi jménem Ondráš a jeho osudům. Předchozími řádky jsme jen chtěli přiblížit čtenáři situaci na počátku 18. století a podhoubí, z něhož mohlo zbojnictví vyrůstat a sílit i získávat mezi lidmi takovou oblibu. V Beskydech zasahujících hned na tři území – Moravu, Slezsko a Uhry (resp. dnešní Slovensko) – se první zbojníci objevili již na počátku 17. století. Po třicetileté válce také tady docházelo k útěku poddaných, kteří mířili přes Slezsko do Polska nebo Uher v naději, že tu najdou více štěstí. Hornatý kraj s rozlehlými lesy, které se jako důležitá překážka pro nepřítele nesměly příliš kácet, byl k útěku přímo ideální. Už k roku 1612 máme zprávu z Nové Vsi u Frýdlantu nad Ostravicí, že několik místních mužů spolu s jistou Evou Chlopčíkovou zběhlo do hor ke zbojníkům. Zbojnice nakonec i se svými druhy skončila na popravišti v Těšíně. Za třicetileté války se na zboj dali především Valaši, kteří se už v roce 1621 vzbouřili proti své vrchnosti a po stažení před vojskem svou působnost rozšířili i do Uher. Odvážili se i dost riskantních akcí – například v roce 1640 „hejtman Adamčík“ napadl až u Brna šedesát císařských rejtarů. Na jeho hlavu byla vypsána vysoká odměna 500 zlatých. Po něm vedl skupinu Pavel Píšťálka z Trnavy, který dokonce připravoval útok na pevný hrad Mírov. V beskydských lesích však působili i „klasičtí“ zbojníci, zpravidla nepočetné skupiny, které okrádaly především obchodníky na cestách. Většinou se jednalo o mladé muže, kteří zběhli z panské služby a z poddanského poměru a zbojnictví se pro ně stalo prostředkem obživy i možností pomsty. Na přelomu 17. a 18. století se zbojnictví rozšířilo především na Frýdecku a Žywieczku. V roce 1697 se tu objevil jakýsi předobraz Ondráše – jmenoval se Matěj Klimczak (lidově Klimčok), říkalo se mu „hrabě beskydských hor“ a vyprávěla se o něm řada legend, které však rychle upadly v zapomně-
(20)