1. SLEZINA KORUNY STAR¯CH STROMÒ je‰tû ‰umí zlátnoucími listy. V par-
ku je tolik svûtel, Ïe osamûlá Ïenská postava v ãerném plá‰ti a lodiãkách dokáÏe i za veãera rozeznat pfiíznaky nastupujícího podzimu. V‰echno jako kdysi: Od rozloÏit˘ch kefiÛ pfiilétají útrÏky smíchu a vzdálen˘ch hovorÛ. Temnûj‰í zákoutí jsou dnes strojem ãasu, kter˘ pfiivábil dobu schÛzek u divadla kvÛli dávn˘m taneãním. Dvacet rokÛ? Kdepak, jiné století! Îena se rozhlédla, ponofiila do jednoho z tûch stínÛ a pfiivfiela oãi. Ano, vrací se zpátky. Poznává hlasy, Ivin kudrlinkovat˘ smích, Marcelino rozpustilé volání, diskrétní ‰ustot listí, které kdysi pfieãasto zakr˘valo náruÏivé objetí ãerstvû zamilovan˘ch. Je to tu v‰echno zpátky, její dÛvûrnû známé mûsto, nepo‰pinûné tím, co zahlédla cestou. Trpce se usmála vlastní naivitû. KdyÏ autobus pfiijíÏdûl k centru mûsta, v‰imla si postávajících Ïen a v duchu se podivila, co se tu mÛÏe chystat. Dfiív neÏ by sebrala odvahu a zeptala se hovorné sousedky na vedlej‰ím sedadle, docvaklo jí to samo: prostitutky. Hned se nazlobila sama na sebe, na svou neznalost a naivitu. Copak se o tom pofiád nemluví a nepí‰e?! Kam dala dodne‰ka oãi, copak je tu prvnû? MoÏná nejsou tak nápadné za dne, ale cítila v tu chvíli nevolnost a hnûv, kter˘ sice chÛzí k parku odpl˘val kaÏd˘m krokem, ale teì se poslední vlnkou dotkl jejích podráÏek. ·ramot písku na cestiãce kdesi za ní pfietrhl my‰lenky a vrátil ji do této chvíle. Ke zvukÛm, které jsou za dvefimi Divadelního sklípku. Studenû zafiãelo, jako by jí cosi chtûlo úmysl rozmluvit. Îena zvedla hlavu, nechápavû sledovala nehybné vûtve nad sebou. Sly‰ela, ne, opravdu pfiece cítila vítr?! Tûlem 9
jí projel chlad, na tváfiích ‰típnul mráz. Kolem ticho, ozvûny minulosti se sesypaly k zemi ve zmrzl˘ch stfiípcích. Pfiíli‰ propadla sentimentu, tím to bude. KdyÏ nebloumala Chomutovem nikdy dfiív, nemûla ani dnes. Tûch sedm posledních rokÛ pfiesedá na autobusovém nádraÏí, nezaskoãí ani do obchodu, jenom se rozhlédne okolo a staãí to. Nezvedne hlavu, nerozhlíÏí se, pouze ví, Ïe tu mají leccos jinak. Jedinkrát kdysi spala v hotelu Royal na námûstí, kdyÏ musela k notáfii a na katastr. I to uÏ je odváto vûtrem... Dost! Îádné divné vûci, dne‰ek je mÛj! Umínûnû dupla. Pfiesto nûkdej‰í Jarku zkusilo je‰tû jednou zaskoãit onûch dvacet let, bûhem nichÏ si její mûsto Ïilo po svém. Její? To je pfiece dávno pryã! Do krabice OV SSM nastûhovali zdrávku, starou ‰kolu vrátili jepti‰kám… V‰echno je jinak a je to dobfie. Musí b˘t. Narovnala se, mírnû zatáhla ramena. Tak, správnû. Nastal ãas. Vystoupila ze stínu jakoÏto ona souãasná, pevná a sebevûdomá bytost jménem Jaroslava Rejtmanová, znalá své ceny. Smûle vykroãila k majestátní budovû chomutovského divadla, aby ráznû, stejnû jako maléry na oddûlení, srovnala zbytek své minulosti dfiív, neÏ vypukne dal‰í století. Pfied vchodem skousla rty. Tak dlouho doopravdy nebyla mezi lidmi! Mezi tûmi, kdo porovnávají dávnovûk s dne‰kem, mezi zvûdavci, kter˘m se má zpovídat. Nebude se muset obracet naruby? Co kdyÏ se pfiíli‰ propadne do staré party a trapnû neudrÏí emoce? Klid. VÏdyÈ mÛÏe hlavnû naslouchat? To bude lehãí. KaÏd˘ si rád stûÏuje, aby nemusel poslouchat starosti druhého. Tuhle vûc zvládne. Jde se! JenÏe… VÏdycky je nejtûωí zmáãknout kliku zavfien˘ch dvefií. TfiebaÏe jde jenom o Divadelní sklípek, kde to Jarka kdysi znala. I kdyby sem dfiív pfii‰la jedinkrát, napfiíklad na bájeãn˘ maturitní veãírek, dne‰ní veãer je dal‰ím, kter˘ by jí v tomto podniku mûl patfiit. Sv˘m zpÛsobem se pfiece vrací domÛ, pr˘ radostnû oãekávaná. Nejménû jedna osÛbka to tvrdí a skuteãnû ji tady ãeká. Vydûraãka jedna citová! Úpûnlivû volala a psala, jen aby se spolu zase vidûly. Právû tak to fiíkala: Musí‰ to stihnout je‰tû pfied rokem 2000! 10
Má pravdu. Jaroslava vyuÏije pfiíleÏitosti a zároveÀ pfiestfiihne tuhle zapomenutou pupeãní ‰ÀÛru, aby se zbavila posledního zdroje sentimentu. Znovu pocítila chlad a do‰lo jí, Ïe zapomnûla na podobu starého známého varování. Taková podvûdomá vûc, BÛh suì, odkud se to bere, ale slouÏí docela dobfie. Nejdfiív se rozhlédla, jako by nûkdo mohl vidût, Ïe se jí nûco z tûch vûcí zase pfiihodilo. ZároveÀ se podivila: Proã a kvÛli ãemu by mûla b˘t varovaná? VÏdyÈ uÏ v duchu probrala kdejaké moÏné trapasy a hlouposti, co se tady mÛÏou stát. Mávla rukou. Dobrá, bude si dávat pozor. Urãitû nakonec ze situace naopak vytûÏí, vÏdyÈ s chladnou hlavou si zachová nadhled. Jaroslava sevfiela kliku, zmáãkla a vstoupila.
„JÉ, JARKO, ty ses sem fakt dostala? No to je nádhera!“
Trochu strnule se nechala Jaroslava Rejtmanová objímat a obskakovat oplácanou maminou s melírem na kratiãk˘ch zrzav˘ch vlasech. Pravdûpodobnû Marcelou Hornou, nyní ·ebestíkovou, jenÏe podoba bûhem dvaceti rokÛ zmizela a Ïádnou zrzku ve tfiídû nemûly. To pfiece patfií k základním rizikÛm abiturientsk˘ch slezin: KaÏd˘ uÏ vypadá jinak. Jarka pfiijela na ‰kolní sraz od maturity poprvé, takÏe proti ve‰ker˘m neznám˘m tváfiím bude naprosto bezbranná. Opût jí pfied oãima vyskoãilo ohromující ãíslo: dvacet rokÛ! Vlastnû jednadvacet, protoÏe se roze‰ly v devatenácti a tohle si nadûlily ke ãtyfiicítce. Ne ony, Jaroslava si to nadûlila. Holky se oficiálnû scházely po pûti letech pofiád a vût‰ina se v práci nebo po mûstû vídala skoro dennû. ·pitál spolknul cel˘ jejich roãník, protoÏe se po jejich matufie otevfiela nová nemocnice v Kadani. Nikdo nesmûl z okresu, údajnû to nafiídil pfiímo pfiedseda OV KSâ. Jedinû Marta ode‰la, protoÏe její rodiãe se stûhovali do jiÏních âech. A Jarka po dvou letech následovala manÏela do Litomûfiic. „Jsi milá, Marcelo, jsem ráda, Ïe se to povedlo,“ podûkovala Jaroslava nad‰ené maminû okamÏitû, jak v její tváfii na‰la nûco povûdomého. Musela najít profesionální vfielost, protoÏe 11
‰ok byl pfiíli‰ siln˘. Proboha, vÏdyÈ Macek patfiil k PPK, Pûtici Padesáti Kil?! Teì má kolem osmdesáti. NejmíÀ. „Ty ses skoro nezmûnila, ale z ostatních asi Ïádnou nepoznám.“ „T˘ jo, lichotit umí‰ jak nikdo. Ty ses opravdu nezmûnila skoro vÛbec! Jsi akorát… No, taková – trvale krásná. Bude‰ hvûzda sleziny, fakt Ïe jo! Hele, Jaru‰, nebuì nervózní. Jak nebude‰ vûdût, mrkni na mû, já nabûhnu a kaÏdou oslovím. Fakt jsi nám chybûla. Holky, holky, uÏ jsme komplet! Îe neuhádnete, kdo pfiijel? No pfiece Litomûfiice! Jen zírejte, holky, já to fakt vydrÏela neprásknout!“ Ledy se prolamovat nemusely, protoÏe díky Marcelinû pokfiiku Ïádné ani nebyly. Dokonce i star˘ pan doktor Jirou‰ek tady byl, vlastnû dnes jiÏ primáfi v dÛchodu. Pfii‰la tfiídní Beránková, kterou ve tfieÈáku sklátily ledviny a holky si hromadnû sypaly popel na hlavu, kterak Ïe ji dohnaly pod kudlu sv˘mi vûãn˘mi prÛsery. ProtoÏe pokud jejich roãník jeden den dosáhl úspûchu, uznání nebo slávy, vzápûtí následoval prÛ‰vih jako hrom. Teprve dlouho po maturitû vysvitlo, Ïe se ve‰keré ìábelské v˘mysly Ïákynûk pouze pfiidruÏily k blbnutí jistého pana Beránka, kter˘ si na‰el mlad‰í – a blbouãtûj‰í – masíãko. Dá‰a, Maru‰, Lenka, Eva... Jaroslavû naskakovalo jméno za jménem. Zasedlo se k veãefii a po ní se jedna po druhé struãnû pfiiznala ke své Ïivotní pouti. Rekapitulace hlavnû kvÛli „Jaru‰“, nicménû se poslouchaly navzájem velmi pozornû. Klasika: ·est jich ‰lo k matufie s bfií‰kem, Vendula ji stihla jentaktak. Po dvou tfiech dûtech se vût‰ina spoluÏaãek rozvedla. Kolik Ïe holek zÛstalo se sv˘m prvním? Tfii, ãtyfii? Jaroslava nestíhala sledovat. KdyÏ vstávala ona, Marcela jí baculatou dlaní pohladila hfibet ruky: „O mal˘m nemluv, ví se to.“ Jarka asi pfiitom zmûnila barvu, protoÏe Marcela hned ti‰e dodala: „UÏ to vûdí pár rokÛ. Mluv o práci a chlapech.“ To by ‰lo. Jaroslava jiÏ pût let dûlala staniãní a vzhledem k faktu, Ïe na muÏské internû, mohla si dovolit lehãí tón. „…Jistû je vám jasné, Ïe pro jedno kvítko, které bych musela opeãovávat, nezahodím vrkání pÛlky na‰eho okresu.“ „Jenom vrkání, Jaru‰?“ 12
Prostofieká Marcela zase bodovala. Podafiilo se jí celou se‰lost nadlouho rozesmát. „Hele, vy tam prej máte dokumentaci paco‰Û na kartiãkách, jo? Nepfiipadበsi jak v americk˘m filmu?“ „Myslí‰ MáchÛv projekt? Je to docela dobré, hlavnû do budoucna. S ãipovou kartou mÛÏe‰ do v‰ech zafiízení i do lékáren…“ Jarka struãnû vysvûtlila, jaké s tím za ty tfii roky uÏ mají zku‰enosti. Nemusí se pfieposílat Ïádná dokumentace, uklidnila i obavy o bezpeãnost údajÛ. Pfiíli‰ to sem nesedlo, nûkter˘m spoluÏaãkám skoro nahnala strach. Je‰tû poãítaãe do práce! Jako by jiného nemûly dost. Pan primáfi Jirou‰ek si vãas vzpomnûl, Ïe se v Litomûfiicích letos hodnû slavilo a Jarka spokojenû potvrdila, Ïe po kulturní stránce mají v Litomûfiicích neuvûfiitelnû Ïivo. Byla struãná, na nûkter˘ch dámách uÏ byla vidût chuÈ debatovat o ãemkoliv jiném. Je‰tû Maru‰ s Lídou se k ní hlásily, Ïe jezdí na Zahradu âech a Ïe tam je v‰echno stra‰nû moc hezk˘. Poveãefiely a potom se spoleãnost rÛznû pfiesouvala a drbala. Událostí dne bylo totiÏ dopolední zjevení fe‰ného generála letectva ve slavnostní uniformû. Pro‰el obchoìákem a zmizel. V‰echny ohromilo, jakého fe‰áka na‰e armáda vlastní. Nepupkatého, mladého, zhruba pûtaãtyfiicet. Opoziãní rejpalky tvrdily, Ïe ‰lo o skrytou kameru, protoÏe stopro poznaly Dejdara. CoÏ zase vyvrátila Vendula, protoÏe generál mûl elegantnû ‰edivé skránû a lehce profiídlé cédéãko. Dejdar urãitû tedy ne... K Jarce se pfiitoãila vÏdy krásná blond Iva s nûkolika novinkami a vzpomínkou na válãení u zkou‰ek. Mimo jiné nezapomnûla vysvûtlit, Ïe tfiídní má koneãnû klid, kdyÏ se její syn chytil slu‰né práce. VÏdycky ‰melil a chlastal, teì se koneãnû dostal k pofiádné práci. Asi hlavnû proto, Ïe zastupuje agenturu z Prahy, kde ho nikdo neznal. Co ale mÛÏeme ãekat od reklamy? Nejspí‰ mu to dlouho nevydrÏí, zaãne se znovu flákat a chudák jeho stará matka, Ïe… Jaroslava se spoleãensk˘m úsmûvem byla naprosto bezbranná. Iva si ji zfiejmû pfiivlastnila, pozvedla na svou úroveÀ. Chvílemi bylo znaãnû obtíÏné Ivin˘m mûfiítkÛm dostát. 13
„Jsi pfiekvapená, viì? KdyÏ si uvûdomí‰, jakou na‰e tfiída mûla úroveÀ, dneska je srovnání naprosto tryzní. Stra‰livá vulkdarita a Ïádné hodnoty. Ach! Najde‰ jenom tfii ãtyfii, se kter˘mi neutrpí spoleãenská prest˘Ï. Ale co bys chtûla v tomhle hnízdû? Já vyjíÏdím k nám do Prahy, jak mÛÏu… Ty rozdíly, e-vi-dent-ní! Snad to mበlep‰í s podfiízen˘mi, dole v âechách je to o jiné úrovni. Hezky ãistû, s poãítaãem, kartiãkami. Proã jsou vlastnû ty… ãipové? Mበtak moderní práci, zato my… Já musím stra‰livû válãit kaÏd˘ den. Ach ano, ty mladé chtûjí v‰echno hned a s komfortem. Ho-ri-blós-ní!“ Jarka se málem oklepala jako matãino psisko a rad‰i se zdvofiile omluvila, Ïe by ráda pozdravila svého nejoblíbenûj‰ího doktora. Nebyla si jistá, nakolik Iva mluví pfii oné v˘slovnosti ãesky, a tentokrát skuteãnû nemûla chuÈ sledovat zápas jakékoliv pfieu‰lechtilé dámy s vlastními projevy hlubokomyslné elegance. Pfied lety podlehla kulturnímu dûní v Litomûfiicích do té míry, Ïe sorta takto pfiedvádûjících se dam Jarku uznala za hodnou obãasn˘ch debat. Pan Há‰ka, velk˘ nad‰enec a organizátor blahé pamûti, na nû nemûl nervy, ale dámy vlastnily manÏely, jejichÏ vliv byl dÛleÏit˘. Iviny pfiíznaky se shodovaly s litomûfiick˘mi do té míry, Ïe Jarka zde, na tomto místû, ihned pfiehodnotila svou nûkdej‰í soukromou diagnózu z krajové zvlá‰tnosti na obecnûj‰í fenomén. Zkusila Ivû pfiitakat s jistou, jiÏ osvûdãenou dávkou vfielosti a poode‰la ke své vyhlídnuté obûti. Nemusela se detailnûji pfiipomínat, pan primáfi Jirou‰ek hned spokojenû pok˘val hlavou: „Vûdûl jsem, Ïe budete úspû‰ná. Moje nejlep‰í Ïákynû, co se pamatuji!“ Jaroslavu tou pochvalou zaskoãil. „Ale, pane primáfii, vÏdyÈ vy jste mi nasadil ve tfieÈáku takovou kuli z interny, aÏ se mi panenky protoãily. Z cukrovky, pamatujete? Hned dal‰í hodinu jsem chytla ãtyfiku ze Ïláz s vnitfiní sekrecí.“ „Já?! Já Ïe vám dal pûtku a hned na to ãtyfiku?“ Milovan˘ Jirou‰ek se divil naprosto upfiímnû. Jarka neustoupila. 14
„VáÏnû, je to pravda. V‰ak jsem se tak stydûla, Ïe dodne‰ka umím cukrovku s komplikacemi i o pÛlnoci a je‰tû pozpátku. Nበpan primáfi je kapacita a právû cukrovku musejí v‰ichni ovládat, jako kdyÏ biãem mrská.“ „Vበprimáfi? Ano, uÏ vím, Weisser se jmenuje, Ïe? Znal jsem osobnû jednoho velmi schopného odborníka v Praze toho jména, mûl kontakty po Evropû, Spojen˘ch státech a Izraeli, moÏná nûjak˘ jmenovec nebo pfiíbuzn˘…“ Vtom se vmísila blonìatá Iva s jakousi vtipnou poznámkou a kouzlo bylo pryã. Jarka se zazubila a uvolnila místo. Uvûdomila si opût závan chladu, ustoupila aÏ k dfievûnému obloÏení stûny a oãima hledala otevfiené okno. Ne Ïe by se trocha kyslíku nehodila, ale... V‰echno utûsnûné, aha. TakÏe jin˘ vliv. Co zvlá‰tního mÛÏe slezina pfiinést? Opravdu správnû cítí opakované varování? „Ivu‰ka se nezmûnila. Pfiímo Jirou‰ka okupuje, protoÏe dûlá oãi na jeho syna, ví‰? Podle ní je logick˘, Ïe si voln˘ a je‰tû celkem zachoval˘ primáfi zaãne se svou sladkou blond staniãní.“ Hlas za zády patfiil té, kterou Jarka chtûla uvidût stejnû intenzivnû jako milovaného uãitele interny. Tfietí z jejich party! Proã si jí tu je‰tû pofiádnû nev‰imla? Jarka se otoãila, jako by plynule pokraãovala ve vãera pfieru‰eném hovoru: „Mበpfiehled, Marti.“ „Aby ne. Dûlala jsem pod ní a pofiád znám lidi kolem. Pozoruju si ji jako takové malinkaté zvífiátko cel˘ roky. Hmyz, fiekla bych. Úkaz, co je tak pfiírodní, Ïe se dá vzít jen tak, jak je. O pochopení se nesmí‰ pokou‰et ani ve snu.“ „Proã? VÏdyÈ jsi s ní sedávala v lavici.“ „Copak nepamatuje‰, jak byla blbá? Prolejzala jenom proto, Ïe mûla matinku vrchní. Rad‰i jsem jí vÏdycky svoje taháky rovnou dávala, abych nemûla prÛser kvÛli jejímu opisování. Ona mûla kvalitní taháky a já obãas nûco zblbla. No, ale taky jsem se pfii dûlání tahákÛ dost nauãila, to zase jo. Hm, Ivu‰ka, to byl vÏdycky pokládek! Hned po nástupní praxi vûdûla, kde bude do tfií let stanicovat. No, moÏná tím vyfie‰ili kardinální problém: Jak vyhovût matince a pfiitom Ivu nepustit moc blízko 15
k pacientÛm. Ale fieknu ti, dodne‰ka nevím, jestli jsem se na druhou matefiskou tû‰ila víc kvÛli svi‰tíkovi nebo Ïe tu káãu pár let neuvidím.“ Jarka sledovala Martinu tváfi. Usmívala se mile a srdeãnû, tón fieãi byl hrav˘, ale ten obsah! Vypadala zvlá‰tnû s br˘lemi. Usedle sãesané vlasy tvarovû robustní spínací hfieben moc nevylep‰il. Byl zvlá‰tnû nepatfiiãn˘, zbyteãnû lacin˘. Proto Jarka spoléhá na svou klasickou koÏenou sponu s krátkou jehlicí. Klábosily a Jarka pozorovala Martu pofiád zvûdavûji. Byla nûjak jiná, nev˘razná. Pfiitom by i dnes mûla patfiit mezi ty nejhezãí v b˘valé tfiídû. Proti domalovan˘m pÛvabÛm ostatních urãitû. PÛsobí zvlá‰tnû, co se stalo? Ve ãtvrÈáku pfiece záfiila a dafiilo se jí naprosto v‰echno? Marta, chlouba celé ‰koly! Vymetala soutûÏe, diplomy s jejím jménem visely na pÛlce schodi‰tû – a pfiitom dokázala zatáhnout do vûÏiãky k uloÏen˘m lavicím i trapnou prvandu a vyslechnout, co ji trápí. Takoví ti outsidefii, ne‰ikové a pupínkáfii, v‰ichni ji pfiímo zboÏÀovali a nad‰enû zdravili uÏ z dálky. Nefiíkala nûco o rozvodu? TakÏe samoÏivitelka, dvû dûcka na krku… Zprava se pfied Jarkou objevila skleniãka s vínem ve známé baculaté Marcelinû ruce. Panák by moÏná sedl líp. JenÏe po letité abstinenci by Jarce snadno mohl podtrhnout zem pod nohama. Martû v tu chvíli zazvonil mobil a odbûhla nahoru. Jarka se vdûãnû se na Marcelu usmála. „Iva tû stfiihla od Jirou‰ka jako gangster od telefonu, co? Holka pofiád umí, to se jí musí nechat. Já bych tipla, Ïe junior je jasnej, t˘hle upírce uÏ neuteãe. Hele, právû Jirou‰ka pustila.“ „Ne, nepÛjdu tam. Jenom jsem mu koneãnû chtûla fiíct, jak jsem se dfiela, abych mu udûlala radost. KdyÏ jsem pfii matufie obhajovala o‰etfiovatelsk˘ plán, rad‰i mû nenechal domluvit, abych tu cukrovku zase nezkopala. UÏ je to ale pryã, nemá to cenu.“ Jarka cítila Marcelinu útû‰nou dlaÀ na rameni. Jako dfiív, jako vÏdycky. Upila ãerveného a u‰klíbla se. 16
„UÏ jsme velk˘ holky. Zítra se projdu mûstem a potom pojedu zpátky.“ „Poãkej, poãkej, nebuì tak hrr! Copak sis nevzala del‰í volno? Tak tohle ne, já si tû potfiebuju uÏít. Poslala jsem muÏíãka za jeho mátí, takÏe máme celej domeãek jen pro sebe. Maluje tam kuchyÀ, chudáãek mÛj malej.“ „A co dûti? Mበpfiece...“ Jarka rychle pfiehrabala v pamûti záplavu informací, „dvû holky má‰, Ïe ano?“ „Holky protentokrát zase vylítly z hnízda, nûkde se koná nûjaká dfievárna nebo co, barák je pouze ná‰. TakÏe nemበnic proti? Tohle nám pfiece kdysivá dûsnû chybûlo: Smût se nûkam za‰ít a nekoukat na hodiny, aby doma nebyl prÛser. Jarko, vzpomeÀ si, o takov˘hle babárnû jsme vÏdycinky snily! Klidnû zÛstaÀ na t˘den nebo jak dlouho chce‰. AÏ pÛjdu do práce, udûlበsi vlastní reÏim. Ale víkend je ná‰. Nás tfií, protoÏe Martu jsem zlanafiila taky, i kdyÏ jenom do nedûle do veãera.“ Jmenovaná se právû s omluvn˘m úsmûvem vrátila. Podle hry pohledÛ Jarka poznala, Ïe hovor se t˘kal nûjaké jim obûma známé vûci. „Pak vám o tom fieknu. Jaru‰, dej si na ni pozor, ona je fakt hrozná. Marcelo, vÏdyÈ ví‰, Ïe musím dohlídnout na svi‰tû,“ vyvracela Marta ostraÏitû nebezpeãí dal‰ího pfiemlouvání. „Navíc mám v pondûlí veãer tu vernisáÏ. Jaru‰, pokud tû Macek ukecá zÛstat, jsi na ni zvána, to je ti snad jasn˘. âínská malba, tu pfieÏijem.“ Jarka si uvûdomila, Ïe Marta fóru, vlastnû pfiedev‰ím kvÛli ní, Jarce, nahlásila práci pro místní „drbnu“. Podle v‰eho mûla celá se‰lost docela dobr˘ pfiehled o v‰em, co do ní Marta psala. Jestlipak Marta patfií k tûm, které Iva uznává za „lep‰í“? Nebo záleÏí na viditelném majetku jako u Heleny? „Martiãko, neblbni,“ laskavû se zatím usmívala Marcela. „Svi‰tíci se hlídají pouze v dobû matefiské a na niωím stupni. Potom uÏ jenom zapaluje‰ svíãky v kostele, aby tví puberÈáci na mejdanech nic nevyvedli. Hele, ví‰, jak já byla vyvalená, kdyÏ jsem koukla do nûmeck˘ho ãasáku, co si holky pÛjãily ve ‰kole a mûly tam fotoseriál o prvním styku? To jsem tedy 17
mrkala na drát, to mi vûfi. âtení cizojazyãného tisku se tomu fiíká. Páni! Tehdy mi poprv˘ do‰lo, Ïe na‰e drobotina zraje nûjak˘m jin˘m tempem.“ „Macku, ty umí‰ opravdu uklidnit,“ pokrãila Marta rameny a malinko se zakyselila. Hrála to, zfiejmû ‰lo o jejich starou hru na rejpání. Jarka se dobfie bavila, ty dvû se naprosto nezmûnily. Îe by pozvání pfiijala? Pfiesto zaãala sestavovat vhodnou v˘mluvu, nic se nemá pfiehánût. „Tebe vÏdycky uklidním s radostí, Marti. Jarko, popfiemej‰lej a za chvilku si to povíme. Tady se uÏ holky formujou do zájmov˘ch skupin a drbou práci a spoleãn˘ znám˘, o kter˘ch my uÏ nemáme pfiehled. Já teda jo, pojistn˘ události mi pfiivedly do pazourÛ pÛlku mûsta. Jdu s Alãou zajistit organizaãní detaily, jo?“ Jarka pozorovala, jak Marcela proplouvá mezi dámami rÛzné zachovalosti a stavu. Znovu mûla pocit nereálna. Jsou to opravdu ty samé holky, co pfied lety? UÈáplá Helena má síÈ kant˘n a v˘robnu lahÛdek, krásná Alena se toãí kolem ãtyfi dûcek a tfietího muÏe v pofiadí. Dal‰ího násosky, pokud se Iva neplete. A ta se, bohuÏel, v drbech pletla málokdy. Na druhou stranu, jestliÏe mu patfií Sklípek, jde spí‰ o nemoc z povolání. Hlavnû, Ïe Alãa nevypadá na chudinku. Jarka se pfiinutila k návratu k Martû, moÏná fiíká nûco dÛleÏitého. „Jsem ráda, Ïe jsme se s Mackem potkaly. Jsme v jednom mûstû, ale mûly jsme k sobû pár let daleko jak pfies celou republiku. Jo, nûkdy v obchoìáku, takov˘ ahoj, jak se mበa nazdar. AÏ pfied ‰esti sedmi lety – ale o tom jinde. Jestli pÛjde‰.“ „Já nejsem zvyklá, Marti,“ váhavû odpovûdûla Jarka. Zase do ní vstupovala ostraÏitá, nezávislá a naprosto samostatná Jaroslava Rejtmanová. Nikomu nic nedluÏit, nezavazovat se, platit svoje úãty. Úzkost, pfievzatá od matky. „Nepoãítala jsem s takov˘mhle pozváním. Já nevím, jak bych jí to oplatila, ani pozvat k sobû bych ji nemohla. Bydlím na ubytovnû, ví‰?“ „Tak tohle, prosím tû, Mackovi vÛbec nefiíkej, nebo tû seÏere i s chlupama. Hoì to za hlavu a uvûdom si, jakou bude mít radost. O t˘ babárnû mluví, co zaãala domlouvat tvÛj pfiíjezd. Kde mበpfiespat, na hotelu?“ 18