O hýskovském vodníkovi Hýskovský vodník, to byl nějaký pán! Měl revír od sokolovny v Nižboru až k berounskému jezu. Obyčejně se zdržoval pod jezem v Hýskově, tam je písek jemný jako krupky, ale často se povaloval i nahoře u přívozu, v prámu, který byl příjemně vyhřátý odpoledním sluncem. Starý převozník Prošek ho měl docela rád. Nezřídka se totiž stalo, že za soumraku klábosil u kamen a ani neslyšel, když ho volala z druhého břehu babka s nůší trávy. To se Bertík (tak se vodník jmenoval) vyškrábal na silnici, zaplácal ťapkou na Proškovic okno a zaskřehotal: „Prošku, převážet!“ A starý Prošek vypadl ven, vzal do ruky bidlo, kterému se sám tuze podobal, a „píchal“ na druhý břeh. Avšak to, co by vám mohl vyprávět o hýskovském vodníkovi pan Švestka, to neuslyšíte ani od pana Proška. Pan Švestka byl řezník, ale jaký řezník! Úplný král mezi řezníky! Když on vzal nůž a ocílku, to se mu jen rozhoupaly jeho mohutné pracky, ocel několikrát zasykla – a nůž byl jako břitva. Jednou k večeru se vracel pan Švestka ze zabíjačky a najednou slyší u obecního úřadu kňourání a naříkání, jako by dítě plakalo. Tuze v něm hrklo – nářek se ozýval od řeky, a kdopak by se v únoru koupal!
5