5. K A P ITO L A
EXTRÉMNÍ ZÁŽITKY
N
a druh, který se vyvinul v afrických savanách, si my lidé vedeme při obsazování prostředí, na něž nejsme vůbec fyzicky vybaveni, docela slušně. Především samozřejmě umíme okolní prostředí upravovat a vyrábíme si různé ochranné pomůcky, které nám pomáhají přežít. Pokud bychom tyto schopnosti pominuli, seznam lidských úspěchů by se povážlivě ztenčil. Sir Ranulph Fiennes by například k severnímu pólu rozhodně nedoběhl ve svátečním obleku. Jen málo zvířat se nám vyrovná co do všestrannosti, nicméně o konkrétních výkonech některých z nich se nám ani nesní – a patrně ani není o co stát. Tato kapitola pojednává o extrémních dobrodruzích živočišné říše – o zvířatech, která přežívají na těch nejnehostinnějších stanovištích nebo jejichž životní styl je zařazuje daleko za hranice „normálu“.
SKOKY DO VÝŠKY Pěnodějky (čeleď Cercopoidae) jsou vynikající skokani –
dokážou se vymrštit kolmo do výšky 70 centimetrů, což znamená, že tento drobný hmyz překonává i blechy.
NECH TO NA TAŤKU
Jedním z nejslavnějších zvířecích „extremistů“ je tučňák císařský (Aptenodytes forsteri), který přežívá antarktickou zimu na ledových polích, a dokonce – což je ještě úžasnější – během 111