Issuu on Google+

e-filozof.qxd

12.11.2012

10.56

Stránka 17

1. „A z ãeho vûci vznikají, do toho téÏ zanikají podle nutnosti, neboÈ si za své bezpráví navzájem platí pokutu a trest podle urãení ãasu.“ ANAXIMANDROS, 610–546 P¤. N. L.

Tento fragment filozofa Anaximandra – naz˘van˘ téÏ zákon svûta – je vlastním poãátkem filozofování. (U tohoto a dal‰ích pfiedsokratovsk˘ch myslitelÛ cituji podle klasického pfiekladu K. Svobody; pozn. pfiekl.) Vyjadfiuje vûãné vznikání a zanikání vûcí, coÏ mÛÏe b˘t varováním nebo také útûchou. V‰e, co pfiichází, jednou pomine, dobro stejnû jako zlo, mládí stejnû jako utrpení. Ve svûtû jako celku existuje vy‰‰í spravedlnost, která zpÛsobí, Ïe vrazi budou potrestáni a totalitní reÏimy padnou. Kultury, národy a svûtové fií‰e zaÏívají údobí rozkvûtu a zániku, kolobûh viny a trestu se opakuje stále nanovo. Po období bojÛ pfiichází nezbytnû ãas klidu, po hospodáfiské krizi následuje dfiíve nebo pozdûji ekonomické oÏivení. Anaximandros pfienesl etické normy jako „spravedlnost“ nebo „vina“ do pfiírodních jevÛ. Vidíme, Ïe horko a sucho letních mûsícÛ se stfiídá s chladem a de‰ti mûsícÛ zimních. KdyÏ sucho pfiíli‰ pfieváÏí, vznikne tím „nespravedlnost“, která pfiímo volá po nápravû a vyÏádá si odpovídající reakci, aby bylo znovu dosaÏeno rovnováhy. Hlavními protipóly, které mezi sebou podle Anaximandrov˘ch pfiedstav neustále „bojují“, jsou horko a chlad neboli oheÀ a vzduch. O Anaximandrovi toho víme velmi málo, vlastnû jen to, Ïe byl Ïák a snad i pfiíbuzn˘ Thaleta z Milétu, jenÏ je povaÏován za vlastního zakladatele filozofie. Anaximandros hledal stejnû 17


e-filozof.qxd

12.11.2012

10.56

Stránka 18

jako jeho uãitel odpovûì na základní otázku: co je pralátkou, prazákladem ve‰kerého bytí? Podle Thaleta to byla voda, která je obsaÏená ve v‰em. Na rozdíl od nûj definoval Anaximandros tuto prapÛvodní substanci mnohem neurãitûji jako apeiron ãili „neomezené, bez hranic“. Toto apeiron pr˘ fiídí v‰echny pomíjející vûci, samo je v‰ak vûãné. Jako v‰ichni starovûcí (i stfiedovûcí) filozofové si Anaximandros pfiedstavoval kosmos jako harmonicky uspofiádan˘ celek. Univerzum je podle nûj „dobfie udûlané“, boÏsky dokonalé a vhodnû strukturované. Podle fieck˘ch myslitelÛ je úkolem ãlovûka pochopit – v jakémsi kontemplativním vytrÏení – právû tuto dokonalost vesmíru. KaÏdé naru‰ení svûtového fiádu, napfiíklad mohutné zemûtfiesení, chápal Anaximandros jako jen pfiechodné a z urãit˘ch nadfiazen˘ch dÛvodÛ nezbytné. Traduje se, Ïe on sám jednou pfiedpovûdûl v oblasti Sparty blíÏící se zemûtfiesení, ãímÏ zachránil mnoha lidem Ïivot. Kromû toho se o nûm fiíká, Ïe vystupoval vÏdy velmi dÛstojnû a rozváÏnû, mluvil slavnostnû a stejnû tak se i oblékal. V pfiírodû pozorujeme, jak se urãité prvky nebo Ïivoãi‰né ãi rostlinné druhy snaÏí expandovat na úkor druh˘ch. Na jednom místû vytlaãuje savana prales, jinde je to zase prales, kter˘ postupnû pohlcuje savanu. Nûktefií Ïivoãichové se rozmnoÏují nad únosnou míru, protoÏe nemají pfiirozené nepfiátele. Ale kaÏdá nepfiimûfiená rozpínavost naráÏí na jisté hranice. Pokud by byl nûjak˘ Ïivoãi‰n˘ nebo rostlinn˘ druh ve své dobyvaãnosti pfiíli‰ úspû‰n˘, celek by ztratil rovnováhu a nevyhnutelnû by následovala katastrofa. Av‰ak dfiíve nebo pozdûji naráÏí nespravedlivû se rozpínající element na své hranice a ostatní ho odkazují do pfiíslu‰n˘ch mezí. Ekologická rovnováha je obnovena. Jednotlivá bytost se mÛÏe „provinit“ i tím, Ïe chce pfiíli‰ dlouho pfietrvávat v bytí, napfiíklad kdyÏ chce smrtelník Ïít vûãnû, ãímÏ by v koneãném dÛsledku brá18


e-filozof.qxd

12.11.2012

10.56

Stránka 19

nil vzniku nového Ïivota. Proto se musíme smífiit s tím, Ïe v‰e staré musí jednoho dne ustoupit novému. V románu uhersko-rakouského autora Ödöna von Horvátha MládeÏ bez Boha (1937) hraje AnaximandrÛv fragment v˘znamnou roli. Román popisuje mladé lidi, ktefií udali svého uãitele, okradli starou paní, spáchali zbabûl˘ zloãin a nakonec se upsali ideologii nacionálního socialismu. V klíãové scénû celého pfiíbûhu diskutují zmínûn˘ uãitel a faráfi o pfiíãinách morálního selhání tûchto mlad˘ch lidí. Zatímco uãitel se snaÏí o vysvûtlení tohoto jevu pomocí sociálních a ekonomick˘ch faktorÛ, faráfi vidí jeho pfiíãinu v úpadku elementárních hodnot západní kultury. Podle jeho názoru se na‰e civilizace pfiíli‰ vzdálila od pfiirozeného fiádu vûcí, jak jej stvofiil BÛh, a proto se nemÛÏeme divit, Ïe mladí lidé vûfií ve fale‰né hodnoty. KdyÏ uãitel namítne, Ïe je to ryze kfiesÈansk˘ pohled na danou problematiku, faráfi argumentuje právû oním fragmentem Anaximandra, kter˘ tvofií motto této kapitoly. Chce tím zdÛraznit, Ïe uÏ stafií ¤ekové znali ideu boÏského zákona a toho, Ïe nemÛÏe b˘t beztrestnû poru‰ován. AnaximandrÛv svûtov˘ zákon by nám mûl slouÏit jako podnût k zamy‰lení nejen na pozadí souãasné diskuse o rozpadu hodnot, ale i s ohledem na vztah ãlovûka k pfiírodû. Pokud budeme pfiírodu stále jen vykofiisÈovat a neudûláme nic pro obnovení její rovnováhy, dfiíve nebo pozdûji za to zaplatíme. Jako pfiíklad si mÛÏeme uvést klimatické zmûny zpÛsobené ãlovûkem a jejich dÛsledky. Mûli bychom se spokojit s tím, co nám pfiíroda sama nabízí, coÏ dnes znamená napfiíklad soustfiedit se na vyuÏívání obnoviteln˘ch zdrojÛ energie jako tfieba vûtru a sluneãních paprskÛ, a také udrÏiteln˘ ekonomick˘ rÛst. Anaximandros vidûl v‰echny vûci svûta v zákonit˘ch souvislostech, „…neboÈ si za své bezpráví navzájem platí pokutu a trest podle urãení ãasu“. Pokud se jednostrannû zamûfiíme 19


e-filozof.qxd

12.11.2012

10.56

Stránka 20

na nekontrolovan˘ rÛst, industrializaci, ãerpání zdrojÛ a hmotn˘ blahobyt, ãeká nás na jiném místû odplata. Po tfiech stoletích odãerpávání – nûkdy aÏ plundrování – pfiírodních zdrojÛ a s tím spojeného zneãi‰Èování Ïivotního prostfiedí je nejvy‰‰í ãas, abychom své cíle novû definovali. Asi by nám neu‰kodilo osvojit si nûco z postoje star˘ch ¤ekÛ, ktefií spatfiovali nejvy‰‰í smysl lidské existence v nazírání a obdivování svûtové harmonie. Vûdecko-technologické velmoci v‰ak zatím pfie‰ly k dob˘vání kosmu a zamûfiily se na odhalení elementárních stavebních kamenÛ du‰e; na Anaximandrovu kontemplativní pokoru nemají ãas! Ale nejpozdûji od dokumentárních filmÛ Nepohodlná pravda (Al Gore) a Na‰e Zemû (Alastair Fothergill) si stále víc lidí uvûdomuje, jak zranitelná je na‰e planeta a Ïe je nejvy‰‰í ãas zmûnit kurz. Îít v souladu s pfiírodou znamená mimo jiné i to, Ïe bychom mûli kriticky pfiehodnotit své pfiání Ïít co nejdéle. V dÛsledku pokroku na poli biotechnologií bude zfiejmû jiÏ v dohledné dobû v na‰ich silách pomocí genov˘ch manipulací v˘raznû zpomalit proces stárnutí lidského tûla. Má v‰ak skuteãnû smysl usilovat o co nejdel‰í Ïivot? Mnohé moudré nauky náboÏenského i nenáboÏenského charakteru nám toto pfiání vymlouvají. âlovûk, kter˘ myslí hlavnû na sebe a na to, aby Ïil co nejdéle, totiÏ ztrácí ze zfietele jednu dÛleÏitou vûc. Etikové poukazují v této souvislosti na jeden podstatn˘ morální argument – zatímco v nejchud‰ích rozvojov˘ch zemích, napfiíklad v rovníkové Africe, se lidé doÏívají pouze 40 let, Ïijí dnes obyvatelé v bohat˘ch prÛmyslov˘ch státech jiÏ dvakrát tak dlouho. Etikové povaÏují za nespravedlivé, aby si dál prodluÏovali Ïivot ti, kdo uÏ beztak Ïijí mnohem déle.

20


e-filozof.qxd

12.11.2012

10.56

Stránka 21

2. „âíslo je podstatou v‰ech vûcí.“ P¯THAGORÁS ZE SAMU, KOLEM 570–497 P¤. N. L.

¤eck˘ matematik a filozof P˘thagorás ze Samu zastával názor, Ïe cel˘ nበrozmanit˘, mnohotvárn˘ a pestr˘ svût vlastnû není nic jiného neÏ matematika. „âíslo je podstatou v‰ech vûcí“ – tak zní slavn˘ v˘rok pfiipisovan˘ právû jemu. K tomuto – na svou dobu skuteãnû revoluãnímu – závûru do‰el pozorováním hvûzd a pomûrn˘ch vztahÛ v hudbû. Pfii experimentech s hudebním nástrojem o jediné strunû (monochord) P˘thagorás zjistil, Ïe intervalÛm oktávy, kvinty a kvarty odpovídají ãíselné pomûry 2:1, 3:2 a 4:3. JestliÏe ãísla urãují vesmír i hudbu, uvaÏoval fieck˘ filozof, pak lze pfiedpokládat, Ïe definují také v‰echno ostatní. Podle P˘thagora urãuje ãíslo proporce, a tím i krásu. Ve‰keré vûci existují proto, Ïe v nich je obsaÏen fiád. A tento fiád se dá vyjádfiit matematick˘mi vzorci. Pomocí ãísel mÛÏeme stanovit napfiíklad estetické principy v architektufie, sochafiství i poezii, a pak je odpovídajícím zpÛsobem uplatnit. P˘thagorás se narodil na ostrovû Samos. KdyÏ mu bylo dvacet let, touha po vûdûní ho pfiivedla do Milétu, k filozofÛm Thaletovi a Anaximandrovi. Odtud se P˘thagorás vypravil do Egypta, aby si osvojil hlub‰í znalosti astronomie, matematiky a geometrie. Po návratu na rodn˘ ostrov byl brzy obvinûn z ‰ífiení nebezpeãn˘ch my‰lenek. Radûji tedy pfiesídlil do Itálie, kde v Krotonu (na v˘chodním pobfieÏí Kalábrie) zaloÏil vlastní filozofickou ‰kolu. Jeho pfiívrÏenci, naz˘vaní pythagorejci, se Ïivili pfieváÏnû medem, zeleninou a chlebem (z prosa a jeãmene); odmítali 21


e-filozof.qxd

12.11.2012

10.56

Stránka 22

jíst maso, jelikoÏ vûfiili, Ïe i zvífiata mají du‰i, a kromû toho také vûfiili v pfievtûlování du‰í. P˘thagorás pr˘ dokonce platil rybáfiÛm za to, kdyÏ své úlovky znovu vypustili do mofie. I vÛãi rostlinám cítil posvátnou úctu. Známá matematická vûta, která nese jeho jméno, totiÏ Ïe souãet obsahÛ ãtvercÛ nad odvûsnami pravoúhlého trojúhelníku se rovná obsahu ãtverce nad jeho pfieponou (a2 + b2 = c2), byla známa uÏ dfiív, P˘thagorás v‰ak byl první, komu se podafiilo ji dokázat. P˘thagorás matematiku nechápal pouze jako vûdu; byl pfiesvûdãen˘, Ïe jí jsou vlastní i terapeutické aspekty. Vidûl v ní také dÛkaz toho, Ïe svût lze zkoumat a pochopit ãist˘m rozumem. âísla nám umoÏÀují nahlédnout do fií‰e bohÛ, do svûta, jehoÏ je ten nበpouze nedokonalou kopií. âist˘, boÏsk˘ svût ãísel je na‰emu disharmonickému svûtu nadfiazen˘, protoÏe je v nûm v‰e symetrické a jasné, zatímco nበsvût je pln˘ náhod, nerovností, rohÛ a hran. Kdo se zab˘vá matematikou, oãisÈuje tím svou du‰i, která jinak vede – uvûznûná v tûle – dost pochmurnou existenci. Pythagorejská ‰kola mûla charakter jakési tajné sekty, která se fiídila dost zvlá‰tními pravidly. Její Ïáci nesmûli jíst fazole, mûli zakázáno lámat chléb, zapovûzeno bylo napfiíklad i jen se dotknout bílého kohouta. Îili v majetkovém spoleãenství a kaÏd˘ veãer si museli poloÏit tfii otázky: 1. Co ‰patného jsem udûlal? 2. Co dobrého jsem vykonal? 3. Co jsem opominul uãinit? Tímto zpÛsobem si chtûli pythagorejci cviãit pamûÈ, protoÏe vûfiili na pfievtûlování du‰í a doufali, Ïe tréninkem pamûti mohou proniknout aÏ ke vzpomínkám z minul˘ch ÏivotÛ. P˘thagorás pfiedná‰el (nebo kázal) ukryt˘ za oponou, neboÈ obyãejn˘m ÏákÛm nebylo povoleno spatfiit mistra na vlastní oãi. Teprve po pûti letech mlãenlivého naslouchání jim byla tato milost prokázána. Vzhledem ke v‰em tûmto zvlá‰tním praktikám není divu, Ïe si P˘thagorás udûlal hodnû nepfiátel. V‰e nakonec vyvrcholilo tím, Ïe jeho odpÛrci zapálili dÛm, v nûmÏ bydlel, a jeho 22


e-filozof.qxd

12.11.2012

10.56

Stránka 23

‰kolu zlikvidovali. Samotného filozofa sice u‰etfiili, neví se v‰ak, jak dlouho po zániku své ‰koly je‰tû Ïil. Zprávy o tom, jakého vûku se vlastnû doÏil, se znaãnû rozcházejí, nûktefií autofii uvádûjí 70 let, jiní aÏ 150. V souvislosti s vesmírem hovofií P˘thagorás nejen o univerzální harmonii ãísel, ale také o melodii svûtov˘ch sfér, které v‰ak dokáÏe naslouchat – kromû nûj – jen velmi mal˘ poãet lidí. Je moÏné, Ïe pfiedstava hudby sfér pochází z náboÏenského hnutí orfikÛ. Podle starofieck˘ch legend dokázal Orfeus okouzlit sv˘mi písnûmi pfiírodu a hovofiit se zvífiaty. To pr˘ P˘thagora inspirovalo k my‰lence hudby sfér. Tvrzení, Ïe k nám z vesmíru proudí jakési tajuplné tóny, zní na první poslech ponûkud mysticky. O to pfiekvapivûj‰í je skuteãnost, Ïe i jedna z teorií moderní fyziky, která za atomy tu‰í existenci takzvan˘ch strings (nepatrnû mal˘ch strun), pfiipou‰tí existenci jakési „kosmické ozvûny“. Také na Johanna Wolfganga von Goetha udûlala teorie hudby sfér velk˘ dojem, takÏe v prologu svého Fausta vkládá archandûlu Gabrielovi do úst tato slova: „Souzvuãnû s bratrsk˘mi svûty zní slunce dávnou hudbou sfér.“ (P¤EKLAD OTOKAR FISCHER)

Jak jiÏ fieãeno, podle P˘thagora se v ãíslech skr˘vá mnohem víc, neÏ je na první pohled patrné, mají napfiíklad i terapeutické schopnosti. Stfiíbrná destiãka s vyryt˘mi magick˘mi kvadráty mûla chránit pfied morovou nákazou. Zde je pfiíklad jednoho takového ãíselného ãtverce: 13 8 12 1

3 10 6 15

2 11 7 14 23

16 5 9 4


e-filozof.qxd

12.11.2012

10.56

Stránka 24

KdyÏ v tomto schématu seãteme ãísla kterékoli fiádku, sloupce nebo diagonály, vÏdy obdrÏíme jako sumu ãíslo 34. A stejn˘ souãet nám dají dokonce i ãísla vnitfiního ãtverce a v‰ech ãtyfi mal˘ch (rohov˘ch) kvadrátÛ. P˘thagorovou vírou v harmonii ãísel silnû otfiáslo zji‰tûní, Ïe diagonála ãtverce není celé ãíslo. Existence iracionálních ãísel byla pro jeho ‰kolu tûÏkou ranou, a pythagorejci o nich proto vefiejnû nemluvili. S jedním z ÏákÛ, Hippasem, kter˘ toto tajemství prozradil, jednali jako se zrádcem. Problematiãnost takovéhoto zpÛsobu my‰lení, kter˘ se jednostrannû orientuje na svût idejí a ãísel a opomíjí praktickou zku‰enost, ozfiejmí následující pfiíklad. P˘thagorás byl natolik pfiesvûdãen˘ o mimofiádném v˘znamu dekády, tedy ãísla deset, Ïe si vymyslel novou planetu, jen aby jeho planetární systém odpovídal desítce. Aby se nemusel vzdát dogmatu o harmonii nebesk˘ch sfér, operoval s nepravdiv˘m údajem ohlednû poãtu nebesk˘ch tûles. Také existenci du‰e odvozoval P˘thagorás od existence nehmotného svûta ãísel. ProtoÏe ãlovûk dokáÏe svût ãísel pochopit, musí v nûm b˘t nûco, co je – stejnû jako ãísla – nesmrtelné a vûãné. A to je právû du‰e. JiÏ jsme si uvedli, Ïe pythagorejci vûfiili ve stûhování du‰í, a P˘thagorás sám byl pfiesvûdãen˘, Ïe na tomto svûtû pob˘val uÏ nûkolikrát. Jednou se ujal zatoulaného psa s poznámkou, Ïe v nûm rozpoznává b˘valého ãlovûka. Tûlo oznaãoval za vûzení du‰e. Îivot se sice podobá jarmarku, fiíkával P˘thagorás, ale filozof by se jím nemûl dát pfiíli‰ ovlivÀovat. Jeho tezi o velkém svûtovém roku, po jehoÏ uplynutí se v‰e opakuje znovu (P˘thagorás sv˘m ÏákÛm údajnû fiíkal: „Jednoho dne tu budu znovu stát pfied vámi a uãit vás.“), pfievzali ve starovûku stoikové a v novûj‰í dobû Friedrich Nietzsche. Proslulosti se tû‰ila pythagorejská nauka o zdraví. Lékafi Alkmeón, jehoÏ P˘thagorás osobnû uãil, pr˘ rozpoznal jako 24


e-filozof.qxd

12.11.2012

10.56

Stránka 25

první, Ïe nositelem duchovních funkcí není srdce, jak se do té doby vûfiilo, n˘brÏ mozek. Kromû toho razil zásadu, Ïe pfiedpokladem zdraví je harmonie v tûle. NejdÛleÏitûj‰í sloÏkou jeho léãebn˘ch metod byly diety, jimiÏ u sv˘ch pacientÛ usiloval o vytvofiení harmonického pomûru nápojÛ, jídel a odpoãinku, a léãebná terapeutická síla hudby. P˘thagorÛv vliv na v˘voj západní filozofie a kultury byl nedozírn˘. Platón dal nad bránu své slavné Akademie umístit nápis, Ïe kdo neovládá matematiku, nemÛÏe tam b˘t pfiijat. Dodnes je ve ‰kolách matematika jedním z nejdÛleÏitûj‰ích pfiedmûtÛ a také nejbûÏnûji pouÏívan˘m mûfiítkem duchovní zdatnosti ÏákÛ a ÏákyÀ. KdyÏ za úsvitu novovûku vybudovali Galileo Galilei a Isaac Newton s pomocí ãísel solidní základy fyziky, vítûzné taÏení matematicky vûdeckého obrazu svûta uÏ nemohl nikdo zastavit. Dnes se ve v‰ech oborech standardnû vyuÏívají statistiky a diagramy, takÏe pojmy „vûdeckost“ a „vyjádfiitelnost ãísly“ se staly prakticky synonymy. P˘thagorás v‰ak nepouÏíval matematiku k tomu, aby házel v‰echny jevy do jednoho pytle a porovnával nesrovnatelné; sledoval diametrálnû odli‰n˘ cíl, pomocí matematiky chtûl pfiijít na stopu tajuplné svûtové du‰i a najít metodu k oãistû lidsk˘ch du‰í. Je‰tû krátce pfied svou smrtí kladl ÏákÛm na srdce, aby se co nejãastûji vûnovali hfie na monochord.

25


e-filozof.qxd

12.11.2012

10.56

Stránka 26

3. „…aÈ zku‰en˘ zvyk tû nenutí, abys tou cestou fiídil osleplé oãi a zalehlé u‰i a jazyk! Nikoli, ty jen rozumem rozsuì to zkoumání sporné…“ PARMENIDÉS, KOLEM 540–470 P¤. N. L.

V‰ichni ten smyslov˘ klam známe. Sedíme ve vlaku a máme pocit, Ïe se na‰e souprava rozjíÏdí, ve skuteãnosti v‰ak stojíme – do pohybu se daly pouze vagony na protûj‰í koleji. To, Ïe se obãas staneme obûtí podobného klamu, je obecnû známou a akceptovanou skuteãností. Ale fieck˘ filozof Parmenidés za‰el pfii formulaci své základní teze mnohem dál. Podle nûj jsou v‰echny zmûny a kaÏd˘ pohyb jen iluzorní. K Ïádn˘m zmûnám nedochází, v‰e na svûtû, co opravdu existuje, je nepomíjející. Pohyb v ãasu a prostoru oznaãil Parmenidés za pouhé zdání. Vesmír povaÏoval za jedinou obrovitou, nehybnou a nedûlitelnou kouli. Mnohost, zmûny a pohyb nejsou v jeho pojetí niãím jin˘m neÏ omylem a klamem. KdyÏ tedy jde o hledání pravdy, tvrdil tento filozof, nesmíme vûfiit sv˘m oãím ani se spoléhat na smyslové vjemy. Mezi tím, jak se nám svût jeví, a tím, jak˘ skuteãnû je, zeje hluboká propast. Parmenidés byl vÛbec první myslitel, jenÏ postuloval otázku bytí, které chápal jako jednotné a statické. Za bytostnou podstatu vûcí povaÏoval v‰echno, co má trval˘ charakter a není pouze pfiechodn˘m jevem. Toto pfietrvávající bytí proto musí b˘t striktnû odli‰ováno od toho, co povaÏují lidé v urãité epo‰e nebo v daném okamÏiku za pravdivé. Kdo se chce fiídit pravdou bytí, nesmí brát ohled na promûny svého bezprostfiedního okolí, jeho ve‰ker˘ zájem musí patfiit vûãnému 26


e-filozof.qxd

12.11.2012

10.56

Stránka 27

a pfietrvávajícímu. Je v‰ak jen málo tûch, kdo dokáÏí „mimo obvyklé cesty lidí“ jasnû rozli‰ovat mezi zdáním a bytím a pfiem˘‰lením dosáhnout moudrosti. Pozdûji argumentoval stejn˘m zpÛsobem i Platón ve svém slavném podobenství o jeskyni. Také podle tohoto filozofa je zku‰enost zprostfiedkovaná smysly pouhou iluzí a za dÛleÏitou povaÏoval jen vûãnou a nemûnnou fií‰i idejí. Ve zmínûném podobenství sedí lidé v jeskyni, jsou v‰ak spoutaní tak, Ïe se mohou dívat jen na stûnu jeskynû pfied sebou. Ale to, co vidí, jsou pouhé stíny, které na stûnu vrhá oheÀ hofiící za jejich zády. Spoutaní lidé povaÏují tyto pohyblivé klamné obrázky (fiecky eidola) za realitu a pravdu dokáÏe poznat pouze ten, kdo se vymaní z okovÛ. Dnes nám Parmenidovo a Platónovo uãení mÛÏe pfiipadat témûfi jako pfiedjímající naráÏka na iluzi reality, kterou nás zásobují moderní média. Parmenidés se narodil kolem roku 540 pfi. n. l. (podle jin˘ch zdrojÛ kolem roku 515 pfi. n. l., pozn. pfiekl.) v jihoitalské Eleji. O jeho Ïivotû je známo pouze tolik, Ïe mûl b˘t váÏen˘m obãanem mûsta a k jeho ÏákÛm patfiili Zenón a Empedoklés. Údajnû napsal pouze jedno dílo, nauãnou báseÀ, kterou nazval Peri physeos (O pfiírodû); z ní také pochází nበcitát v záhlaví této kapitoly. Parmenidovo dílo se dochovalo jen ve fragmentech o rozsahu asi 150 fiádkÛ, které nicménû pfiedstavují tfietinu aÏ polovinu básnû. Ve fragmentu, z nûhoÏ pochází nበcitát, Parmenidés tvrdí, Ïe jeho nauku mu vnukla sama bohynû spravedlnosti Díké. Peri physeos se skládá ze dvou hlavních ãástí; první pojednává o pravdû (odvozené z fieckého aletheia, odhalené) a druhá o pouhém mínûní nebo klamu (odvozeném z fieckého doxa). NejdÛleÏitûj‰í pouãka, kterou bohynû kladla filozofovi na srdce, znûla: fiiì se v˘hradnû rozumem, nikdy sv˘mi smysly, „…aÈ zku‰en˘ zvyk tû nenutí, abys tou cestou fiídil osleplé oãi a zalehlé u‰i a jazyk! Nikoli, ty jen rozumem rozsuì to zkoumání sporné…“ 27


0034925