e-filozof.qxd
12.11.2012
10.56
Stránka 17
1. „A z ãeho vûci vznikají, do toho téÏ zanikají podle nutnosti, neboÈ si za své bezpráví navzájem platí pokutu a trest podle urãení ãasu.“ ANAXIMANDROS, 610–546 P¤. N. L.
Tento fragment filozofa Anaximandra – naz˘van˘ téÏ zákon svûta – je vlastním poãátkem filozofování. (U tohoto a dal‰ích pfiedsokratovsk˘ch myslitelÛ cituji podle klasického pfiekladu K. Svobody; pozn. pfiekl.) Vyjadfiuje vûãné vznikání a zanikání vûcí, coÏ mÛÏe b˘t varováním nebo také útûchou. V‰e, co pfiichází, jednou pomine, dobro stejnû jako zlo, mládí stejnû jako utrpení. Ve svûtû jako celku existuje vy‰‰í spravedlnost, která zpÛsobí, Ïe vrazi budou potrestáni a totalitní reÏimy padnou. Kultury, národy a svûtové fií‰e zaÏívají údobí rozkvûtu a zániku, kolobûh viny a trestu se opakuje stále nanovo. Po období bojÛ pfiichází nezbytnû ãas klidu, po hospodáfiské krizi následuje dfiíve nebo pozdûji ekonomické oÏivení. Anaximandros pfienesl etické normy jako „spravedlnost“ nebo „vina“ do pfiírodních jevÛ. Vidíme, Ïe horko a sucho letních mûsícÛ se stfiídá s chladem a de‰ti mûsícÛ zimních. KdyÏ sucho pfiíli‰ pfieváÏí, vznikne tím „nespravedlnost“, která pfiímo volá po nápravû a vyÏádá si odpovídající reakci, aby bylo znovu dosaÏeno rovnováhy. Hlavními protipóly, které mezi sebou podle Anaximandrov˘ch pfiedstav neustále „bojují“, jsou horko a chlad neboli oheÀ a vzduch. O Anaximandrovi toho víme velmi málo, vlastnû jen to, Ïe byl Ïák a snad i pfiíbuzn˘ Thaleta z Milétu, jenÏ je povaÏován za vlastního zakladatele filozofie. Anaximandros hledal stejnû 17