1/
Hrad byl pevn˘ a zvysoka shlíÏel do kraje. Mnoho schodÛ stoupalo z ba‰ty do podsebití veliké ãtverhranné vûÏe. Na její ‰pici sedávali dravci a mraky se odtud daly maãkat v rukách. Kyprá a utû‰ená zemû brázdûná stuÏkami modr˘ch potokÛ a zãefiená chlumy a skalami se ve vlnách rozbíhala do v‰ech stran. NejblíÏe bylo mûsto Jiãín, nejdále zajisté království nebeské, av‰ak zdej‰í lid byl pfiiãinliv˘, zatvrzele ryl v zemi a bál se Boha. Okna hradního paláce hledûla k pÛlnoci a na poledne. Dalo se z nich pozorovat hejno kavek krouÏících okolo kamenn˘ch zdí, vysoko, nízko, odnikud nikam. âas se sypal jako písek v hodinách vzácné práce, které si pan Trãka pfiivezl z Norimberka. O polednách, kdy je slunce nejv˘‰e, posedali ptáci na zubatá cimbufií, strohé stíny proÈaly koãiãí hlavy v hlubinách nádvofií, psi v kotcích za druhou branou polehali do trávy, okolo chlupat˘ch lebek bzuãely mouchy a kdesi vysoko na modré obloze tancoval skfiivan. Panovalo nehybné ticho. Bzukot much uspával. Mraky na nebi se daly spoãítat na prstech a netfieba v‰ech deseti. Bouchly dvefie. Jeden pták z hejna popla‰enû vzlétl, stín rychlej‰í neÏ on propleskal nádvofiím a zase zavládlo ticho. Vtom se ozval ‰ourav˘ krok. Po pavláãce buchhalterie se loudal tlusÈouãk˘ purkrabí Martin Zbynûk z Leto‰ic, kabátec rozepnut˘ aÏ na prsa, ãelo zvlhlé potem. Hlasitû oddechoval a v chladném stínu slastnû otevíral oãi dokofián. Vstoupil do purkrabství, pleskl po hlavû písafie Tobiá‰e, 9