Page 1

1/

Hrad byl pevn˘ a zvysoka shlíÏel do kraje. Mnoho schodÛ stoupalo z ba‰ty do podsebití veliké ãtverhranné vûÏe. Na její ‰pici sedávali dravci a mraky se odtud daly maãkat v rukách. Kyprá a utû‰ená zemû brázdûná stuÏkami modr˘ch potokÛ a zãefiená chlumy a skalami se ve vlnách rozbíhala do v‰ech stran. NejblíÏe bylo mûsto Jiãín, nejdále zajisté království nebeské, av‰ak zdej‰í lid byl pfiiãinliv˘, zatvrzele ryl v zemi a bál se Boha. Okna hradního paláce hledûla k pÛlnoci a na poledne. Dalo se z nich pozorovat hejno kavek krouÏících okolo kamenn˘ch zdí, vysoko, nízko, odnikud nikam. âas se sypal jako písek v hodinách vzácné práce, které si pan Trãka pfiivezl z Norimberka. O polednách, kdy je slunce nejv˘‰e, posedali ptáci na zubatá cimbufií, strohé stíny proÈaly koãiãí hlavy v hlubinách nádvofií, psi v kotcích za druhou branou polehali do trávy, okolo chlupat˘ch lebek bzuãely mouchy a kdesi vysoko na modré obloze tancoval skfiivan. Panovalo nehybné ticho. Bzukot much uspával. Mraky na nebi se daly spoãítat na prstech a netfieba v‰ech deseti. Bouchly dvefie. Jeden pták z hejna popla‰enû vzlétl, stín rychlej‰í neÏ on propleskal nádvofiím a zase zavládlo ticho. Vtom se ozval ‰ourav˘ krok. Po pavláãce buchhalterie se loudal tlusÈouãk˘ purkrabí Martin Zbynûk z Leto‰ic, kabátec rozepnut˘ aÏ na prsa, ãelo zvlhlé potem. Hlasitû oddechoval a v chladném stínu slastnû otevíral oãi dokofián. Vstoupil do purkrabství, pleskl po hlavû písafie Tobiá‰e, 9


kter˘ se vyhfiíval v sesli a pfiitom usnul, pro‰el kanceláfií, kde v sluneãních kuÏelech tanãil prach z listin, po malém schodi‰ti sebûhl aÏ do prÛjezdu, zamkl za sebou Ïelezná dvífika, odfoukl zbyteãn˘ vzduch, setfiel ãelo, dopjal kabátec a vykroãil. Plesk, plesk, bûdoval vytfiesen˘ tefiich. Pan Zbynûk pro‰el je‰tû jedním nádvofiím, dvûma branami a dlouh˘m prÛjezdem a ocitl se pfied hradem. V dálce se v horkém vzduchu rozpíjel tmav˘ obrys mûsta Jiãína. Na stráních kvetly hvozdíky a hefimánek. Purkrabí odboãil z kamenité cesty a vydal se po travnaté pû‰ince k lesíku, kter˘ z jedné strany obtáãel úpatí kopce, na nûmÏ byl postaven hrad. V onom lesíku, náhlém a bohatém jako v‰echny lesy tu v kraji, se skr˘valo malé jezírko. Právû tam purkrabí mífiil. Jakmile byl na rovinû a nebe zahalily vûtve, zti‰il krok, ba poponá‰el bfiich, aby nepleskal. Kradl se cestiãkou jako pytlák, zatímco osud se vzná‰el vysoko nad stromy, podoben klouzavému dravci. Mlad˘ jezdec pobízel starého konû, av‰ak své síly nikdy spojit nemohli. Mûli jen spoleãn˘ smûr cesty. V horkém poledni putovali Ïírn˘m krajem k rozpitému obzoru. Toho dne zaãínaly Ïnû. Jezdec se zeptal ‰edivcÛ zakusujících se do lánÛ obilí, ãí jsou v‰echna ta zlatá pole s nadit˘mi klasy. Odpovûdûli mu, Ïe pana Viléma Trãky z Lípy. Spokojenû zamlaskal a pobídl konû k rychlej‰ímu klusu. Ptal se sedláka, kter˘ vezl dfiíví do lesa, ãí Ïe je ten hlubok˘ hvozd bez konce. Sedlák odpovûdûl, Ïe pana Viléma Trãky, jemuÏ patfií v‰echny lesy tu v kraji. Jezdec vzru‰enû nadsedl. Ptal se Ïensk˘ch s nÛ‰emi, ãí Ïe jsou v‰echny ty rybníky lesknoucí se jako stfiíbrné oãi a rozseté aÏ za obzor. Pravily, Ïe pana Viléma Trãky. Jezdec otfiel pot z ãela. V Údrnicích potkal koÀského handlífie ovû‰eného podkovami. Zeptal se ho, zda onen mohutn˘ hrad na obzoru, jehoÏ vûÏe se dot˘kají nebes, je Velí‰. Handlífi odpovûdûl, Ïe ano, je 10


to Velí‰, jeden z mnoha hradÛ, zámkÛ a tvrzí patfiících urozenému pánu Vilému Trãkovi. A hned se zajímal, ãí Ïe je ten kÛÀ, na kterém mlad˘ pán jede. „MÛj,“ odvûtil jezdec a tro‰ku znachovûl. „Tak ho tolik netrapte, chcete-li dojet k cíli své cesty,“ radil handlífi. Mladík se obrátil a chvíli pozoroval Velí‰. BlíÏil se k cíli své cesty. V lesním jezírku pod Velí‰í plavaly bílé labutû. KdyÏ vystoupily na bfieh, promûnily se v mladé dívky, klekly do trávy a rozãesávaly si dlouhé vlasy. Kapky vody na kÛÏi se leskly jako drahokamy. Nebe se zrcadlilo na pomalu se uklidÀující hladinû jezírka, dívãí kÛÏe zase v oãích purkrabího, schovaného na protûj‰ím bfiehu. Smích utichl, drahokamy se rozprchly a zmizely. První z dívek vzala do ruky halenu a oblékla si ji na je‰tû mokré tûlo. Purkrabí pustil vûtévku a lezl pryã. Blum, blum, bûdoval tefiich. To je pro dne‰ek v‰e. V noci, pfii tlusté manÏelici, lze jiÏ jen snít. JenÏe purkrabí nemûl sny rád. Zaãínaly krásnû, obzory se rozevfiely a slunce roztfipytilo vody. Pak v‰ak do hebké trávy vtrhly slepice a jejich kvokání pana Martina ZbyÀka z Leto‰ic probouzelo. Noci byly prázdné a svítání mrzutá. BlaÏené léto toho roku se ale usmálo i na pana purkrabího. Byl za to vdûãen Bohu a dûkoval mu dnes a dennû. To proto, Ïe zraky pana Trãky hledûly jinam a Martin Zbynûk z Leto‰ic mûl na Velí‰i klid. I ãas. ZÛstával v‰ak opatrn˘. Polehouãku vykroãil z lesíka. Nikde nikdo. Pomalu supûl vzhÛru do pra‰ného kopce. V první bránû si otfiel zpocené ãelo. Pacholek na stráÏi spal, stoãen v nejhlub‰ím stínu. Purkrabí mu vzal halapartnu a ‰Èouchl ho s ní jemnû do bfiicha. Knecht vytfie‰til oãi, rychl˘m pohybem se zvedl a najednou stál opût na stráÏi. Na dolním nádvofií se zufiivû roz‰tûkali psi. To si jistû drz˘ indiánsk˘ kot pfievzácného chovu vykraãoval kolem kotcÛ a dráÏdil 11


smeãku k nepfiíãetnosti. Vybûhl ãeledín s bradavicí na nose. Utíkalo dûvãe, jeÏ se jednoho dne rozvine do krásy. Spoleãnû zahnali indiánského kota pryã od kotcÛ. Psi umlkali. Z dálky jako by sem doléhal hlas zvonÛ, to v‰ak jen slunce plnou silou udefiilo do Ïírného kraje. Purkrabí se osvûÏil stínem v horním prÛjezdu, vytáhl klíã a otevfiel malá dvífika. Zhluboka se nadechl a jal se stoupat k purkrabství. V kanceláfii tanãil prach v kuÏelech sluneãního svûtla a písafi Tobiበtvrdû spal. Purkrabí ho nechal snít. Na pavláãce stála tlustá paní Engelburga z Leto‰ic. „Kde jsi byl, Martine ZbyÀku?“ ptala se. „Eh… tu i tam,“ povzdechl purkrabí. „Tam jsem tû hledala a tu jsi nebyl!“ opáãila manÏelice. Purkrabí si otíral pot. (KéÏ bych byl mouchou! Zabzuãel bych a pryã!) „Prober se,“ hartusila paní. „Pil jsi snad?“ Purkrabí zamlaskal. „Obilí praská v ruce. Nejvy‰‰í na nebesích by mohl ve své nezmûrné laskavosti seslat jemn˘ de‰tík,“ fiekl. Zasmál se. „BlaÏené léto! V‰ude mír a klid. Úroda bude dobrá. âertovské plémû by muselo zasáhnout, aby se vûci pfievrátily.“ „Nerouhej se, Martine ZbyÀku,“ vylekanû ho kárala tlustá paní. „Pfiijel nûjak˘ posel. Od pana Trãky.“ Purkrabí se zasmu‰il. BlaÏené léto! Proã má b˘t rozbíjeno to libé ticho a pfiíjemn˘ klid? Dost na tom, Ïe po vybuchujícím západu slunce pfiijde noc plná ‰ramotÛ a cvrãkÛ. Proã BÛh neu‰tûdfií purkrabské manÏelici trest vûãného mlãení, proã nezamkne nebesk˘m klíãem její bfiitk˘ jazyk, tak jako kaÏdého veãera uvûzní poslední paprsky slunce za obzor a vypustí z fietûzÛ v˘ãitky a hrÛzné sny? Proã pan Trãka nezapomíná a posílá na Velí‰ psaní? V prosvûtlené komnatû stál spor˘, zaprá‰en˘ mladík. Uklonil se pfiicházejícímu purkrabímu a podal mu zapeãetûn˘ list. 12


Martin Zbynûk jej znepokojenû pfievracel v prstech. Ach ano, dobfie známá peãeÈ pana Trãky. MÛj mil˘ pane, pane purkrabí z Leto‰ic, Mlad˘ muÏ, kter˘ toto psaní pfiinese, je z dobrého rodu, erbovní mû‰Èan kolínsk˘ Jakub Krãín z Jelãan. Jeho dûd, otec i str˘c jsou oddan˘mi stoupenci mého ‰vagra, pana Karla ze Îerotína, jenÏ mi tohoto mladíka doporuãil. Posílám ti jej k ruce, vyzná pr˘ se trochu ve vodním díle, na praÏské univerzí se uãil matematice u mistrÛ ·úda a Gelasta. Na mém velí‰ském zboÏí jej uãiÀ správcem nad lukami, lesy a vodami. Má bystrou hlavu a jednou si dobfie povede v úfiednickém cechu. Dáno na Opoãnû v úter˘ po svatém Jakubu léta Pánû 1558. Vilém Trãka z Lípy hejtman kraje hradeckého. Purkrabí s povzdechem odloÏil list a pohlédl na mladíka s neskr˘van˘m odporem. „Tak,“ fiekl. „I u mistra ·úda jste se uãil? U dvorského astronoma?“ „Ano, pane purkrabí,“ uklonil se Jakub Krãín. „Mistr je jiÏ na nebesích, dej BÛh pokoj jeho velké du‰i. Koupil jsem si jeho poslední kalendáfi. Pí‰e v nûm, Ïe na âechy pfiijdou Ïáby, které tuto zemi zadusí.“ Sehnul se a zahrabal v tlumoku. Na stÛl dopadla kniha. Purkrabí ji ‰títivû odstrãil. „Sdûlil vám urozen˘ pan Trãka, co byste tu na Velí‰i mûl dûlat?“ zeptal se pátravû, hledû na své prsty, pod které by si nerad nechával hledût. „¤ekli mi, Ïe tu na Velí‰i budu jednou purkrabím!“ pravil py‰nû Krãín. Purkrabí zafunûl. „Jednou! Jednou snad.“ Popo‰el k oknu a dotkl se sklíãek zapu‰tûn˘ch do olova. Prsty zezelenaly. Klika skfiípla. Vefiej zavrzala a okno se otevfielo. Za ním nekoneãné nebe. Hejno ka13


vek krouÏilo okolo vûÏe, v˘‰ a níÏ, odnikud nikam. Zabzuãela moucha, narazila do skla a zaklela. Purkrabí se odvrátil od okna. Zpocen˘ zátylek svítil. Purkrabí si ‰pinav˘m kapesníkem otíral pot z ãela. „Byl tu jeden studios, co se vyuãil na praÏské akademii. Hnali jsme ho odtud biãem. Pytlaãil. Mlsná huba. Navykl si v Mûstech praÏsk˘ch na dobré bydlo.“ „V akademick˘ch kolejích?“ u‰klíbl se Krãín pochybovaãnû. Purkrabí o univerzitních kolejích nevûdûl nic. Znovu zafunûl. „Pytlaãil,“ opakoval. „Vy budete pytláky honit. Velí‰ je velké panství. Je tu mnoho lesÛ a dobré rybníky. Zvûfie i ryb se nedopoãítá‰.“ „PytlákÛ rovnûÏ?“ zajímal se mladík. Byl by se nejradûji smál. „Chycené pfiíkladnû trestáme!“ pfiísnû prohlásil Martin Zbynûk. „Îel, ta hojnost zvûfie a ryb láká i poslu‰né a bohabojné poddané… Va‰í starostí bude zamezit ‰kodám. V Jiãínû hodláme pfiestavovat vodovod. Pfiipravil jsem jiÏ rejsy a návrhy. Zatím se v‰ak rozhlédnûte po panství, zaãínají Ïnû, úroda bude dobrá. V kanceláfii si nechte ukázat listiny. Uãte se, dívejte se… A nyní…“ „Jaké bude mé sluÏné, kde budu bydlet a kde jíst?“ zeptal se Krãín. Purkrabí dosedl do veliké sesle. „Jdûte!“ zafunûl. Na dolním dvofie se znovu zufiivû roz‰tûkali psi v kotcích. Drz˘ indiánsk˘ kot vzácného chovu se pfied nimi natfiásal, dráÏdû je k nepfiíãetnosti. Jakub Krãín z Jelãan ve‰el do kanceláfie purkrabství a bouchl za sebou dvefimi. Písafii Tobiበa âervenka zvedli hlavy. „Má komora je vlhká díra, svûtlo do ní vstupuje jen po 14


úpûnliv˘ch prosbách a loÏe bylo je‰tû ráno rejdi‰tûm my‰í!“ stûÏoval si mladík. Písafii se tváfiili neteãnû, byli v‰ak spokojeni. Bfiemena nám Svrchovan˘ naloÏil rozliãná. S tím je tfieba se smífiit. „Kde je pan purkrabí?“ zeptal se Krãín. Písafii svornû zavrtûli hlavou. Radovali se, Ïe nemohou odpovûdût, neboÈ nevûdûli. Krãín hledûl z jednoho na druhého. „Zdá se, Ïe tu nejsem vítán!“ „Raãte si prohlédnout listiny. Je to pfiání pana purkrabího,“ pravil Tobiበa poloÏil na stÛl stoh lejster. „Jaké listiny to jsou a co s nimi mám dûlat?“ zajímal se Krãín. „Listiny k vyfiízení,“ vysvûtlil Tobiá‰. „To jste s jejich vyfiízením ãekali na mne?“ zvolal mladík a prohlíÏel lejstra. „Sami jste to mohli uÏ dávno udûlat! Dloubete se tu v nose, ale s tím bude konec! Úãty ze své práce mi sloÏíte, a já jsem poãtáfi dobr˘, v‰echno vám spoãítám i s úroky, to mûjte na pamûti! I tu komoru na spaní, mÛj loÏument…“ „Jestli jste ji dostal, pak není k mání lep‰í,“ pronesl medovû âervenka. „Dobrá, ukaÏ mi tu svou, písafii, zda tam my‰i také pofiádají taneãky jako v té mé! Mûnil bys se mnou?“ „Nemohu s vámi mûnit, i kdybych chtûl, pane Krãíne,“ usmíval se âervenka. „Nebydlím tu na hradû, mám v Jiãínû dÛm.“ Usmíval se i Tobiá‰. Krãín spolkl hnûv a radûji se zahledûl do listin. âetl. „Nûjakému zemanovi na Stfievaãi máme zapÛjãit psí smeãku jen proto, Ïe tomu pánovi li‰ka v noci tropí ‰kodu v kurnících? Kdo to je, ten Jan Straník Kopidlansk˘ z Kopidlna?“ „Dobr˘ pfiítel urozeného pana Trãky!“ vysvûtlil Tobiá‰. „Má tedy dostat, oã Ïádá?“ znejistûl Krãín. „Pan purkrabí vám tyto listiny dal k nahlédnutí, abyste je 15


vyfiídil,“ fiekl Tobiá‰. „Jak se máte rozhodnout v jednotlivostech, to nám ov‰em nefiekl.“ „Chcete zkou‰et mou trpûlivost?“ „Pan purkrabí si chce patrnû vyzkou‰et va‰e schopnosti,“ mûkce namítl âervenka. „Je tu Ïádost pana Straníka, pfiítele urozeného pana Trãky, abychom mu pÛjãili psí smeãku. B˘vá zvykem, zvlá‰tû pak mezi pfiáteli, Ïe si v takov˘chto vûcech vypomáhají. A pan Trãka je ke sv˘m pfiátelÛm obzvlá‰tû laskav˘.“ „A ‰tûdr˘,“ dodával Tobiá‰. „Vy to pfiece víte nejlépe, pane Krãíne!“ pokraãoval âervenka. „Nevím,“ pfiiznal mladík. „Nikdy jsem s panem Trãkou nemluvil. Doporuãujícím listem mû ve své neobyãejné laskavosti ráãil vybavit urozen˘ pan Karel ze Îerotína. Na Opoãnû mne pfiijal jen pan regent Dobe‰…“ Vztekl˘ kohoutek zkrotl. Vidûl, Ïe bez spojenectví s písafii se neobejde. A oni to zkrotnutí pochopili jako své malé vítûzství. Usmívali se. „Jak mám tedy v této vûci rozhodnout?“ ptal se mladík a v jeho hlase zaznûl prosebn˘ tón. „Kdyby tu byl pan Trãka, jistû by Straníkovi vy‰el vstfiíc,“ fiekl âervenka. „Myslivci by stejnû mûli smeãku trochu provûtrat,“ dodal Tobiá‰. Podívali se na sebe a obdafiili se tím nejpfiíjemnûj‰ím úsmûvem. Krãín se podrbal na velikém nose. „Inu, naã odkládat, co lze uãinit ihned,“ povûdûl a ‰el. Písafii se slastnû protáhli na sv˘ch seslích. Zaposlouchali se do ticha. BlaÏené léto! Pfiíjemn˘ ãas. A pak do hradních zdí udefiil stra‰liv˘ ‰tûkot. Hejno ptákÛ vzlétlo nad zubaté cimbufií, vzduch naplnily hlasy a nade v‰ím se nesl jekot. Písafii vy‰li na pavláãku. Ta se zatfiásla, kdyÏ na ni vstoupila tlustá paní Engelburga. 16


„Co se to dûje?“ zvolala hlasem pfiehlu‰ujícím ‰tûkot i kfiik. Písafii krãili rameny. Dole po nádvofií kráãel Krãín. Jak byl maliãk˘! „No tak, co se to tu dûje?“ volala znovu purkrabská manÏelice. Krãín stoupal po schodi‰ti vzhÛru a za ním samotn˘ pan purkrabí, kfiepce hopsající po jednotliv˘ch stupních. „Co jste to uãinil?“ kfiiãel, cel˘ zrudl˘ námahou a hnûvem. „Co jste to jen uãinil?“ „Tak co se to dûje?“ ptala se potfietí paní Engelburga. Písafii se tváfiili, jako by niãemu nerozumûli. „O své vÛli pfiikázal myslivcÛm vypustit psy z kotcÛ!“ volal purkrabí a lapal po dechu. „Psi se okamÏitû vrhli na indiánského kota a… a…“ Martin Zbynûk otevíral do‰iroka ústa, asi tak jako psi, kdyÏ onoho vzácného ptáka trhali. Písafii vrtûli nechápavû hlavou. Krãín vztekle vybuchl: „Jak jsem mohl tu‰it, co se stane? Poslechl jsem rady tu tûch potmû‰ilcÛ,“ ukazoval na âervenku a Tobiá‰e. „Kázal jsem myslivcÛm vypustit psy z kotcÛ a…“ „ …ale proã jste kázal myslivcÛm, aby pustili psy z kotcÛ?“ „Aby je odvedli k panu Straníkovi na Stfievaã!“ „CoÏe?“ Pan purkrabí se málem zfiítil z pavláãky. Krãín pohlédl na písafie, ale ti spûchali do kanceláfie. Patrnû mûli mnoho práce. „Pan Straník napsal list…“ „Znám ten list!“ zoufale zvolal purkrabí. „Jak vás jen mohlo napadnout rozhodovat o nûãem takovém bez souhlasu urozeného pana Trãky?“ „Tak mi to poradili písafii! A vy jste tu nebyl, abych se vás zeptal!“ „Vûru, kdes byl, Martine ZbyÀku?“ ozvala se paní Engelburga. „Eh… Tu… i tam…,“ tfiel si Martin Zbynûk ãelo kapesníkem. 17


„Tu jsi nebyl a tam tû nebylo tfieba!“ hlaholil rozhofiãen˘ hlas. Písafii poslouchali za dvefimi a spokojenû se usmívali. Metla archandûlova nad námi nade v‰emi. Metla zlostné paní pro hfibet purkrabsk˘, karabáã Martina ZbyÀka zase na toho drzého chlapíka, kter˘ umí tak dobfie poãítat, aÏ se pfiepoãítal, hned jak si dal dohromady jedna a jedna… Slunce se sklánûlo k obzoru. Hejno kavek pomalu dokrouÏilo a usedlo na vysokou vûÏ velí‰ského hradu. K Jiãínu se odtud dala natáhnout ruka. Dobfie byl vidût pás hradeb, tfipytivá oka rybníkÛ, r˘hy mûstsk˘ch ulic i koufi z komínÛ, stoupající k modr˘m nebesÛm. Obzor za Jiãínem vûnãily tfii vrchy, Tábor, Bradlec a Kumburk. Za nimi se jiÏ ãernala temná hradba hor, jimÏ vládl Krakono‰, tajemná bytost vze‰lá z milostného spojení mladého dûvãete a mrtvého muÏe. Na horizontu bylo moÏno rozeznat vzdálené kopce – mohutn˘ Bezdûz, záhadn˘ Kozákov i bibr‰tejnsk˘ Je‰tûd, tenkrát je‰tû bez slu‰ivé ãepiãky. Za velmi jasn˘ch dní se z ochozu velké velí‰ské vûÏe dalo dohlédnout aÏ na vrch Petfiín ztrácející se v lehkém oparu, jakoby vy‰itém z nejjemnûj‰ího batistu. Pod ním se jeÏily vûÏe Mûst praÏsk˘ch. To v‰ak jen za nejjasnûj‰ích dnÛ, kdy ‰lo spoãítat i listí na stromech kolem Starého Místa a kdy bylo vidût, co má pan purkmistr v Jiãínû k obûdu. Písafi âervenka vy‰el na dolní nádvofií a poruãil pacholkovi z hradních stájí, aby mu vyvedl valacha Heroda, unaveného stafieãka, kter˘ svÛj Ïivot trávil vozením písafie z Jiãína na Velí‰ a z Velí‰e do Jiãína. Ze stáje se nesl KrãínÛv hlas. âervenka se zachmufiil a poodstoupil do stínu. „Ne‰etfiil jsi vodou, aÈ se to pfií‰tû nestane!“ zufiil nov˘ správce luk, lesÛ a vod na Velí‰ském panství. „Mám tû snad uãit, Ïe unavenému zvífieti dáváme pít málo? ProÏenu tû po nádvofií a pak poruãím, abys vypil cel˘ dÏber!“ 18

0034924  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you