Nejdřív mi jako řekla, že má dvě zprávy: dobrou a špatnou. Nakláněla se přes bar. Tak kterou chci dřív. Já řikám, že dobrou. A vona mi řekla, že ve městě nejspíš probíhá polsko-rusácká válka pod červenobílou vlajkou. Já řikám, vod koho že to ví, a vona, že to slyšela. Tak řikám, že teda tu špatnou. A vona si vyndala rtěnku a řekla mi, že Magda řiká, že je mezi náma konec. No, a pak mrkla na Barmana, že má přijít, kdyby něco. A tak sem se dověděl, že mě prej nechala. Teda jako Magda. I když nám spolu bylo dobře a společně sme zažili spoustu příjemnejch chvilek, hodně hezkejch slov padlo, vode mě stejně jako z ní. Vo tom žádná. Barman řiká, abych se na ni vysral. I když to neni tak jednoduchý. Když sem se dověděl, že je to holt takhle, nebo spíš, že už to tak neni, tak to nebylo tak, že by mi to teda votevřeně řekla do vočí, ale stalo se to právě úplně jinak, že mi to teda sdělila právě prostřednictvim Arlety. Myslim, že to vod ní bylo normálně sprostý, ubohý. A nebudu to skrejvat, i když to byla moje holka, vo který můžu říct, že se mezi náma vodehrálo hodně různejch věcí ať už dobrejch nebo zlejch. Tak to přece nemusela řikat prostřednictvim svý kámošky a navíc tim způsobem, že já se to dovim poslední. Všichni to věděj vod samýho začátku, poněvač to jako řekla i vostatním. Řekla, že já sem spíš horkokrevnej a že mě na tu věc museli připravit. Bojej se, že mi hrábne, protože to tak vždycky bejvalo. Řekla mi, abych šel na čerstvej vzduch. Dala mi ty svý sračkovitý cigára. A já zatim cejtim jenom smutek, víc než cokoli 5