NAD LEHKOU RANNÍ MLHOU se vypínaly střechy rodin-
ných domků, domů a vil v honosné čtvrti. Mlha milosrdně a shovívavě zakrývala nevábné barevné kontejnery a pozinkované popelnice, které byly vyvezeny před branky na chodník. Po vlhké vozovce právě projížděl popelářský vůz. Bylo něco po sedmé. Tam, kde děti vstávaly do školy, již bylo docela rušno, všude se svítilo. Z pootevřených oken se linula tu hlasitější, tu méně zvučnější hudba, která se snažila proniknout lehkým oparem, a narušit tak spánek posledních spáčů. Někteří majitelé na poslední chvíli vybíhali ke svým přetékajícím popelnicím a vyváželi je v obleku a kravatě na chodník. Pak si otřeli dlaně o kalhoty a nasedli do svých drahých aut. A tak se každé pondělí a čtvrtek sousedé letmo setkávali. Někteří právě teprve před chvílí vylezli z postele, jejich tváře byly patřičně otlačené od polštáře, a ti, co už vyjížděli do práce, mohli jen tiše závidět. A přestože byli ještě neupravení, byl na některé velmi hezký pohled. Popeláři se zájmem sledovali blonďatou krásku v krátké saténové bleděmodré košilce, jak před sebou znechuceně valí popelnici nevalného zápachu, z níž vykukovala špinavá plína Pampers. Zastavili těsně před ní, aby měli ten nejlepší pohled. Řidič zůstal v autě. Zapálil si cigaretu a vychutnával si těch pár minut. 5