Prolog
Zprvu noví majitelé předstírají, že se na podlahu v obývacím pokoji jaktěživi nepodívali. Vážně, nikdy se tam nepodívali. Ani když je na úplném začátku prováděli po domě. Ani když jim ho ukazoval makléř. Jen si změřili pokoje a pověděli stěhovákům, kam s pohovkou a s pianem, dovlekli sem všechen svůj majetek a nikdy se pořádně nezastavili a nepodívali na podlahu v obýváku. Tak to předstírají. Jenže první ráno sejdou z patra dolů a je to tam, vyškrábané v podlaze z bílého dubu: ZMIZTE Někteří noví majitelé si namlouvají, že to udělal nějaký známý jako vtip. Jiní vědí najisto, že nedali stěhovákům tuzér a tohle mají za to. O pár nocí později začne zevnitř severní stěny v ložnici rodičů plakat dítě. V té chvíli obvykle zavolají. Čerstvý majitel, který zrovna volá, není přesně tím, co by naše hrdinka, Helen Hoover Boyleová, dneska dopoledne potřebovala. To koktání a kňourání. Potřebuje si dát další šálek kávy a přijít na druh drůbeže na sedm. Potřebuje si poslechnout, co je nového na policejní lince. Helen Boyleová luskne prsty a z přední kanceláře nakoukne její 7