0034846

Page 1

CHLOUBA ČESKÉ GOTIKY S

K

V

O

S

T

Y

P

R

A

H

Y

PRAŽSKÝ HRAD

CO UKRÝVÁ PODZEMÍ JAK TO VIDÍ PTÁCI

Zážitkem je nejen prohlídka Svatovítského chrámu s mimořádně hodnotnou výzdobou od špičkových domácích i zahraničních umělců, ale i exkurze do jeho podzemí. Objevíme tu jak odkryté základy dvou starších kostelů, tak i hrobku českých králů – Karla IV. a jeho čtyř manželek, Václava IV., Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad a Rudolfa II., jsou tu i ostatky arcivévodkyně Marie Amálie Parmské, dcery císařovny Marie Terezie. Další panovníci spí svůj věčný sen v královském mauzoleu, umístěném přesně nad touto hrobkou, již v hlavním prostoru chrámu. Mramorová architektura z let 1571–1573 a 1587–1589, vytvořená nizozemským sochařem Alexandrem Collinem, obsahuje hroby Ferdinanda I., jeho manželky Anny Jagellonské a jejich syna Maxmiliána II. Ostatky knížat a králů z rodu Přemyslovců pak kryjí kamenné tumby v kaplích ochozu – dílo Parléřovy sochařské huti. Tumbu krále Přemysla Otakara II. vytvořil sám Petr Parléř, který byl nejen vynikajícím architektem, ale i sochařem.

Do své smrti v roce 1399 stačil Petr Parléř dokončit východní část chrámu včetně věnce kaplí a spodních pater Velké jižní věže, pak pokračovali v práci jeho synové. Stavbu zastavily husitské války, po nich bylo torzo chrámu na západní straně provizorně uzavřeno. Během následujících staletí sice došlo k několika pokusům o dokončení chrámu, nebyly však úspěšné. Teprve po roce 1865 restauroval architekt Josef Kranner původní gotickou část, v roce 1873 pak byl položen základní kámen vlastního trojlodí, budovaného podle projektu architekta Josefa Mockera. Po jeho smrti v roce 1899 vedl stavbu architekt Kamil Hilbert, který také katedrálu v roce 1929 definitivně dostavěl.

V

ýznamnou dominantou Pražského hradu je Chrám sv. Víta, nejvýznamnější církevní památka v České republice, jejíž dnešní vzhled formovala vrcholná gotika 14. století a novogotika konce 19. a začátku 20. století. U jejího zrodu stál v roce 1344 král Jan Lucemburský spolu s kralevicem Karlem IV., pozdějším českým králem a římským císařem. Jejím předchůdcem byly dvě svatyně stejného zasvěcení – předrománská rotunda z let

10

926–930, vybudovaná knížetem Václavem, a románská bazilika knížete Spytihněva z let 1060–1096. Na jejich místě se u příležitosti oslav povýšení pražského biskupství na arcibiskupství začala stavět velkolepá gotická katedrála podle plánů Francouze Matyáše z Arrasu. Po jeho smrti v roce 1352 pokračoval v díle mladý architekt ze švábského Gmündu Petr Parléř, který se rozhodl nedržet se Matyášových plánů v tehdy již poněkud přeži-

tém stylu poklasických francouzských katedrál. Vtiskl chrámu svůj vlastní osobitý rukopis, charakteristický řadou nových progresivních prvků, z nichž některé tu našly uplatnění poprvé v Evropě. Jeho umění se během stavby neustále rozvíjelo, každá nová část překvapuje tvůrčími nápady, z nichž čiší snaha řešit vše netradičně, individuálně, bez návaznosti na zvyklosti. Impozantně působí síťová klenba nad chrámovým závěrem – chórem, věc do té doby v české architektuře zcela neznámá, která rozrušila stereotypní rytmus klenebních polí a uchopila prostor jako souvislý celek (foto nahoře). Pozoruhodná je i velmi dynamická klenba ze tří žeber v Jižní předsíni. Její žebra tu již prakticky ztrácejí původní konstrukční funkci a stávají se především estetickým prvkem; tímto pojetím předešel Parléř vývoj evropské architektury nejméně o sto let.

Nádherný pohled na Prahu doslova z ptačí perspektivy se nabízí z ochozu Velké věže Svatovítského chrámu, vysoké téměř 100 m. V roce 1396 ji začal stavět Petr Parléř, po něm pak v práci až do roku 1406 pokračovali jeho synové. V roce 1541 věž poškodil požár, při kterém se mj. utrhly i zvony, které se propadly do nižších pater a poškodily konstrukci celé stavby. Opravu provedl a horní patro s ochozem a renesanční helmicí dostavěl vedoucí dvorské stavební huti Bonifác Wohlmut. Je tu zavěšen i největší zvon v Čechách zvaný Zikmund, ulitý zvonařem Petrem Jarošem z Brna v roce 1549 a ozdobený portrétními reliéfy Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. Přízemí věže sousedí s kaplí sv. Václava (foto vlevo nahoře), považovanou za srdce celého chrámu. Stojí přesně nad hrobem sv. Václava, její stěny zdobí 1345 kusů leštěných ametystů a jaspisů a gotické nástěnné malby ze 14.–16. století. Do prostoru pod věží se ze třetího nádvoří vstupuje Jižní předsíní, otevřenou třemi arkádami s lomenými oblouky, nad nimiž je mimořádně rozlehlá (95 m2) mozaika s vyobrazením Posledního soudu zvaná Zlatá brána, dílo benátských mistrů z let 1370–1371.

Vlevo: barevné vitráže Alfonse Muchy v oknech katedrály

11


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.