I.
Kdyby si Dick Thickening mohl vybrat, užíval by si slunce, vína a milostných objetí na Madeiře. Namísto toho se třásl zimou u Normanských ostrovů, oči upřené do mlhy v liché naději, že číhá-li v ní nějaké nebezpečí, on ho ještě včas spatří. Zatím jediné, co viděl, byly obrysy HMS Revenge, rozpité tak, že spřátelené plavidlo vypadalo jako loď duchů. Přízrak jednoho z těch nešťastných korábů, jež se roztříštily na mělčinách mezi ostrovy. Mělčiny a mlha – noční můra každého námořníka! „Hloubka sedm a půl fathomu, kapitáne,“ oznámil mu boc man Farrel. „Děkuji, pane Farrele. Pokračujte v měření.“ „Pokračovat v měření!“ zahulákal bocman na lodníka, zimomřivě se choulícího u pažení. „Ano, pane,“ odvětil bez nadšení lodník. Všechno bylo mokré zkondenzovanou mlhou. Dick si vytáhl límec námořnického pláště až k uším, a přesto měl pocit, že má kapičky vody i pod košilí. Náčrtek s časy a kurzy, jež si předem spočítal, aby nemusel na palubě rozkládat mapy, se pomalu měnil v kus hadru, přestože ho skrýval v kapse údajně nepromokavého pláště. Ještě chvíli, říkal si kapitán otráveně, a bude k nepotřebě. Plavba okolo zrádných mělčin byla stejně riskantní jako 7