AKTA HITLER.qxd
23.1.2006
14:01
StrÆnka 6
Horst Möller
AKTA HITLER Pokus o zatřídění Dvě diktatury: spojenectví a válka
Proč se diktátoři zajímají jeden o druhého, proč obzvlášť dva vůdci fanatických ideologií nepřekonatelné brutality, kteří ve 20. století strhli Evropu do propasti? Co tak vzájemně fascinu− je totalitní vládce? Byla to navzdory veškerému nepřátelství vnitřní spřízněnost typu jejich moci? Bylo to přání poznat tech− niky vlády nepřítele a poučit se z nich? Ať už tomu bylo jakko− li, za Akta Hitler – netradiční pramen – vděčíme Stalinově zvěda− vosti na Hitlera – zvědavosti, která nepolevila, ani když Hitler spáchal 30. dubna 1945 v berlínském Říšském kancléřství sebe− vraždu, aby se tak vyhnul odpovědnosti za děsivou katastrofu, do níž on a jeho nacistický režim vehnali Německo a jeho souse− dy. Definitivní odpověď však nemáme: Stalinův zájem o Hitle− ra nepramenil z odporu k jeho zločinům a očividně se o ně ani nijak zvlášť nezajímal – v tomto ohledu byl Hitlerovi zdatným konkurentem. V racionální kalkulaci ho dokonce převyšoval, hazardérem Stalin nebyl. A právě v tom patrně spočívá jeho zvláštní zájem o Hitlera, vždyť alespoň jednou se v německém „vůdci“ totálně zklamal: když bral na jaře 1941 na lehkou váhu varování maršála Žukova před možným útokem hitlerovského Německa a riskoval tak bezmála zánik Sovětského svazu – nejspíš proto, že přisuzoval Hitlerovi stejnou racionalitu moci, s jakou sám postupoval. Toto přeceňování Hitlera kráčelo ruku v ruce s podceňováním jeho rasistické ideologie. Avšak nejen diktátoři se zajímali jeden o druhého, ale také historikové o otázku, čím se lišili, v čem byli srovnatelní a jaké bylo jejich působení – společné a protikladné – na 20. století. Tento historiografický zájem vyústil dokonce ve dvojitý životo−