Král - zlom
8.11.2011
12.08
Stránka 11
Z Á PA S O T R Ò N 1. Osmilet˘ chlapec poskakoval z jedné nohy na druhou po Ïulové dlaÏbû hradní chodby, obl˘skané kroky náv‰tûvníkÛ. VÏdy o jeden ãtverec dopfiedu a ‰ikmo do strany. Kamenné pláty byly veliké a bylo tfieba fiádnû se odrazit, aby doskoãil. I tak mûl co dûlat, aby udrÏel na jedné noze rovnováhu. Levou, pravou... Jak postupoval vpfied, zaslechl hlasy. Zaujat˘ hrou jim zpoãátku nevûnoval pozornost, upoutaly ho teprve ve chvíli, kdy si uvûdomil, Ïe to hovofií matka s otcem. Znûly ãím dál vzru‰enûji a zdálo se mu, Ïe zaslechl dokonce své jméno. Nechal skákání a pfiistoupil k pootevfien˘m dvefiím opodál. Opatrnû se rozhlédl prázdnou chodbou, nebylo by mu pfiíjemné, kdyby ho nûkdo pfiistihl, Ïe naslouchá hovoru, kter˘ nebyl urãen jeho u‰ím. Srdce mu popla‰enû tlouklo. Matãin hlas znûl silnûji neÏ otcÛv. Tak jako vÏdy. Byla to statná Ïena, pevné, vskutku královské postavy, a kdykoli na ni Zikmund pohlédl, byl na ni py‰n˘. ZmocÀoval se ho pfii tom pocit jistoty a síly. Nepochyboval, Ïe matka mu bude vÏdycky oporou, Ïe ho nikdy nezklame. Chodila s py‰nû vztyãenou hlavou rázn˘m, muÏsk˘m krokem, hluãnû se smála a hovofiila hlasitû, jako právû nyní. „Václav! Stále jen Václav! Jako bys nemûl jiné syny! Zikiho! Jana!“ Ziki, to byla pfiezdívka, kterou ho matka oslovovala v dÛvûrn˘ch chvílích. Mnohem slab‰í otcÛv hlas a hlavnû zvûdavost ho nutily, aby pfiistoupil je‰tû o krok blíÏ. „Nezapomínám ani na Zikmunda, ani na Jana. ¤ímská 11