Stíny v srdci - zlom
1.9.2011
10.30
Stránka 13
1. AspoÀ Ïe je zima. Jezdívali jsme sem v˘hradnû v létû, takÏe sídlo teì nevypadá stejnû jako ve vzpomínkách. NepÛsobí tak pfií‰ernû dÛvûrnû. Storton Manor, ponur˘ a masivní, v barvû dne‰ní podmraãené oblohy. Viktoriánská, novogotická hradba s okny pÛlen˘mi kamenn˘m sloupkem a s opr˘skan˘mi nátûry na dfievû zeleném od li‰ejníkÛ. Závûje spadaného listí, v jejichÏ vlhku se mech ‰ífií aÏ k okenním parapetÛm v pfiízemí. Vystupuju z auta a pomalu se nadechuju. AÏ dosud jsme zaÏívali typicky anglickou zimu. Vlhkou a blátivou. Îivé ploty z dálky pfiipomínají za‰pinûné fialové podlitiny. Na dne‰ek jsem se oblékla do barev záfiiv˘ch jak drahokamy, a to navzdory zdej‰ímu sídlu, navzdory jeho upjatosti a tíze, které má v m˘ch vzpomínkách. Ov‰em v tomhle okamÏiku jsem si pfiipadala smû‰nû, jako klaun. âelním sklem svého odrbaného bílého golfu vidím uvnitfi Bethiny ruce sloÏené v klínû a kfiehké koneãky jejích dlouh˘ch zkroucen˘ch kadefií. Tu a tam se jimi proplétají pramínky ‰edi, a to mi pfiipadá brzy, pfiíli‰ brzy. Horeãnû dychtila b˘t u toho, ale teì tu sedí jako socha. Ty bílé, tenké ruce, ochable sloÏené do klína – pasivní, ãekající. V dûtství jsme mívaly vlasy tak nádhernû záfiivé! Bûlostná plavost andûlÛ, mlad˘ch VikingÛ; ryzí barva, jeÏ s lety pohasla k dne‰ní nezajímavé my‰í hnûdi. Vlasy si dnes barvím, abych je trochu rozjasnila. Poslední dobou se na‰e sesterská podoba vytrácí. Vzpomínám si na Beth a Dinnyho s hlavami sklonûn˘mi k sobû, jak kují pikle, ‰pitají si: on mûl vlasy úplnû ãerné, ona úplnû svûtlé. Tehdy jsem se svíjela Ïárlivostí, ale dnes si ty hlavy vybavuji v pamûti jako obrázek jin a jang. Husté k‰tice, jako by je ukradli. 13