První kapitola
Paní Ariadne Oliverová a její přítelkyně Judith Butlerová, u níž spisovatelka pobývala na návštěvě, přišly pomáhat s přípravou dětské oslavy naplánované na večer. Ve chvíli, kdy se dostavily, bylo dějiště chystané zábavy plné zmatené činnosti. Několik energických žen přecházelo z pokoje do pokoje, přenášelo židle, stolky a vázy a na strategicky důležitá místa stavělo velké žluté, vydlabané dýně. Chystala se halloweenská party pro pozvané hosty – děti mezi deseti a sedmnácti lety. Paní Oliverová se oddělila od hlavní skupiny, opřela se o prázdný kousek stěny, zvedla jednu dýni a kriticky si ji prohlédla. „Naposledy jsem podobné viděla loni ve Spojených státech, byly jich tam stovky,“ podotkla a shrnula si šedivé vlasy z klenutého čela. „Měli jich plný dům. Nikdy jsem tolik dýní najednou nespatřila. Vlastně ani dobře neznám rozdíl mezi dýní a tykví,“ dodala zamyšleně. „Co je tohle?“ „Promiň, má milá,“ omluvila se paní Butlerová, když klopýtla o nohu přítelkyně. „Moje chyba,“ řekla paní Oliverová a přitiskla se těsněji ke zdi. „Jen překážím a nic nedělám, ale pohled na tolik tykví či dýní – ať už je to cokoliv – mě znovu uchvátil. Tenkrát se svíčkami nebo žárovkami uvnitř stály a visely všude, v domech i v obchodech. Skutečně mě upoutaly. To ovšem nebylo o Halloweenu, ale na Den díkůvzdání. Vždycky jsem si dýně spojovala s Halloweenem, tedy s koncem 7