PROLOG Deštný prales
Vysoko nahoře se zlověstně černala temnota džungle, je-
jíž hustá, spletitá patra se klenula jako cirkusová plachta natažená nad tyčícími se kmeny mohutných stromů. Po pravidelných dávkách výživného deště vyrostl prales neproniknutelný a neústupný a stal se domovem tisícům živočišných druhů, z nichž většina nikdy neopustila hranice jeho vyvýšeného objetí. Život se žil tam nahoře, vysoko, pod baldachýnem zeleně; přízemí patřilo stínům, lezoucím tvorům a všemu, co zahynulo a začalo tlít. Jack Dixon odtrhl pohled od bujné vegetace nad hlavou a upřel jej na zem pod svýma nohama. Dřepl si, aby prozkoumal sérii otisků. Stopy těžkých bot byly jasně čitelné, nicméně se lišily od těch, které objevil předtím. Tyhle byly ve špičce hlubší, vtlačené do půdy a dál od sebe. Takže teď se dali do běhu. Ale proč? Rozhlížel se a přemítal, jestli se přiblížil příliš rychle a tak se prozradil. To mu nepřipadalo pravděpodobné. Hustá spleť podrostu zorné pole značně omezovala, a kam až oko dohlédlo, vznášel se mlžný opar, který se ztrácel v nekonečnu. Jako by okolní svět ani cokoli jiného neexistovalo. Zbyla jen houština stromů, polštáře mechu a liány ochable visící v mlze jako prázdné oprátky na šibenici. A vůbec, kdyby ho zpozorovali, byl by dávno mrtvý. Dixon pokynul muži, který šlapal za ním, a ukázal na stopy. „Něco je vylekalo,“ upozornil. 9