1) Zoey Noční nebe nad Tulsou ozařoval kouzelný měsíční srpek. Led, který pokrýval celé město i klášter benediktinek, kde jsme si to před chvílí rozdali s nesmrtelným padlým andělem a zrádnou velekněžkou, se v jeho svitu třpytil a mně připadalo, že všechno kolem požehnala svým dotykem naše bohyně. Zadívala jsem se na kruh před Mariánskou jeskyní, mocným místem, na němž se právě spojila živoucí vtělení Ducha, Krve, Země, Lidskosti a Noci a porazila nenávist a temnotu. Vyřezávaná soška Panny Marie, obklopená kamennými růžemi a bezpečně spočívající na římse vysoko ve skále, vypadala jako stříbrně planoucí pochodeň. Můj pohled na ní dlouze utkvěl. Její tvář měla poklidný výraz a zledovatělé líce se jí leskly, jako by tiše plakala radostí. Pak jsem zvedla oči k nebi a vyslala k nádhernému srpku symbolizujícímu moji bohyni Nyx němou modlitbu. Díky. Jsme naživu a Kalona s Neferet jsou pryč. „Děkuju,“ zašeptala jsem měsíci. Naslouchej vnitřnímu hlasu… Ta slova mě něžně, jemňoučce pohladila, jako když se listí zachvěje v letním vánku. Dotkla se mého vědomí tak
9