NAKAÎLIVÁ SMRT
Dublin obestfiela jasná chladná noc, vítr skuãel za okny mého pokoje, vzduch jako by se prohánûl pí‰Èalami milionÛ dud. Vûtrné poryvy otfiásaly okenními tabulkami ve star˘ch rámech, ‰kvírami se moÏná protahovali duchové a já jsem znovu upravila pol‰táfie a koneãnû spoãinula na zádech, za‰modrchaná v irské pfiikr˘vce a loÏním prádle. Ale spánek nepfiicházel a mnû se vracely obrazy, jeÏ mi nabídl den. Vidûla jsem tûla bez nohou, bez paÏí i bez hlav a celá zpocená jsem se posadila. Rozsvítila jsem a náhle mû ovanulo teplo a lesk obloÏení stûn ze vzácn˘ch dfievin a upoutala tmavoãervená barva pfiikr˘vek hotelu Shelbourne. Oblékla jsem si Ïupan a mé oãi spoãinuly na telefonu u rozestlané postele. Byly skoro dvû hodiny v noci. V hlavním mûstû státu Virginie Richmondu se ruãiãky na hodinách blíÏily teprve k deváté, a to by Pete Marino, velitel oddûlení vraÏd metropolitní policie, mûl b˘t je‰tû vzhÛru. Pravdûpodobnû kouká na televizi, pokufiuje nebo konzumuje nûco nezdravého, pokud není v terénu. VyÈukala jsem jeho ãíslo. Zvedl telefon, jako by ho mûl u ruky. „Odstup, duchu, jsi-li zl˘!“ zahalasil v pfiedpodrou‰eném stavu. „Do hodiny duchÛ je je‰tû daleko.“ Zalitovala jsem, Ïe jsem mu zavolala.
1
7