I. Rodiče Michala Harvana se rozvedli, když mu bylo šest. Matka byla zubní lékařka, otec alkoholik. Michal nikdy neměl pocit, že by mu otec chyběl. Po rozpadu základních rodinných jistot už nepotřeboval nikoho. Nikdy. Samozřejmě potřeboval lidi, kteří by se o něj starali, bavili se s ním nebo si s ním hráli. Ale citově mu to bylo jedno. I když byl jedináček, samotou netrpěl. Naopak, měl ji rád. Pokud někdy pociťoval nějaký nedostatek, byl to nedostatek samoty. Bydleli ve staré bytovce ve čtvrti na kraji města. S ostatními dětmi se kamarádil a hrával si s nimi, ale skutečnou radost zažíval, když mohl být sám. Buď pozoroval něco, co ho zaujalo, nebo jen tak vnímal okolní přírodu a představoval si různé příběhy. Občas míval dojem, že sní, ačkoli věděl, že bdí. Prostředí, nepřítomnost otce a Michalovy geny se podepsaly na jeho tiché povaze. Moc nemluvil, i když vychovatelky ve školce chválily jeho slovní zásobu. Držel se spíš stranou a málokdy se hádal. Raději se stáhl, aby měl co nejdřív ode všech a ode všeho klid. Míval panický strach ze tmy, vídával v ní různé příšery. Když se v noci probudil se zvláštním tlakem na prsou, věděl, že přišly. Vynořovaly se z okolní tmy, hned jak otevřel oči. Ohyzdné tváře, záblesky očí, sinalé ruce. Pokaždé se k němu blížily, někdy cítil na tváři jejich studený dech. * * *
15