K A PI TOL A PRV N Í
Dopis ve stromě •••
K
atka dopsala dopis, zalepila ho do obálky, pak ještě o kousek popošla a hodila ho do dutiny ve starém stromě. On přijde, pomyslela si. Psala mu o snu, který ji poslední týden noc co noc vytrhoval ze spánku. Pokaždé pak ležela ve tmě, zbrocená studeným potem, a čekala, až jí srdce přestane bušit jako o závod. Vždy pocítila úlevu, když zjistila, že se Ema, která spávala vedle ní, neprobudila a že se jí to vše tedy jenom zdálo. Až na to, že tohle žádný sen ve skutečnosti nebyl. A Katka to věděla. On přijde, zopakovala si sama pro sebe ještě jednou. Až si tohle přečte, tak přijde. Byl horký a vlhký den. Katka na sobě měla lehké letní šaty a na nohou kožené sandály. Vlasy sčesané dozadu jí stahovala gumička, ale několik volných pramenů jí padalo do tváře a na krk. Bylo jí patnáct a za poslední rok se vytáhla. V jiných směrech se ale její vzhled nezměnil. Tmavě plavé vlasy a oříškově hnědé oči nedovolily nikomu, kdo na ni pohlédl, aby si neuvědomil, jak podivuhodně je krásná. Jenže člověk se na ni nemusel dívat příliš pozorně, aby si všiml i vrásky, kterou jí do čela vyryly starosti. A skryté nezůstávalo ani napětí, jež se
7