Prolog
Nikdo z vesnice Compton Dando se nedivil, když se rozneslo, že v Manor House se stala vražda. Bývalo tam vždycky pěkně veselo. Prapodivní lidé. Vážně zvláštní. Pan a paní Bulstrodeovi byli snad jediní lidé mezi místními obyvateli, kteří měli s (takzvanou) spirituální komunitou sídlící ve velkém domě jakýsi malý kontakt. Paní Bulstrodeová lidem z komunity odhodlaně strkala každý měsíc do poštovní schránky farní časopis. Pan Bulstrode zase dodával komunitě denně pintu mléka. Chabost tohoto spojení přesto nezabránila tomu, aby se manželé Bulstrodeovi nestali zdrojem těch nejšťavnatějších informací a drbů o komunitě. Teď se přirozeně stali ještě vyhledávanější, a kdykoli paní Bulstrodeová otevřela dveře, očekával ji dav dychtivých zvědavců. Zpočátku mumlala: „Nevím nic víc, než jsem věděla včera, paní Oxtobyová…,“ ale pokušení, aby to rozvedla, bylo příliš silné a neodolatelné. A kdyby večer třetího dne obyvatelé The Lodge of the Golden Windhorse přiletěli nad omšelou zeď jejího domu na košťatech, vesnici by to ani trochu nevzrušilo. Když pak paní Bulstrodeová u řezníka nakupovala jehněčí játra a kost pro Pontinga, potřásala váhavě hlavou, jako by ji právě napadlo nějaké šokující odhalení. Významným tónem řekla majorovi Palfreymu (ten kupoval dvě ledvinky a balíček drobů): „Věděla jsem, že se něco stane.“ To, co se dělo v komunitě, bylo neuvěřitelné. A lidé v řadě za ní, dychtiví dalších sdílených tajemství, ji následovali k budově pošty. 7