0034627

První kapitola

I. Star˘ Lanscombe se ztûÏka vlekl z místnosti do místnosti a vytahoval rolety. Obãas vykoukl pfiimhoufien˘ma, zaslzen˘ma oãima z okna.

Za chvíli se v‰ichni vrátí z pohfibu. Zaãal se ‰ourat o nûco rychleji; oken tu bylo hodnû.

Enderby Hall byl velik˘ viktoriánsk˘ dÛm postaven˘ v gotickém stylu. V kaÏdém pokoji visely závûsy z tûÏkého vybledlého brokátu nebo sametu. V zeleném salonu pohlédl star˘ komorník na portrét zavû‰en˘ nad krbem: star˘ Cornelius Abernethie, kter˘ nechal Enderby Hall postavit. Hnûdá bradka Cornelia Abernethieho trãela bojovnû dopfiedu, jeho ruka spoãívala na globusu – tûÏko fiíct, zda na pfiání portrétovaného, nebo jako souãást symbolického zámûru malífie.

Star˘ Lanscombe si vÏdycky myslel, Ïe tenhle pán vypadá náramnû rozkazovaãnû, a byl rád, Ïe ho osobnû nikdy nepoznal. Jeho pán byl pan Richard. Dobr˘ pán to byl, pan Richard. A umfiel tak najednou, z niãeho nic, i kdyÏ doktor k nûmu samozfiejmû uÏ nûjakou dobu chodil. Ne, pán se nikdy nevzpamatoval z té rány, ze smrti mladého pana Mortimera. Stafiec potfiásl hlavou a spûchal spojovacími dvefimi do bílého budoáru. Stra‰né to bylo, stra‰né, skuteãná katastrofa. Takov˘ skvûl˘ a ãestn˘ mlad˘ pán, takov˘ siln˘ a zdrav˘. Koho by napadlo, Ïe by 9

se mu mohlo nûco takového stát? Tohle se nemûlo pfiihodit, ne, nemûlo. A pana Gordona zabili ve válce. Jedno za druh˘m. Tak to dnes chodí. Na pána to v‰echno bylo moc. Ale je‰tû pfied t˘dnem se zdál docela ve své kÛÏi.

Tfietí roleta v bílém budoáru se ne a ne zvednout tak, jak by mûla. Povyjela kousek a zasekla se. PruÏiny byly slabé – v tom to bylo – rolety byly uÏ hroznû staré, jako v‰echno v tomhle domû. A dnes uÏ tyhle staré vûci nikdo neopraví. Je to moc staromódní, fieknou vám, a budou vrtût hlavou tím sv˘m hloupû pov˘‰en˘m zpÛsobem – jako by takové staré vûci nebyly mnohem lep‰í neÏ nové!

On by jim o tom mohl povídat! Polovina z tûch nov˘ch vûcí není neÏ bezcenná tretka – rozpadne se ãlovûku v rukou. Materiály nestojí za mnoho a zpracování jakbysmet.

Ano, on by jim o tom mohl nûco povídat.

S tou roletou nic nenadûlá, dokud si nedojde pro schÛdky. V poslední dobû na nû nelezl rád, toãila se mu z toho hlava. Ne, tu roletu bude teì muset nechat. NezáleÏí na tom, bíl˘ budoár není obrácen˘ do prÛãelí domu, takÏe aÏ se budou auta vracet z pohfibu, nebude vidût – a stejnû se teì uÏ moc nepouÏívá. Tohle b˘val pokoj paní, a paní uÏ Enderby dlouho nemûlo. Vûãná ‰koda, Ïe se mlad˘ pan Mortimer neoÏenil. Pofiád jezdil do Norska rybafiit a do Skotska stfiílet a do ·v˘carska na ty zimní sporty, místo aby si vzal nûjakou milou mladou dámu a usadil se doma a aby po domû zase bûhaly dûti. UÏ je to dávno, co byly v domû nûjaké dûti.

A Lanscombeova mysl se zatoulala do tûch dávn˘ch ãasÛ, které mûl tak jasnû a zfietelnû pfied oãima – mnohem jasnûji neÏ posledních fieknûme dvacet rokÛ; ty byly zmatené a nezfietelné a on by b˘val pfii nejlep‰í vÛli nedokázal fiíct, kdo pfii‰el a kdo ode‰el a jak kdo z nich vlastnû vypadal. Ale staré ãasy si pamatoval víc neÏ dobfie.

Pan Richard b˘val pro své mlad‰í bratry a sestry spí‰ jako otec. âtyfiiadvacet mu bylo, kdyÏ jeho otec zemfiel, a on po nûm hned pfievzal v‰echny obchody, chodil do 10

práce kaÏd˘ den pfiesnû jako hodinky a v domácnosti v‰echno klapalo a na niãem se ne‰etfiilo. B˘val to ‰Èastn˘ dÛm, kdyÏ v nûm vyrÛstali v‰ichni ti mladí pánové a mladé dámy. Obãas se samozfiejmû pohádali a poprali a guvernantky to nemûly lehké! U‰lápnuté chudinky, takové guvernantky, Lanscombe jimi vÏdycky pohrdal.

A mladé dámy byly hodnû kuráÏné. Zvlá‰È sleãna Geraldine. A taky sleãna Cora, i kdyÏ ta byla mnohem mlad‰í.

A teì je pan Leo mrtv˘ a sleãna Laura uÏ taky není. A pan Timothy je chudák takov˘ invalida. A sleãna Geraldine umfiela nûkde v cizinû. A pana Gordona zabili ve válce.

I kdyÏ byl pan Richard nejstar‰í, nakonec mûl z nich ze v‰ech nejtuωí kofiínek. PfieÏil je v‰echny – vlastnû ne tak docela, protoÏe pan Timothy je‰tû Ïije a taky malá sleãna Cora, co si vzala toho divného umûlce. Pûtadvacet let to je, co ji vidûl naposledy, a tenkrát to byla docela mladá dívka, kdyÏ utekla s tím chlapíkem, a teì by ji byl málem nepoznal, jak zesílila – a tak rozevlátû se oblékala! Francouz byl ten její manÏel, nebo skoro Francouz – a vzít si nûkoho z nich, to nikdy nedûlá dobrotu. Ale sleãna Cora byla vÏdycky trochu – prosÈáãek by tomu asi fiekli ve vesnici. V kaÏdé rodinû je nûkdo takov˘.

Ona si na nûj vzpomnûla dobfie. „Tohle je pfiece Lanscombe!“ prohlásila a vypadalo to, Ïe ho ráda vidí. Ano, tenkrát za star˘ch ãasÛ ho v‰ichni mívali rádi, a kdyÏ tu byli hosté na veãefii, vÏdycky se pfiiplíÏili do spiÏírny a on jim dával Ïelé a dortíky, kdyÏ je donesli zpátky z jídelny.

V‰ichni znali starého Lanscombea, ale dnes uÏ si na nûj skoro nikdo nevzpomene. Jenom ti mlad‰í, jejichÏ jména pofiád nemÛÏe udrÏet v pamûti a ktefií o nûm vûdí jen to, Ïe je tu komorníkem uÏ velice dlouho. Spousta cizích lidí, pomyslel si, kdyÏ pfiijeli na pohfieb – a podivn˘ch cizích lidí!

ManÏelka pana Lea ne – ta je jiná. Ona a pan Leo sem tu a tam jezdili od té doby, co se pan Leo oÏenil. Byla to milá dáma, jeho paní – opravdová dáma. Nosila slu‰né 11

‰aty a hezky se ãesala a vypadala na to, co byla. A pán ji mûl vÏdycky rád. ·koda Ïe s panem Leem nikdy nemûli dûti…

Lanscombe se probral; jak si to pfiedstavuje, stát tady a snít o star˘ch ãasech, kdyÏ má je‰tû tolik práce? V pfiízemí byly uÏ v‰echny rolety vytaÏené a nahoru do loÏnic poslal Janet. On a Janet a kuchafika nav‰tívili bohosluÏbu v kostele, ale místo aby jeli do krematoria, vrátili se do domu, aby vytáhli rolety a pfiipravili obûd. Samozfiejmû to musel b˘t studen˘ obûd. ·unka a kufie a uzen˘ jazyk a salát. A pak studen˘ citronov˘ nákyp a jablkov˘ koláã. Nejdfiív horká polévka – coÏ mu pfiipomnûlo, Ïe by mûl jít a pfiesvûdãit se, Ïe ji Marjorie má pfiipravenou k podávání, protoÏe se teì uÏ musí kaÏdou chvilku z pohfibu vrátit.

Lanscombe se dal ‰ourav˘m klusem pfies místnost.

Nepfiítomn˘m a nezúãastnûn˘m pohledem pfielétl portrét nad zdej‰ím krbem – protûj‰ek portrétu ze zeleného salonu. Byl to hezk˘ obraz bílého saténu a perel. Lidská bytost, kolem níÏ bylo toto v‰echno navû‰eno a pfiipnuto, nebyla zdaleka tak impozantní. Pokorné rysy, na‰pulená pusa, pû‰inka uprostfied hlavy. Îena skromná a nenároãná. Jediná vûc, která na paní Abernethieové nejstar‰í stála za pozornost, bylo její jméno – Coralie.

Víc neÏ ‰edesát let od svého vzniku si náplasti na kufií oka Coral a ostatní pfiípravky na nohy pouÏívající tutéÏ znaãku stále drÏely svou pozici. Jestli na náplastech Coral bylo kdy nûco v˘jimeãného, nikdo netu‰il – ale vefiejnosti se zalíbily. Právû náplasti Coral byly základem, na nichÏ stál tento novogotick˘ palác, obrovská zahrada i peníze, z nichÏ se vyplácel slu‰n˘ pfiíjem sedmi synÛm a dcerám a které umoÏnily Richardu Abernethiemu zemfiít pfied tfiemi dny jako velmi bohat˘ ãlovûk.

12

II. Lanscombe nahlédl do kuchynû s varovnou poznámkou, ale Marjorie, kuchafika, se na nûj utrhla. Marjorie byla mladá, teprve sedmadvacet, a Lanscombea neustále dráÏdila, protoÏe byla na hony vzdálená jeho pfiedstavû o tom, jak má správná kuchafika vypadat. Îádná dÛstojnost, Ïádn˘ respekt k jeho, Lanscombeovu postavení. âasto mluvila o domû jako o „tomhle starém mauzoleu“ a stûÏovala si, jak je kuchynû, um˘várna a spiÏírna obrovská a Ïe „v‰echno to obejít je v˘let na cel˘ den“. Byla na Enderby dva roky a zÛstávala tu pfiedev‰ím proto, Ïe dostávala dobr˘ plat, a pak také proto, Ïe pan Abernethie umûl doopravdy ocenit její kuchafiské umûní. Vafiila velmi dobfie.

Janet, jeÏ stála u kuchyÀského stolu a osvûÏovala se ‰álkem kávy, byla postar‰í pokojská, která i pfies to, Ïe se s Lanscombem ãasto s potû‰ením jedovatû pohádala, byla obvykle jeho spojenkyní proti mlad‰í generaci reprezentované Marjorií. âtvrtou osobou v kuchyni byla paní Jacksová, která chodila „zvenãí“ pomáhat, kdyÏ to bylo potfieba, a která si velice uÏívala pohfieb. „Krásné to mûl,“ fiekla, decentnû popotáhla a dolila svÛj ‰álek. „Devatenáct aut a kostel pln˘, a kanovník podle mû slouÏil m‰i moc hezky. A poãasí se také vydafiilo. Chudák pan Abernethie, takov˘ch jako on uÏ na svûtû moc není. KaÏd˘ si ho váÏil.“ Na pfiíjezdové cestû se ozval klakson a bylo sly‰et pfiijíÏdûjící auto. Paní Jacksová odloÏila ‰álek a zvolala: „UÏ jsou tady.“ Marjorie zapálila plyn pod velk˘m hrncem krémové kufiecí polévky. Velk˘ kuchyÀsk˘ sporák z viktoriánsk˘ch dob stál chladn˘ a nepouÏívan˘, jako oltáfi star˘ch ãasÛ.

Auta pfiijíÏdûla jedno po druhém a lidé v ãern˘ch ‰atech, ktefií z nich vystupovali, pfiecházeli ponûkud nejistû pfies halu do velkého zeleného salonu. V mohutném ocelovém krbu hofiel oheÀ jako ústupek prvním chladn˘m 13

podzimním dnÛm. Mûl ov‰em i jin˘ úãel – zahnat dal‰í chlad pocházející z pohfibu samého.

Do místnosti ve‰el Lanscombe se stfiíbrn˘m tácem a zaãal nabízet skleniãky sherry.

Pan Entwhistle, jeden z hlavních partnerÛ staré a váÏené firmy Bollard, Entwhistle, Entwhistle a Bollard, stál zády ke krbu a ohfiíval se. Pfiijal skleniãku sherry a rozhlíÏel se po spoleãnosti bystr˘m zrakem právníka. Ne v‰echny osobnû znal a byl tedy nucen si je takfiíkajíc zafiadit. Pfiedstavování pfied odjezdem na pohfieb se odb˘valo zbûÏnû a tlumen˘mi hlasy.

Pan Entwhistle si nejdfiív prohlédl starého Lanscombea a pomyslel si: UÏ se cel˘ tfiese, ten stafieãek – nedivil bych se, kdyby mu táhlo na devadesátku. No, dostane hezkou roãní rentu. On se nemá ãeho bát. Vûrná du‰e.

Takovéhle starosvûtské sluÏebnictvo uÏ se dnes nevidí.

Jen pomocnice v domácnosti a paní k dûtem. BÛh nám v‰em pomáhej! Smutn˘ svût. MoÏná je jen dobfie, Ïe chudák Richard ode‰el pfiedãasnû. Nemûl uÏ moc pro co Ïít.

Pro pana Entwhistlea, kterému bylo sedmdesát dva, byla smrt Richarda Abernethieho v osma‰edesáti letech rozhodnû pfiedãasná. Pan Entwhistle se vzdal aktivní ãinnosti pfied dvûma lety, ale jako vykonavatel poslední vÛle Richarda Abernethieho a také z úcty ke svému nejstar‰ímu klientovi, kter˘ byl také jeho osobním pfiítelem, cestu na sever podnikl.

V duchu si probíral jednotlivé odkazy v závûti a pfiitom hodnotil rodinu.

Leovu manÏelku Helen znal samozfiejmû dobfie.

Okouzlující Ïena, kterou mûl rád a které si váÏil. Stála teì u jednoho okna a on na ní spoãinul oceÀujícím pohledem. âerná jí slu‰ela. UdrÏela si pûknou postavu. Mûl rád její jasné rysy, linii hust˘ch ‰ed˘ch vlasÛ sãesan˘ch dozadu ze spánkÛ i oãi, které kdysi pfiirovnávali k chrpám a které byly dosud Ïivû modré.

Kolik teì vlastnû Helen bylo? Tak jednapadesát, dva14

apadesát. Zvlá‰tní, Ïe se po Leovû smrti nevdala znovu.

Atraktivní Ïena. Ale oni si b˘vali navzájem velice oddaní, tihle dva.

Pfiejel pohledem k Timothyho manÏelce. Tu nikdy pfiíli‰ dobfie neznal. âerná jí neslu‰ela – lépe vypadala v zemitém tvídu. Mohutná, rozumná a schopnû vyhlíÏející Ïena. VÏdycky byla Timothymu dobrou oddanou manÏelkou. Peãovala o jeho zdraví, skákala kolem nûj – moÏná aÏ trochu moc. Co vlastnû Timothymu doopravdy je?

Hypochondr je to, nic víc, tu‰il pan Entwhistle. Richard Abernethie to tu‰il také. „Samozfiejmû, jako chlapec b˘val slab˘ na prsa,“ fiekl Richard jednou. „Ale aÈ se propadnu, jestli mu dnes skuteãnû je nûco váÏného.“ No co, kaÏd˘ potfiebuje nûjakého koníãka. Timothyho koníãkem byla v‰ezahrnující otázka vlastního zdraví. Skoãila mu na to jeho Ïena? Pravdûpodobnû ne – jenÏe nûco takového Ïeny nikdy nepfiipustí. Timothy na tom musí b˘t finanãnû docela dobfie. Nikdy moc nerozhazoval. Ov‰em to, co dostane navíc, se bude jistû hodit – zvlá‰È pfii dne‰ních daních. Od války nejspí‰ musel zaãít Ïít mnohem skromnûji.

Pan Entwhistle pfienesl svou pozornost na George Crossfielda, Laufiina syna. Laura si vzala takového pochybného chlapíka. Nikdo o nûm mnoho nevûdûl. ¤íkal si makléfi. Mlad˘ George pracoval v notáfiské kanceláfii – v nijak váÏené firmû. Hezk˘ mladík – ale bylo na nûm nûco uh˘bavého. ProstfiedkÛ nejspí‰ mnoho nemûl. Laura naprosto neumûla investovat. KdyÏ pfied pûti lety zemfiela, nezanechala po sobû skoro nic. B˘vala to hezká romantická dívka, ale finanãní smysl nemûla Ïádn˘.

Pan Entwhistle opustil pohledem George Crossfielda.

Která z tûch dvou dívek je která? Aha, tohle je Rosamund, Geraldinina dcera, ta, co si prohlíÏí voskové kvûtiny na malachitovém stolku. Hezká dívka, vlastnû skoro krásná – taková hloupá tváfiiãka. Hereãka. Repertoárové divadlo nebo nûjak˘ takov˘ nesmysl. Vzala si také herce. Pohled15

n˘ muÏ. A ví to o sobû, pomyslel si pan Entwhistle, kter˘ byl vÛãi hercÛm obecnû zaujat˘. To by mû zajímalo, co on je zaã a odkud pochází.

Stfielil nesouhlasn˘m pohledem po Michaelu Shaneovi i s jeho plav˘m kouzlem a nezkrotn˘mi rysy.

To Susan, Gordonova dcera, ta by se na jevi‰tû hodila mnohem víc neÏ Rosamund. Vût‰í osobnost. MoÏná aÏ trochu moc velká na kaÏdodenní Ïivot. Stála pomûrnû blízko a pan Entwhistle si ji potajmu prohlíÏel. Tmavé vlasy, ofií‰kové – skoro zlaté – oãi, mrzutû na‰pulená pohledná ústa. Vedle ní stál manÏel, kterého si nedávno vzala – pfiíruãí v lékárnû. Opravdu, pfiíruãí v lékárnû! Jedním z ãlánkÛ víry pana Entwhistlea bylo, Ïe dívky si prostû neberou muÏe, ktefií stojí za pultem. JenÏe teì si samozfiejmû vezmou kohokoli! Mladík mûl bled˘ nev˘razn˘ obliãej a pískovû svûtlé vlasy a vypadal cel˘ nesvÛj. Pan Entwhistle uvaÏoval, proã asi, ale usoudil blahosklonnû, Ïe je to nejspí‰ jen stresem ze setkání s tolika pfiíbuzn˘mi jeho manÏelky.

Nakonec se pan Entwhistle pfii své obhlídce soustfiedil na Coru Lansquenetovou. Bylo to do jisté míry správné, protoÏe Cora byla rozhodnû neplánované dítû. Richardova nejmlad‰í sestra se narodila, kdyÏ matce bylo uÏ skoro padesát, a ta poddajná Ïena své desáté tûhotenství nepfieÏila (tfii dûti zemfiely v raném vûku). Chudák malá Cora! Cel˘ Ïivot pÛsobila trapné situace; vyrostla z ní vysoká vyhublá dívka, která vÏdycky profiekla nûco, o ãem se nemûlo mluvit. V‰ichni star‰í bratfii a sestry byli na Coru hodní, napravovali její nedostatky a maskovali její spoleãenské prohfie‰ky. Nikdy nikoho nenapadlo, Ïe by se Cora mohla vdát. Nebyla nijak pfiitaÏlivá a její dost neobratné pokusy o svádûní mladíkÛ, ktefií pfiijeli na náv‰tûvu, obvykle vyústily v jejich ponûkud popla‰en˘ ústup.

A pak, uvaÏoval pan Entwhistle, pak pfii‰la ta vûc s Lansquenetem – Pierre Lansquenet, napÛl Francouz, se kter˘m se setkala v umûlecké ‰kole, kam chodila na zcela korektní 16

hodiny malování kvûtin akvarelem. Ale nûjak omylem zabloudila do kurzu portrétÛ a setkala se s Pierrem Lansquenetem a jednou pfii‰la domÛ a oznámila svÛj úmysl provdat se za nûho. Richard Abernethie si tenkrát dupl – kdyÏ vidûl Pierra Lansqueneta, vÛbec se mu ten ãlovûk nelíbil a podezíral ho, Ïe mladík prostû hledá bohatou manÏelku. Ale zatímco on si provûfioval Lansquenetovy pfiedky, Cora s tím ãlovûkem prostû utekla a vzala si ho tak jako tak. Vût‰inu manÏelství proÏili v Bretani a Cornwallu a v jin˘ch obvykl˘ch útoãi‰tích umûlcÛ. Lansquenet byl mizern˘ malífi a podle v‰eho nebyl ani nijak hodn˘ ãlovûk, ale Cora mu zÛstala oddaná a své rodinû nikdy neodpustila, jak se k nûmu chovali. Richard své nejmlad‰í sestfie velkoryse vymûfiil rentu a pan Entwhistle byl pfiesvûdãen, Ïe z ní také Cora i její manÏel Ïili. Pochyboval o tom, Ïe by Lansquenet vÛbec kdy nûco vydûlal. Musel b˘t mrtv˘ uÏ dobr˘ch dvanáct let, poãítal pan Entwhistle.

A jeho manÏelka teì vypadala takhle – naducaná postava, obleãená do umûlecky rozevlát˘ch smuteãních ‰atÛ, se záplavou ãern˘ch gagátov˘ch korálÛ na krku. Vrátila se do domu svého dûtství, pfiecházela kolem, dot˘kala se vûcí a vykfiikovala radostí, kdyÏ si vybavila nûjakou dûtinskou vzpomínku. Nijak se nesnaÏila pfiedstírat smutek nad bratrovou smrtí. JenÏe, jak si pan Entwhistle vzpomínal, Cora nepfiedstírala nikdy nic.

Do místnosti znovu vstoupil Lanscombe a zamumlal tlumen˘m hlasem, vhodn˘m k této pfiíleÏitosti: „Podává se obûd.“

17

Druhá kapitola

Po chutné kufiecí polévce a velkém mnoÏství studen˘ch chodÛ, doprovázen˘ch vynikajícím chablis, se pohfiební atmosféra rozjasnila. Ve skuteãnosti nikdo pro Richarda Abernethieho pfiíli‰ netruchlil, protoÏe s ním Ïádn˘ z nich nemûl blízké vztahy. Jejich chování bylo doposud náleÏitû dÛstojné a váÏné (s v˘jimkou Cory, která nemûla Ïádné zábrany a zjevnû se bavila), ale teì v‰ichni cítili, Ïe slu‰nosti bylo uãinûno zadost a Ïe je zase pfiípustná normální konverzace. Pan Entwhistle je v tom jen podporoval. S pohfiby mûl velké zku‰enosti a dokonale se vyznal v jejich pfiesném naãasování.

KdyÏ skonãil obûd, Lanscombe je nasmûroval do knihovny na kávu. Znovu se projevil jeho smysl pro jemné nuance. Pfii‰el ãas, kdy se budou probírat finanãní otázky, jin˘mi slovy – závûÈ. A v knihovnû pro to byla vhodná atmosféra: police s knihami a závûsy z tûÏkého rudého sametu. Naservíroval jim tam kávu a pak ode‰el a zavfiel za sebou dvefie.

Po nûkolika nesouvisl˘ch poznámkách se zaãali v‰ichni s oãekáváním ohlíÏet po panu Entwhistleovi. Zareagoval na to rychle: pohlédl na hodinky. „Musím chytit vlak v 15.30,“ zaãal.

Jak se ukázalo, i ostatní potfiebovali tento vlak stihnout. „Jak víte,“ pokraãoval pan Entwhistle, „jsem vykonavatelem závûti Richarda Abernethieho –“ V té chvíli byl pfieru‰en.

18