Prolog
Byly dvû odpoledne, 7. kvûtna 1915. Lusitanii zasáhla dvû torpéda za sebou a loì se rychle potápûla. Na mofie se s nejvy‰‰í moÏnou rychlostí spou‰tûly záchranné ãluny. Îeny a dûti stály sefiazeny ve frontû a ãekaly, aÏ na nû pfiijde fiada. Nûkteré z nich dosud zoufale svíraly v náruãi své manÏele a otce; jiné k sobû kfieãovitû tiskly dûti. Nûjaká dívka stála sama, trochu stranou od ostatních. Byla mladá, nemohlo jí b˘t víc neÏ osmnáct. Nezdálo se, Ïe by se bála, a váÏn˘ma klidn˘ma oãima hledûla pfiímo pfied sebe. „PromiÀte.“ KdyÏ se tak blízko za ní ozval muÏsk˘ hlas, trhla sebou a obrátila se. Toho, kdo na ni promluvil, si mezi cestujícími první tfiídy uÏ párkrát v‰imla. Bylo na nûm cosi záhadného, co podnûcovalo její fantazii. S nik˘m nemluvil. Pokud nûkdo oslovil jeho, rychle se ho zbavil. Také mûl ve zvyku nervóznû se ohlíÏet pfies rameno rychl˘m, podezírav˘m pohledem. V‰imla si teì, Ïe je velice rozãilen˘. Na ãele mu stály kapky potu. Bylo zjevné, Ïe ho zcela ovládá strach. A pfiitom jí nepfiipadal jako ãlovûk, kter˘ by se bál smrti. „Ano?“ VáÏnû, tázavû se na nûj podívala. Stál a díval se na ni s jakousi zoufalou nerozhodností. „Musí to b˘t,“ mumlal si pro sebe. „Ano – jinak to nejde.“ Nahlas pak náhle fiekl: „Vy jste Ameriãanka?“ „Ano.“ 7