První kapitola
Paní McGillicuddyová udýchaně cupitala po nástupišti za nosičem, který jí nesl kufr. Paní McGillicuddyová byla malá a tlustá, nosič byl velký a dělal dlouhé kroky. A k tomu ještě měla paní McGillicuddyová spoustu balíčků, což byl výsledek jejího celodenního vánočního nákupu. Závod byl tedy nerovný, a nosič na konci nástupiště zahnul za roh, zatímco paní McGillicuddyová kráčela pořád rovně. Na prvním nástupišti nebyl v tu chvíli přílišný nával, protože jeden vlak právě odjel, ale v prostoru za ním se hemžící dav řítil několika směry najednou, k podzemní dráze a od ní, k úschovnám zavazadel, restauracím, informační kanceláři, tabuli ukazující příjezdy a odjezdy vlaků a ke dvěma průchodům, k vchodu a k východu do venkovního světa. Paní McGillicuddyová se svými balíčky byla postrkována sem a tam, až se konečně dostala ke vchodu na třetí nástupiště. Položila si jeden balíček k nohám a hledala v kapse jízdenku, aby mohla projít kolem přísného uniformovaného strážce u vrat. V tu chvíli se nad její hlavou rozhlaholil chraptivý, ale kultivovaný hlas. „Vlak stojící na třetím nástupišti,“ řekl jí hlas, „odjíždí v 16.50 do Brackhamptonu, Milchesteru, Wavertonu, Carvilu, Roxeteru a končí v Chadmouthu. Cestující do Brackhamptonu a Milchesteru si nastoupí do zadních vozů. Cestující do Vanequay přestoupí v Roxeteru.“ Hlas se s cvaknutím vypnul a pak znovu navázal a hlásil příjezd vlaku přijíždějícího z Birminghamu a Wolverhamptonu v 16.35 na deváté nástupiště. Paní McGillicuddyová našla jízdenku a předložila ji. Muž ji procvakl a zabručel: „Napravo – zadní vozy.“ Paní McGillicuddyová cupitala po nástupišti, až našla 5