Pfiípad Ïeny stfiedních let
NeÏ za panem Packingtonem s bouchnutím zapadly domovní dvefie, staãil ãtyfiikrát zavrãet a rozzlobenû se otázat, proã je nutné si v‰ímat jeho klobouku. Potom teprve odkráãel, aby stihl ranní spoj do centra ve tfii ãtvrtû na devût. Paní Packingtonová zÛstala i nadále sedût u stolu se snídaní. Na tváfii mûla ãerven˘ rumûnec, rty na‰pulené a nerozplakala se jen proto, Ïe na poslední chvíli její Ïalostné rozpoloÏení vystfiídal vztek. „Tak tohle trpût nebudu,“ prohlásila rozhodnû. „To nehodlám trpût!“ Je‰tû nûkolik minut zÛstala sedût naplnûná rozhofiãením a nakonec s opovrÏením zamumlala: „Taková koketa. Ta ohavná vypoãítavá mrcha. Jak jenom mÛÏe b˘t George takov˘ hlupák!“ Hnûv vyprchal a Ïal se vrátil. Paní Packingtonové vstoupily do oãí slzy a pomalu se jí kutálely dolÛ po tváfiích, na nichÏ si jiÏ vûk vybral svou daÀ. „Ono se to lehce fiekne, Ïe to nebudu trpût, ale co si mám poãít?“ Náhle se cítila velice osamûlá, bezmocná a naprosto zoufalá. Pomal˘m pohybem vzala do rukou ranní noviny a zaãala jiÏ po nûkolikáté ãíst inzerát na titulní stranû. Stálo tam: Jste ‰È astní? Pokud ne, poraì te se s Parkerem Pynem Richmondská ulice 17. „To je ale absurdní!“ fiekla nahlas paní Packingtono7