Page 1

Pfiípad Ïeny stfiedních let

NeÏ za panem Packingtonem s bouchnutím zapadly domovní dvefie, staãil ãtyfiikrát zavrãet a rozzlobenû se otázat, proã je nutné si v‰ímat jeho klobouku. Potom teprve odkráãel, aby stihl ranní spoj do centra ve tfii ãtvrtû na devût. Paní Packingtonová zÛstala i nadále sedût u stolu se snídaní. Na tváfii mûla ãerven˘ rumûnec, rty na‰pulené a nerozplakala se jen proto, Ïe na poslední chvíli její Ïalostné rozpoloÏení vystfiídal vztek. „Tak tohle trpût nebudu,“ prohlásila rozhodnû. „To nehodlám trpût!“ Je‰tû nûkolik minut zÛstala sedût naplnûná rozhofiãením a nakonec s opovrÏením zamumlala: „Taková koketa. Ta ohavná vypoãítavá mrcha. Jak jenom mÛÏe b˘t George takov˘ hlupák!“ Hnûv vyprchal a Ïal se vrátil. Paní Packingtonové vstoupily do oãí slzy a pomalu se jí kutálely dolÛ po tváfiích, na nichÏ si jiÏ vûk vybral svou daÀ. „Ono se to lehce fiekne, Ïe to nebudu trpût, ale co si mám poãít?“ Náhle se cítila velice osamûlá, bezmocná a naprosto zoufalá. Pomal˘m pohybem vzala do rukou ranní noviny a zaãala jiÏ po nûkolikáté ãíst inzerát na titulní stranû. Stálo tam: Jste ‰È astní? Pokud ne, poraì te se s Parkerem Pynem Richmondská ulice 17. „To je ale absurdní!“ fiekla nahlas paní Packingtono7


vá. „Naprosto absurdní.“ Po chvíli dodala: „KoneckoncÛ, proã bych se o tom nemohla pfiesvûdãit…“ Tím se vysvûtluje, proã v jedenáct hodin byla ponûkud nervózní paní Packingtonová uvedena do soukromé kanceláfie pana Parkera Pynea. Jak uÏ bylo fieãeno, paní Packingtonová pociÈovala silnou nervozitu, ale bÛhví proã, jiÏ pouh˘ pohled na rozloÏitého, skoro tlustého pana Parkera Pynea, jí dodal pocit jistoty. Jeho holá hlava mûla u‰lechtil˘ tvar a za siln˘mi br˘lemi ji pozorovaly malé Ïivé oãi. „Pfiijmûte laskavû místo,“ vyzval ji pan Parker Pyne. „Pfii‰la jste v odpovûì na mÛj inzerát?“ dodal povzbudivû. „Ano,“ pfiitakala paní Packingtonová, ale vzápûtí se zarazila. „A nejste ‰Èastná,“ konstatoval bodr˘m vûcn˘m tónem pan Parker Pyne. „Málokdo je. Skuteãnû by vás pfiekvapilo, kdybyste vûdûla, jak málo je ‰È astn˘ch lidí.“ „Skuteãnû?“ podivila se paní Packingtonová, pfiestoÏe nemûla pocit, Ïe jí nûjak zvlá‰È záleÏí na tom, jestli jiní lidé jsou, nebo nejsou ‰È astní. „Já vím, vás to pfiíli‰ nezajímá,“ pospí‰il si s vysvûtlením pan Pyne, „zato pro mne je to velmi zajímavé. Víte, pûtatfiicet let jsem se zab˘val porovnáváním a vytváfiením statistick˘ch údajÛ v jednom státním úfiadû. Teì právû jsem ode‰el do penze a napadlo mû, Ïe bych mohl vyuÏít zku‰eností, kter˘ch jsem nabyl, nov˘m zpÛsobem. Je to v‰echno vlastnû tak jednoduché. Uji‰È uji vás, Ïe dÛvody kalící lidské ‰tûstí se dají roztfiídit do pûti hlavních skupin – víc jich není. Jak jednou pfiijdete na kloub pfiíãinû ochofiení, jeho léãba je moÏná. Zastávám vlastnû funkci lékafie. I doktor nejprve diagnostikuje pacientovy potíÏe a posléze doporuãí, jak˘m smûrem postupovat pfii léãení. Existují pfiípady, kdy nezabírá Ïádná léãba. Je-li tomu tak, pak upfiímnû pfiiznám, Ïe nemohu udûlat zhola nic. Ale uji‰È uji vás, paní Pac8


kingtonová, Ïe pakliÏe se nûjakého pfiípadu ujmu, vyléãení je prakticky zaruãeno.“ CoÏpak by na tom opravdu mohlo nûco b˘t? Jedná se o nesmysl, nebo by to snad mohla b˘t pravda? Paní Packingtonová se na muÏe za stolem dlouze zadívala pohledem pln˘m nadûje. „NuÏe, stanovíme diagnózu va‰eho pfiípadu, co fiíkáte?“ zeptal se pan Parker Pyne s úsmûvem. Opfiel se zády o opûradlo Ïidle a sepnul ruce, dot˘kaje se ‰piãkami prstÛ. „Ony potíÏe souvisejí s va‰ím manÏelem. Mûli jste celkem vzato ‰È astné manÏelství. ¤ekl bych, Ïe manÏel aÏ doposud dobfie prosperoval. RovnûÏ si myslím, Ïe se v tomto pfiípadû vyskytuje jedna mladá dáma – není vylouãeno, Ïe ta mladá dáma pracuje v kanceláfii va‰eho manÏela.“ „Jako písafika,“ potvrdila paní Packingtonová. „Protivná zmalovaná mrÀavá koketa, samá rtûnka, hedvábné punãochy a kudrlinky.“ Slova se z ní pfiímo fiinula. Pan Parker Pyne pfiik˘vl a jakoby rozhofiãen˘m tónem pronesl: „Na tom pfiece není nic zlého – právû takto vás manÏel nepochybnû odb˘vá.“ „Ano, pfiesnû tak.“ „Proã by se tudíÏ nemohl tû‰it z ãistého pfiátelství této mladé dámy a nemohl pfiinést alespoÀ trochu jasu, nepatrnû radosti do jejího ponurého Ïivota? Ubohé dítû, uÏije si tak málo potû‰ení! Pfiedstavuji si, Ïe tak nûjak k tomu pfiistupuje.“ Paní Packingtonová ráznû pfiikyvovala. „Podfuk – není to nic jiného neÏ podfuk! Bere ji s sebou na lodiãky – já sama mám projíÏì ky po fiece moc ráda, ale je to tak pût ‰est let, kdy prohlásil, Ïe to koliduje s jeho partiemi golfu. Ale kvÛli ní se golfu vzdát mÛÏe. Chodím ráda do divadla – George vÏdycky fiíkal, Ïe je pfiíli‰ unaven˘, aby veãer je‰tû nûkam chodil. Ale s ní si vyjde tancovat – tancovat! A domÛ se vrací ve tfii hodiny ráno. Já – já –“ 9


„A bezpochyby nafiíká nad tím, jak Ïeny Ïárlí, jak jsou bezdÛvodnû Ïárlivé, i kdyÏ k tomu neexistuje Ïádn˘, ani ten sebemen‰í dÛvod, není to tak?“ Paní Packingtonová znovu pfiik˘vla. „To jste vystihl pfiesnû.“ Vzápûtí se ale nabrou‰enû zeptala: „Jak tohle v‰echno víte?“ „Statistika,“ odpovûdûl pan Parker Pyne, jak nejstruãnûji to ‰lo. „Je mi tak hroznû,“ vzdychla si paní Packingtonová. „VÏdycky jsem b˘vala Georgeovi dobrou manÏelkou. V na‰ich zaãátcích jsem si málem sedfiela kÛÏi z rukou. Pomohla jsem mu, aby se zavedl. Na Ïádného jiného muÏe jsem se nikdy ani nepodívala. V‰echny vûci mu drÏím pûknû v pofiádku, dostává dobré jídlo a domácnost vedu dobfie a hospodárnû. A teì, kdyÏ jsme se koneãnû zmohli a mohli bychom si uÏívat a chodit do spoleãnosti a dûlat v‰echno to, na co jsem se vÏdycky tû‰ila – tak pfiijde tohle!“ TûÏce polkla. Pan Pyne váÏnû pfiik˘vl. „Mohu vás ujistit, Ïe va‰emu pfiípadu naprosto dokonale rozumím.“ „A – mÛÏete s tím nûco udûlat?“ Vyslovila svou otázku témûfi ‰eptem. „Zajisté, drahá paní. Léãba na to existuje. Ó ano, je na to lék.“ „A jak˘?“ âekala s oãima dokofián otevfien˘ma a celá napjatá. Pan Parker Pyne promluvil ti‰e, ale dÛraznû. „Zcela se odevzdáte do m˘ch rukou a mÛj honoráfi bude ãinit dvû stû guinejí.“ „Dvû stû guinejí!“ „Pfiesnû. Takové vydání si mÛÏete snadno dovolit, paní Packingtonová. Stejn˘ obnos byste zaplatila za operaci. ·tûstí je právû tak dÛleÏité jako tûlesné zdraví.“ „Pfiedpokládám, Ïe platit budu aÏ potom?“ „Naopak,“ vyvedl ji z omylu pan Pyne. „Zaplatíte mi pfiedem.“ 10


Paní Packingtonová povstala. „Obávám se, Ïe nevidím dÛvod, proã bych mûla –“ „Kupovat zajíce v pytli?“ zvesela za ni dokonãil vûtu pan Parker Pyne. „Nu, máte moÏná pravdu, je to hodnû penûz, které byste riskovala. Musíte mi dÛvûfiovat, chápete. Musíte zaplatit peníze a to riziko podstoupit. Takové jsou mé podmínky.“ „Dvû stû guinejí!“ „Pfiesnû. Dvû stû guinejí. Je to velká ãástka. Hezké dopoledne, paní Packingtonová. Dejte mi vûdût, jestli si to rozmyslíte.“ Podal jí ruku na rozlouãenou a naprosto nevyveden z míry se na ni usmíval. Jakmile se vzdálila, stiskl tlaãítko bzuãáku na psacím stole. Ozvala se mu pfiísnû vyhlíÏející mladá Ïena s br˘lemi na nose. „Desky, prosím, sleãno Lemonová. A mohla byste vyfiídit Claudeovi, Ïe je moÏné, Ïe ho budu jiÏ zakrátko potfiebovat?“ „Nová klientka?“ „Ano, nová klientka. V tuto chvíli se je‰tû vzpírá, ale vrátí se. Pravdûpodobnû dnes odpoledne kolem ãtvrté. Po‰lete ji dál.“ „Schéma A?“ „Schéma A, samozfiejmû. Je zajímavé, jak si kaÏd˘ myslí, Ïe jeho pfiípad je ojedinûl˘. NuÏe, dejte vûdût Claudeovi. A vyfiiì te mu, Ïe nesmí pÛsobit pfiíli‰ v˘stfiednû. Obejde se bez kolínské, a aÈ se radûji nechá ostfiíhat na krátko.“ Paní Packingtonová znovu vstoupila do kanceláfie pana Parkera Pynea ve ãtvrt na pût. Vytáhla ‰ekovou kníÏku, vypsala ‰ek a podala mu ho. V˘mûnou dostala potvrzenku. „A nyní?“ V pohledu paní Packingtonová se zraãila nadûje. „A nyní,“ opakoval po ní pan Pyne s úsmûvem, „se vrátíte domÛ. Zítra pfii první rozná‰ce po‰ty obdrÏíte jisté pokyny, a byl bych velice rád, kdybyste je dodrÏela.“ 11


Paní Packingtonová odcházela domÛ ve stavu pfiíjemného oãekávání. Pan Packington pfii‰el domÛ ponûkud najeÏen˘, pfiipraven˘ uhájit své postavení, kdyby mûla pfiijít znovu na pfietfies scéna u stolu pfii snídani. Oddychl si v‰ak, kdyÏ zjistil, Ïe manÏelka se nezdá b˘t v bojové náladû. PÛsobila neobvykle zamy‰lenû. George poslouchal rádio a uvaÏoval, zda mu to milé dûvãe Nancy dovolí, aby jí daroval koÏich. Dobfie si uvûdomoval, jak velice je hrdá. Nemíní ji pfiece urazit. Ale pfiesto uÏ si mu postûÏovala, Ïe je jí chladno. Ten její tvídov˘ utíkáãek musel b˘t hodnû lacin˘, nemohl moc hfiát. MoÏná by to dokázal podat tak, aby jí to nevadilo, doufejme… Musí si spolu zase brzy nûkam vyjít. Bylo to potû‰ení vzít takovou dívku do elegantní restaurace. Dobfie si tehdy pov‰iml, jak mu nûkolik mladíkÛ závidí. Je neobyãejnû hezká. A má ho ráda. Jí vÛbec nepfiipadá star˘, jak mu jednou fiekla. Zvedl hlavu a zachytil manÏelãin pohled. Náhle ho zachvátil pocit viny, coÏ ho rozmrzelo. Marii chybí jakákoli velkorysost, a jak je podezfiívavá! Nedopfieje mu proÏít ani nepatrn˘ kousek ‰tûstí. Vypnul rádio a ‰el spát. Následujícího rána paní Packingtonová obdrÏela i dva neãekané dopisy. Jedním byl pfiedti‰tûn˘ formuláfi potvrzující dohodnutou hodinu náv‰tûvy ve vûhlasném salonu krásy. Druh˘ pak náv‰tûvu u krejãího. Tfietí byl slíben˘ dopis od pana Parkera Pynea, ve kterém ji zdvofiile Ïádal, jestli by s ním je‰tû téhoÏ dne laskavû nepoobûdvala v Ritzu. Pan Packington se zmínil, Ïe se mÛÏe stát, Ïe nepfiijde na veãefii domÛ, jelikoÏ se musí zúãastnit pracovní schÛzky s jedním ãlovûkem. Duchem nepfiítomná paní Packingtonová pouze pfiik˘vla a její manÏel si pfii odchodu z domu gratuloval, Ïe u‰el jisté boufice. Setkání s majitelem salonu krásy udûlalo na paní Pac12


kingtonovou velk˘ dojem. Ó, jak málo jste na sebe dbala! Ale, madam, proã jen? UÏ se mu mûla svûfiit do rukou dávno. Nicménû, není je‰tû pozdû. S obliãejem jí dûlali nejrÛznûj‰í kejkle; promaãkávali ho, hnûtli, napafiovali. Také jí na nûj nanesli bahno. Vmasírovali krémy. Poprá‰ili pudrem. V posledku je‰tû následovalo nûkolik nejrÛznûj‰ích dolaìovacích tahÛ. Koneãnû jí podali zrcadlo. „Skuteãnû vypadám mlad‰í, to se nedá popfiít,“ pomyslela si. Seance u krejãího ji naplnila stejn˘m vzru‰ením. Vyplula na ulici s pocitem, Ïe je elegantní, jde s módou a drÏí krok s dobou. Na domluvenou schÛzku na pÛl druhou v hotelu Ritz pfii‰la paní Packingtonová vãas. Bezchybnû obleãen˘ pan Parker Pyne uÏ na ni ãekal a jako obvykle kolem sebe ‰ífiil uklidÀující atmosféru jistoty a bezpeãí. „Okouzlující,“ prohlásil a zku‰en˘m okem si ji prohlíÏel od hlavy aÏ k patû. „OpováÏil jsem se objednat vám skleniãku White Lady.“ Paní Packingtonová, jeÏ dosud s návykem pít koktejly nemûla zku‰enosti, nic nenamítala. Opatrnû upíjela skvûl˘ nápoj a naslouchala laskav˘m slovÛm svého vstfiícného instruktora. „VበmanÏel, paní Packingtonová,“ pouãoval ji pan Parker Pyne, „musí b˘t dohnán k tomu, aby zÛstal doslova zírat. Chápejte – zírat s otevfien˘mi ústy. Abych tomu napomohl, pfiedstavím vám jednoho svého mladého pfiítele. Dnes s ním poobûdváte.“ V témÏe okamÏiku vstoupil do sálu mlad˘ muÏ a zaãal se rozhlíÏet ze strany na stranu. Zahlédl pana Parkera Pynea a plavn˘m krokem se vydal smûrem k nim. „Pan Claude Luttrell, paní Packingtonová.“ Panu Claudeu Luttrellovi nemohlo snad b˘t je‰tû ani tfiicet. PÛsobil zdvofiil˘m a pfiíjemn˘m dojmem, zjevnû se umûl chovat, byl bezvadnû obleãen˘ a mimofiádnû hezk˘. „Jsem potû‰en, Ïe vás poznávám,“ zamumlal. 13


Tfii minuty nato jiÏ sedûla paní Packingtonová naproti novému uãiteli u malého stolku jen pro dva. Zprvu cítila stud, ale pan Luttrell velice brzy její plachost rozpt˘lil. Znal dobfie PafiíÏ a strávil hodnû ãasu na Riviéfie. Také se optal, zda paní Packingtonová ráda tanãí, na coÏ se mu dostalo odpovûdi, Ïe ano, ale v souãasné dobû se jí naskytne pfiíleÏitost zatanãit si jen zfiídkakdy, jelikoÏ pan Packington nestojí o to veãer si je‰tû nûkam vyjít. „Ale pfiece by nemohl b˘t tak bezohledn˘, aby vás drÏel doma,“ nevûfiícnû prohlásil pan Claude Luttrell s úsmûvem, pfii kterém odkryl záfiivû bílou fiadu zubÛ. „Moderní Ïeny uÏ muÏskou Ïárlivost zkrátka nebudou tolerovat.“ Paní Packingtonové málem uklouzlo, Ïe Ïárlivost v tomto pfiípadû nehraje Ïádnou úlohu. Slova v‰ak zÛstala nevyslovena. VÏdyÈ také koneckoncÛ s tou my‰lenkou se dalo jen souhlasit. Claude Luttrell hovofiil o noãních klubech s lehkostí znalce. Dohodli se, Ïe následujícího veãera se spolu s paní Packingtonovou vypraví do velice oblíbeného klubu Lesser Archangel. Paní Packingtonová se lehce chvûla nervozitou, kdyÏ tuto skuteãnost mûla oznámit manÏelovi. Georgeovi se to bude zdát v˘stfiední, myslela si, a nejspí‰ i smû‰né. Ve‰keré obavy v tomto smûru se ale ukázaly jako liché. Aby v‰e oznámila bûhem snídanû, na to se cítila pfiíli‰ rozãilená, a ve dvû odpoledne dostala telefonickou zprávu, Ïe pan Packington bude veãefiet ve mûstû. Veãer probûhl neobyãejnû úspû‰nû. Paní Packingtonová b˘vala v dívãím vûku dobrou taneãnicí a pod zku‰en˘m vedením Claudea Luttrella jí velice brzo kroky moderních tancÛ neãinily Ïádné potíÏe. Blahopfiál jí k jejím veãerním ‰atÛm, stejnû jako jí pochválil úães. (T˘Ï den ráno byla objednaná k módnímu kadefiníkovi.) KdyÏ se s ní mlad˘ muÏ louãil, políbil jí ruku takov˘m zpÛso14


bem, aÏ ji to rozechvûlo. Paní Packingtonová tak zábavn˘ veãer uÏ mnoho let neproÏila. Následovalo deset neuvûfiiteln˘ch dnÛ. Paní Packingtonová se sv˘m spoleãníkem obûdvala, dávala si ãaj o páté, nauãila se tango, vy‰la si s ním na veãefii, tanãila a pozdû v noci znovu lehce poveãefiela. Vyslechla si dopodrobna pfiíbûh ponurého dûtství Claudea Luttrella. Naslouchala líãení smutn˘ch okolností, pfii nichÏ jeho otec pfii‰el o v‰echny peníze. Dozvûdûla se o jeho tragické milostné aféfie i o zahofiklém vztahu k Ïenám obecnû. Jedenáct˘ den je zastihl pfii tanci v klubu Red Admiral. Paní Packingtonová zahlédla manÏela dfiív neÏ on ji. George byl ve spoleãnosti oné mladé Ïeny z kanceláfie. Oba páry v tu chvíli tanãily. „Ahoj, Georgei,“ pozdravila paní Packingtonová zvesela manÏela, kdyÏ se pfii krouÏení v kole dostala do jeho blízkosti. Opravdu ji velice pobavilo sledovat, jak obliãej jejího muÏe nejprve zãervenal a poté zrudl pfiekvapením. Ve v˘razu údivu na jeho tváfii bylo moÏné vysledovat i stín provinilosti. Paní Packingtonová si vychutnávala pocit, Ïe nyní je pánem situace ona. Chudák starou‰ek George! Jakmile se opût posadila ke stolu, jala se druh˘ pár pozorovat. Jak jen je zavalit˘ a ple‰at˘ a jak pfii tanci poskakuje! Takhle se pfiece tancovalo pfied dvaceti lety. Chudáãek George, jak hroznû moc se snaÏí pÛsobit mladû! A ta ubohá dívãina, se kterou tancuje! Jak musí pfiedstírat, Ïe se jí to líbí. V‰ak se tváfií dost znudûnû, kdyÏ má obliãej nad jeho ramenem, kde jí do nûj nemÛÏe vidût. O co je její situace závidûníhodnûj‰í, pomyslela si paní Packingtonová spokojenû. Kratiãce pohlédla na dokonalého Claudea, kter˘ nyní taktnû mlãel. Jak dobfie jí rozumûl. Nikdy jí ne‰el na nervy – jak se to uÏ mezi manÏely nevyhnutelnû musí stát po uplynutí tolika let. Znovu se na mladého muÏe zadívala. Jejich pohledy 15


se setkaly. Usmál se a jeho krásné, tmavé, posmutnûlé a romantické oãi se nûÏnû zahledûly do jejích. „PÛjdeme si je‰tû zatanãit?“ zeptal se témûfi nesly‰nû. A opût tanãili. Snad se ocitla v ráji! Cítila, jak je sleduje GeorgeÛv upfien˘ pohled. Vybavil se jí najednou pÛvodní zámûr, George mûl zaãít Ïárlit. Kolik ãasu uÏ od té doby uplynulo! Vlastnû uÏ ani netouÏila po tom, aby George Ïárlil. Mohlo by mu to dûlat starosti. Ale proã by se mûl chudáãek znepokojovat? V‰ichni jsou tak ‰È astní… Pan Packington uÏ byl hodinu doma, kdyÏ jeho paní vstoupila do dvefií. Tváfiil se rozpaãitû a byl cel˘ nesvÛj. „Hm,“ poznamenal. „TakÏe jsi zpátky.“ Paní Packingtonová odhodila veãerní pfiehoz, za kter˘ ráno vydala pfiesnû ãtyfiicet guinejí. „Ano,“ odpovûdûla s úsmûvem, „uÏ jsem doma.“ George si odka‰lal. „Ehmm – dost zvlá‰tní tû tam potkat.“ „Myslí‰?“ odtu‰ila paní Packingtonová. „Já – abych fiekl, zdálo se mi to laskavé, vyvést tu dívenku nûkam do spoleãnosti. Má v poslední dobû doma opravdu mnoho problémÛ. Myslel jsem, ví‰ – nûco jako projev pfiátelství.“ Paní Packingtonová pfiik˘vla. Chudák star˘ George – jak cel˘ horeãnat˘ pfii tanci neohrabanû poskakoval a jak samolibû se pfiitom tváfiil, vzpomnûla si. „Kdo je to, ten mládenec, co byl s tebou? Neznám ho, Ïe ne?“ „Jmenuje se Luttrell. Claude Luttrell.“ „A jak jsi k nûmu pfii‰la?“ „Ále, nûkdo mi ho pfiedstavil,“ odpovûdûla vyh˘bavû paní Packingtonová. „Je to u tebe dost podivné, Ïe sis vy‰la zatancovat – v tvém vûku. Nesmí‰ ze sebe dûlat blázna, drahá.“ Paní Packingtonová se usmála. PociÈ ovala opravdu bezbfiehou laskavost k celému vesmíru, neÏ aby odpovû16


0034622  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you