KAPITOLA PRVNÍ
Stává se, Ïe nás bezdÛvodnû a bez na‰eho pfiiãinûní pronásledují jisté obrazy a vytrvale pfieÏívají v na‰í vzpomínce, aãkoli si sotva uvûdomujeme, Ïe jsme je zaznamenali, a tfiebaÏe ani nesouvisejí s niãím dÛleÏit˘m. Bezpochyby proto mohl Maigret v pozdûj‰ích letech minutu po minutû, krok za krokem zrekonstruovat ono fádní pozdní odpoledne na nábfieÏí ZlatníkÛ. Pfiednû pendlovky z ãerného mramoru s bronzov˘mi ozdobami, na nichÏ spoãinul pohledem, kdyÏ ukazovaly ãtvrt na sedm a tfii minuty, coÏ znamenalo, Ïe je nûco po pÛl sedmé. Ve zbyl˘ch deseti kanceláfiích soudní policie, u velkého ‰éfa i u ostatních divizních komisafiÛ, mûli úplnû stejné hodiny se sloupky po stranách, které se taky odnepamûti zpoÏìovaly. Proã ho tahle my‰lenka zaujala dnes, a jindy ne? Na okamÏik ho napadlo, do kolika úfiadÛ, na kolik ministerstev dodal kdysi jist˘ F. Ledent, jehoÏ signatura vyvedená krásn˘m anglick˘m písmem se vyjímala na bledém ciferníku, spoustu tûchhle pendlovek, a pfiedstavoval si, jaké dohadování, intriky a provize musely tak v˘znamnému obchodu pfiedcházet. Soudû podle stylu, v jakém byly hodiny vyhotoveny, byl uÏ F. Ledent pÛl století, moÏná sto let mrtv˘. Lampa se zelen˘m stínidlem pfies den svítila, protoÏe byl leden. I lampy mûli ve zbytku budovy stejné. Lucas vstoje ukládal do naÏloutl˘ch desek úfiední spisy, které mu Maigret právû jeden po druhém podával. „Mám nechat Janviera v Crillonu?“ „Dlouho ne. Veãer mu tam po‰li nûkoho na vystfiídání.“ V poslední dobû do‰lo k sérii krádeÏí ‰perkÛ v pfiepychov˘ch hotelích na Champs-Elysées, tak poslali do kaÏdého z nich nenápadnou ostrahu. 7