Page 1

KAPITOLA PRVNÍ

Stává se, Ïe nás bezdÛvodnû a bez na‰eho pfiiãinûní pronásledují jisté obrazy a vytrvale pfieÏívají v na‰í vzpomínce, aãkoli si sotva uvûdomujeme, Ïe jsme je zaznamenali, a tfiebaÏe ani nesouvisejí s niãím dÛleÏit˘m. Bezpochyby proto mohl Maigret v pozdûj‰ích letech minutu po minutû, krok za krokem zrekonstruovat ono fádní pozdní odpoledne na nábfieÏí ZlatníkÛ. Pfiednû pendlovky z ãerného mramoru s bronzov˘mi ozdobami, na nichÏ spoãinul pohledem, kdyÏ ukazovaly ãtvrt na sedm a tfii minuty, coÏ znamenalo, Ïe je nûco po pÛl sedmé. Ve zbyl˘ch deseti kanceláfiích soudní policie, u velkého ‰éfa i u ostatních divizních komisafiÛ, mûli úplnû stejné hodiny se sloupky po stranách, které se taky odnepamûti zpoÏìovaly. Proã ho tahle my‰lenka zaujala dnes, a jindy ne? Na okamÏik ho napadlo, do kolika úfiadÛ, na kolik ministerstev dodal kdysi jist˘ F. Ledent, jehoÏ signatura vyvedená krásn˘m anglick˘m písmem se vyjímala na bledém ciferníku, spoustu tûchhle pendlovek, a pfiedstavoval si, jaké dohadování, intriky a provize musely tak v˘znamnému obchodu pfiedcházet. Soudû podle stylu, v jakém byly hodiny vyhotoveny, byl uÏ F. Ledent pÛl století, moÏná sto let mrtv˘. Lampa se zelen˘m stínidlem pfies den svítila, protoÏe byl leden. I lampy mûli ve zbytku budovy stejné. Lucas vstoje ukládal do naÏloutl˘ch desek úfiední spisy, které mu Maigret právû jeden po druhém podával. „Mám nechat Janviera v Crillonu?“ „Dlouho ne. Veãer mu tam po‰li nûkoho na vystfiídání.“ V poslední dobû do‰lo k sérii krádeÏí ‰perkÛ v pfiepychov˘ch hotelích na Champs-Elysées, tak poslali do kaÏdého z nich nenápadnou ostrahu. 7


Maigret mechanicky zmáãkl elektrick˘ zvonek. Skoro okamÏitû se otevfiely dvefie a v nich se objevil star˘ Joseph, policejní zfiízenec se stfiíbrn˘m fietízkem. „Ke mnû uÏ nikdo?“ zeptal se komisafi. „Kromû té bláznivé Ïenské…“ To nebylo dÛleÏité. UÏ nûkolik mûsícÛ chodívala dvakrát aÏ tfiikrát t˘dnû na nábfieÏí ZlatníkÛ, beze slova vklouzla do ãekárny a dala se do pletení. Nikdy se nenechala ohlásit. První den se jí Joseph zeptal, za k˘m si pfieje jít. ·ibalsky, témûfi rozpustile se na nûj usmála a odpovûdûla: „AÏ mû bude komisafi Maigret potfiebovat, tak si mû zavolá…“ Joseph jí podal lístek. Vyplnila ho pravideln˘m krasopisn˘m písmem prozrazujícím klá‰terní v˘chovu. Jmenovala se Clémentine Pholienová a bydlela v ulici Lamarck. Tehdy ji komisafi nechal uvést k Janvierovi. „Byla jste pfiedvolaná?“ „Komisafi Maigret o tom ví.“ „Poslal vám písemné pfiedvolání?“ Navzdory svému vûku se pÛvabnû usmála. „To není potfieba.“ „Máte pro nûj nûjakou informaci?“ „MoÏná.“ „Teì je velmi zaneprázdnûn˘.“ „To nevadí. Já poãkám.“ âekala do sedmé veãer a potom ode‰la. O nûkolik dní pozdûji se zase objevila ve stejném svûtle fialovém klobouku, se stejn˘m pletením a usadila se navykl˘m zpÛsobem v prosklené ãekárnû. Pro kaÏd˘ pfiípad si zjistili, co je zaã. Dlouho mûla na Montmartru galanterii a pobírala slu‰nou rentu. Její synovci a netefie se ji nûkolikrát pokusili nechat zavfiít do psychiatrické léãebny, ale odtamtud ji pokaÏdé poslali zpátky s tím, Ïe není nebezpeãná. 8


Kde spla‰ila Maigretovo jméno? Od vidûní ho neznala, protoÏe kdyÏ sedûla v prosklené kleci, nûkolikrát pro‰el kolem, a nikdy se k nûmu nehlásila. „No tak, Lucasi, zavíráme, kamaráde!“ Zavírali brzy, hlavnû na to, Ïe byla sobota. Komisafi si ‰el do skfiínû pro kabát, klobouk a ‰álu. Pro‰el pfied sklenûnou stûnou a pro jistotu odvrátil hlavu. Venku ho ãekala mírnû naÏloutlá mlha, která odpoledne zahalila PafiíÏ. Nemûl dÛvod spûchat. Se zvednut˘m límcem svrchníku a rukama v kapsách obe‰el Justiãní palác, pro‰el pod velk˘mi hodinami a pfie‰el pfies most Pont-au-Change. Ve chvíli, kdy byl témûfi v jeho polovinû, mûl náhle pocit, Ïe ho nûkdo sleduje, a prudce se otoãil. V obou smûrech se pohybovala spousta chodcÛ. KvÛli zimû kráãeli skoro v‰ichni dost rychle. Byl si témûfi jist˘, Ïe muÏ v tmavém obleãení, kter˘ ‰el za ním asi v desetimetrové vzdálenosti, náhle udûlal ãelem vzad a vracel se opaãn˘m smûrem. Nevûnoval tomu pozornost. Ostatnû byl to jenom dojem. O nûkolik minut pozdûji ãekal na námûstí du Châtelet, aÏ mu pfiijede autobus, a na‰el si místo na plo‰inû, kde si mohl dokoufiit d˘mku. Mûla skuteãnû nûjakou zvlá‰tní chuÈ? Pfiísahal by na to. MoÏná to bylo tím smogem, urãitou kvalitou vzduchu. Hroznû pfiíjemná chuÈ. Nemyslel na nic zvlá‰tního, zasnûn˘m pohledem jen mlhavû vnímal pohupující se hlavy spolucestujících. Pak zase následoval chodník, témûfi liduprázdn˘ bulvár Richard-Lenoir, osvûtlená okna jeho bytu, která rozeznal uÏ z dálky. Pustil se nahoru po dÛvûrnû známém schodi‰ti, rozli‰oval svûtlej‰í pruhy pode dvefimi, sly‰el tlumené hlasy, písniãky linoucí se z rádia. Dvefie se jako obvykle otevfiely je‰tû dfiív, neÏ se dotkl tlaãítka zvonku, a paní Maigretová si proti svûtlu tajemnû poloÏila prst na ústa. 9


Díval se na ni a v jeho pohledu, kter˘m se snaÏil dohlédnout dál, se zraãila otázka. „Nûkdo tady je,“ za‰eptala. „Kdo?“ „To nevím. Je nûjak˘ divn˘…“ „Co ti fiekl?“ „Îe s tebou musí za kaÏdou cenu mluvit.“ „Jak vypadá?“ „To nedokáÏu fiíct, ale táhne z nûj alkohol.“ K veãefii mûli lotrinsk˘ slan˘ koláã se ‰unkou a vejci, poznal to podle vÛnû linoucí se z kuchynû. „Kde je?“ „Posadila jsem ho do ob˘váku.“ Pomohla mu ze svrchníku a odebrala mu klobouk se ‰álou. Zdálo se mu, Ïe v bytû je ménû svûtla neÏ obvykle, ale zjevnû to byl jenom jeho pocit. Pokrãil rameny a strãil do dvefií ob˘vacího pokoje, kde se uÏ pfies mûsíc py‰nû vyjímala televize. Ten muÏ stál celou dobu v rohu místnosti, v kabátû a s kloboukem v ruce. PÛsobil rozru‰enû a sotva se na komisafie odváÏil pohlédnout. „Prosím vás, nezlobte se, Ïe jsem vás sledoval aÏ k vám domÛ,“ zadrmolil. Maigret si okamÏitû v‰iml, Ïe má roz‰tûp patra, a ani ho nerozãílilo, Ïe ten ãlovûk koneãnû stojí proti nûmu. „Vy jste byl za mnou na nábfieÏí ZlatníkÛ, viìte?“ „Ano, nûkolikrát.“ „A jmenujete se… Poãkejte… Planchon…“ „Ano, Léonard Planchon.“ A znova zopakoval je‰tû pokornûj‰ím tónem: „Moc se omlouvám…“ Rozhlédl se po místnosti a pohledem se zastavil na dvefiích, jako kdyby ho popadla chuÈ opût zmizet. Kolikrát uÏ se mu stalo, Ïe ode‰el dfiív, neÏ se s komisafiem setkal? Nejménû pûtkrát. PokaÏdé v sobotu odpoledne. TakÏe mu nakonec zaãali pfiezdívat sobotní náv‰tûvník. 10


S jist˘mi obmûnami se to podobalo pfiípadu s bláznivou stafienou. Soudní policie pfiitahuje stejnû jako noviny nejrÛznûj‰í lidi s více ãi ménû podivn˘m chováním a nûkteré z nich tam pak uÏ znají a zvyknou si na jejich tváfie. „Nejdfiív jsem vám napsal,“ pravil ‰eptem. „Posaìte se.“ Prosklen˘mi dvefimi bylo vidût na prostfien˘ stÛl v jídelnû a muÏ tím smûrem kaÏdou chvíli vrhl zneklidnûn˘ pohled. „Vy touhle dobou veãefiíte, viìte?“ „Posaìte se,“ zopakoval komisafi s povzdechem. Pro jednou pfiijde domÛ brzy, ale veãefiet bude tak jako tak se zpoÏdûním. Sbohem teplá veãefie, sbohem televizní zprávy… Pfied nûkolika t˘dny si s Ïenou zvykli dívat se na televizi bûhem jídla, coÏ vedlo k tomu, Ïe u stolu zmûnili zasedací pofiádek. „¤íkáte, Ïe jste mi napsal?“ „NejmíÀ deset dopisÛ.“ „A podepsal jste je sv˘m jménem?“ „Ty první jsem nepodepsal, roztrhal jsem je. A ty ostatní taky. Pak jsem se rozhodl, Ïe za vámi zajdu.“ Maigret teì také ucítil zápach alkoholu, ale muÏ opil˘ nebyl. Nervózní, to ano. Propletené prsty k sobû tiskl tak silnû, aÏ mu zbûlely jejich ãlánky. Jen pozvolna se odhodlával upfiít na komisafie pohled a jako by mu z oãí vyzafiovala úpûnlivá prosba. Kolik mu tak mohlo b˘t? TûÏko fiíct. Nebyl mlad˘ ani star˘ a pÛsobil dojmem, jako by mlad˘ nikdy ani nebyl. Tak pûtatfiicet? Snadné nebylo ani zafiadit ho do nûjaké spoleãenské kategorie. Na sobû mûl ‰patnû stfiiÏené, ale kvalitní ‰aty a jeho velmi ãisté ruce prozrazovaly, Ïe pracuje manuálnû. „Proã jste ty dopisy roztrhal?“ „Bál jsem se, Ïe byste mû povaÏoval za blázna...“ 11


Zvedl oãi a dodal, jako by ho chtûl pfiesvûdãit: „Já nejsem blázen, pane komisafii… Moc vás prosím, vûfite mi, Ïe nejsem blázen.“ To b˘vá obvykle ‰patné znamení, a pfiesto uÏ byl Maigret zpola pfiesvûdãen˘. Sly‰el svou Ïenu pfiecházet sem tam po kuchyni. Nejspí‰ musela jídlo vytáhnout z trouby. JenomÏe teì to stejnû vystydne. „TakÏe jste mi napsal nûkolik dopisÛ. Pak jste se dostavil na nábfieÏí ZlatníkÛ… Jednou v sobotu, jestli se nepletu.“ „To je jedin˘ den, kdy mám volno.“ „Jaké máte povolání, pane Planchone?“ „Mám malífiskou firmu. Nic velkého. Bûhem sezony zamûstnávám pût aÏ ‰est dûlníkÛ, víte…“ KvÛli zajeãímu pysku se dalo tûÏko poznat, zda se nesmûle usmívá, nebo ‰klebí. Mûl jasnû modré oãi a svûtlá barva vlasÛ pfiecházela do zrzavé. „Poprvé jste pfii‰el uÏ nûkdy pfied dvûma mûsíci. Na lístek jste napsal, Ïe chcete mluvit se mnou osobnû. Proã?“ „ProtoÏe dÛvûfiuju jenom vám… V novinách jsem ãetl, Ïe…“ „Dobrá! Tu sobotu jste neãekal a asi tak po deseti minutách jste ode‰el.“ „Mûl jsem strach.“ „Z ãeho?“ „Napadlo mû, Ïe mû nebudete brát váÏnû… Anebo Ïe mi zabráníte udûlat to, co jsem mûl v úmyslu.“ „Dal‰í sobotu jste se zase objevil.“ „Ano.“ Ten den mûl Maigret poradu s velk˘m ‰éfem a dal‰ími dvûma divizními. KdyÏ se o hodinu pozdûji vrátil, ãekárna byla prázdná. „To jste mûl pofiád je‰tû strach?“ „UÏ jsem si nebyl jist˘…“ „âím jste si nebyl jist˘?“ 12


„Jestli se mi je‰tû chce dojít aÏ do konce.“ Pfiejel si rukou ãelo. „Je to tak sloÏité! Víte, jsou chvíle, kdy ztrácím pÛdu pod nohama.“ Jindy za ním Maigret poslal Lucase. MuÏ mu odmítl sdûlit dÛvod své náv‰tûvy, tvrdil, Ïe je to osobní záleÏitost, a doslova utekl. „Kdo vám dal moji adresu?“ „Sledoval jsem vás. Minulou sobotu jsem vás málem oslovil na ulici, ale pak jsem usoudil, Ïe to není zrovna vhodné místo pro rozmluvu, o niÏ jsem vás chtûl poÏádat. Va‰e kanceláfi taky ne. MoÏná pochopíte, Ïe…“ „Jak jste ale vûdûl, Ïe pÛjdu dneska veãer rovnou domÛ?“ Vtom si Maigret vybavil svÛj podivn˘ pocit na mostû Pont-au-Change. „Schoval jste se na nábfieÏí, Ïe ano?“ Planchon pfiik˘vl. „·el jste za mnou aÏ k autobusové zastávce?“ „Pfiesnû tak. Pak jsem si vzal taxíka a dorazil jsem sem nûkolik minut pfied vámi.“ „Vy máte nûjaké potíÏe, pane Planchone?“ „Nûco hor‰ího.“ „Kolik skleniãek jste mûl, neÏ jste sem pfii‰el?“ „Dvû… Nebo snad tfii?… Dfiív jsem nepil, nanejv˘‰ jsem si dal sklenku vína k jídlu.“ „A teì?“ „ZáleÏí na tom, co je za den. Nebo spí‰ za veãer, protoÏe bûhem dne nepiju. Ty tfii koÀaky, co jsem do sebe kopl pfied chvílí, byly na kuráÏ. Máte mi to za zlé?“ Maigret zvolna pokufioval d˘mku a nespou‰tûl z náv‰tûvníka oãi. SnaÏil se udûlat si na nûj názor. Doposud se mu to nedafiilo. V Planchonovi cítil jak˘si patos, a to ho mátlo. Ten muÏ budil dojem, Ïe v sobû dusí jak˘si prudk˘ cit, zniãující zoufalství, a zároveÀ je schopn˘ neobyãejné trpûlivosti. 13


Maigret by dal ruku do ohnû za to, Ïe se málo st˘ká se sv˘mi blízk˘mi a Ïe se u nûj v‰echno odehrává uvnitfi. Dva mûsíce ho suÏovala potfieba s nûk˘m si promluvit. T˘den co t˘den se v sobotu pokou‰el dostat ke komisafii, a pokaÏdé se na poslední chvíli vytratil. „Co kdybyste mi laskavû povûdûl, o co jde?“ Opût pohled vrÏen˘ smûrem k jídelnû, kde byla prostfiena dvû místa ãelem k televizi. „Stydím se, Ïe vás zdrÏuju od veãefie… Bude to dlouhé povídání… Va‰e paní se na mû bude zlobit. Posly‰te, kdybyste dovolil, poãkal bych tady na vás, neÏ se najíte. Nebo pfiijdu o nûco pozdûji. To bude nejlep‰í. Teì pÛjdu a za chvíli se vrátím.“ Vypadalo to, Ïe vstane, ale komisafi ho pfiimûl zÛstat sedût. „Kdepak, pane Planchone, tentokrát uÏ to dokáÏete, viìte? Povûzte mi, co vás trápí. ¤eknûte mi tady a teì, co jste mi psal ve v‰ech tûch dopisech, které jste roztrhal.“ A tak, s pohledem upfien˘m na ãervené kvûty na koberci, muÏ zadrmolil: „Chci zabít svoji Ïenu.“ OkamÏitû zvedl oãi a podíval se komisafii do tváfie. Ten mûl co dûlat, aby se udrÏel a nehnul brvou. „Vy máte v úmyslu zabít svou Ïenu?“ „Já musím! Jiná moÏnost není. Nevím, jak bych vám to vysvûtlil… KaÏd˘ veãer si fiíkám, Ïe se to stane, Ïe není moÏné, aby se to dfiív nebo pozdûji nestalo. Tak jsem si myslel, Ïe kdybych vám to fiekl…“ Vytáhl si z kapsy kapesník, aby si vyãistil skla br˘lí, a mezitím hledal správná slova. Maigret si v‰iml, Ïe mu na saku visí jeden knoflík jenom za nit. Navzdory svému rozru‰ení Planchon jeho kratiãk˘ pohled zaznamenal a usmál se tomu nebo se za‰klebil. „Ano… Tohle taky,“ utrousil koutkem úst. „UÏ se ani nesnaÏí pfietvafiovat.“ 14


„Pfietvafiovat? V jakém smyslu?“ „Îe se o mû stará… Îe je moje Ïena…“ Litoval snad, Ïe pfii‰el? Vrtûl se na Ïidli a chvílemi se díval na dvefie, jako kdyby z nich mûl kaÏdou chvíli vybûhnout ven. „Pfiem˘‰lím, jestli jsem neudûlal chybu… A pfiitom jste jedin˘ ãlovûk na svûtû, kterému dÛvûfiuju. Jako bych vás znal uÏ dlouho. Jsem si skoro jist˘, Ïe pochopíte…“ „Jste Ïárliv˘, pane Planchone?“ V tu chvíli se stfietli pohledem. Maigret mûl pocit, Ïe v muÏov˘ch oãích ãte naprostou upfiímnost. „Myslím, Ïe uÏ ne. Dfiíve jsem Ïárlil. Ale teì uÏ mû to pfie‰lo.“ „A pfiesto ji chcete zabít?“ „ProtoÏe jiné fie‰ení neexistuje. Tak jsem si fiekl, Ïe kdybych vám o tom dal vûdût tfieba dopisem nebo vám to povûdûl… Pfiednû by to bylo ãestnûj‰í… A pak, moÏná bych si to tfieba díky tomu rozmyslel. Chápete? Ne! To se nedá pochopit, kdyÏ neznáte Renée… PromiÀte, jestli se do toho zamotám. Renée je moje Ïena. Dcera se jmenuje Isabelle. Je jí sedm let. Ona je v‰echno, co na tomhle svûtû je‰tû mám. Vy nemáte dûti, Ïe?“ Znova se kolem sebe rozhlédl, jako by se chtûl ujistit, Ïe se tam nikde neválí hraãky, ono tisíckrát nic, co prozrazuje pfiítomnost dítûte v domû. „I o ni mû chtûjí pfiipravit. Dûlají pro to v‰echno. Nijak se tím netají. Pfiál bych si, abyste vidûl, jak se ke mnû chovají. Myslíte si, Ïe jsem vy‰inut˘?“ „Ne.“ „Uznejte, Ïe by to tak bylo lep‰í… OkamÏitû by mû zavfieli. Jako mû zavfiou, jestli zabiju svoji Ïenu… Nebo jestli zabiju jeho… Nejlep‰í by bylo, kdybych je zabil oba. Ale kdyÏ mûl zavfiou, kdo se pak postará o Isabelle? Vidíte, v ãem je problém? Vym˘‰lel jsem rÛzné sloÏité plány. Mûl jsem jich aspoÀ deset a ty jsem pokaÏdé upfiesÀoval do nejmen‰ích de15


tailÛ. ·lo o to, aby na mû nepfii‰li… Vypadalo by to, Ïe oba odjeli. V jednûch novinách jsem ãetl, Ïe v PafiíÏi zmizí roãnû tisíce Ïen a Ïe je policie uÏ ani nehledá. Tím spí‰, kdyby zmizel zároveÀ s ní i on… Pfiedstavte si, Ïe jsem se dokonce v jednu chvíli rozhodl, kam bych schoval tûla. Pracoval jsem na jedné stavbû hned nad Montmartrem. Zalévají to tam spoustou betonu. Pfiivezl bych je tam v noci ve své dodávce a uÏ nikdy by je nikdo nena‰el…“ Rozru‰ilo ho to, teì se vyjadfioval s jistou mnohomluvností a neustále dával pozor, jak komisafi zareaguje. „UÏ se vám nûkdy stalo, Ïe by za vámi pfii‰el nûkdo cizí a fiekl vám, Ïe má v úmyslu zabít svoji Ïenu nebo nûkoho jiného?“ To v‰echno bylo tak neãekané, Ïe se Maigret pfiistihl, jak zapátral v pamûti. „Takov˘mhle zpÛsobem ne,“ uznal nakonec. „Myslíte si, Ïe lÏu, Ïe si vym˘‰lím nûjakou historku, abych vypadal zajímavû?“ „Ne.“ „Vûfiíte, Ïe váÏnû hodlám zabít svoji Ïenu?“ „Jistû jste to mûl v úmyslu.“ „A Ïe to opravdu udûlám?“ „Ne.“ „Proã?“ „ProtoÏe jste mû vyhledal.“ Planchon se vztyãil. Byl pfiíli‰ nervózní, pfiíli‰ napjat˘, neÏ aby mohl zÛstat sedût. Zvedl paÏe ke stropu. „A právû to si fiíkám taky!“ zvolal a témûfi vzlykl. „Právû proto jsem pokaÏdé ode‰el dfiív, neÏ jste mû staãil pfiijmout. A to je taky dÛvod, proã jsem s vámi potfieboval mluvit. Já nejsem Ïádn˘ kriminálník… Jsem slu‰n˘ ãlovûk… A pfiesto…“ Teì se zvedl i Maigret, do‰el ke skfiíni, vzal z ní karafku s trnkov˘m likérem a nalil svému hostu sklenku. „Vy si nedáte?“ zamumlal Planchon zahanbenû. 16

0034591